Zákon o hlášení obyvatelstva a o povolování pobytu cizincům.

§ 1.

Hlášení pobytu

(1) Podle tohoto zákona je každý povinen hlásit ohlašovacímu orgánu (dále jen „ohlašovna“) počátek, změnu a ukončení pobytu v obci s vedlejšími ohlašovacími údaji, a to způsobem, s doklady a ve lhůtách stanovených prováděcími předpisy. Pokud tyto předpisy nestanoví jinak, děje se toto hlášení na ohlašovacích tiskopisech.

(2) Každý je povinen učinit všechna hlášení úplně a pravdivě.

§ 2.

Pobyt

Pobytem se podle tohoto zákona rozumí jak pobyt trvalý (stálé bydliště), tak pobyt přechodný (dočasný pobyt mimo místo stálého bydliště).

§ 3.

Ohlašovna

(1) Ohlašovnou je výkonný orgán místního národního výboru.

(2) Vyžaduje-li to zájem řádné evidence obyvatelstva, mohou prováděcí předpisy určit za ohlašovnu jiný orgán.

(3) V hlavním městě Praze, v Bratislavě a v Brně je ohlašovnou příslušný orgán veřejné bezpečnosti.

§ 4.

Ubytovatelé

(1) Ubytovatelem je:

1. a) vlastník budovy nebo pozemku, pokud jde o jeho nájemníky nebo jiné osoby, které ve své budově nebo na svém pozemku ubytoval;
2. b) nájemník nebo uživatel bytu nebo jiné místnosti, pokud jde o jeho podnájemníky nebo jiné osoby, které ve svém bytě (své místnosti) ubytoval;
3. c) provozovatel ubytovacího zařízení, který je odpovědný za provoz podniku, ústavu nebo zařízení poskytujícího za plat či bezplatně ubytování, pokud jde o osoby, které ve svém ubytovacím zařízení ubytoval.

(2) Prováděcí předpisy stanoví, které jiné osoby se považují za ubytovatele a kdo plní povinnosti ubytovatele, který v domě nebydlí.

§ 5.

Povinnosti ubytovatelů

(1) Ubytovatel je povinen dbát, aby všechny osoby, které ubytoval, splnily ve stanovené lhůtě svou povinnost hlášení pobytu.

Neohlásí-li osoba hlášením povinná svůj pobyt ve stanovené lhůtě, je ubytovatel povinen oznámit to neprodleně ohlašovně nebo příslušnému orgánu veřejné bezpečnosti.

(2) Provozovatel ubytovacího zařízení je dále povinen:

1. a) vést domovní knihu a zapisovat do ní neprodleně při ubytování ubytované osoby, když řádně prokázaly svou totožnost;
2. b) na požádání předkládat domovní knihu nebo výpisy z ní kontrolním orgánům;
3. c) neprodleně oznámit příslušnému orgánu veřejné bezpečnosti osobu, která neprokázala svou totožnost.

§ 6.

Výjimky a úlevy

(1) Ustanovení části první se nevztahují na osoby, ubytované podle předpisů o ubytování vojska.

(2) Prováděcí předpisy mohou stanovit další všeobecné výjimky a úlevy. V jednotlivých případech nebo pro jednotlivé skupiny případů může povolit výjimky (úlevy) ministerstvo vnitra nebo orgány jím pověřené.

(3) Pokud jde o hlášení obyvatelstva v pohraničním území, může ministerstvo vnitra stanovit zvláštní úpravu.

§ 7.

Zvláštní hlášení

(1) Prováděcí předpisy mohou stanovit, že určitým dnem pozbudou platnosti všechna hlášení pobytu nebo hlášení pobytu některých osob, učiněná podle dosavadních předpisů. V takovém případě se pro účely tohoto zákona hledí na osoby, u nichž hlášení pobytu pozbylo takto stanoveným dnem platnosti, jakoby jejich pobyt v obci započal tímto dnem. Pro hlášení, které je třeba učinit v tomto případě, mohou prováděcí předpisy určit zvláštní lhůty a stanovit způsob, údaje, doklady a místo pro hlášení odchylně od ustanovení tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných.

(2) Prováděcí předpisy mohou též stanovit zvláštní hlášení skutečností, jichž je třeba k účelům vojenské správy.

§ 8.

Povinnost k oznamování změn vedlejších ohlašovacích údajů.

Změny vedlejších ohlašovacích údajů, které nastaly po učiněném hlášení pobytu (§ 1, odst. 2), je povinna oznámit osoba, u níž došlo k těmto změnám.

§ 9.

Způsob hlášení obyvatelstva a lhůty.

(1) Pobyt s vedlejšími ohlašovacími údaji je hlásit a změny těchto údajů je oznámit způsobem, s doklady a ve lhůtách, které stanoví prováděcí předpisy. Pokud tyto předpisy nestanoví jinak, děje se toto hlášení (oznamování) na ohlašovacích (oznamovacích) lístcích.

(2) Každý je povinen učinit všechna hlášení (oznámení) úplně a pravdivě.

§ 10.

Výjimky a úlevy.

(1) Ustanovení části první se nevztahují na osoby ubytované podle předpisů o ubytování vojska.

(2) Prováděcí předpisy mohou stanovit další všeobecné výjimky a úlevy, zejména pro osoby, jimž přísluší právo exteritoriality, cizí konsuly z povolání a osoby na roveň jim postavené, pokud nejsou občany Československé republiky. V jednotlivých případech nebo pro jednotlivé skupiny případů může povolit výjimky (úlevy) ministerstvo vnitra nebo orgány jím pověřené.

§ 11.

Zvláštní úprava hlášení obyvatelstva.

(1) Pokud jde o hlášení obyvatelstva v celním pohraničním pásmu a v obcích protínaných vnitřní celní hranicí, mohou prováděcí předpisy všeobecně a ministerstvo vnitra nebo orgány jím pověřené v jednotlivých případech nebo pro jednotlivé skupiny případů stanovit, že

1. a) provozovatelé ubytovacích zařízení jsou povinni pro případ, že jim bylo uloženo hlásit telefonicky počátek a konec pobytu ubytovaných osob, postarat se o možnost telefonického spojení, po případě dohodou s účastníkem blízké telefonní stanice;
2. b) osoby, které se ubytují v ubytovacích zařízeních, jsou povinny odevzdat za podmínek, které se zároveň stanoví, provozovateli ubytovacího zařízení svůj průkaz totožnosti a ponechat jej v jeho úschově.

(2) Je-li toho naléhavě třeba v zájmu řádné evidence obyvatelstva, lze opatření podle odstavce 1 učinit i na ostatním státním území.

§ 12.

Zvláštní hlášení.

(1) Prováděcí předpisy mohou stanovit, že určitým dnem pozbudou platnosti všechna hlášení pobytu nebo hlášení pobytu některých osob, učiněná podle dosavadních předpisů. V takovém případě se pro účely tohoto zákona hledí na osoby, u nichž hlášení pobytu pozbyla takto stanoveným dnem platnosti, jako by jejich pobyt v obci započal tímto dnem. Pro hlášení, které je učinit v tomto případě, mohou prováděcí předpisy určit zvláštní lhůty a stanovit způsob, údaje, doklady a místo pro hlášení odchylně od ustanovení tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných.

(2) Prováděcí předpisy mohou též stanovit zvláštní hlášení skutečností, jichž je třeba k účelům vojenské správy.

§ 22.

Prováděcí předpisy

Ministerstvo vnitra vydá v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady vyhláškou v Úředním listě předpisy k provedení tohoto zákona.

§ 23.

Ustanovení trestní.

(1) Kdo poruší ustanovení části první nebo předpisů vydaných k jejich provedení nebo kdo poruší příkaz anebo zákaz vydaný podle uvedených ustanovení, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, za správní přestupek pokutou do 25.000 Kčs nebo vězením (uzamčením) do tří měsíců.

(2) Kdo poruší ustanovení části druhé nebo předpisů vydaných k jejich provedení nebo kdo poruší příkaz anebo zákaz vydaný podle uvedených ustanovení, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, za správní přestupek pokutou do 50.000 Kčs nebo vězením (uzamčením) do šesti měsíců.

(3) Jde-li o osobu, která již byla pravoplatně potrestána podle tohoto zákona nebo podle zákonů jím nahrazených, anebo byl-li přestupek spáchán v celním pohraničním pásmu, lze uložit zároveň pokutu i trest na svobodě.

(4) Byla-li uložena pokuta, buď pro případ její nedobytnosti zároveň vyměřen náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění, a to v případech, uvedených v odstavci 1, do tří měsíců a v případech, uvedených v odstavci 2, do šesti měsíců.

(5) Osobám, provozujícím po živnostensku ubytovací zařízení, které byly již nejméně dvakrát pravoplatně potrestány pro porušení povinnosti hlásit počátek nebo ukončení pobytu osob, ubytovaných v jejich ubytovacím zařízení, může být trestním nálezem odňato živnostenské oprávnění na určitou dobu nebo navždy.

§ 24.

Ustanovení zrušovací.

(1) Zrušuje se platnost, po případě použivatelnost všech předpisů, které tomuto zákonu odporují nebo se jím nahrazují; zejména se zrušuje platnost, po případě použivatelnost:

1. a) nařízení ze dne 15. února 1857, č. 33 ř. z., o hlášení, ve znění nařízení ze dne 15. ledna 1860, č. 20 ř. z., a předpisů podle něho vydaných,
2. b) nařízení ze dne 2. dubna 1858, č. 51 ř. z., o přestupcích předpisů o hlášení,
3. c) ustanovení § 320, písm. a) až d) obecného trestního zákona a, pokud jde o hlášení podle tohoto zákona, také ustanovení § 320, písm. e) obecného trestního zákona,
4. d) ustanovení § 577, písm. a) až d) vojenského trestního zákona a, pokud jde o hlášení podle tohoto zákona, také ustanovení § 577, písm. e) vojenského trestního zákona,
5. e) zákona ze dne 28. března 1935, č. 51 Sb., o hlášení pobytu,
6. f) vládního nařízení ze dne 30. dubna 1941, č. 233 Sb., o hlášení pobytu (řád hlášení), a předpisů podle něho vydaných,
7. g) zákona ze dne 27. dubna 1944, č. 40 Sl. z., o policejním hlášení, a předpisů podle něho vydaných,
8. h) zákona ze dne 28. března 1935, č. 52 Sb., o pobytu cizinců, ve znění vládního nařízení ze dne 21. května 1937, č. 82 Sb., a vládního nařízení ze dne 28. října 1938, č. 257 Sb.,
9. i) vládního nařízení ze dne 25. června 1935, č. 143 Sb., jímž se provádí zákon ze dne 28. března 1935, č. 52 Sb., o pobytu cizinců, ve znění vládního nařízení ze dne 12. listopadu 1937, č. 223 Sb.,
10. j) vyhlášky ministerstva vnitra ze dne 3. července 1935, č. 144 Sb., o úlevě podle § 12 zákona ze dne 28. března 1935, č. 52 Sb., o pobytu cizinců,
11. k) ustanovení o povinnosti hlášení obsažených v branném zákoně a v předpisech podle něho vydaných, pokud nejde o povinnost hlásit se k odvodnímu soupisu,
12. l) ustanovení o vypovídání (vyhošťování, zákazu pobytu) cizinců s výjimkou ustanovení, jež upravují vypovídání (vyhošťování, zákaz pobytu) cizinců výrokem soudu.

(2) Dále se zrušují, pokud se tak již nestalo dříve, zák. čl. V/1903, o právu pobytu cizinců, a ustanovení §§ 72 a 73 zák. čl. XL/1879 trestního zákona o přestupcích.

(3) Nedotčeny zůstávají zvláštní předpisy o hlášení, předpisy pasové, předpisy o zaměstnávání cizinců, jakož i zákon ze dne 29. května 1947, č. 107 Sb., o opatřeních proti neoprávněnému přechodu státních hranic, a předpisy podle něho vydané a zákon ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb., o obraně státu, a předpisy podle něho vydané.

(4) Kde se jiné předpisy dovolávají ustanovení zrušených podle odstavce 1 nebo 2, nastupují na jejich místo obdobná ustanovení tohoto zákona nebo předpisů podle něho vydaných.

§ 25.

Účinnost a provedení.