Zákon o národních podnicích a některých jiných hospodářských organisacích

§ 1.

účinné od 1. 1. 1956V národních podnicích jsou výrobní prostředky a vyrobená produkce vlastnictvím všeho lidu. Je proto vlasteneckou povinností pracovníků národních podniků svědomitou a tvořivou prací zajišťovat plnění výrobních úkolů stanovených podniku státním plánem rozvoje národního hospodářství. Národní podniky jsou povinny zaváděním nejvyšší techniky a pokrokové technologie, zdokonalováním organisace práce a pracovních metod neustále zvyšovat produktivitu práce a snižovat vlastní náklady. Na úspěšné práci pracovníků v národních podnicích závisí další rozvoj našeho socialistického hospodářství a tím i neustálý růst hmotné a kulturní úrovně pracujícího lidu.

§ 2.

účinné od 1. 1. 1956Národní podniky zřizuje v souladu s potřebami státního plánu rozvoje národního hospodářství věcně příslušný ministr, po případě vedoucí ústředního orgánu státní správy (dále jen „příslušný ministr“) v dohodě s ministrem financí. Před zřízením národního podniku je povinen si vyžádat vyjádření rady krajského národního výboru, v jehož územním obvodě má být sídlo národního podniku, jakož i vyjádření ústředního výboru příslušného odborového svazu.

§ 3.

účinné od 1. 1. 1956(1) Při zřizování národního podniku příslušný ministr:

1. účinné od 1. 1. 1956a) vydá zřizovací listinu,
2. účinné od 1. 1. 1956b) určí majetek, který se národnímu podniku svěřuje do správy,
3. účinné od 1. 1. 1956c) jmenuje ředitele.

účinné od 1. 1. 1956(2) Ředitel požádá o zápis národního podniku do podnikového rejstříku a učiní všechna opatření nutná k zahájení činnosti národního podniku. Rovněž zajistí, aby byla provedena úplná inventarisace majetku, který je národnímu podniku svěřován do správy, a aby byla sestavena zahajovací rozvaha národního podniku.

§ 4.

účinné od 1. 1. 1956Zřizovací listina musí obsahovat:

1. účinné od 1. 1. 1956a) název národního podniku a jeho sídlo; z názvu musí být patrno, že jde o národní podnik;
2. účinné od 1. 1. 1956b) označení orgánu, který národní podnik zřídil, a právního předpisu, na podkladě kterého ke zřízení došlo;
3. účinné od 1. 1. 1956c) název orgánu, kterému je národní podnik podřízen;
4. účinné od 1. 1. 1956d) den, ke kterému má být národní podnik zapsán do podnikového rejstříku;
5. účinné od 1. 1. 1956e) základní výrobní program národního podniku.

§ 5.

účinné od 1. 1. 1956(1) Národní podnik je právnickou osobou; stává se jí zápisem do podnikového rejstříku.

účinné od 1. 1. 1956(2) V žádosti o zápis do podnikového rejstříku je nutno uvést den, ke kterému má být národní podnik zapsán; nelze však žádat o zápis se zpětnou účinností.

§ 6.

účinné od 1. 1. 1956(1) Národní podnik může nabývat jen takových práv a vstupovat jen v takové závazky, které jsou v souladu s plněním jeho úkolů stanovených zejména zřizovací listinou nebo statutem.

účinné od 1. 1. 1956(2) Právní úkony národního podniku, které nejsou v souladu s plněním jeho úkolů, jsou jako nezákonné neplatné. Jestliže bylo kteroukoli stranou započato s plněním na základě takového právního úkonu, musí být vše to, co bylo nebo má být plněno stranou, která v době právního úkonu o nezákonnosti věděla nebo vědět musela, odvedeno do státního rozpočtu. Místo nepeněžitého plnění odvádí se do rozpočtu jeho peněžitá hodnota.

účinné od 1. 1. 1956(3) K neplatnosti takových úkonů přihlížejí soudy a arbitrážní orgány z úřední povinnosti; v rozhodnutí zjišťujícím neplatnost právního úkonu určí soud (arbitrážní orgán) peněžitou částku, kterou jsou strany povinny odvést podle předchozího odstavce do státního rozpočtu.

§ 7.

účinné od 1. 1. 1956(1) Pro závazky národního podniku lze se uspokojit toliko z majetku, který má národní podnik ve správě, s výjimkou jeho základních fondů. Stát neodpovídá za závazky národního podniku.

účinné od 1. 1. 1956(2) Z majetku, který má národní podnik ve správě, nelze ani žádat, ani dosíci uspokojení pohledávek za státem.

§ 8.

účinné od 1. 1. 1956Vlastníkem majetku národního podniku je stát. Národnímu podniku je tento majetek svěřen do správy. I ve věcech tohoto majetku národní podnik jedná vlastním jménem.

§ 9.

účinné od 1. 1. 1956Národní podnik je vybaven základními fondy a v nejnutnější míře též oběžnými prostředky.

§ 10.

účinné od 1. 1. 1956(1) Národní podniky jsou oprávněny a povinny vlastním jménem s péčí socialistických hospodářů mít v držbě a ochraňovat svěřené základní fondy, soustavně zlepšovat jejich technickou úroveň, plně jich využívat a nakládat s nimi co nejúčelněji, jak to vyžaduje plnění úkolů státního plánu rozvoje národního hospodářství.

účinné od 1. 1. 1956(2) Základní fondy mohou být zcizeny nebo zatíženy jen v případech stanovených zvláštními předpisy. Tyto předpisy také stanoví podrobnosti o správě základních fondů, zejména o převodech jejich správy, o nakládání s přebytečnými základními fondy, jakož i o likvidaci základních fondů.

účinné od 1. 1. 1956(3) Základní fondy, které nejsou přebytečné, nemohou být zásadně přenechány k užívání jiné organisaci. Není-li takových fondů dočasně využito, mohou být pronajaty jiné organisaci socialistického sektoru. Příslušný ministr stanoví v dohodě s ministrem financí podmínky, za kterých mohou být smlouvy o pronájmu těchto základních fondů uzavírány, dále povinnosti a odpovědnost stran, jakož i majetkové sankce na nesplnění povinností.

§ 11.

účinné od 1. 1. 1956(1) Také ostatní národní majetek je národní podnik povinen ochraňovat a co nejúčelněji a nejhospodárněji ho používat k plánovaným úkolům.

účinné od 1. 1. 1956(2) Příslušný ministr nebo orgán jím pověřený může vyjmout z národního podniku části tohoto majetku a učinit o nich opatření ve vlastním oboru působnosti nebo je v dohodě s jiným ministrem převést do jeho pravomoci.

§ 12.

účinné od 1. 1. 1956(1) Příslušný ministr nebo orgán jím pověřený, jenž svěřuje národní majetek do správy národního podniku, zároveň stanoví, které závazky patřící k svěřovanému majetku přecházejí na národní podnik. Převádí-li se správa základních fondů dohodou zúčastněných organisací, upraví se přechod závazků v této dohodě.

účinné od 1. 1. 1956(2) Příslušný ministr může v dohodě s ministrem financí převést na národní podnik i jiné závazky.

účinné od 1. 1. 1956(3) Příslušný ministr nebo orgán jím pověřený může vyjmout z národního podniku závazky a učinit o nich opatření ve vlastním oboru působnosti nebo je v dohodě s jiným ministrem převést do jeho pravomoci.

účinné od 1. 1. 1956(4) Přechodem závazků podle předchozích odstavců se dřívější dlužník zprošťuje. K takovému přechodu není třeba přivolení věřitelů.

§ 13.

účinné od 1. 1. 1956(1) Dnem, kdy se majetek stává částí základních fondů národního podniku, zanikají zástavní práva váznoucí na tomto majetku; soud je vymaže na návrh národního podniku. Pohledávky zajištěné zástavním právem zůstávají nedotčeny.

účinné od 1. 1. 1956(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na případy, ve kterých vláda povolí výjimku na návrh příslušného ministra, učiněný v dohodě s ministrem financí.

účinné od 1. 1. 1956(3) Zvláštní předpisy stanoví, za kterých podmínek zanikají věcná břemena váznoucí na majetku, který patří k základním fondům národního podniku.

§ 14.

účinné od 1. 1. 1956(1) Při veškeré činnosti národního podniku se důsledně uplatňuje zásada plánovitosti.

účinné od 1. 1. 1956(2) Vedení národního podniku je povinno plánovitě a iniciativně usilovat o zdokonalování výroby a o zajištění potřeb národního hospodářství i s výhledem na budoucí léta.

účinné od 1. 1. 1956(3) Pracující v národním podniku se aktivně účastní přípravy a sestavování plánu národního podniku a musí být seznámeni s úkoly, které pro ně z plánu vyplývají.

§ 15.

účinné od 1. 1. 1956(1) Vedení národního podniku a jeho organisačních útvarů přísluší vždy jednomu vedoucímu, který v rámci své pravomoci samostatně rozhoduje a udílí příkazy podřízeným pracovníkům.

účinné od 1. 1. 1956(2) Každý pracovník v národním podniku je bezprostředně podřízen pouze jednomu vedoucímu.

účinné od 1. 1. 1956(3) Vedoucím organisačních útvarů se pravomoc svěřuje v nejširší míře; přitom se na vyšších organisačních stupních soustřeďují pouze věci zásadní důležitosti a takové věci, které mohou být účelněji obstarávány společně pro více podřízených útvarů.

§ 16.

účinné od 1. 1. 1956(1) V řízení národního podniku je třeba se opírat o nejširší účast pracujících, sdružených v Revolučním odborovém hnutí a v jiných společenských organisacích.

účinné od 1. 1. 1956(2) Vedoucí jsou povinni spolupracovat s příslušnými orgány odborového svazu, zejména při organisování výrobních nebo jiných provozních porad, rozvíjení zlepšovatelského hnutí a socialistického soutěžení.

účinné od 1. 1. 1956(3) Iniciativa dělníků a techniků je nevyčerpatelným zdrojem technického pokroku. Vedoucí jsou proto povinni dbát o to, aby se soustavně a pohotově využívalo všech podnětů pracujících, které směřují ke zlepšení činnosti národního podniku. Pracující musí být seznámeni s tím, jak bylo jejich podnětů použito.

§ 17.

účinné od 1. 1. 1956Vedení národního podniku je povinno systematicky pracovat na technickém rozvoji výroby a ustavičně usilovat o to, aby základní výrobní program národního podniku byl na světové technické úrovni.

§ 18.

účinné od 1. 1. 1956(1) Národní podnik hospodaří podle zásad chozrasčotu.

účinné od 1. 1. 1956(2) Úkolem všech pracovníků národního podniku je snižovat potřebu pracovního času, spotřebu materiálů, surovin, paliva a energie, plně využívat základních fondů, především zaváděním nové techniky a pokrokové technologie a zlepšováním organisace práce, a zabezpečovat tak neustálý růst produktivity práce a vysokou hospodárnost.

§ 19.

účinné od 1. 1. 1956(1) Každý pracující v národním podniku odpovídá za splnění svých povinností, jakož i za škodu, kterou svým zaviněním způsobil národnímu podniku.

účinné od 1. 1. 1956(2) Vedoucí jsou povinni soustavně kontrolovat, jak podřízení pracovníci plní svoje úkoly.

§ 20.

účinné od 1. 1. 1956(1) V čele národního podniku je ředitel, který organisuje a řídí činnost národního podniku a jedná jeho jménem.

účinné od 1. 1. 1956(2) Povinností ředitele je zejména:

1. účinné od 1. 1. 1956a) zajišťovat splnění plánu národního podniku ve všech jeho ukazatelích, po případě i jeho překročení,
2. účinné od 1. 1. 1956b) zajišťovat zaváděním nejvyšší techniky, pokrokové technologie a zlepšováním organisace práce neustálý růst produktivity práce a hospodárnost v činnosti podniku,
3. účinné od 1. 1. 1956c) zajišťovat rychlé využití vynálezů, zlepšovacích námětů a jiných poznatků, čerpaných z technických informací všeho druhu,
4. účinné od 1. 1. 1956d) zajišťovat úzký styk národního podniku s výzkumnými a vědeckými ústavy,
5. účinné od 1. 1. 1956e) řídit výběr, rozmisťování a výchovu kádrů a pečovat o stálé zlepšování pracovních podmínek zaměstnanců,
6. účinné od 1. 1. 1956f) dbát o zachovávání státní discipliny, zejména o zachovávání státního, hospodářského a služebního tajemství, smluvní, finanční, technologické a pracovní kázně a mzdových předpisů,
7. účinné od 1. 1. 1956g) dbát o důsledné uplatňování zásady odměňování podle množství a jakosti práce,
8. účinné od 1. 1. 1956h) dbát o účelné využití a ochranu všeho majetku národního podniku,
9. účinné od 1. 1. 1956ch) pečovat o ochranu zdraví a o bezpečnost při práci.

účinné od 1. 1. 1956(3) Ředitel rozhoduje ve věcech národního podniku samostatně, pokud rozhodnutí některé věci není vyhrazeno nadřízenému orgánu.

účinné od 1. 1. 1956(4) Ředitel odpovídá za řádnou činnost národního podniku a za splnění jeho úkolů. Nárok na náhradu škody, po případě jiné majetkové nároky vůči řediteli uplatňuje jménem národního podniku nadřízený orgán.

§ 21.

účinné od 1. 1. 1956(1) Ředitele jmenuje a z funkce odvolává příslušný ministr po vyjádření ústředního výboru příslušného odborového svazu. Jmenování a odvolání se děje písemně.

účinné od 1. 1. 1956(2) Ředitel slíbí příslušnému ministrovi, že bude svědomitě plnit své povinnosti v souladu se zájmy státu; slib zároveň potvrdí písemně. Dnem složení slibu se ředitel ujímá své funkce a stává se zaměstnancem národního podniku, pokud jím nebyl již dříve.

účinné od 1. 1. 1956(3) Funkce ředitele zaniká odvoláním nebo vzdáním se funkce. Vzdání se funkce nabývá účinnosti dnem, kdy bylo vzato na vědomí příslušným ministrem.

účinné od 1. 1. 1956(4) Na jmenování, odvolání a propuštění ředitele se nevztahují předpisy o spolupůsobení závodního výboru odborového svazu při přijímání zaměstnanců, jejich zařazování na pracovní místa a jejich propouštění. K jmenování a propuštění ředitele není třeba souhlasu příslušného odboru rady okresního národního výboru.

účinné od 1. 1. 1956(5) O zániku pracovního poměru ředitele platí jinak obecné předpisy.

§ 22.

účinné od 1. 1. 1956(1) Při odvolání ředitele národního podniku nebo při jeho vzdání se funkce je nadřízený orgán povinen zajistit, aby dosavadní ředitel neprodleně odevzdal za účasti zástupce nadřízeného orgánu vedení národního podniku novému řediteli.

účinné od 1. 1. 1956(2) Nebylo-li dosud možno jmenovat nového ředitele, určí nadřízený orgán, komu má být vedení národního podniku odevzdáno.

§ 23.

účinné od 1. 1. 1956Při odevzdání vedení národního podniku se zjistí a zhodnotí stav a výsledky činnosti národního podniku, její nedostatky a závady. O tom se sepíše zápis, v němž se uvede zejména přehled:

1. účinné od 1. 1. 1956a) o plnění plánovaných úkolů,
2. účinné od 1. 1. 1956b) o základních fondech a oběžných prostředcích národního podniku, jakož i o pohledávkách a závazcích,
3. účinné od 1. 1. 1956c) o finančním hospodaření národního podniku, o plnění hospodářských smluv a o stavu evidence v národním podniku,
4. účinné od 1. 1. 1956d) o stavu využití zlepšovacích námětů,
5. účinné od 1. 1. 1956e) u podniků, v nichž je připravována nebo prováděna výstavba, též přehled o jejím zajištění projektovou a rozpočtovou dokumentací,
6. účinné od 1. 1. 1956f) u stavebně montážních podniků též přehled o tom, jak je jejich výrobní plán zajištěn projektovou a rozpočtovou dokumentací.

§ 24.

účinné od 1. 1. 1956(1) Zjistí-li se při odevzdání vedení národního podniku závažné závady, nařídí nový ředitel dílčí nebo úplnou inventarisaci hospodářských prostředků a požádá zástupce nadřízeného orgánu o provedení revise národního podniku. Nový ředitel také bez prodlení učiní opatření k odstranění závad a k zajištění splnění plánovaných úkolů; rovněž je povinen volat k odpovědnosti všechny osoby, u nichž bylo zjištěno porušení povinností.

účinné od 1. 1. 1956(2) Vedoucí nadřízeného orgánu je povinen přezkoumat provedení těchto opatření, po případě sám učinit další nutná opatření.

§ 25.

účinné od 1. 1. 1956(1) V době nepřítomnosti nebo zaneprázdnění ředitele zastupuje jej v plném rozsahu jeho pravomoci zástupce. Jmenování a odvolání zástupce ředitele upravuje statut (§ 58), který též stanoví, je-li více zástupců ředitele, jejich pořadí. Statut může též určit, že některá funkce v národním podniku je spojena s funkcí zástupce ředitele. Na jmenování a odvolání zástupce ředitele se nevztahují předpisy o spolupůsobení závodního výboru odborového svazu při zařazování zaměstnanců na pracovní místa.

účinné od 1. 1. 1956(2) Kromě ředitele a jeho zástupce mohou jménem národního podniku jednat též osoby, které k tomu ředitel (jeho zástupce) zmocní, a to v rozsahu uděleného zmocnění.

§ 26.

účinné od 1. 1. 1956Pracovní a mzdové poměry zaměstnanců národního podniku se řídí ustanoveními platnými pro zaměstnance, na které se vztahují předpisy o státní mzdové politice.

§ 27.

účinné od 1. 1. 1956Pokud tento zákon nebo předpisy podle něho vydané nestanoví jinak, jsou zaměstnanci národního podniku přijímáni a na pracovní místo zařazováni po projednání se závodním výborem odborového svazu a k jejich propuštění je třeba předchozího souhlasu závodního výboru odborového svazu. Není-li stanoveno jinak, je k přijetí a propuštění zaměstnanců též třeba předchozího souhlasu příslušného odboru rady okresního národního výboru.

§ 28.

účinné od 1. 1. 1956(1) Ředitel uzavírá jménem národního podniku se zaměstnanci zastoupenými závodním výborem odborového svazu kolektivní smlouvu, která zejména stanoví povinnosti zaměstnanců vůči národnímu podniku, pokud jde o plnění a překračování plánu, o zvýšení produktivity práce a zhospodárnění činnosti národního podniku, jakož i povinnosti národního podniku vůči zaměstnancům, pokud jde o zavádění nové techniky a pokrokové technologie, zlepšení organisace práce, využití podnětů pracovníků ke zlepšení činnosti podniku, zvýšení bezpečnosti při práci a prohloubení péče o pracující po stránce zdravotní, sociální a kulturní.

účinné od 1. 1. 1956(2) Ředitel i závodní výbor odborového svazu soustavně kontrolují a projednávají plnění povinností stanovených kolektivní smlouvou a odpovídají za jejich splnění. Na plnění kolektivních smluv dozírá orgán nadřízený národnímu podniku a vyšší orgán příslušného odborového svazu.

§ 29.

účinné od 1. 1. 1956K zvýšení iniciativy a odpovědnosti ředitelů národních podniků a k podnícení hmotného zájmu zaměstnanců na plnění plánu přispívají ředitelské fondy, které jsou v národních podnicích zřizovány podle zvláštních předpisů.

§ 30.

účinné od 1. 1. 1956Vnitřní organisace národního podniku musí odpovídat zásadám platným pro řízení a hospodaření národních podniků (§§ 14 až 19) a musí zajišťovat úspěšné a hospodárné plnění plánovaných úkolů. Je-li třeba provést změny ve vnitřní organisaci národního podniku, zejména za účelem dosažení lepších hospodářských výsledků, musí být prováděny tak, aby jimi nebyly vyvolávány poruchy v činnosti národního podniku.

§ 31.

účinné od 1. 1. 1956(1) Národní podnik se člení na organisační útvary, jimž je v rámci činnosti podniku přesně vymezena působnost a stanoveny úkoly.

účinné od 1. 1. 1956(2) Vnitřní členění národního podniku musí být úměrné jeho rozsahu a povaze jeho činnosti a musí zajišťovat dokonalou vzájemnou spolupráci všech útvarů; přitom zejména počet a rozsah složek správního aparátu musí odpovídat zásadě nejvyšší hospodárnosti.

§ 32.

účinné od 1. 1. 1956(1) Ředitel je povinen do tří měsíců od zápisu národního podniku do podnikového rejstříku vypracovat podle zásad stanovených ve statutu (§ 58) organisační řád (u podniků nově budovaných prozatímní organisační řád) a předložit jej ke schválení nadřízenému orgánu. Do doby, než bude organisační řád schválen, ředitel učiní nutná opatření k zajištění řádného chodu podniku.

účinné od 1. 1. 1956(2) Organisační řád stanoví vnitřní organisaci národního podniku, zejména určuje jeho organisační útvary, vymezuje působnost těchto útvarů, jejich vzájemné vztahy a spolupráci, stanoví, kdo jmenuje vedoucí jednotlivých útvarů, a určuje jejich pravomoc a odpovědnost.

§ 33.

účinné od 1. 1. 1956(1) Příslušný ministr může, vyžaduje-li to potřeba hospodářské samostatnosti některého místně odděleného útvaru národního podniku, určit, že se tento útvar zapíše do podnikového rejstříku jako odštěpný podnik.

účinné od 1. 1. 1956(2) Vedoucí odštěpného podniku je oprávněn činit jménem národního podniku právní úkony týkající se odštěpného podniku.

§ 34.

účinné od 1. 1. 1956Příslušný ministr může převést národní podnik do oboru působnosti jiného ministra v dohodě s ním.

§ 35.

účinné od 1. 1. 1956(1) Příslušný ministr může sloučit národní podnik s jiným národním podnikem. Slučovaný národní podnik zaniká dnem, ke kterému bylo sloučení zapsáno do podnikového rejstříku; tímto dnem přecházejí jeho majetek a závazky na přejímající národní podnik.

účinné od 1. 1. 1956(2) Příslušný ministr může provést splynutí dvou nebo více národních podniků v nový národní podnik. Splynuvší národní podniky zanikají a jejich majetek a závazky přecházejí na nový národní podnik dnem, ke kterému byl tento národní podnik zapsán do podnikového rejstříku.

účinné od 1. 1. 1956(3) Národní podnik může být opatřením příslušného ministra rozdělen na dva nebo více národních podniků. Rozdělený národní podnik zaniká a jeho majetek a závazky přecházejí na nové národní podniky dnem, ke kterému byly tyto národní podniky zapsány do podnikového rejstříku, a to v rozsahu, který určí příslušný ministr.

§ 36.

účinné od 1. 1. 1956(1) Při sloučení, splynutí nebo rozdělení národních podniků musí být ke dni zániku, po případě vzniku národních podniků provedena úplná inventarisace hospodářských prostředků a sestavena rozvaha národních podniků, jichž se tato opatření týkají. To neplatí v případě slučování pro přejímající národní podnik.

účinné od 1. 1. 1956(2) Ustanovení o odevzdání vedení národního podniku při změně ředitele platí obdobně i v případě převedení, sloučení, splynutí a rozdělení národních podniků. Sepsání zápisu se též účastní vedoucí útvarů národních podniků, jichž se tato opatření týkají.

účinné od 1. 1. 1956(3) Ředitel přejímajícího národního podniku, po případě nově vzniklého národního podniku je povinen neprodleně vyrozumět všechny organisace a orgány státní správy, jež budou dotčeny sloučením, splynutím nebo rozdělením národního podniku.

§ 37.

účinné od 1. 1. 1956(1) Příslušný ministr může zrušit národní podnik.

účinné od 1. 1. 1956(2) Přitom může celý majetek a všechny závazky zrušeného národního podniku převést na jiné právnické osoby státního socialistického sektoru; k přechodu závazků není třeba přivolení věřitelů.

účinné od 1. 1. 1956(3) Neučiní-li příslušný ministr opatření podle odstavce 2, provede se likvidace zrušeného národního podniku podle předpisů, které vydá ministr financí. V těchto předpisech může též být stanoveno, že pohledávky věřitelů zrušeného národního podniku zanikají, nebudou-li přihlášeny ve stanovené lhůtě; rovněž může být stanoveno, v jakém pořadí se přihlášené pohledávky vypořádají.

účinné od 1. 1. 1956(4) O výmaz zrušeného národního podniku z podnikového rejstříku požádá ředitel, a došlo-li k likvidaci, likvidátor.

§ 38.

účinné od 1. 1. 1956(1) Převádění národních podniků a jejich částí, slučování, splynutí, jakož i zrušování smí být prováděno, jen budou-li tím vytvořeny podmínky pro dosažení podstatně lepších hospodářských výsledků. Tato opatření musí být řádně připravena a zásadně mohou mít účinnost jen k počátku kalendářního roku.

účinné od 1. 1. 1956(2) Převádění, slučování, splynutí, rozdělení a zrušování národních podniků provádí příslušný ministr v dohodě s ministrem financí, převádění národních podniků do oboru působnosti jiného ministra též v dohodě s ministrem předsedou státního úřadu plánovacího. Vláda stanoví, v kterých případech je při uvedených organisačních změnách a při zrušování národních podniků třeba jejího souhlasu a v kterých případech je třeba souhlasu některých ústředních úřadů, po případě vyjádření výkonných orgánů národních výborů nebo ústředních výborů příslušných odborových svazů.

§ 39.

účinné od 1. 1. 1956(1) Ke změně výrobního programu nepředpokládané plánem je třeba schválení příslušného ministra; změnu lze schválit jen z důvodů obzvláštní důležitosti.

účinné od 1. 1. 1956(2) Návrh na schválení změny musí být podrobně odůvodněn; je nutno k němu připojit průkaz technické připravenosti nového výrobního programu a jeho materiálového, kádrového a finančního zajištění, jakož i rozbor a vyčíslení všech důsledků změny v hmotném i peněžním vyjádření. Návrh, který nevyhovuje těmto podmínkám, nesmí být schválen. Změna nabývá účinnosti dnem schválení.

§ 40.

účinné od 1. 1. 1956(1) Výrobní program je dovoleno přesunout do jiného národního podniku nebo do jiné místně odloučené provozovny (závodu), jen byla-li bezpečně zjištěna účelnost a hospodárnost přesunu a byl-li přesun schválen.

účinné od 1. 1. 1956(2) Přesun výrobního programu zvláštní hospodářské důležitosti, jakož i opětovný přesun výrobního programu během pěti let, schvaluje vláda. Ostatní přesuny schvalují příslušní ministři.

účinné od 1. 1. 1956(3) O návrhu na schválení přesunu výrobního programu platí přiměřeně ustanovení § 39 odst. 2.

účinné od 1. 1. 1956(4) Národní podniky, mezi nimiž se přesun výrobního programu provádí, jsou povinny se dohodnout o jednotlivých otázkách tohoto přesunu. V zápisu o dohodě uvedou: název národních podniků a jejich nadřízených orgánů, druh a rozsah převáděné výroby, dobu jejího převzetí, seznam převáděných zakázek s uvedením dodacích lhůt, důsledky vyplývající z převodu pro uzavřené hospodářské smlouvy, údaje o zajištění výrobní kapacity přejímajícího podniku pro přejímaný výrobní program, rozsah a způsob převzetí výrobních a jiných podkladů, podrobnosti o zaškolení zaměstnanců podnikem převádějícím a způsob jeho pomoci přejímajícímu podniku, zejména při zajišťování dalšího technického rozvoje převáděné výroby, jakož i určení zástupců stran odpovědných za řádné převedení výrobního programu. Má-li být při přesunu výrobního programu převedena správa majetku, uvede se v dohodě také seznam tohoto majetku a způsob jeho převedení. Dohodu o převedení výrobního programu schvalují, jakož i vzniklé spory řeší orgány nadřízené zúčastněným národním podnikům.

účinné od 1. 1. 1956(5) Jde-li o přesun výrobního programu mezi provozovnami (závody) téhož národního podniku, upraví otázky přesunu uvedené v předchozím odstavci ředitel národního podniku.

účinné od 1. 1. 1956(6) Ředitelé zúčastněných národních podniků odpovídají za to, že všechny organisace a orgány státní správy, jež budou dotčeny přesunem výrobního programu, budou o změně neprodleně vyrozuměny.

§ 41.

účinné od 1. 1. 1956(1) Převádějí-li se úkoly obsažené v plánu národního podniku na jiný národní podnik, platí zásady uvedené v § 39 odst. 2 a v § 40 odst. 4 a 6 přiměřeně.

účinné od 1. 1. 1956(2) Při sloučení, splynutí nebo rozdělení národních podniků učiní příslušný ministr opatření též o jejich plánovaných úkolech.

§ 42.

účinné od 1. 1. 1956Národní podniky řídí příslušný ministr, který vykonává tuto působnost podle zásad stanovených vládou, a pokud tak stanoví zvláštní předpisy, také v dohodě s jinými ústředními orgány státní správy.

§ 43.

účinné od 1. 1. 1956V rámci řízení národních podniků příslušný ministr zejména:

1. účinné od 1. 1. 1956a) rozepisuje na podřízené národní podniky státní plán, řídí a kontroluje plnění plánu těchto podniků,
2. účinné od 1. 1. 1956b) pečuje o soustavné zvyšování produktivity práce a snižování vlastních nákladů především zabezpečováním neustálého technického rozvoje, zejména zaváděním mechanisace a automatisace výrobních procesů a zdokonalováním technologie, zaváděním pokrokových pracovních metod, dále účelnou organisací práce, usměrňováním tvůrčích schopností pracujících a využíváním jejich výsledků,
3. účinné od 1. 1. 1956c) dbá, aby při veškeré činnosti podřízených národních podniků byla důsledně uplatňována zásada nejpřísnější hospodárnosti a aby bylo správně využíváno oběžných prostředků a zrychlován jejich obrat,
4. účinné od 1. 1. 1956d) pečuje, aby podřízené národní podniky zásobovaly národní hospodářství výrobky vysoké technické a kulturní úrovně,
5. účinné od 1. 1. 1956e) dbá o plynulé materiálně-technické zásobování podřízených národních podniků,
6. účinné od 1. 1. 1956f) činí opatření ke zvýšení jakosti výrobků, k soustavnému zpevňování technologické kázně a ke snížení zmetkovitosti ve výrobě,
7. účinné od 1. 1. 1956g) řídí mzdovou politiku podřízených podniků,
8. účinné od 1. 1. 1956h) pečuje o plné a racionální využití výrobních a jiných zařízení v podřízených národních podnicích,
9. účinné od 1. 1. 1956ch) řídí investiční výstavbu podřízených národních podniků,
10. účinné od 1. 1. 1956i) pečuje o vytváření podmínek pro soustavné zpevňování technicko-hospodářských norem,
11. účinné od 1. 1. 1956j) dbá o správný výběr a řádné rozmístění kádrů a o systematické zvyšování politické a odborné kvalifikace pracovníků podřízených podniků,
12. účinné od 1. 1. 1956k) pečuje o organisaci bezpečnosti práce,
13. účinné od 1. 1. 1956l) řídí a kontroluje národohospodářskou evidenci.

§ 44.

účinné od 1. 1. 1956(1) Příslušný ministr řídí národní podniky zpravidla prostřednictvím ředitelů hlavních správ, které jsou součástí ministerstva; může ředitele hlavních správ pověřit i výkonem některých jiných oprávnění příslušejících mu podle tohoto zákona.

účinné od 1. 1. 1956(2) Ředitele hlavní správy jmenuje a odvolává ministr. Ředitel hlavní správy odpovídá ministrovi za splnění svých povinností.

účinné od 1. 1. 1956(3) Organisaci a působnost hlavních správ upravují organisační řády, které vydá příslušný ministr.

§ 45.

účinné od 1. 1. 1956(1) Příslušný ministr může některé národní podniky podřídit bezprostředně své pravomoci; rovněž může se souhlasem vlády pověřit organisace sdružující národní podniky (trusty a kombináty), aby ve stanoveném rozsahu vykonávaly nad národními podniky v nich sdruženými působnost příslušející mu podle §§ 42 a 43.

účinné od 1. 1. 1956(2) Příslušný ministr může se souhlasem vlády v případě potřeby zřídit za účelem usnadnění řízení některých národních podniků zvláštní orgány. Jejich právní postavení a působnost upraví organisační řád (statut), který vydá příslušný ministr se souhlasem vlády.

§ 46.

účinné od 1. 1. 1956Podílí-li se na plnění významného úkolu několik národních podniků, může příslušný ministr pověřit ředitele jednoho ze zúčastněných národních podniků, aby v rozsahu jím stanovené pravomoci činil za účelem úspěšného splnění tohoto úkolu opatření, jichž musí dbát ostatní zúčastněné národní podniky, a aby provádění těchto opatření v nich kontroloval. Jsou-li na plnění takového úkolu zúčastněny národní podniky v oboru působnosti několika ministrů, může být pověření vydáno jen se souhlasem všech zúčastněných ministrů.

§ 47.

účinné od 1. 1. 1956(1) K účelnější organisaci a k zhospodárnění provozu národních podniků, jakož i k usnadnění řízení národních podniků, může příslušný ministr se souhlasem vlády zřídit organisaci, která sdružuje několik národních podniků s týmž nebo příbuzným předmětem činnosti a která pro ně může obstarávat některé hospodářské činnosti (trust).

účinné od 1. 1. 1956(2) Za týchž podmínek může příslušný ministr zřídit organisaci sdružující několik národních podniků, jejichž činnost na sebe navazuje nebo se doplňuje a jejichž spojením lze vytvořit potřebný souvislý provoz (kombinát). Ve výjimečných případech mohou být v kombinátu sdruženy kromě národních podniků i trusty.

§ 48.

účinné od 1. 1. 1956(1) Trusty a kombináty řídí, koordinují a kontrolují činnost sdružených organisací, zajišťují řádné plnění jejich plánovaných úkolů, obstarávají společné záležitosti, po případě i provozují hospodářskou činnost sloužící všem těmto organisacím.

účinné od 1. 1. 1956(2) Zdroje příjmů trustů a kombinátů upravují zvláštní předpisy (§ 59 odst. 1). Jsou-li těmito zdroji příspěvky sdružených organisací, stanoví jejich výši a základ příslušný ministr v dohodě s ministrem financí.

§ 49.

účinné od 1. 1. 1956(1) Trusty a kombináty mohou administrativním opatřením převádět základní fondy ze správy sdružené organisace do správy jiné sdružené organisace. Rovněž schvalují dohody sdružených organisací o převodu správy základních fondů, pokud podle zvláštních předpisů je takového schválení třeba.

účinné od 1. 1. 1956(2) Trusty a kombináty rozdělují oběžné prostředky mezi sdružené organisace.

účinné od 1. 1. 1956(3) Trusty a kombináty neodpovídají za závazky sdružených organisací a tyto organisace neodpovídají za závazky trustů a kombinátů.

§ 50.

účinné od 1. 1. 1956(1) Trusty a kombináty jsou právnickými osobami a řídí se zásadami chozrasčotu; zapisují se do podnikového rejstříku. O jejich právních poměrech, majetku a závazcích platí obdobně ustanovení oddílu druhého a třetího tohoto zákona.

účinné od 1. 1. 1956(2) Organisaci, činnost a hospodaření trustů a kombinátů, jakož i jejich vztahy ke sdruženým organisacím a k nadřízeným orgánům upraví statuty, které vydá se souhlasem vlády příslušný ministr. Pokud tyto statuty nestanoví jinak, platí pro trusty a kombináty přiměřeně předpisy o národních podnicích.

§ 51.

účinné od 1. 1. 1956(1) Vyžaduje-li to zájem plynulého a včasného uspokojování potřeb odběratelů, zásobování trhu spotřebním zbožím, hospodárnosti ve skladování, dopravě a administrativě, může příslušný ministr se souhlasem vlády zřídit pro určité odvětví soustavu odbytových základen, hospodařících podle zásad chozrasčotu.

účinné od 1. 1. 1956(2) Odbytové základny provádějí odbyt výrobků určitého odvětví nebo druhu. Jsou organisovány nezávisle na výrobních podnicích.

§ 52.

účinné od 1. 1. 1956(1) Nelze-li pro velký počet zásobovaných útvarů nebo z jiných důvodů prostřednictvím odbytových základen hospodárně zásobovat všechny spotřebitele určitého oboru, může příslušný ministr zřídit zásobovací základnu hospodařící podle zásad chozrasčotu, po případě se souhlasem vlády soustavu takových zásobovacích základen.

účinné od 1. 1. 1956(2) Úkolem zásobovacích základen je zásobovat určené národní podniky a jiné organisace určitými druhy materiálů.

§ 53.

účinné od 1. 1. 1956Odbytové (zásobovací) základny jsou podřízeny hlavním správám odbytu (zásobování), po případě jiným útvarům, které určí příslušný ministr.

§ 54.

účinné od 1. 1. 1956(1) Příslušný ministr může ke zvýšení hmotné zainteresovanosti a odpovědnosti za zásobovací nebo odbytovou činnost zřídit se souhlasem vlády v rámci ministerstva hlavní správu odbytu nebo hlavní správu zásobování, hospodařící podle zásad chozrasčotu.

účinné od 1. 1. 1956(2) Chozrasčotní hlavní správa odbytu plánuje, organisuje, řídí, kontroluje, po případě provádí odbyt produkce národních podniků a jiných organisací příslušného ministerstva. Chozrasčotní hlavní správa zásobování organisuje, řídí, kontroluje, po případě provádí materiálně-technické zásobování v úseku příslušného ministerstva.

účinné od 1. 1. 1956(3) Zdroje příjmů chozrasčotních hlavních správ odbytu (zásobování) upravují zvláštní předpisy (§ 59 odst. 1). Jsou-li těmito zdroji podíly na obchodních srážkách a přirážkách, které hlavní správě odvádějí odbytové (zásobovací) základny, nebo příspěvky podniků, stanoví výši těchto podílů a základ i výši příspěvků příslušný ministr v dohodě s ministrem financí.

§ 55.

účinné od 1. 1. 1956(1) Odbytové a zásobovací základny jsou právnickými osobami; zapisují se do podnikového rejstříku. O jejich právních poměrech, majetku a závazcích platí obdobně ustanovení oddílu druhého a třetího tohoto zákona.

účinné od 1. 1. 1956(2) Organisaci, činnost a hospodaření odbytových a zásobovacích základen upraví statuty, které vydá se souhlasem vlády příslušný ministr. Pokud tyto statuty nestanoví jinak, platí pro odbytové a zásobovací základny přiměřeně předpisy o národních podnicích.

účinné od 1. 1. 1956(3) Ustanovení předchozích odstavců platí i pro chozrasčotní hlavní správy odbytu a zásobování s tím, že se tyto hlavní správy nezapisují do podnikového rejstříku.

§ 56.

účinné od 1. 1. 1956Příslušný ministr může za účelem hospodárného soustředění i jiné nevýrobní činnosti, než je zásobování a odbyt, zřídit se souhlasem vlády organisace obstarávající tuto činnost. Ustanovení § 55 tu platí obdobně.

§ 57.

účinné od 1. 1. 1956(1) Ustanovení §§ 5, 6 a 33 platí přiměřeně i pro podniky státního obchodu, podniky místního průmyslu, podniky komunálního hospodářství a krajské odbytové a zásobovací základny místního hospodářství. Ustanovení § 6 platí přiměřeně též pro domovní správy.

účinné od 1. 1. 1956(2) Předpisy o likvidaci (§ 37 odst. 3) může ministr financí vydat i pro organisace uvedené v předchozím odstavci.

§ 58.

účinné od 1. 1. 1956Příslušní ministři vydají se souhlasem vlády statuty, které podle zásad tohoto zákona podrobně upraví pro jednotlivá hospodářská odvětví (obory) právní poměry, organisaci, činnost a hospodaření národních podniků, jakož i řízení těchto podniků příslušným ministrem.

§ 59.

účinné od 1. 1. 1956(1) O financování, úvěrování, platebním styku a kontrole finančního hospodaření národních podniků a ostatních hospodářských organisací, na něž se vztahují ustanovení tohoto zákona, platí zvláštní předpisy.

účinné od 1. 1. 1956(2) Předpisy o hlavních (vedoucích) účetních a o organisaci účetní služby zůstávají nedotčeny.

§ 60.

účinné od 1. 1. 1956(1) Národní podniky a odbytové (zásobovací) organisace zřízené před účinností tohoto zákona se řídí napříště ustanoveními tohoto zákona. Peněžní ústavy a podniky, i když jsou organisovány jako národní podniky, řídí se i nadále předpisy dosud pro ně platnými.

účinné od 1. 1. 1956(2) Ustanovení § 5 odst. 1 o účinku zápisu do podnikového rejstříku se nevztahuje na organisace, které vznikly podle dosavadních předpisů před účinností tohoto zákona a nebyly dosud zapsány do podnikového rejstříku.

§ 61.

účinné od 1. 1. 1956(1) Zrušují se:

1. účinné od 1. 1. 19561. zákon č. 103/1950 Sb., o národních podnicích průmyslových;
2. účinné od 1. 1. 19562. vládní nařízení č. 105/1950 Sb., kterým se vyhlašuje Statut národních podniků průmyslových;
3. účinné od 1. 1. 19563. vládní nařízení č. 60/1951 Sb., kterým se rozšiřuje platnost zákona o národních podnicích průmyslových na národní podniky v oboru ministerstva stavebního průmyslu;
4. účinné od 1. 1. 19564. vládní nařízení č. 99/1951 Sb., kterým se rozšiřuje platnost zákona o národních podnicích průmyslových na národní podniky v oboru ministerstva národní obrany;
5. účinné od 1. 1. 19565. vládní nařízení č. 107/1952 Sb., kterým se rozšiřuje platnost zákona o národních podnicích průmyslových na národní podniky v oboru ministerstva školství, věd a umění;
6. účinné od 1. 1. 19566. vládní nařízení č. 93/1953 Sb., kterým se rozšiřuje platnost zákona o národních podnicích průmyslových na národní podniky v oboru státního úřadu statistického,
7. účinné od 1. 1. 1956a s výhradou uvedenou v § 60 odst. 1 i všechny předpisy, které se vztahují na věci upravené tímto zákonem.

účinné od 1. 1. 1956(2) Zrušuje se dále ustanovení § 3 odst. 1 vládního nařízení č. 44/1954 Sb., o organisaci veřejné dopravy v oboru ministerstva dopravy.

účinné od 1. 1. 1956(3) Dokud nebudou vydány předpisy k provedení tohoto zákona, užije se dosavadních předpisů, pokud nejsou v rozporu s tímto zákonem.

§ 62.