§ 2
změněno 1. 7. 1992 zákonem 262/1992 Sb.
§ 2 (1) Územní plánování zahrnuje tyto úkoly a činnosti: a) vymezuje funkce stanoví limity využití území, řeší jejich optimální uspořádání a stanoví zásady jejich výhledového rozvoje, b) určuje rozvržení reguluje funkční a rozsah ploch pro jednotlivé hospodářské a společenské účely prostorové uspořádání území, řeší jejich organizaci a vymezuje způsob funkčního využití ploch, c) určuje nutné asanační, rekonstrukční nebo rekultivační zásahy do území a stanoví způsob jeho dalšího využití, d) vymezuje chráněná území, chráněné objekty, oblasti klidu a ochranná pásma, pokud nevznikají podle zvláštních předpisů jinak, a zabezpečuje ochranu všech chráněných území, chráněných objektů, oblastí klidu a ochranných pásem, e) určuje zásady a podmínky pro věcnou a časovou koordinaci místně soustředěné výstavby jednoho nebo více stavebníků, f) posuzuje a hodnotí územně technické důsledky připravovaných staveb a jiných opatření v území a navrhuje nezbytný rozsah staveb a opatření, které podmiňují jejich plné využití, g) řeší umístění staveb, stanoví územně technické, urbanistické a architektonické zásady pro jejich projektové řešení a realizaci, h) navrhuje využití zdrojů a rezerv území pro jeho společensky nejefektivnější urbanistický rozvoj, i) vytváří podklady pro tvorbu koncepcí výstavby a technického vybavení území, j) navrhuje pořadí výstavby a využití území, k) navrhuje územně technická a organizační opatření nezbytná k dosažení optimálního uspořádání a využití území. (2) Územní plánování vychází z poznatků přírodních, technických a společenských věd, z cílů a úkolů stanovených národohospodářskými plány, z vlastních průzkumů a rozborů řešeného území, jakož i z dalších podkladů, které byly pro řešené území zpracovány. (3) Základními nástroji územního plánování jsou územně plánovací podklady, územně plánovací dokumentace a územní rozhodnutí.