§ 35
změněno 1. 1. 2004 zákonem 476/2003 Sb.
§ 35 Oceňovací rozdíly při uplatnění reálné hodnoty u zajišťovacích derivátů (K § 4 odst. 2 8 a § 27 odst. 4 6 zákona) (1) Změny reálné hodnoty derivátu, který zajišťuje reálnou hodnotu rozvahového aktiva nebo závazku, se uvádějí ve výkazu zisku a ztráty podle povahy v položce „A.V.24. Jiné ostatní náklady“ nebo v položce „B.IV.18. Jiné ostatní výnosy“. Změna reálné hodnoty zajištěného rozvahového aktiva nebo závazku z titulu konkrétního rizika se uvádí ve výkazu zisku a ztráty obdobně jako změna reálné hodnoty derivátu. (2) Změny reálné hodnoty derivátu zajišťujícího očekávané peněžní toky se uvádějí v pasivech rozvahy (bilance) v položce „A.I.3. Oceňovací rozdíly z přecenění majetku a závazků“. Do nákladů nebo výnosů se uvedou ve stejných obdobích, ve kterých jsou uvedeny náklady nebo výnosy spojené se zajišťovacími položkami. (3) Derivát se považuje za zajišťovací pouze tehdy, pokud splňuje následující podmínky a) na počátku zajištění je zajišťovací vztah zdokumentován, b) zajištění je vysoce efektivní, c) efektivita je spolehlivě měřitelná a průběžně posuzovaná. (4) Dokumentace k zajišťovacímu vztahu podle odstavce 3 písm. a) je účetním záznamem a obsahuje identifikaci zajišťovaných položek a zajišťovacích derivátů, přesné vymezení rizika, které je předmětem zajištění, a způsob výpočtu efektivnosti. Zajištění je efektivní podle odstavce 3 písm. b), pokud na počátku a po celou dobu existence zajištění je poměr mezi změnami reálné hodnoty zajišťovaných položek z titulu zajišťovaného rizika a změnami reálné hodnoty zajišťovacího derivátu odpovídající zajišťovanému riziku v intervalu osmdesát až sto dvacet pět procent. (5) Přestane-li splňovat zajišťovací derivát podmínky podle odstavce 3, účtuje se o něm od tohoto okamžiku jako o derivátu k obchodování.