Vyhláška Českého báňského úřadu o požadavcích k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při činnosti prováděné hornickým způsobem v podzemí

§ 50

Složení ovzduší

(1) V dílech v podzemí, ve kterých se zdržují nebo mohou zdržovat osoby, musí ovzduší obsahovat objemově nejméně 20 % kyslíku a koncentrace dále uvedených plynných škodlivin nesmí překročit tyto hodnoty:

1. a) kysličníku uhelnatého (CO) 0,003 %
2. b) kysličníku uhličitého (CO₂) 1,0 %
3. c) kysličníků dusíku (nitrozní plyny) (NO + NO₂) 0,00076 %
4. d) sirovodíku (H₂S) 0,00072 %.

(2) Do podzemí musí být dodáváno takové množství čerstvých větrů, aby bylo dodrženo složení ovzduší podle odstavce l.

(3) Při zjištění plynných škodlivin v ovzduší nad hodnoty uvedené v odstavci 1, jiných hořlavých plynů nebo jiných plynných škodlivin¹⁷) je nutno provoz v díle v podzemí zastavit. Práce je možno obnovit jen se souhlasem obvodního báňského úřadu.

(4) Pokud složení ovzduší nevyhovuje podmínkám stanoveným v odstavci 1, je nutno dílo označit zákazem vstupu nebo znepřístupnit.

(5) V jeskyni musí být ověřen vliv vnějších klimatických podmínek na větrání.

§ 51

Způsob větrání

(1) Díla v podzemí musí být větrána. Způsob větrání, druhy zařízení pro rozvod větrů a podobně určí projekt. Dále projekt řeší případy možného průniku hořlavých plynů.

(2) Přirozeným větráním nebo difuzí je dovoleno větrat tehdy, jestliže nelze předpokládat překročení koncentrací uvedených v § 50 odst. 1 písm. a) až d). V ostatních případech musí být zřízeno umělé větrání.

(3) Je-li projektem určeno umělé větrání, je nutno větrat nepřetržitě po dobu přítomnosti osob v podzemí. Vedoucí pracovník určí potřebný časový předstih spuštění větrání před vstupem osob do podzemí a opatření k zajištění bezpečnosti práce a provozu při přerušení umělého větrání při jeho poruše.

(4) Námrazy v úvodním podzemním díle nebo nad ním se musí odstraňovat nebo jiným způsobem zabezpečit, aby neohrožovaly bezpečnost práce a provozu. Otevřený oheň k přímému ohřívání vtažných větrů nesmí být použit.

§ 52

Hlavní ventilátor

(1) Má-li být podzemní dílo nebo podzemní stavba větrána průchodním větrním proudem a není-li tlakový spád určený projektem docílen přirozeně, musí být instalován ventilátor k vytvoření potřebného tlakového spádu (dále jen „hlavní ventilátor“). Hlavní ventilátor musí být vybaven zařízením pro měření tlakového spádu.

(2) Před uvedením hlavního ventilátoru do trvalého provozu nebo při podstatné změně jeho parametrů je nutno ověřit jeho provozní charakteristiku.

(3) Hlavní ventilátor a jeho příslušenství je nutno podrobně zkontrolovat nejméně jednou za rok a podle potřeby vyčistit a nakonzervovat.

(4) O provozu a kontrolách hlavního ventilátoru se vede kniha.

§ 53

Rozvod větrů

(1) Všechna nežádoucí spojení ve větrní síti je nutno izolovat.

(2) Větrní dveře se musí samočinně zavírat. Nesmějí zůstat otevřené zbytečně. Jakmile pomine jejich potřeba, je nutno je vysadit nebo zajistit v otevřené poloze.

(3) Tam, kde otevření dveří narušuje řádné větrání, je nutno postavit nejméně dvoje dveře v takové vzdálenosti, aby jedny z nich byly vždy uzavřeny.

(4) V místech, kde nemohou být postaveny nebo řádně udržovány větrní dveře a netěsnost nenaruší rozvádění větrů, je možno použít větrní závěsy nebo jednoduché dveře.

§ 54

Větrání separátní a stlačeným vzduchem

(1) Separátní větrání musí být zřízeno, pokud složení ovzduší nevyhovuje požadavkům § 50.

(2) Tam, kde není možno z technologických důvodů, například při použití razicích plošin, při ražbě maloprofilových podzemních děl nebo protlaků zřídit separátní větrání, smí být větráno stlačeným vzduchem.

(3) Separátním větráním nesmí být v žádném místě průchodního větrního proudu odebíráno více větrů, než je objemový průtok tohoto větrního proudu.

(4) Lutnový tah je nutno vyvést do průchodního větrního proudu nebo na povrch do takové vzdálenosti, aby použité větry nebyly znovu vedeny do neproraženého podzemního díla.

(5) Ovládání prvního ventilátoru separátně větraného podzemního díla je dovoleno jen z průchodního větrního proudu nebo povrchu.

(6) Použity smí být jen lutny z materiálu, který vylučuje šíření požáru.

(7) V prostoru čelby separátně větraného podzemního díla je možno pro zlepšení větrání použít vedlejší lutnový tah.

(8) Druh separátního větrání, druh a umístění ventilátorů a tlumičů hluku, druh a průřez luten včetně jejich vyvedení do průchodního větrního proudu nebo na povrch, jejich vzdálenost od čelby, prodlužování nebo zkracování, zavěšování, spojování a těsnění a způsob likvidace odváděného prachu určí projekt nebo technologický postup.

(9) Separátní větrání smí být přechodně zastaveno za podmínek, které určí vedoucí pracovník.

§ 55

Větrání podzemních provozoven

(1) Vozovnu důlních lokomotiv, provozovnu strojů s naftovými motory, elektrickou stanici, obložený sklad výbušnin a sklad hořlavých kapalin a tuhých maziv je nutno větrat průchodním větrním proudem nebo musí být vybaveny separátním větráním.

(2) V komoře pro nabíjení akumulátorů nesmí být koncentrace vodíku v ovzduší větší než 0,5 %. Požadavky uvedené v § 50 odst. 3 musí být splněny při překročení této hodnoty. Požaduje se nejméně dvanáctinásobná výměna vzduchu za hodinu. Je-li komora větrána separátním větráním, nesmí být ventilátor umístěn uvnitř nabíjecí komory. Provoz usměrňovacího agregátu je nutno funkčně vázat na provoz ventilátoru.

(3) Ve skladu hořlavých kapalin a tuhých maziv a v provozovně, kde se manipuluje s těmito látkami nebo plyny, se požaduje nejméně čtyřnásobná výměna vzduchu za hodinu.

(4) Větrání komory s olejovým transformátorem nebo elektrickým zařízením s olejovou náplní a skladu hořlavých kapalin a tuhých maziv je nutno uspořádat tak, aby výdušné větry z nich již nebyly použity k ovětrávání pracovišť.

§ 56

Kontrola složení ovzduší v podzemí

(1) Vedoucí pracovník určí druhy škodlivin,¹⁷) které mají být zjišťovány, četnost a místa jejich zjišťování. Tam, kde vznikne podezření výskytu plynných škodlivin, je nutno je zjišťovat vždy.

(2) Výsledek kontroly složení ovzduší na pracovišti musí ten, kdo ji provedl, sdělit předákovi.

§ 57

Měření a odběry vzorků ovzduší v podzemí

(1) Ve všech používaných podzemních dílech je nutno měřit nejméně jedenkrát za půl roku objemový průtok a teplotu větrů a odebrat vzorky ovzduší k provedení rozboru na kyslík, kysličník uhelnatý a kysličník uhličitý.

(2) Vedoucí pracovník určí lhůty odběru vzorků ovzduší pro zjištění koncentrace nitrozních plynů a kysličníku uhelnatého na místech, kde je prováděna trhací práce, a v místech s provozem naftových motorů. Odběrem vzorků ovzduší je namátkově kontrolována i délka určené čekací doby po odstřelu a celosměnový průměr nejvyšších dovolených škodlivin v ovzduší.¹⁷)

(3) V komoře pro nabíjení akumulátorů je nutno jednou za tři měsíce odebírat vzorek ovzduší pro zjištění koncentrace vodíku, stejně také v místech, kde je nebezpečí nahromadění jiných plynů, a to v době, kdy lze předpokládat jejich nejvyšší koncentrace.

(4) Rozbor vzorků ovzduší pro zjištění jejich plynných složek smí být nahrazen měřením přístroji a pomůckami povolenými podle zvláštního předpisu.¹⁸)

§ 58

Prostory se zvýšeným požárním nebezpečím

(1) Prostory se zvýšeným požárním nebezpečím určí vedoucí pracovník. Vždy se však za prostor se zvýšeným požárním nebezpečím považuje

1. a) dílo v podzemí s hořlavou výztuží,
2. b) objekt a zařízení nad jamou nebo šachticí,
3. c) prostor strojů a zařízení, v jejichž nádržích a rozvodech je více než 40 l hořlavých kapalin,
4. d) sklad hořlavých materiálů,
5. e) podzemní provozovna,
6. f) provozovaný sklad výbušnin.

(2) Prostory se zvýšeným požárním nebezpečím musí být opatřeny tabulkou s vyznačením zákazu kouření umístěnou před vstupem do tohoto prostoru.

(3) Z podzemí a z prostoru se zvýšeným požárním nebezpečím na povrchu musí být pravidelně odstraňovány nepotřebné hořlavé látky.

§ 59

Použití otevřeného ohně

(1) Použití otevřeného ohně je dovoleno jen v nezbytně nutných případech se souhlasem vedoucího pracovníka, v prostoru se zvýšeným požárním nebezpečím jen na jeho písemný příkaz.

(2) Písemný příkaz k použití otevřeného ohně v místě se zvýšeným požárním nebezpečím určí zejména

1. a) pracoviště, místo, druh a rozsah prací,
2. b) přístroje a zařízení, s nimiž se bude pracovat, a dobu jejich použití,
3. c) bezpečnostní opatření k zabránění vzniku požáru,
4. d) pohotovost hasicích prostředků,
5. e) provádění kontrol na ohrožených místech při práci i po jejím skončení,
6. f) zaměstnance k výkonu stálého dozoru,
7. g) zaměstnance obsluhujícího určené zařízení,
8. h) zaměstnance dozírajícího na pracoviště a jeho okolí v pracovních přestávkách a po skončení práce s otevřeným ohněm.

Vydané písemné příkazy je nutno evidovat v souladu s § 18.

(3) Zaměstnanci určenému k výkonu stálého dozoru je nutno, kromě povinností stanovených v § 8 odst. 3, prokazatelně uložit povinnost zkontrolovat před zahájením práce s otevřeným ohněm splnění bezpečnostních opatření určených v příkazu pro použití otevřeného ohně.

(4) Zaměstnanec dozírající v pracovních přestávkách na pracoviště a jeho okolí má povinnost po skončení práce se přesvědčit o tom, že nikde nehrozí nebezpečí vzniku požáru. Prohlídky pracoviště a jeho okolí po skončení práce s otevřeným ohněm je nutno provádět po dobu nejméně osm hodin, a to nepřetržitě nebo v intervalech ne delších než jedna hodina. Do poslední opakované prohlídky musí zůstat na místě použití otevřeného ohně určené hasicí prostředky.

(5) Výsledky prohlídek jsou zaznamenány do příkazu podle odstavce 2.

§ 60

Věcné prostředky požární ochrany

(1) Věcné prostředky požární ochrany, například požární signalizaci, hasicí přístroje, hasicí zařízení, je nutno udržovat v pohotovosti a nejméně jedenkrát ročně kontrolovat. Nesmějí být používány k jiným účelům než ke zdolávání požáru a k nácviku této činnosti. Použité prostředky je nutno bezodkladně připravit k novému použití nebo vyměnit.

(2) Hasicí zařízení a hasicí přístroj je nutno zajistit proti zamrznutí.

§ 61

Rozmístění hasicích prostředků

(1) V provozovně nebo před vstupem do ní, u každého stacionárního strojního zařízení a na mobilním stroji, kromě zařízení a strojů se vzduchovým pohonem, a v místě s nebezpečím vzniku požáru se musí umístit vhodné hasicí prostředky. V místě větraném průchodním větrním proudem se hasicí prostředky umisťují na vtažné straně.

(2) Na jednom stanovišti smí být uložen pouze jeden druh hasicích přístrojů. Pokud se předpokládá použití více druhů hasicích přístrojů, musí být uloženy odděleně, a to ve vzdálenosti nejméně 5 m od sebe.

(3) Na povrchu podzemní stavby je nutno zřídit požární sklad vybavený potřebnou zásobou hasicích prostředků a požární výzbroje pro použití v podzemí. Jeho umístění, provedení, vybavení a způsob skladování určí vedoucí pracovník.

§ 62

Požární zajištění objektů na ústí úvodních podzemních děl

(1) V budově na ústí úvodního podzemního díla nebo ve vzdálenosti menší než 60 m od něho se neskladují hořlavé hmoty. Za skladování se nepovažuje uložení takového množství těchto hmot, které bude nejpozději během následující směny dopraveno do podzemí.

(2) Pokud není možno, vzhledem k místním poměrům, vyhovět požadavkům uvedeným v odstavci 1, je možno hořlavé hmoty skladovat v množství a při splnění opatření určených projektem nebo vedoucím pracovníkem.

§ 63

Požární zajištění úvodních děl na podzemních stavbách

(1) Na podzemních stavbách nesmí být hořlavá výztuž jam, štol a úpadnic ústících na povrch, nárazišť a ostatních děl ústících do úvodních děl podzemní stavby, a to do vzdálenosti nejméně 10 m od místa průniku.

(2) Budovy jam, štol a úpadnic, strojovna hlavního ventilátoru a těžní věž nesmí být provedeny z hořlavého materiálu. Musí být chráněny proti úderu blesku a od všech přilehlých objektů z hořlavého materiálu nehořlavě odděleny.

(3) Projekt určí bezpečnostní opatření při nepoužití požárních poklopů.

§ 64

Požadavky na nehořlavou výztuž

(1) Tam, kde je stanoveno použití nehořlavé výztuže, nesmí být z hořlavého materiálu žádné prvky výztuže, kromě odstavných klínů, vložek tvárnicové výztuže a prahů pod výztužnými prvky.

(2) Volný prostor za výztuží v místě, kde je stanoveno použití nehořlavé výztuže, smí být vyplněn jen nehořlavým materiálem.

§ 65

Doprava, manipulace a skladování plynů, hořlavých kapalin a tuhých maziv

(1) V podzemí smí být, kromě motorové nafty, skladovány jen hořlavé kapaliny a tuhá maziva s bodem vzplanutí vyšším než 55 °C.

(2) Hořlavé kapaliny smí být na podzemním pracovišti skladovány jen v množství odpovídajícím spotřebě za 24 hodin, a to v pevných, těsných, uzavřených a nehořlavých nádobách označených výstražným nápisem o druhu, stupni hořlavosti a množství kapaliny nebo tuhého maziva, a kde nehrozí nahromadění elektrostatického výboje. Tyto nádoby smí být používány jen pro vyznačené druhy látek.

(3) Kromě místa, kde podle provozní dokumentace je nezbytné pravidelné svařování, je skladování hořlavých plynů v ostatních částech podzemí zakázáno.

(4) Hořlavé kapaliny smí být přelévány nebo odčerpávány jen na určených místech.

(5) Hořlavé kapaliny se v podzemí nesmí vyčerpávat z uzavřené nádoby přetlakem stlačeného vzduchu ani plynu ani nalévat z přepravní nádoby do nádrže bez použití nálevky.

(6) Nádrž a obal hořlavé kapaliny a tuhého maziva nesmí být, s výjimkou nalévání, přelévání nebo odběru hmot, otevřeny, ani když jsou prázdné.

(7) Kontrola a čištění vnitřku nádrže na hořlavou látku se nesmí provádět, pokud se neověří, že koncentrace hořlavých plynů v nich je pod 50 % spodní meze výbušnosti, a není-li zajištěno, že tato mez nebude během práce překročena. Při práci je nutno používat dýchací přístroj.

(8) Rozlitá nebo uniklá hořlavá kapalina nebo mazivo musí být neprodleně odstraněny. K tomu je nutno mít na místech určených vedoucím pracovníkem pohotově zásobu absorbční látky.

(9) Použitou čisticí hmotu je nutno uzavírat do nehořlavé nepropustné nádoby a vynášet z podzemí.

(10) Důlní vůz a vozík, ve kterém se přepravují nádoby s plyny nebo hořlavými kapalinami, smí být v soupravě vozidel zařazen jen na jejím konci.

(11) Oprava nádrží nebo zařízení, při níž by mohlo dojít ke vznícení nebo výbuchu hořlavých plynů, se nesmí provádět v podzemí.

§ 66

Požadavky na sklady plynů, hořlavých kapalin a tuhých maziv

(1) Sklad plynů, hořlavých kapalin a tuhých maziv smí mít jen nepropustnou podlahu, chemicky odolnou proti skladované látce, se spádem k havarijní jímce zakryté roštem. Objem havarijní jímky nesmí být menší než objem největší nádrže, popřípadě než objem propojených nádrží.

(2) Pod ventil, přes který se kapalina z nádrže nalévá, je nutno umístit žlab nebo jiné záchytné zařízení.

(3) Sklad smí být vybaven jen pevnými svítidly v nevýbušném provedení se zřetelně označeným vypínačem umístěným před skladem na vtažné straně.

(4) Nádrž, obal ani podstavec stabilní a mobilní nádrže nesmí být z hořlavého materiálu.

(5) Vodivá nádrž, obal, podstavec a ostatní zařízení skladu, kromě kolejových podvozků umístěných na kolejích, musí být uzemněny.

(6) Větrací otvory skladů musí být opatřeny klapkami těsně uzavíratelnými, a pokud se při vzniku požárního nebezpečí neuzavírají automaticky, ovladatelnými z vnější strany. Před skladem je nutno umístit nejméně čtyři kusy vzduchopěnových nebo obdobných ručních hasicích přístrojů a bednu se 150 kg písku nebo jiného hasicího prášku a lopatu.

(7) Ve skladu, popřípadě na vstupních dveřích do něj musí být

1. a) seznam osob oprávněných manipulovat s látkou ve skladu,
2. b) provozní řád skladu,
3. c) výstražná tabulka se zákazem vstupu nepovolaných osob a se zákazem práce s otevřeným ohněm,
4. d) kniha o příjmu a výdeji skladovaných látek,
5. e) dostatečný počet náhradních nádob na přenášení hořlavých kapalin.

§ 67

Plastické hmoty

Plastické hmoty, dopravníkové pásy a řemeny včetně klínových nesmí zvyšovat nebezpečí vzniku požáru ani podporovat jeho šíření.

§ 68

Požár v podzemí

Ihned po zjištění požáru musí být odvolány všechny osoby z podzemí. Do ohrožených děl je nutno zamezit přístupu nepovolaných osob.

§ 69

Ochrana proti náhlému přítoku povrchových vod

(1) Ústí děl v podzemí na povrch a ústí vrtů na povrch je nutno zajistit proti náhlému vniknutí povrchové vody do podzemí.

(2) Pro ochranu proti náhlému přítoku povrchové vody do podzemí projekt určí

1. a) způsob a četnost sledování a kontroly povrchových toků, vodních nádrží a stálých výtoků vod v blízkosti ústí děl v podzemí a vrtů na povrch a příslušného spádového území jako možných zdrojů nebezpečného přítoku vody,
2. b) bezpečnostní opatření pro díla v podzemí, která by mohla být ohrožena vodami z povrchových toků, vodních nádrží, vrtů z povrchu a podobně.

§ 70

Práce v dílech v podzemí ohrožených průvaly vod a zvodněných materiálů

(1) Vedení díla v podzemí ve zvodněných nebo plynonosných horizontech a v blízkosti důlních nebo podzemních děl s nimi hydraulicky spojených nebo zatopených důlních či podzemních děl se dovoluje pouze tehdy, jsou-li co nejúplněji ověřeny jejich fyzikálně mechanické a hydraulické hodnoty a chemické složení vod a plynů v rozsahu potřebném pro určení bezpečnostních opatření a účinného způsobu jejich včasného odvodnění nebo odplynění. Potřebná bezpečnostní opatření určí projekt. Tato opatření musí být zahrnuta i do technologického postupu.

(2) Objeví-li se v díle v podzemí příznaky průvalu vod nebo zvodněných materiálů, musí být práce zastavena, ohrožené dílo podle možnosti zajištěno a osoby z podzemí neprodleně odvolány. Dále se postupuje podle odstavce 1.

§ 71

Zmáhání děl v podzemí po průvalu vod a zvodněných materiálů

(1) Způsob a postup zmáhání díla po průvalu vod a zvodněných materiálů určí technologický postup.

(2) Zmáhání se smí zahájit až tehdy, když je při těchto pracích zajištěna ochrana zaměstnanců, zabezpečen odtok vody, zvodněný materiál dostatečně odvodněn, zajištěno větrání a záchranná cesta a provedena opatření proti dalšímu průvalu.

§ 72

Osvětlení v podzemí

Všechna díla v podzemí musí být v době provozu osvětlena.

§ 73

Osobní svítidla

(1) Jako osobního svítidla se v podzemí smí používat jen elektrické svítidlo určené vedoucím pracovníkem.

(2) Za stav osobního svítidla odpovídá ten, komu je vydáno, a to od jeho převzetí do odevzdání. Převzaté osobní svítidlo si každý před vstupem do podzemí vyzkouší a přesvědčí se, zda není zjevně poškozeno. Zjistí-li na osobním svítidle závady, které znemožňují jeho bezpečné používání, nebo dojde-li k jeho poškození, vymění je za náhradní. Poškozená nebo nevyhovující osobní svítidla se nesmí používat.

(3) Každý, kdo je vybaven osobním svítidlem, musí je mít v podzemí při sobě.

(4) Při manipulacích s výbušninami, ve skladech plynů, hořlavých kapalin a tuhých maziv se smí používat jen osobní svítidla schváleného typu¹⁸) (dále jen „důlní osobní svítidlo“).

§ 74

Důlní osobní svítidla

(1) Důlní osobní svítidlo smí být vydáváno jen čisté a uzamčené, s akumulátorem nabitým na předepsanou kapacitu.

(2) Ten, kdo převzal důlní osobní svítidlo, je nesmí otvírat ani opravovat.

(3) Důlní osobní svítidlo zkontroluje určený zaměstnanec nejméně jednou za tři měsíce a vyhotoví o tom záznam.

§ 75

Lampovna

(1) Je-li lampovna zřízena, musí mít

1. a) prostor pro výdej a příjem důlních osobních svítidel a nabíjení akumulátorů,
2. b) prostor pro údržbu důlních osobních svítidel,
3. c) zajištěnu teplou a studenou vodu,
4. d) snadno omyvatelné stěny,
5. e) podlahu z nepropustného materiálu odolného proti působení elektrolytu a se spádem k odtokovému místu.

(2) Horní deska pracovních stolů, na kterých se čistí a plní důlní osobní svítidla, musí být omyvatelná a odolná proti působení elektrolytu.

(3) Místnosti lampovny je nutno větrat tak, aby koncentrace vodíku v ovzduší nebyla větší než 0,5 %. Kouření a používání otevřeného ohně v lampovně je zakázáno. Tento zákaz musí být uveden na tabulce uvnitř i vně lampovny.

(4) Tam, kde se pracuje s elektrolytem, je nutno pro poskytnutí první pomoci při poškození pokožky a očí elektrolytem a pro zneškodnění elektrolytu v odtokovém místě mít k dispozici neutralizační roztok. Rozlitý elektrolyt musí být neprodleně odstraněn.

§ 76

Příprava a doplňování elektrolytu a nabíjení akumulátorů

Přípravu, doplňování, nabíjení a kontrolu elektrolytu v akumulátorech smí provádět jen určení zaměstnanci, a to podle návodu výrobce.

§ 77

Stavebně montážní práce

(1) Stavebně montážní práce a montáž technologických konstrukcí smí být prováděny jen podle technologického postupu, který obsahuje zejména

1. a) časový sled montážních prací,
2. b) podmínky nasazení a pohyb mechanizačních prostředků,
3. c) přístupové cesty zaměstnanců,
4. d) způsob zajištění ochrany zaměstnanců a dotčených pracovišť,
5. e) způsob vyztužování, podepírání, kotvení a jiné stabilizační zajištění.

(2) Montážní ochranná zařízení a vázací prostředky musí být před montáží a v jejím průběhu kontrolovány. Poškozené nebo vadné zařízení a prostředky se nesmí používat.

(3) Montážní přípravky pro dočasné zajištění dílců nesmí být odstraňovány před konečným upevněním a prostorovým ztužením montované konstrukce.

§ 78

Manipulace s břemeny

(1) Vázání a zavěšování břemen smí provádět jen zaměstnanec, který byl pro tuto práci zacvičen.

(2) Při manipulaci se zavěšeným břemenem se na ně nesmí vstupovat ani odkládat pracovní nářadí a materiál.

(3) Pod dopravovanými břemeny ani v jejich blízkosti se nesmí nikdo zdržovat. Osoby se smí k břemenu přiblížit až po jeho ustálení v místě, kde bude osazeno nebo složeno.

(4) Dopravu a manipulaci s břemenem je dovoleno zahájit, byl-li dohodnut způsob dorozumívání mezi tím, kdo břemeno uvázal, a mezi všemi, kdo se na dopravě a manipulaci podílí, a předákem určen ten, kdo tyto práce řídí.

§ 79

Základní ustanovení

Za práci ve výšce a nad volnou hloubkou se považuje práce a pohyb zaměstnance, při kterém je ohrožen pádem z výšky, do hloubky, propadnutím nebo sesutím. Při této činnosti musí být zaměstnanec zajištěn proti pádu způsobem stanoveným tímto předpisem.

§ 80

Zajištění proti pádu

(1) Na pracovišti a cestě pro chůzi a dopravní cestě nad vodou nebo jinými látkami, kde hrozí nebezpečí poškození zdraví, a na ostatních od výšky 1,5 m musí být provedena ochrana osob proti pádu kolektivním nebo osobním zajištěním, pokud tato vyhláška nestanoví jinak.

(2) Ochrana proti pádu od výšky 1,5 m se nevyžaduje

1. a) jestliže pracoviště nebo cesta pro chůzi nebo dopravní cesta jsou na plochách se sklonem do 10° včetně od vodorovné roviny a jsou vymezeny zábranou (jednotyčové zábradlí o výšce minimálně 1,1 m, které není určeno k ochraně proti pádu osob ani předmětů ze zvýšené úrovně apod.) umístěnou nejméně 1,5 m od hrany pádu,
2. b) jestliže práce na pracovišti a cestě pro chůzi a dopravní cestě do výšky 3 m svým charakterem a postupem znemožňuje dodržení opatření podle odstavce 1, pokud budou práce prováděny poučenými zaměstnanci a takovým pracovním postupem, kterým si zaměstnanci vytvářejí postupně kolem sebe plochu, ze které mohou bezpečně pracovat. Technologický postup musí obsahovat přesný výčet činností, které je nezbytné provádět ve vzdálenosti menší než 1,5 m od hrany pádu, a počet zaměstnanců, kteří se mohou v tomto prostoru současně pohybovat,
3. c) při krátkodobé montážní práci nevyhnutelné pro osazení stavebních prvků a jejich vzájemném spojování. Tyto práce se mohou provádět z konzol, z navařených nebo jiným způsobem upevněných příčlí, z profilů ztužujících příhradovou konstrukci nebo podobných nášlapných ploch, pokud je v dosahu zaměstnance možnost upevnění prostředku osobního zajištění proti pádu.

(3) Současně s postupem prací do výšky se musí ihned zakrývat všechny vzniklé otvory a prohlubně, pokud rozměr kratší strany nebo průměru je větší než 0,25 m.

§ 81

Kolektivní zajištění

(1) Při práci na souvislých plochách ve výšce se provede kolektivní zajištění tak, aby přesahovalo krajní polohy pracovní plochy o 1,5 m na každou stranu. Jako vymezení pracovní plochy ve směru do plochy lze použít zábranu podle § 80 odst. 2 písm. a).

(2) Na ploše se sklonem nad 10° se provede kolektivní zajištění i podél okraje ve směru sklonu.

(3) Ochranná a záchytná konstrukce, kterými jsou ochranné zábradlí, ochranné ohrazení, lešení, poklop, záchytné ohrazení, záchytné lešení a záchytná síť, musí být dostatečně pevné a odolné vůči vnějším silám a nepříznivým vlivům a upevněny tak, aby bezpečně unesly předpokládané namáhání.

§ 82

Osobní zajištění

(1) Osobní zajištění zaměstnanců bezpečnostním postrojem nebo bezpečnostním pásem při práci ve výškách a nad volnou hloubkou musí být použito v případech, kdy nelze použít kolektivní zajištění.

(2) Při ochraně před volným pádem je dovoleno použit jen bezpečnostní postroje s tlumičem pádové energie. Výška volného pádu může být nejvíce 4 m.

(3) Prostředek osobního zajištění je dovoleno přidělit, byl-li k používání schválen státní zkušebnou. Tuto zkoušku nutno opakovat nejméně jedenkrát za dva roky, pokud podmínky výrobce nestanoví jinak. Funkční zkoušku osobního zajištění je nutno vykonat také po každé mimořádné události (zachycení pádu osoby, extrémní namáhání a podobně).

§ 83

Konstrukce pro zvyšování místa práce

(1) Při postupu prací do výšky se musí místo práce i úroveň pracoviště zvyšovat tak, aby zaměstnanci mohli pracovat bezpečně, vzájemně se neohrožovali a mohli pracovat v obvyklé pracovní výšce. Za obvyklou pracovní výšku se považuje u těžkých prací (zdění z cihel a tvárnic, manipulace s břemeny, těžším nářadím a podobně) práce do výšky 1,5 m, pro ostatní práce (natírání, obkládání, připevňování a spojování lehkých předmětů a podobně) práce do výšky 2 m nad úrovní pracovní podlahy.

(2) Žebřík se nesmí používat jako podpěrný nebo nosný prvek podlahy lešení, s výjimkou lešeňových žebříků.

(3) Ke zvyšování místa práce nebo k výstupu se nesmí používat labilní předměty a předměty určené k jinému použití.

§ 84

Požadavky na zařízení a jeho části

(1) Používat je dovoleno jen zařízení, které

1. a) vyhovuje provozním podmínkám v místě jeho provozování a předpokládanému zatížení,
2. b) umožňuje bezpečnou obsluhu, čištění, údržbu, montáž a demontáž,
3. c) umožňuje bezpečný přístup zaměstnanců k místům vyžadujícím přístup za účelem ovládání, seřizování, čištění, mazání a podobně,
4. d) zajišťuje, že nedojde k překročení určených provozních hodnot nebo poloh, které by mělo za následek ohrožení bezpečnosti práce nebo provozu,
5. e) vylučuje možnost nežádoucího uvedení zařízení do chodu a jeho spuštění z více míst současně,
6. f) nedá podnět k požáru nebo výbuchu hořlavých plynů a par.¹⁹) Na zařízení nesmí docházet k nežádoucímu hromadění hořlavých kapalin.

(2) Na měřicím přístroji ke sledování provozních údajů nezbytných pro bezpečný provoz zařízení musí být vyznačeny nejvýše dovolené hodnoty měřených veličin.

(3) Část zařízení, materiál zařízením zpracovávaný nebo dopravovaný a pracovní médium, pokud svým pohybem, energií, teplotou, tvarem nebo jinak ohrožují bezpečnost práce nebo provozu, musí být zajištěny vhodným ochranným zařízením. Není-li to možné, nebezpečné části a místa se trvale výrazně označí.

(4) Zařízení technologické linky musí umožnit její vypnutí ze stanoviště obsluhy a z míst, kam obsluha během provozu vstupuje. Současně s vypnutím technologické linky musí být automaticky zastavena všechna další zařízení linky proti toku materiálu, která by mohla ohrozit bezpečnost práce a provozu.

§ 85

Ochranná zařízení

(1) Ochranné zařízení musí

1. a) plnit svou funkci i při přerušení dodávky energie,
2. b) umožnit prohlídku, mazání, seřizování, obsluhu nebo opravu zařízení.

(2) Ochranný kryt musí být pevný.

§ 86

Ovladače a signalizace

(1) Hlavní ovladač musí být v dosahu obsluhy a umožňovat odpojení celého zařízení od zdroje energie.

(2) Používat je dovoleno jen takový ovladač, který svou konstrukcí vylučuje možnost samovolného zapnutí nebo vypnutí zařízení a má označení polohy, případně funkce a zařízení, které ovládají.

(3) Signály používané při mimořádných situacích musí být výrazně odlišeny od provozních signálů a provozního hluku.

§ 87

Obsluha zařízení

(1) Provoz ve směně je dovoleno zahájit až poté, co obsluha

1. a) překontroluje stav zařízení,
2. b) přesvědčí se o správné funkci ochranných a bezpečnostních zařízení,
3. c) ověří, že nikdo není v nebezpečné blízkosti zařízení, a není-li to možné, dá na ohrožená místa výstražné znamení určené v pokynech pro obsluhu, údržbu a prohlídky.

(2) Zjistí-li obsluha před zahájením provozu zařízení závadu nebo poškození, které by mohlo ohrozit bezpečnost práce nebo provozu, nesmí zařízení uvést do chodu. Zjistí-li takovou závadu během provozu, zařízení ihned zastaví a zajistí proti nežádoucímu uvedení do chodu.

(3) Provozní dokumentace určí, ve kterých případech obsluha sleduje chod zařízení a zaznamenává údaje.

§ 88

Pokyny pro obsluhu, údržbu a prohlídky

Zaměstnavatel zajistí pokyny pro obsluhu, údržbu a prohlídky elektrických a strojních zařízení (dále jen „zařízení“) pro zajištění bezpečnosti práce a provozu (dále jen „pokyny“). Pokyny určí zejména

1. a) povinnosti obsluhy před zahájením provozu zařízení ve směně,
2. b) povinnosti obsluhy při provozu zařízení,
3. c) rozsah, lhůty a způsob provádění údržby, zkoušek, prohlídek, kontrol a revizí,
4. d) způsob zajištění zařízení při jeho provozu, přemisťování, odstavování z provozu a opravách a proti nežádoucímu uvedení do chodu,
5. e) způsob dorozumívání a dávání návěští,
6. f) umístění a zajištění zařízení po ukončení provozu,
7. g) zakázané úkony a činnosti,
8. h) způsob a rozsah záznamů o provozu a údržbě zařízení.

§ 89

Požadavky na automatické a dálkové ovládání

(1) Konstrukce automatického nebo dálkového ovládání musí zajistit samočinné zastavení zařízení, pokud

1. a) vznikne porucha na tomto zařízení,
2. b) nejsou dodrženy určené provozní hodnoty,
3. c) vznikne porucha na přívodu energie.

(2) Konstrukce automatického nebo dálkového ovládaní musí dále zajistit

1. a) vyřazení zařízení z funkce při přepnutí na ruční ovládání,
2. b) znemožnění uvedení zařízení do chodu automatikou při přepnutí na ruční ovládání,
3. c) uzamykání ovladače.

§ 90

Potrubí

Potrubí musí být uloženo, zavěšeno nebo jiným způsobem zajištěno proti uvolnění nebo pádu. U více potrubí se každé zavěsí samostatně a na ostatních nezávisle. K zavěšení potrubí se nesmí používat dráty.

§ 91

Naftové motory

(1) Přeruší-li se práce naftového motoru na dobu delší než 15 minut, musí být motor zastaven a uzavřen přívod motorové nafty.

(2) U provozovaného naftového motoru se musí nejméně jednou měsíčně provést rozbor výfukových plynů na zjištění koncentrace kysličníku uhelnatého a kysličníků dusíku. Koncentrace se zjišťují po zahřátí motoru na provozní teplotu, a to při volnoběžných otáčkách a při jmenovitém zatížení.

(3) Naftový motor může být provozován pouze tehdy, jestliže ve výfukových plynech je méně než 0,01 % kysličníku uhelnatého a 0,075 % kysličníků dusíku.

§ 92

Údržba, montáž a demontáž zařízení

(1) Vedoucí pracovník rozhodne, pro které případy se vypracuje pracovní postup pro montáž, demontáž a údržbu zařízení.

(2) Při prohlídce se kontroluje zejména, zda zařízení včetně rozvodů není poškozeno nebo nesprávně používáno, zda je kolem zařízení udržován pořádek a čistota, ponechán volný prostor pro obsluhu a zda jsou v řádném stavu ochranné pomůcky a hasební prostředky.

(3) Stav stroje se nejméně jedenkrát za 14 dnů ověřuje prohlídkou.

§ 93

Základní ustanovení

(1) Stav elektrického zařízení se ověří před uvedením do provozu.

(2) Rozvod elektrické energie musí být zakreslen v přehledovém schematu.

§ 94

Napájecí soustavy v podzemních dílech a stavbách

(1) Pro rozvod elektrické energie je dovoleno použít v podzemních dílech a stavbách pouze

1. a) izolovanou soustavu s ochranou zemněním a hlídačem izolačního stavu nebo použitím ochrany proudovým chráničem v soustavách do 1000 V,
2. b) soustavu s uzemněným uzlem s ochranou rychlým vypnutím.

(2) Izolovanou soustavu rozvodů do 1000 V a s příkonem nad 5 kVA je dovoleno provozovat jen s přístrojem pro kontrolu izolačního stavu a signalizováním poklesu izolačního stavu pod 15 ohm/V fázového napětí.

§ 95

Zemnicí soustava v podzemí

(1) Ochrana před nebezpečným dotykovým napětím, nežádoucími vlivy elektrostatických nábojů a bludnými proudy je v podzemí zajištěna zemnicí soustavou. S touto soustavou se nemusí spojovat zařízení, jehož ochrana je zajištěna jiným bezpečným způsobem.

(2) Zemnicí soustava se považuje za vyhovující, jestliže

1. a) při požadavku mechanické pevnosti je provedena holými vodiči Cu s průřezem větším než 50 mm² nebo vodiči FeZn o průřezu větším než 95 mm²,
2. b) splňuje podmínky způsobu ochrany před nebezpečným dotykovým napětím,
3. c) je přístupná vizuální kontrole s výjimkou zemnicích vodičů kabelů a uzemnění konstrukcí.

§ 96

Umístění elektrických zařízení

Elektrická zařízení v podzemí je nutno umístit tak, aby nemohla být poškozena a byla dobře přístupná pro obsluhu a údržbu.

§ 97

Elektrické stanice a rozvodná zařízení

(1) Do uzavřené elektrické stanice smí vstupovat jen ti zaměstnanci, kteří obsluhují, udržují nebo kontrolují elektrická zařízení, pokud splňují kvalifikační požadavky podle zvláštního předpisu.²⁰)

(2) V elektrické stanici je zakázáno skladování materiálu před elektrickým rozvaděčem.

(3) Uzavřené elektrické stanice je nutno vybavit

1. a) dielektrickým kobercem o rozměru 1 x 1 m,
2. b) dielektrickými rukavicemi,
3. c) soupravou pro jednoduchou metodu oživování,
4. d) bezpečnostními tabulkami,
5. e) hasebními prostředky,
6. f) záchranným izolačním hákem.

(4) Elektrické stanice se zařízením nad 1 kV je nutno dále vybavit

1. a) zkoušečkou napětí,
2. b) zkratovací soupravou.

§ 98

Kabely a kabelová vedení

(1) Kabel je nutno ukládat, spojovat a připojovat tak, aby nebyl nepříznivě namáhán nebo poškozován.

(2) Spojování kabelu ve vrtu není dovoleno.

(3) Do svislých děl v délce nad 30 m se kabel ukládá nebo spouští podle pracovního postupu.

(4) Rychlospojka a zásuvkové spojení smí být používáno jen u pohyblivých a přemístitelných vedení a nesmí ležet ve vodě a na blátivých místech. Obě spojované části musí být v rozpojeném stavu chráněny krytem proti mechanickému poškození a proti znečištění.

§ 99

Kabely pohyblivých zařízení

(1) Pro pohyblivé zařízení se nesmí použít spojovaný vlečný kabel.

(2) Vlečný kabel musí být zajištěn proti vytržení z vývodky. Žíly vlečného kabelu nesmí být ve vývodce namáhány tahem ani krutem.

(3) Není-li použit proudový chránič, použije se takové zařízení, které při přerušení ochranného vodiče samočinně odpojí vlečný kabel od napětí.

(4) Způsob ukládání vlečného kabelu, kontrolu ukládání a manipulaci s vlečným kabelem určí provozní dokumentace.

§ 100

Ovládací a bezpečnostní obvody

(1) Pro ovládací obvody je možno použít izolovanou soustavu nebo soustavu jednopólově propojenou s ochranným obvodem.

(2) U zařízení, u kterého při překročení určené polohy může dojít k ohrožení bezpečnosti práce nebo provozu, musí být

1. a) koncový vypínač vymezující určenou polohu zapojený v silovém obvodu nebo
2. b) dva koncové vypínače v ovládacím obvodu; v takovém případě musí být jeden koncový vypínač zapojen v ovládacím obvodu příslušného pohonu a druhý v obvodu ovládací cívky spínače nebo
3. c) určeny u zařízení řízeného programovým procesorem dvě koncové polohy v programovém vybavení.

§ 101

Podmínky provozu elektrických zařízení

(1) Pokud došlo k vypnutí elektrického zařízení z neznámých příčin je dovoleno zařízení opětně zapnout až po zjištění důvodu vypnutí a odstranění případné závady.

(2) Přívodní kabelové vedení musí být po skončení práce odpojeno.

§ 102

Zkoušky nadproudových ochran

(1) Způsob zkoušek určí provozní dokumentace.

(2) Nadproudová ochrana přímá i nepřímá u zařízení nad 1 kV musí být zkoušena a funkčně ověřena před jejím uvedením do provozu a dále jedenkrát za tři roky.

(3) O zkoušce a funkčním ověření nadproudové ochrany se vede záznam.

§ 103

Hlídače izolačního stavu a proudové chrániče

(1) Způsob kontroly izolačního stavu určí provozní dokumentace.

(2) V elektrické síti, kde je pokles izolačního stavu nebo zemní spojení hlídačem izolačního stavu signalizováno, musí být neprodleně zahájeny práce na zjištění příčiny a místa zemního spojení. Po dobu trvání zemního spojení je nutno bezpečnost práce a provozu zajistit vhodným způsobem.

(3) Správnost funkce hlídače izolačního stavu včetně signalizace nebo vypínání musí být kontrolována jednou za týden.

(4) Hlídač izolačního stavu elektrické sítě v podzemí nesmí být vyřazen z provozu. Není-li zapojen hlídač izolačního stavu na vypínání hlídané elektrické sítě při poklesu izolačního stavu, musí být pokles izolačního stavu signalizován do místa, které určí vedoucí pracovník.

(5) Funkce proudového chrániče se zkouší nejméně jednou za měsíc.

(6) Elektrická síť nesmí být při poruše proudového chrániče provozována.

§ 104

Razicí stroje

(1) Za razicí stroj se považuje i tunelovací stroj.

(2) Provoz razicího stroje se dovoluje pouze při provozu protiprašného zařízení.

(3) Stroj je dovoleno spustit teprve po výstražném znamení výrazně odlišeném od provozních signálů a provozního hluku a po uplynutí nejméně 5, nejvýše 15 sekund.

(4) Zařízení musí být vybaveno vedle hlavního ovladače i ovladačem, kterým lze v mimořádných situacích vypnout celé zařízení.

§ 105

Bezkolejové stroje v podzemí

(1) Za bezkolejový stroj se považuje i motorové vozidlo, motorový vozík a mobilní stroj určený k nakládání a dopravě a mobilní stroj určený k dopravě.

(2) Bezkolejový stroj musí být vybaven

1. a) dvěma na sobě nezávislými brzdovými systémy ovladatelnými ze stanoviště řidiče, z nichž alespoň jeden je nezávislý na chodu motoru,
2. b) bezpečnostní brzdou nezávislou na chodu motoru působící mechanickými prostředky minimálně na jednu nápravu, která může být současně použita jako parkovací brzda.

(3) Při odstavení stroje smí být funkce parkovací brzdy nahrazena stabilizací stroje na podpěrách, které nadzvednou alespoň jednu nápravu a jsou opatřeny zámky; není-li splněna tato podmínka, musí být bezkolejový stroj vybaven a zajištěn dvěma podkládacími klíny.

(4) Při provozu bezkolejového stroje se osoby nesmí zdržovat v dosahu nakládacího nebo jiného pracovního orgánu stroje.

(5) Přívěs bezkolejového stroje musí mít vlastní brzdový systém. Přívěs pro dopravu osob nesmí mít náběhový brzdový systém.

§ 106

Rypadla a nakladače

(1) Při provozu rypadla nebo nakladače se nesmí nikdo zdržovat v dosahu pracovního orgánu stroje.

(2) Při zjištění nebezpečí ohrožení horninou se musí ihned zastavit rýpání, odjet se strojem na bezpečné místo a ohrožení zaměstnanci musí být upozorněni na toto nebezpečí.

(3) Manipulovat s lopatou nebo lžící nad kabinou řidiče dopravního prostředku je zakázáno.

(4) Lopata nebo lžíce smí být čištěna jen při vypnutém motoru stroje a na místě, kde nehrozí nebezpečí ohrožení horninou. Lopata nebo lžíce přitom musí být položena na pevnou podložku. Motor po vyčištění lopaty nebo lžíce se smí zapnout až po ověření, že zaměstnanec, který čistil lopatu nebo lžíci, je v bezpečné vzdálenosti.

(5) Zavěšení břemene a manipulace s ním musí být prováděna podle podmínek výrobce stroje.

(6) Kolové stroje musí být vybaveny dvěma podkládacími klíny proti ujetí.

§ 107

Používání zemních a stavebních strojů v podzemí

V podzemí smí být zemní a stavební stroje používány, jen pokud splňují požadavky části deváté této vyhlášky.

§ 108

Důlní kolejové a závěsné lokomotivy

(1) Důlní kolejová lokomotiva musí mít

1. a) nejméně dva nezávislé brzdové systémy, z nichž alespoň jeden musí být nezávislý na chodu motoru,
2. b) provozní brzdy, jejichž účinnost musí být taková, aby brzdná dráha nebyla při přepravě hmot delší než 40 m a při dopravě osob delší než 20 m.

(2) Důlní závěsná lokomotiva musí mít

1. a) nejméně dva nezávislé brzdové systémy, z nichž alespoň jeden musí být nezávislý na chodu motoru,
2. b) omezovač rychlosti, který uvede v činnost bezpečnostní brzdu při překročení nejvyšší dovolené rychlosti,
3. c) bezpečnostní brzdu, jejíž účinnost musí být taková, aby brzdná dráha nebyla delší než 15 m a zpoždění nebylo větší než 9,81 m.s^-2.

§ 109

Nosné vozíky závěsné dráhy a jejich spojovací táhla

(1) Spojovací táhlo musí mít nejméně čtyřnásobnou bezpečnost vzhledem k největšímu statickému zatížení v průřezu namáhaném na tah a vzpěr. Oko a místo spojení oka s nosným vozíkem nebo spojovacím táhlem musí mít nejméně šestinásobnou bezpečnost.

(2) Spojovací táhlo pro dopravu osob nesmí mít přestavitelnou délku, musí být barevně odlišeno od spojovacího táhla pro dopravu hmot a nesmí se používat při dopravě hmot.

(3) Spojení táhla s vozíkem nebo závěsnou lokomotivou musí být zajištěno proti samovolnému rozpojení.

§ 110

Brzdné vozíky závěsné dráhy

(1) Konstrukce brzdného vozíku musí zajišťovat jeho samočinné brzdění při překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obou směrech jízdy. Brzdný vozík se musí dát ovládat i ručně.

(2) Účinnost brzdění musí být taková, aby brzdná dráha nebyla delší než 11 m a zpoždění při dopravě osob nebylo větší než 9,81 m.s^-2.

§ 111

Dokumentace zařízení závěsné dráhy

Dokumentace zařízení závěsné dráhy určí požadavky na zajištění bezpečného provozu a údržby a dále určí

1. a) umístění tratě v podzemním díle se zřetelem na dodržení stanovených mezer a průchodů,
2. b) druh a rozmístění nosných závěsů tratě a způsob jejich upevnění v podzemním díle,
3. c) zabezpečení tratě proti příčnému a podélnému posunutí,
4. d) rozmístění pohyblivých zarážek,
5. e) typ a umístění vrátku nebo pohonné stanice,
6. f) způsob a druh návěští a umístění návěštních a dorozumívacích zařízení.

§ 112

Důlní vozy

(1) Spojka nebo jiné spojovací zařízení důlního vozu pro dopravu hmot musí mít nejméně šestinásobnou bezpečnost a pro dopravu osob nejméně desetinásobnou bezpečnost vzhledem k největšímu statickému zatížení v tahu.

(2) Spojovací zařízení se nesmí samovolně rozpojit. Pro dopravu osob musí být použito pevných táhel zajištěných proti samovolnému rozpojení.

(3) Vůz s čelními stěnami, používaný i k ruční dopravě, musí mít na obou čelních stěnách chráněná držadla.

(4) Deformované nebo opotřebované spojovací zařízení musí být vyměněno.

(5) Ustanovení odstavců 1 až 4 se vztahují i na jiná vozidla určená k dopravě v podzemním díle.

§ 113

Pásové dopravníky

(1) Před náběhem dopravního pásu na výsypný, pohonný a vratný válec musí být stěrače, boční kryty a zábrany proti vtažení končetin osob.

(2) Spoj dopravního pásu nesmí ohrožovat osoby a umožňovat propadání drtě.

(3) Závěs pro zavěšení dopravníkové tratě musí mít nejméně čtyřnásobnou bezpečnost vzhledem k největšímu statickému zatížení.

(4) Automaticky ovládaná souprava pásových dopravníků musí kromě požadavků uvedených v § 89 splňovat také tyto požadavky:

1. a) před uvedením dopravníku do chodu možnost dát návěští slyšitelné po celé délce dopravníku,
2. b) zastavení dopravníku z kteréhokoliv místa podél dopravníku prostředkem dosažitelným od jeho konstrukce a označeným,
3. c) zajistit samočinné zastavení dopravníku při poruše, zejména při přetržení a prokluzování pásu, přeplnění přesypných míst a přehřátí elektrického motoru,
4. d) signalizovat nebezpečnou teplotu pohonné a vratné stanice.

(5) Dopravník musí být upraven tak, aby nedocházelo ke spadávání dopravovaného materiálu a k nežádoucímu tření, a v místech, kde dopravní větev je výše než 1,4 m nad zemí, vybaven bočním hrazením.

(6) Přesyp a plnicí stanice musí být zhotoveny tak, aby

1. a) sypná výška byla co nejmenší,
2. b) přesyp hřeblového dopravníku neumožňoval hrnutí drtě pod dopravník,
3. c) místo s vývinem prachu bylo vybaveno protiprašným zařízením činným při dopravě.

(7) Při natahování dopravního pásu lanem musí mít lano a spoj pásu s lanem nejméně dvojnásobnou bezpečnost vzhledem k největšímu tahu tažného zařízení.

§ 114

Hřeblové dopravníky

(1) Hřeblový dopravník, který není z místa ovládání přehlédnutelný, se nesmí provozovat bez návěštních zařízení. Hřeblový dopravník se smí spustit teprve po výstražném znamení výrazně odlišném od provozních signálů a provozního hluku a po uplynutí nejméně 5, nejvýše 15 sekund, slyšitelném na ovládacích místech, u pohonné, vratné a napínací stanice dopravníku, u přesypu a na dalších nebezpečných místech. Dopravník je nutno vybavit elektrickým blokováním proti nežádoucímu spuštění.

(2) Zastavení dopravníku musí být možné z kteréhokoliv místa podél dopravníku.

§ 115

Zařízení pro výrobu stlačeného vzduchu

(1) Podmínky pro umístění a provoz kompresoru v podzemí určí projekt nebo provozní dokumentace.

(2) Mezi kompresorem a vzdušníkem nebo tlakovzdušným rozvodem musí být uzavírací armatura.

(3) Pojistný ventil kompresoru je nutno nastavit tak, aby po jeho otevření nenastalo překročení dovoleného provozního tlaku při jmenovitém výkonu kompresoru o více než 10 %.

(4) Jako filtr vzduchu nasávaného kompresorem se smí použít jen nehořlavý materiál.

(5) Nejvyšší dovolená teplota stlačeného vzduchu je 180 °C.

(6) Pro chlazení kompresoru v mezistupňovém chladiči a dochlazovači smí být použita voda, která neobsahuje hořlavé ani toxické látky a mechanické nečistoty.

§ 116

Odlučovače, dochlazovače, vzdušníky a jejich spojovací potrubí

Provoz odlučovače, dochlazovače, vzdušníku a jejich spojovacího potrubí je dovolen pouze tehdy, je-li splněn požadavek na čištění

1. a) u odlučovače a dochlazovače jedenkrát za rok,
2. b) u vzdušníku a příslušného spojovacího potrubí jedenkrát za tři roky,
3. c) u potrubí vždy, dosáhla-li tloušťka usazeniny více než 2 mm.

§ 117

Rozvod stlačeného vzduchu

(1) Nejvyšší dovolená teplota rozváděného stlačeného vzduchu je 60 °C

(2) Hadice a její spoje s potrubím musí být dimenzovány na nejvyšší pracovní přetlak, u pohyblivých strojů zajištěny proti vytržení ze spoje a nesmí tvořit ostré ohyby.

(3) Práce na tlakovzdušném rozvodu pod tlakem je zakázána.

§ 118

Vrtačky a vrtací kladiva

(1) Při používání vrtačky a vrtacího kladiva je zakázáno

1. a) používat elektrický pohon k otáčení vrtáku, který uvízl ve vývrtu,
2. b) vrtat s vyfukováním prachu do ovzduší,
3. c) odpojovat protiprašné zařízení.

(2) Při používání vrtačky je zakázáno usměrňovat vrták nebo vrtnou tyč rukou.