§ 31
změněno 1. 1. 2004 zákonem 477/2003 Sb.
§ 31 Oceňovací rozdíly při uplatnění reálné hodnoty u zajišťovacích derivátů (K § 4 odst. 2 8 a § 27 odst. 4 6 zákona) (1) Změny reálné hodnoty derivátu, který zajišťuje reálnou hodnotu rozvahového aktiva a závazku se účtují jako náklad nebo výnos. Změna reálné hodnoty zajištěného rozvahového aktiva nebo závazku z titulu konkrétního rizika se účtuje prostřednictvím účtů nákladů a výnosů. (2) Změny reálné hodnoty derivátu zajišťujícího očekávané peněžní toky se účtují prostřednictvím rozvahových účtů v účtové skupině 90. Do nákladů nebo výnosů jsou zaúčtovány ve stejných obdobích, kdy jsou zaúčtovány náklady nebo výnosy spojené se zajišťovacími položkami. (3) Derivát se považuje za zajišťovací pouze tehdy, pokud splňuje následující podmínky: a) na počátku zajištění je zajišťovací vztah formálně zdokumentován, b) zajištění je vysoce efektivní, c) efektivita je spolehlivě měřitelná a průběžně posuzovaná. (4) Dokumentace je účetním záznamem a obsahuje identifikaci zajišťovaných položek a zajišťovacích derivátů, přesné vymezení rizika, které je předmětem zajištění, způsob výpočtu efektivnosti. Zajištění je efektivní, pokud na počátku a po celou dobu existence zajištění je poměr mezi změnami reálné hodnoty zajišťovaných položek z titulu zajišťovaného rizika a změnami reálné hodnoty zajišťovacího derivátu odpovídající zajišťovanému riziku v intervalu osmdesát a sto dvacet pět procent. (5) Přestane-li splňovat zajišťovací derivát podmínky podle odstavce 3, účtuje se o něm od tohoto okamžiku jako o derivátu k obchodování.