Vyhláška, kterou se provádí zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti

§ 1

Individuální plán pracovní rehabilitace

Individuální plán pracovní rehabilitace osoby se zdravotním postižením¹) obsahuje

1. a) předpokládaný cíl pracovní rehabilitace,
2. b) formy pracovní rehabilitace²), které byly stanoveny pro osobu se zdravotním postižením,
3. c) předpokládaný časový průběh pracovní rehabilitace,
4. d) termíny a způsob hodnocení účinnosti stanovených forem pracovní rehabilitace.

§ 2

(1) Za náklady právnické nebo fyzické osoby pověřené podle § 69 odst. 1 zákona zabezpečením pracovní rehabilitace (dále jen „pověřená osoba“), spojené s prováděním pracovní rehabilitace, se považují

1. a) přímé náklady vynaložené na pracovní rehabilitaci (materiál, mzdy a odměny zaměstnanců, ostatní přímé náklady),
2. b) režijní náklady vynaložené při provádění pracovní rehabilitace,
3. c) náklady na dílčí části pracovní rehabilitace, které pro pověřenou osobu zabezpečuje jiné odborné nebo vzdělávací zařízení.

(2) Za náklady pověřené osoby, které jsou spojené s prováděním pracovní rehabilitace se dále, pokud nejsou zahrnuty v nákladech uvedených v odstavci 1, považují

1. a) náklady na výbavu účastníků pracovní rehabilitace potřebnou k provádění pracovní rehabilitace, maximálně však do výše 2 000 Kč na jednoho účastníka,
2. b) náklady na osobní ochranné pracovní prostředky, mycí, čisticí a dezinfekční prostředky a ochranné nápoje³) poskytnuté účastníkům pracovní rehabilitace,
3. c) pojištění odpovědnosti za škodu na zdraví účastníka pracovní rehabilitace, sjednané na dobu pracovní rehabilitace.

(3) V případě, že při provádění pracovní rehabilitace osoby se zdravotním postižením je nezbytná spolupráce s odborníkem nebo účast jiné fyzické osoby, považují se za náklady pracovní rehabilitace i náklady spojené s jejich činností při pracovní rehabilitaci.

§ 3

(1) Za náklady zaměstnavatele, který provádí přípravu k práci podle § 72 odst. 2 písm. a) zákona, se považují

1. a) mzdové náklady na zaměstnance, který připravuje k práci osobu se zdravotním postižením, odpovídající počtu hodin odpracovaných tímto zaměstnancem při přípravě k práci osoby se zdravotním postižením,
2. b) v případě, kdy je při provádění přípravy k práci nezbytná spolupráce s odborníkem nebo účast jiné fyzické osoby, náklady spojené s jejich činností při pracovní rehabilitaci.

(2) Za náklady subjektu uvedeného v § 72 odst. 2 písm. b) a c) zákona, který provádí přípravu k práci, se považují

1. a) mzdové náklady na zaměstnance, který připravuje k práci osobu se zdravotním postižením, odpovídající počtu hodin odpracovaných tímto zaměstnancem při přípravě k práci osoby se zdravotním postižením,
2. b) náklady na osobní ochranné pracovní prostředky, mycí, čisticí a dezinfekční prostředky a ochranné nápoje³) poskytnuté osobě se zdravotním postižením,
3. c) prokázané náklady na dopravu osoby se zdravotním postižením z místa bydliště do místa přípravy k práci a zpět,
4. d) prokázané výdaje na ubytování osoby se zdravotním postižením, pokud se příprava k práci koná mimo obec jejího bydliště, maximálně však do výše 1 000 Kč na den,
5. e) stravné podle zvláštního právního předpisu⁴) ve dnech účasti na přípravě k práci, pokud se koná mimo obec bydliště osoby se zdravotním postižením,
6. f) pojištění odpovědnosti za škodu na zdraví osoby se zdravotním postižením, sjednané na dobu pracovní rehabilitace.

§ 4

Za náklady pracovní rehabilitace účastníka pracovní rehabilitace se považují

1. a) prokázané jízdní výdaje z místa bydliště⁵) do místa konání pracovní rehabilitace a zpět,
2. b) prokázané výdaje na ubytování po dobu pracovní rehabilitace, pokud se koná mimo obec bydliště účastníka pracovní rehabilitace, maximálně však do výše 1 000 Kč na den,
3. c) stravné podle zvláštního právního předpisu⁴) ve dnech účasti na pracovní rehabilitaci, pokud se koná mimo obec bydliště účastníka pracovní rehabilitace,
4. d) pojištění pro případ škody způsobené účastníkem pracovní rehabilitace v rámci pracovní rehabilitace, popřípadě další pojištění spojené s pracovní rehabilitací v zahraničí.

§ 5

(1) Úhrada nákladů spojených se zabezpečením pracovní rehabilitace podle § 2 odst. 1 až 3 a nákladů podle § 3 se provádí průběžně. Náklady hradí Úřad práce do 30 kalendářních dnů ode dne jejich vyúčtování, a to bezhotovostně převodem na účet vedený u peněžního ústavu.

(2) Náklady podle § 4 hradí úřad práce účastníku pracovní rehabilitace bezhotovostně převodem na jeho účet vedený u peněžního ústavu nebo poštovní poukázkou anebo v hotovosti, a to do 30 kalendářních dnů ode dne jejich vyúčtování.

§ 6

Charakteristika chráněného pracovního místa

(1) Charakteristika chráněného pracovního místa obsahuje popis

1. a) pracovní činnosti,
2. b) pracoviště a jeho umístění,
3. c) pracovních podmínek.

(2) Při projednávání žádosti o uzavření dohody o zřízení nebo vymezení chráněného pracovního místa Úřad práce přihlíží k tomu, zda zaměstnavatel

1. a) neuzavřel v období 12 měsíců přede dnem podání žádosti se zaměstnancem, který je osobou se zdravotním postižením, smlouvu, na jejímž základě by mu byl tento zaměstnanec povinen poskytovat finanční prostředky v rozporu s dobrými mravy,
2. b) v den podání žádosti vyplácí nejméně 80 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, na které může uplatnit nárok na příspěvek podle § 78 zákona, mzdu nebo plat bezhotovostně převodem na účet vedený u peněžního ústavu, nebo poštovní poukázkou,
3. c) v den podání žádosti zaměstnává nadpoloviční většinu zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, na svém pracovišti,
4. d) přiděluje zaměstnancům, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, práci vhodnou z hlediska pozitivních efektů na sociální integraci těchto osob, nebo z hlediska poměru finančních prostředků vynaložených ze státního rozpočtu na zaměstnávání osob se zdravotním postižením a tržeb získaných prodejem výrobků a služeb, které souvisí se zaměstnáváním těchto osob.

(3) Dohodu o zřízení nebo vymezení chráněného pracovního místa lze uzavřít se zaměstnavatelem, který splňuje kritéria podle odstavce 2 písm. a), b) a d), nebo kritéria podle odstavce 2 písm. a) až c).

§ 8

Druhy provozních nákladů chráněného pracovního místa

(1) Za provozní náklady chráněného pracovního místa, na které lze zaměstnavateli podle § 76 zákona poskytnout příspěvek, se považují

1. a) zvýšené správní náklady ve výši 7 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předcházejícího kalendářního roku,
2. b) náklady provozních zaměstnanců a pracovních asistentů, kterými jsou
   1. 1. mzdové náklady provozních zaměstnanců a pracovních asistentů v základním pracovněprávním vztahu k zaměstnavateli, a to v rozsahu odpovídajícím počtu hodin odpracovaných provozními zaměstnanci nebo pracovními asistenty při pomoci zaměstnancům, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, nebo
   2. 2. náklady na zajištění pracovních asistentů v případě, že se nejedná o zaměstnance téhož zaměstnavatele,

1. c) náklady na dopravu v souvislosti se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením, kterými jsou náklady na
   1. 1. dopravu zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, na pracoviště a z pracoviště, nebo
   2. 2. dopravu materiálu a hotových výrobků,

1. d) náklady na přizpůsobení provozovny, kterými jsou náklady na
   1. 1. pořízení a ověření počítačového programového vybavení pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením,
   2. 2. pořízení a přizpůsobení pomocných technologických zařízení používaných zaměstnanci, kteří jsou osobami se zdravotním postižením,
   3. 3. pořízení komunikačních a orientačních pomůcek,
   4. 4. přizpůsobení hygienických, tepelných, světelných nebo hlukových podmínek osobám se zdravotním postižením, nebo
   5. 5. výstavbu nebo rozšíření provozů potřebných pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením, včetně nákladů na počítačové vybavení.

(2) Pro účely odstavce 1 písm. b) se za provozního zaměstnance a pracovního asistenta nepovažuje zaměstnanec, na jehož zaměstnávání se poskytuje příspěvek podle § 78 zákona, nebo zaměstnanec, jehož mzdové náklady jsou hrazeny podle § 3 odst. 1 písm. a).

(3) Je-li součástí nákladů uvedených v odstavci 1 i daň z přidané hodnoty a zaměstnavatel není plátcem této daně, považuje se daň z přidané hodnoty za provozní náklad chráněného pracovního místa.

§ 9

Druhy provozních nákladů chráněného pracovního místa osoby samostatně výdělečně činné

(1) Za provozní náklady chráněného pracovního místa osoby samostatně výdělečně činné, na které lze podle § 76 zákona poskytnout příspěvek, se považují

1. a) zvýšené správní náklady ve výši 7 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předcházejícího kalendářního roku,
2. b) náklady na dopravu, zejména materiálu a hotových výrobků,
3. c) náklady na přizpůsobení provozovny sloužící k výkonu samostatné výdělečné činnosti, a to zejména náklady na
   1. 1. pořízení a ověření počítačového programového vybavení,
   2. 2. přizpůsobení a pořízení pomocných technologických zařízení,
   3. 3. přizpůsobení hygienických, tepelných, světelných nebo hlukových podmínek, nebo
   4. 4. výstavbu nebo rozšíření provozu, včetně nákladů na počítačové vybavení.

(2) Je-li součástí nákladů uvedených v odstavci 1 i daň z přidané hodnoty a osoba samostatně výdělečně činná není plátcem této daně, považuje se daň z přidané hodnoty za provozní náklad chráněného pracovního místa osoby samostatně výdělečně činné.

§ 10

Způsob poskytování příspěvku

Příspěvek podle § 76 zákona se poskytuje zálohově čtvrtletně nebo v jiném dohodnutém období¹⁰). Záloha je splatná nejpozději poslední den prvního měsíce příslušného čtvrtletí nebo jiného dohodnutého období.

§ 11

Výpočet průměrného čtvrtletního přepočteného počtu zaměstnanců a zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením

(1) Do průměrného čtvrtletního přepočteného počtu zaměstnanců se započítávají pouze zaměstnanci v pracovním poměru.

(2) Průměrný čtvrtletní přepočtený počet zaměstnanců se zjišťuje jako podíl celkového počtu skutečně odpracovaných hodin těmito zaměstnanci v daném čtvrtletí, zvýšeného o neodpracované hodiny

1. a) v důsledku dočasné pracovní neschopnosti, za kterou je poskytováno nemocenské,
2. b) v důsledku čerpání dovolené na zotavenou,
3. c) z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele,
4. d) z důvodu překážek v práci na straně zaměstnance, pokud se jedná o překážky, při kterých má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy nebo platu⁶) nebo mu podle § 192 odst. 1 část věty druhé za středníkem zákoníku práce náhrada mzdy nebo platu nepřísluší,
5. e) v důsledku ošetřování dítěte nebo péče o ně nebo ošetřování jiného člena domácnosti, za které náleží ošetřovné⁷),

a celkové stanovené týdenní pracovní doby⁸) bez svátků připadající v daném čtvrtletí na jednoho zaměstnance pracujícího po stanovenou týdenní pracovní dobu⁸).

(3) Provozuje-li zaměstnavatel svou činnost pouze po část kalendářního čtvrtletí, použije se při zjišťování průměrného přepočteného počtu zaměstnanců celková stanovená týdenní pracovní doba bez svátků připadající na jednoho zaměstnance pracujícího po stanovenou týdenní pracovní dobu⁸) v těch měsících, ve kterých zaměstnavatel činnost vykonával.

(4) Průměrný čtvrtletní přepočtený počet zaměstnanců se zjišťuje jako součet průměrných přepočtených počtů zaměstnanců pracujících v jednotlivých pracovních režimech.

§ 12

Pro účely splnění podmínky zaměstnávání více než 50 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, se průměrný přepočtený počet těchto zaměstnanců zjišťuje podle § 11; každý zaměstnanec, který je osobou s těžším zdravotním postižením⁹), se započítává třikrát.

§ 14

Výpočty podle části třetí se provádějí na dvě platná desetinná místa. U peněžitého plnění se celková částka zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

§ 14a

Druhy dalších nákladů, o které lze zvýšit příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením

(1) Za další náklady, o které lze zvýšit příspěvek podle § 78 odst. 3 zákona, se považují

1. a) zvýšené správní náklady ve výši 4 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předcházejícího kalendářního roku,
2. b) náklady provozních zaměstnanců a pracovních asistentů, kterými jsou
   1. 1. mzdové náklady provozních zaměstnanců a pracovních asistentů v základním pracovněprávním vztahu k zaměstnavateli, a to v rozsahu odpovídajícím počtu hodin odpracovaných provozními zaměstnanci nebo pracovními asistenty při pomoci zaměstnancům, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, nebo
   2. 2. náklady na zajištění pracovních asistentů v případě, že se nejedná o zaměstnance téhož zaměstnavatele,

1. c) náklady na dopravu spojené se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením, kterými jsou náklady na
   1. 1. dopravu zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, na pracoviště a z pracoviště, nebo
   2. 2. dopravu materiálu a hotových výrobků,

1. d) náklady na přizpůsobení provozovny, kterými jsou náklady na
   1. 1. pořízení a ověření počítačového programového vybavení pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením,
   2. 2. přizpůsobení a pořízení pomocných technologických zařízení používaných zaměstnanci, kteří jsou osobami se zdravotním postižením,
   3. 3. pořízení komunikačních a orientačních pomůcek,
   4. 4. přizpůsobení hygienických, tepelných, světelných nebo hlukových podmínek osobám se zdravotním postižením, nebo
   5. 5. výstavbu nebo rozšíření provozů potřebných pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením, včetně nákladů na počítačové vybavení.

(2) Pro účely odstavce 1 písm. b) se za provozního zaměstnance a pracovního asistenta nepovažuje zaměstnanec, na jehož zaměstnávání se poskytuje příspěvek podle § 78 zákona, nebo zaměstnanec, jehož mzdové náklady jsou hrazeny podle § 3 odst. 1 písm. a).

(3) Je-li součástí nákladů uvedených v odstavci 1 i daň z přidané hodnoty a zaměstnavatel není plátcem této daně, považuje se daň z přidané hodnoty za provozní náklad chráněného pracovního místa.