§ 116
změněno 1. 7. 1992 zákonem 262/1992 Sb.
§ 116 (1) Na žádost účastníka, jemuž byl byly pozemek nebo stavba vyvlastněna vyvlastněny, zruší stavební úřad zcela nebo zčásti rozhodnutí o vyvlastnění pozemku se stavbou v osobním vlastnictví práv k pozemkům nebo stavbám, jestliže nebylo ve stanovené lhůtě nebylo započato s jejich užíváním pozemku k účelu, pro který bylo vyvlastněno. Za stejných podmínek může stavební úřad zrušit též rozhodnutí o vyvlastnění práv k ostatním pozemkům nebo stavbám. Žádost o zrušení rozhodnutí o vyvlastnění musí být podána do tří měsíců lze podat kdykoli po uplynutí lhůty stanovené podle § 115 odst. 2, pokud pozemek nebo stavba neslouží k účelu, pro který byly vyvlastněny. Před uplynutím této lhůty lze žádost podat jen tehdy, jestliže územní rozhodnutí určující využití pozemku nebo stavby pro daný účel pozbylo platnosti nebo bylo zrušeno. O těchto právech musí stavební úřad poučit účastníka řízení v rozhodnutí o vyvlastnění. (2) Bylo-li rozhodnutí o vyvlastnění zcela nebo zčásti zrušeno, má ten, kdo poskytl náhradu za vyvlastnění, nárok na její vrácení a ten, komu bylo vyvlastněno, nárok na náhradu způsobené újmy. Náhradu poskytne podle obecných předpisů o náhradě škody ten, v jehož prospěch bylo vyvlastněno. Nedojde-li k dohodě o těchto nárocích a jejich výši, rozhodují soudy nebo orgány hospodářské arbitráže příslušné podle obecných předpisů.