56.
ZÁKON
ze dne 9. července 1963
o národních umělcích
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
President republiky může prohlásit československého občana, jehož umělecké působení svou zvlášť vynikající úrovní a svým mimořádným významem trvale obohatilo národní kulturu, v uznání této jeho činnosti za národního umělce. Může se tak stát též in memoriam po umělcově smrti.
Národní umělec obdrží o udělení čestného titulu „národní umělec“ listinu opatřenou státní pečetí a podepsanou presidentem republiky.
O způsobu propůjčování, ztrátě a odnímání čestného titulu „národní umělec“ platí obecné předpisy.*) Ztráta a odnětí čestného titulu má za následek ztrátu práv s ním spojených nebo na jeho podkladě získaných.
Doživotní čestné důchody a zaopatřovací platy příslušející nebo udělené vládou podle dřívějších předpisů národním umělcům nebo pozůstalým po nich považují se za osobní důchody podle předpisů o sociálním zabezpečení.
Zákon č. 130/1948 Sb., o národních umělcích, ve znění zákona č. 79/1953 Sb., se zrušuje.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.