Vyhláška, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi

§ 1

Rámcový obsah aktivizačního plánu

Aktivizační plán obsahuje

1. a) popis příčin vzniku hmotné nouze fyzické osoby (dále jen „osoba“) a důvody jejího dlouhodobého setrvávání v hmotné nouzi,
2. b) určení rozsahu potřeby a způsobů pomoci k překonání hmotné nouze,
3. c) návaznost na individuální akční plán, je-li pro osobu úřadem práce zpracován¹),
4. d) rozsah spolupráce osoby v hmotné nouzi se zaměstnancem příslušného orgánu pomoci v hmotné nouzi,
5. e) způsob prokazování vlastní snahy osoby o zvyšování příjmu vlastní prací²),
6. f) způsob zjišťování a prokazování možnosti zvýšení příjmu využitím majetku³),
7. g) způsob zjišťování a prokazování možnosti zvýšení příjmu uplatněním zákonných nároků a pohledávek⁴),
8. h) možnosti a způsob řešení zadluženosti osoby,
9. i) harmonogram pro plnění jednotlivých úkolů aktivizačního plánu a termíny pro kontrolu jeho plnění.

§ 2

Rámcový obsah programu individuálního motivačního postupu

Program individuálního motivačního postupu obsahuje

1. a) popis skutečností, které mohou vést k sociálnímu vyloučení osoby, a odůvodnění poskytnutí pomoci v hmotné nouzi,
2. b) určení rozsahu potřeby a způsobů pomoci k překonání hmotné nouze osoby tak, aby získala
   1. 1. základní důstojné podmínky pro život (například nocleh, ubytování, stravu, popřípadě přiměřené ošacení a obuv odpovídající ročnímu období),
   2. 2. zdroj příjmů,
   3. 3. osobní doklady,
   4. 4. doklady týkající se pracovněprávních a jiných obdobných vztahů, popřípadě samostatné výdělečné činnosti,
   5. 5. přístup ke zdravotní péči,
   6. 6. doklady o dosaženém vzdělání a další doklady prokazující znalosti a dovednosti (například certifikáty, osvědčení),
   7. 7. základní sociální návyky a aby byl minimalizován vliv sociálně patologických jevů,
   8. 8. možnost spolupráce s poskytovateli sociálních služeb, zejména v oblasti sociálního poradenství a služeb sociální prevence (například azylovými domy, domy na půl cesty, službami následné péče, terénními programy), popřípadě též s odborným zdravotnickým zařízením nebo se střediskem Probační a mediační služby,

1. c) rozsah spolupráce osoby v hmotné nouzi se zaměstnancem příslušného orgánu pomoci v hmotné nouzi,
2. d) časový rozpis pro plnění jednotlivých úkolů tohoto programu a termíny pro kontrolu jeho plnění.

§ 3

Zvýšení částky živobytí osoby z důvodu dietního stravování

(1) Částka živobytí stanovená zákonem se u osob, jejichž zdravotní stav podle doporučení příslušného odborného lékaře vyžaduje zvýšené náklady na dietní stravování, zvyšuje měsíčně

(2) Odborným lékařem příslušným k potvrzení potřeby příslušného typu diety se rozumí pro dietu

1. a) nízkobílkovinnou lékař poskytující osobě specializovanou ambulantní péči v oboru vnitřní lékařství nebo nefrologie,
2. b) při dialýze lékař příslušného oddělení zdravotnického zařízení, kde je osoba v dialyzačním programu,
3. c) pankreatickou lékař poskytující osobě specializovanou ambulantní péči v oboru vnitřní lékařství nebo gastroenterologie,
4. d) nízkocholesterolovou, při hypercholesterolemii nebo hyperlipoproteinemii, lékař poskytující osobě specializovanou ambulantní péči v oboru vnitřní lékařství nebo endokrinologie,
5. e) diabetickou lékař poskytující osobě specializovanou ambulantní péči v oboru diabetologie nebo registrující praktický lékař, který má osobu s ohledem na tuto diagnózu v dispenzární péči,
6. f) při onemocnění fenylketonurií lékař poskytující osobě specializovanou ambulantní péči v oboru vnitřní lékařství nebo gastroenterologie, u dětí a mládeže lékař poskytující osobě specializovanou ambulantní péči v oboru dětská gastroenterologie a hepatologie, nebo registrující praktický lékař pro děti a dorost, který má osobu s ohledem na tuto diagnózu v dispenzární péči,
7. g) při onemocnění celiakií lékař poskytující osobě specializovanou ambulantní péči v oboru vnitřní lékařství nebo gastroenterologie, u dětí a mládeže lékař poskytující osobě specializovanou ambulantní péči v oboru dětská gastroenterologie a hepatologie, nebo registrující praktický lékař pro děti a dorost, který má osobu s ohledem na tuto diagnózu v dispenzární péči,
8. h) při osteoporóze lékař poskytující osobě specializovanou ambulantní péči v oboru vnitřní lékařství, endokrinologie, revmatologie, ortopedie nebo gynekologie a porodnictví,
9. i) při laktózové intoleranci lékař poskytující osobě specializovanou ambulantní péči v oboru gastroenterologie,
10. j) v těhotenství lékař poskytující osobě specializovanou ambulantní péči v oboru gynekologie a porodnictví,
11. k) při kojení do 1 roku věku dítěte jeho registrující praktický lékař pro děti a dorost.

(3) Pokud zdravotní stav osoby vyžaduje více typů dietního stravování, zvyšuje se částka živobytí osoby pouze jednou, a to o částku odpovídající té z diet, která je nejvyšší.

§ 4

Průkaz zaměstnance oprávněného k provádění sociálního šetření

(1) Průkaz zaměstnance příslušného orgánu pomoci v hmotné nouzi oprávněného k provádění sociálního šetření obsahuje

1. a) jméno, popřípadě jména, příjmení, titul zaměstnance a jeho podpis,
2. b) barevnou fotografii zaměstnance o rozměrech 35 mm x 45 mm,
3. c) název a otisk úředního razítka příslušného orgánu pomoci v hmotné nouzi, který průkaz vydal,
4. d) číslo průkazu,
5. e) dobu platnosti průkazu.

(2) Vzor průkazu zaměstnance oprávněného k provádění sociálního šetření je uveden v příloze k této vyhlášce.

§ 5

Zrušovací ustanovení

Zrušuje se:

1. 1. Vyhláška č. 308/2003 Sb., kterou se stanoví částky, o které se pro účely sociální potřebnosti zvyšuje životní minimum osob, jejichž zdravotní stav vyžaduje zvýšené náklady na dietní stravování.
2. 2. Vyhláška č. 270/2006 Sb., kterou se mění vyhláška č. 308/2003 Sb., kterou se stanoví částky, o které se pro účely sociální potřebnosti zvyšuje životní minimum osob, jejichž zdravotní stav vyžaduje zvýšené náklady na dietní stravování.

§ 6

Účinnost