Zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích

§ 36

(1) Na pozemních komunikacích lze provozovat pouze takové silniční vozidlo, které je technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích podle tohoto zákona.

(2) Pro zkušební provoz může být na pozemních komunikacích provozováno silniční vozidlo jen na základě povolení vydaného ministerstvem po ověření podmínek stanovených prováděcím právním předpisem.

(3) Provozovatel silničního vozidla je povinen udržovat vozidlo v řádném technickém stavu podle pokynů pro obsluhu a údržbu stanovených výrobcem.

(4) Technický stav silničních vozidel v provozu na pozemních komunikacích je oprávněna v rámci dohledu na bezpečnost silničního provozu kontrolovat Policie České republiky podle zvláštního zákona.⁹)

§ 37

Technicky nezpůsobilé silniční vozidlo k provozu

Silniční vozidlo je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, pokud

1. a) pro závady v technickém stavu bezprostředně ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích,
2. b) poškozuje životní prostředí nad míru stanovenou prováděcím právním předpisem,
3. c) provozovatel vozidla neprokáže jeho technickou způsobilost k provozu na pozemních komunikacích způsobem stanoveným tímto zákonem,
4. d) byly na vozidle provedeny neschválené změny anebo zásahy do identifikátorů vozidla, například VIN.

§ 38

Silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla v provozu

(1) Provozovatel silničního motorového vozidla a přípojného vozidla nesmí provozovat na pozemních komunikacích vozidlo,

1. a) které je technicky nezpůsobilé k provozu,
2. b) které není zaregistrováno v registru silničních vozidel v České republice nebo v registru silničních vozidel jiného státu,
3. c) které není opatřeno registrační značkou nebo registrační značkou jiného státu,
4. d) k němuž není splněna povinnost pojištění odpovědnosti z provozu vozidla,⁵)
5. e) které nemá platné osvědčení o technické způsobilosti vydané stanicí měření emisí a stanicí technické kontroly,
6. f) které nemá identifikační údaje v souladu s údaji uvedenými v registru silničních vozidel.

(2) Provozovatel silničního motorového vozidla a přípojného vozidla musí při jízdě do zahraničí umístit na silničním motorovém vozidle mezinárodní rozlišovací značku České republiky. Mezinárodní rozlišovací značka České republiky obsahuje označení CZ.

§ 39

Provozovatel silničního vozidla je na svůj náklad povinen přistavit silniční vozidlo k pravidelné technické prohlídce a silniční motorové vozidlo i k pravidelnému měření emisí ve lhůtách stanovených tímto zákonem.

§ 40

Pravidelné technické prohlídky

(1) Provozovatel silničního vozidla přistaví k technické prohlídce

1. a) osobní automobil, nákladní automobil, jehož přípustná hmotnost nepřevyšuje 3 500 kg, motocykl, přípojné vozidlo, jehož přípustná hmotnost nepřevyšuje 3 500 kg, kromě nebrzděného přívěsu, jehož přípustná hmotnost nepřevyšuje 750 kg, nejpozději ve lhůtě čtyř let po prvním zápisu silničního vozidla do registru silničních vozidel (dále jen „zaregistrování silničního vozidla“) a potom pravidelně nejpozději ve lhůtách dvou let,
2. b) nákladní automobil, jehož přípustná hmotnost převyšuje 3 500 kg, speciální automobil, autobus, silniční vozidlo s právem přednosti v jízdě, cvičné silniční vozidlo autoškoly, vozidlo taxislužby, vozidlo půjčovny automobilů určené k nájmu, kromě nebrzděného přívěsu, jehož přípustná hmotnost nepřevyšuje 750 kg, přípojné vozidlo, jehož přípustná hmotnost převyšuje 3 500 kg, nejpozději ve lhůtě jednoho roku po zaregistrování silničního vozidla a potom pravidelně nejpozději v jednoročních lhůtách,
3. c) nebrzděný přívěs, jehož přípustná hmotnost nepřevyšuje 750 kg, motocykl, jehož zdvihový objem pístového spalovacího motoru pohonu silničního vozidla nepřevyšuje 50 cm³ nebo jehož nejvyšší konstrukční rychlost nepřevyšuje 50 km.h^-1, s výjimkou motocyklu opatřeného šlapadly, nejpozději ve lhůtě šest let po zaregistrování silničního vozidla a potom pravidelně nejpozději ve lhůtách čtyř let.

(2) Provozovatel dovezeného silničního vozidla, které bylo registrováno v zahraničí, přistaví silniční vozidlo k technické prohlídce před registrací silničního vozidla v České republice a potom pravidelně nejpozději ve lhůtách stanovených v odstavci 1 podle druhu silničních vozidel, s výjimkou silničního vozidla uvedeného v odstavci 1 písm. a), které přistaví provozovatel silničního vozidla po první technické prohlídce pravidelně nejpozději ve lhůtách dvou let.

§ 41

Pravidelné měření emisí

Provozovatel silničního motorového vozidla uvedeného v § 40, s výjimkou motocyklu, jehož provozní hmotnost je nižší než 400 kg, a elektromobilu přistaví toto silniční vozidlo k pravidelnému měření emisí jeden měsíc před ukončením platnosti technické prohlídky ve lhůtách stanovených pro jeho pravidelnou technickou prohlídku.

§ 42

Lhůta pro přistavení silničního vozidla k pravidelné technické prohlídce a k pravidelnému měření emisí se počítá ode dne zaregistrování silničního vozidla u příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností a potom vždy ode dne provedení pravidelné technické prohlídky zapsané v technickém průkazu silničního motorového vozidla a pravidelného měření emisí zapsaného v osvědčení o měření emisí nebo ode dne zákonem stanovené povinnosti přistavit vozidlo k pravidelné technické prohlídce a pravidelnému měření emisí.

§ 43

Měřením emisí se rozumí kontrola technického stavu částí silničního motorového vozidla, motoru a příslušenství ovlivňujícího tvorbu škodlivých emisí ve výfukových plynech, změření hodnot parametrů a vlastností popisujících emisní chování silničního motorového vozidla, jejich seřízení a případné odstranění zjištěných závad.

§ 44

(1) Kontrolou technického stavu částí silničního motorového vozidla, motoru a příslušenství ovlivňujícího tvorbu škodlivých emisí ve výfukových plynech, se u silničních motorových vozidel se zážehovými motory s neřízenými emisními systémy, včetně systémů s neřízenými katalyzátory, rozumí

1. a) kontrola stavu skupin a dílů ovlivňujících emisi výfukových plynů a znečišťování prostředí,
2. b) kontrola parametrů základního seřízení motoru zahřátého na provozní teplotu při volnoběhu a při zvýšených otáčkách, včetně měření obsahu oxidu uhelnatého ve výfukovém plynu při současném měření obsahu nespálených uhlovodíků.

(2) Kontrolou technického stavu částí silničního motorového vozidla, motoru a příslušenství ovlivňujícího tvorbu škodlivých emisí ve výfukových plynech u silničních vozidel se zážehovými motory s řízenými katalytickými systémy se rozumí

1. a) kontrola stavu skupin a dílů ovlivňujících emisi výfukových plynů a znečišťování prostředí,
2. b) kontrola funkce řídicího systému motoru,
3. c) kontrola obsahu oxidu uhelnatého ve výfukovém plynu při volnoběhu a při zvýšených otáčkách a kontrola hodnoty součinitele přebytku vzduchu lambda ve zvýšených otáčkách u motoru zahřátého na provozní teplotu.

(3) Kontrolou technického stavu částí silničního motorového vozidla, motoru a příslušenství ovlivňujícího tvorbu škodlivých emisí ve výfukových plynech se u silničních motorových vozidel se zážehovými motory s řízenými katalytickými systémy a systémem palubní diagnostiky EOBD rozumí

1. a) kontrola stavu skupin a dílů ovlivňujících emisi výfukových plynů a znečišťování prostředí,
2. b) kontrola funkce řídicího systému EOBD,
3. c) kontrola obsahu oxidu uhelnatého ve výfukovém plynu při volnoběhu a při zvýšených otáčkách a kontrola hodnoty součinitele přebytku vzduchu lambda ve zvýšených otáčkách u motoru zahřátého na provozní teplotu.

(4) Kontrolou technického stavu částí silničního motorového vozidla, motoru a příslušenství ovlivňujícího tvorbu škodlivých emisí ve výfukových plynech se u silničních vozidel se vznětovými motory rozumí

1. a) kontrola stavu skupin a dílů ovlivňujících emisi výfukových plynů a znečišťování prostředí,
2. b) kontrola seřízení motoru zahřátého na provozní teplotu, zejména volnoběžných a maximálních otáček; u motorů s řízeným emisním systémem i kontrola funkce řídicího systému motoru,
3. c) změření kouřivosti metodou volné akcelerace.

(5) Před měřením emisí se kontrolují doklady registrovaného vozidla a osvědčení o měření emisí. Ověřují se identifikační údaje vozidla a motoru, homologační štítky a správnost údajů o měření emisí.

(6) Měření emisí se provádí pomocí metod a použitím přístrojů a zařízení stanovených prováděcím právním předpisem. Přístroje pro měření emisí, stanovené prováděcím právním předpisem, schvaluje ministerstvo na základě zkoušek provedených pověřenou zkušebnou. Přístroje musí být metrologicky navázány.

§ 45

Hodnocení a vyznačování měření emisí

(1) Stanice měření emisí při měření emisí silničního motorového vozidla hodnotí, zda části silničního motorového vozidla, motoru a příslušenství ovlivňující tvorbu škodlivých emisí jsou úplné, nepoškozené, funkční a bez zjevných vad a zda hodnoty parametrů a vlastností emisního chování silničního vozidla po provedeném měření emisí a i po případném seřízení a odstranění zjištěných závad nepřekračují limity stanovené prováděcím právním předpisem.

(2) O provedeném měření emisí vyhotoví stanice měření emisí protokol o měření emisí silničního motorového vozidla a předá jej provozovateli vozidla.

(3) Stanice měření emisí v případě kladného výsledku měření emisí vystaví provozovateli silničního motorového vozidla osvědčení o měření emisí, vyznačí v něm kladný výsledek měření emisí a na zadní tabulku registrační značky umístí kontrolní nálepku s vyznačením měsíce a roku příštího měření emisí.

(4) Osvědčení o měření emisí je přílohou technického průkazu silničního vozidla, která obsahuje

1. a) identifikační údaje o silničním motorovém vozidle a jeho motoru, jen v případě změny,
2. b) hodnoty základního seřízení a limity parametrů emisního chování motoru,
3. c) datum příštího měření emisí.

(5) Jestliže hodnoty parametrů a vlastností emisního chování silničního motorového vozidla po provedeném měření emisí překračují limity stanovené výrobcem a prováděcím právním předpisem, je silniční motorové vozidlo technicky nezpůsobilé k dalšímu provozu na pozemních komunikacích (§ 37). Stanice měření emisí odstraní kontrolní nálepku z tabulky registrační značky silničního vozidla.

(6) Druhy přístrojů, způsob metrologického zajištění, postup při vyznačování měření emisí, vzor provedení osvědčení o měření emisí a provedení kontrolní nálepky, způsob hodnocení technického stavu částí silničního motorového vozidla, motoru a příslušenství při měření emisí stanoví prováděcí právní předpis.

§ 46

(1) Provozovatel silničního motorového vozidla je povinen předložit osvědčení o měření emisí

1. a) stanici měření emisí při pravidelném měření emisí,
2. b) stanici technické kontroly před pravidelnou technickou prohlídkou silničního motorového vozidla.

(2) Řidič silničního motorového vozidla je oprávněn být přítomen při měření emisí ve stanici měření emisí.

§ 47

Technická prohlídka

(1) Technickou prohlídkou silničního vozidla se rozumí kontrola technického stavu, činnosti ústrojí a zařízení silničního vozidla.

(2) Kontrolou technického stavu silničního vozidla se rozumí kontrola

1. a) brzdové soustavy,
2. b) řízení,
3. c) náprav, kol, pneumatik, pérování, hřídelů, kloubů,
4. d) podvozku a karoserie,
5. e) světelných zařízení a světelné signalizace,
6. f) ostatního ústrojí a zařízení, zejména elektrického zařízení a vedení, rychloměru a tachografu, palivové soustavy, těsnosti motoru a převodovky, spojky, řazení rychlostních stupňů, vytápění a větracího systému, spojovacího zařízení, výfukové soustavy, odrušení, hluku,
7. g) předepsané a zvláštní výbavy.

(3) Při zahájení technické prohlídky musí být u silničního motorového vozidla předložen protokol o měření emisí s kladným výsledkem a na zadní tabulce registrační značky musí být umístěna kontrolní nálepka s vyznačením doby platnosti provedeného měření.

(4) Přístroje pro provádění technické prohlídky stanovené prováděcím právním předpisem schvaluje ministerstvo na základě zkoušek provedených pověřenou zkušebnou. Přístroje musí být metrologicky ověřeny a navázány.

(5) Řidič silničního motorového vozidla je oprávněn být přítomen při technické prohlídce ve stanici technické kontroly.

§ 48

(1) Stanice technické kontroly při technické prohlídce silničního vozidla zjišťuje, zda technický stav a činnost ústrojí a částí vozidla je bez závad nebo má závady porovnáním skutečného technického stavu vozidla s podmínkami stanovenými pro technický stav vozidla tímto zákonem a prováděcím právním předpisem.

(2) Stanice technické kontroly nesmí při pravidelné technické prohlídce seřizovat a opravovat silniční vozidlo, s výjimkou jednoduchého seřízení světlometů, pokud to umožňuje stav a přístupnost seřizovacích prvků.

(3) O provedení pravidelné technické prohlídky silničního vozidla vyhotoví stanice technické kontroly protokol o technické prohlídce, předá jej provozovateli vozidla a výsledek technické prohlídky vozidla oznámí příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.

(4) Rozsah a způsob provádění pravidelných technických prohlídek, technické podmínky pro hodnocení výsledku technické prohlídky, způsob vyznačování provedení technických prohlídek stanoví prováděcí právní předpis.

§ 49

Technickou prohlídkou silničního vozidla ve stanici technické kontroly mohou být zjištěny tyto stupně závad na technickém stavu vozidla, jeho ústrojí a částech:

1. a) lehká závada, která nemá vliv na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích,
2. b) vážná závada, která ovlivňuje provozní vlastnosti vozidla a nepříznivě působí na životní prostředí, ale neohrožuje bezprostředně bezpečnost jízdy vozidla nebo provoz na pozemních komunikacích,
3. c) nebezpečná závada, která bezprostředně ohrožuje bezpečnost jízdy silničního vozidla nebo provoz na pozemních komunikacích.

§ 50

(1) Silniční vozidlo je technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích, pokud technickou prohlídkou silničního vozidla, jeho ústrojí a částí nebyly zjištěny žádné závady nebo jen lehké závady.

(2) Stanice technické kontroly vyznačí zápisem do technického průkazu vozidla den, měsíc a rok provedení pravidelné technické prohlídky silničního vozidla. Na zadní tabulku registrační značky silničního vozidla umístí stanice technické kontroly kontrolní nálepku o kontrole technické způsobilosti silničního vozidla s vyznačením měsíce a roku příští pravidelné technické prohlídky silničního vozidla.

§ 51

(1) Zjistí-li se technickou prohlídkou silničního vozidla vážná závada, je vozidlo technicky způsobilé k provozu pouze na dobu 30 dnů ode dne vyznačení zápisu výsledku technické prohlídky silničního vozidla v technickém průkazu vozidla. Provozovatel silničního vozidla je povinen v této lhůtě přistavit silniční vozidlo s odstraněnou vážnou závadou té stanici technické kontroly, která zjistila tuto vážnou závadu, k provedení prohlídky způsobu odstranění vážné závady.

(2) Při zjištění vážné závady platí pro postup stanice technické kontroly § 50 odst. 2 obdobně.

(3) Pokud provozovatel silničního vozidla nepostupuje způsobem uvedeným v odstavci 1 nebo bude-li při prohlídce způsobu odstranění vážné závady zjištěna tato závada opakovaně, je vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu (§ 37) a nesmí být v provozu používáno. Provozovatel je povinen zajistit na vlastní náklad jeho odtažení ze stanice technické kontroly.

§ 52

(1) Pokud je technickou prohlídkou silničního vozidla zjištěna nebezpečná závada, je vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu a nesmí být používáno v provozu. Provozovatel je povinen zajistit na vlastní náklad

1. a) odtažení vozidla ze stanice technické kontroly,
2. b) odstranění nebezpečné závady,
3. c) přistavení silničního vozidla k opakované technické prohlídce.

(2) Stanice technické kontroly při zjištění nebezpečné závady odstraní kontrolní nálepku o technické způsobilosti silničního vozidla ze zadní tabulky registrační značky a provede zápis o výsledku technické prohlídky silničního vozidla v technickém průkazu vozidla.

(3) Pokud provozovatel silničního vozidla přistaví silniční vozidlo s odstraněnou nebezpečnou závadou stanici technické kontroly, která zjistila tuto nebezpečnou závadu, ve lhůtě do 30 kalendářních dnů od jejího zjištění, provede stanice technické kontroly pouze kontrolu odstranění nebezpečné závady.

§ 53

(1) Výrobu a distribuci tiskopisů protokolů o technické prohlídce vozidla, kontrolních nálepek technické způsobilosti silničního motorového vozidla, protokolů o měření emisí vozidla, osvědčení o měření emisí a kontrolních nálepek měření emisí vozidla zajišťuje ministerstvo prostřednictvím pověřených organizací.

(2) Vzory tiskopisu protokolu o technické prohlídce vozidla, protokolu o měření emisí vozidla, osvědčení o měření emisí a způsob jeho vyplnění, dále vzor kontrolní nálepky technické způsobilosti vozidla a kontrolní nálepky měření emisí vozidla a způsob jejich vyplnění a umístění na tabulku s registrační značkou stanoví prováděcí právní předpis.

§ 54

Oprávnění k provozování stanice technické kontroly

(1) Stanice technické kontroly je pracoviště specializované na provádění technických prohlídek silničních vozidel.

(2) Stanici technické kontroly může provozovat právnická nebo fyzická osoba, která má k jejímu provozování oprávnění udělené a osvědčení vydané krajským úřadem. Příslušným k rozhodování o udělení oprávnění je krajský úřad, v jehož správním obvodu bude provozovatel stanice technické kontroly vykonávat svoji činnost.

(3) Oprávnění může krajský úřad udělit žadateli jen tehdy, je-li záměr provozovat stanici technické kontroly v souladu se stanoveným způsobem a rozsahem pokrytí správního obvodu činnostmi stanic technické kontroly. Na udělení oprávnění nevzniká právní nárok.

(4) Krajský úřad, je-li splněna podmínka podle odstavce 3, udělí žadateli oprávnění k provozování stanice technické kontroly za těchto dalších podmínek:

1. a) žadatel, statutární orgán nebo členové statutárního orgánu právnické osoby dosáhli věku 18 let, jsou způsobilí k právním úkonům a bezúhonní,
2. b) žadatel nesmí být právně nebo ekonomicky spjat s výrobou, prodejem nebo opravou vozidel nebo jejich součástí tak, že současně provozuje výrobu nebo opravy vozidel nebo jejich součástí, pro něž žádá o udělení oprávnění k provozování stanice technické kontroly, po celou dobu provozování stanice technické kontroly,
3. c) žadatel splňuje podmínky nestrannosti, nezávislosti a věrohodnosti podle prováděcího právního předpisu,
4. d) žadatel zajistí, aby prohlídky ve stanici technické kontroly prováděly jen osoby bezúhonné, které jsou držiteli profesního osvědčení kontrolního technika,
5. e) žádost o udělení oprávnění obsahuje předepsané náležitosti a kladná stanoviska příslušných orgánů podle § 55 odst. 2.

(5) Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání alespoň jednoho roku, pro trestný čin spáchaný úmyslně, jehož skutková podstata souvisí s podnikáním, nebo pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, jehož skutková podstata souvisí s předmětem podnikání, pokud se na něho nehledí, jako by nebyl odsouzen. Za účelem zjištění, zda žadatel splňuje podmínku bezúhonnosti podle odstavce 4 písm. a) a odstavce 5, si krajský úřad vyžádá podle zvláštního právního předpisu^9b) výpis z evidence Rejstříku trestů. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(6) Druhy stanic technické kontroly, základní technické vybavení, stavební uspořádání, způsob metrologického zajištění přístrojů, způsob a rozsah pokrytí správního obvodu činnostmi stanic technické kontroly a podmínky nestrannosti, nezávislosti a věrohodnosti stanoví prováděcí právní předpis.

§ 55

Žádost o udělení oprávnění k provozování stanice technické kontroly

(1) Žádost o udělení oprávnění k provozování stanice technické kontroly musí obsahovat

1. a) obchodní firmu, sídlo a identifikační číslo, jedná-li se o právnickou osobu, nebo jméno, příjmení, obchodní firmu, jde-li o podnikatele, rodné číslo, místo trvalého pobytu, jedná-li se o fyzickou osobu,
2. b) typ stanice technické kontroly,
3. c) provozovnu stanice technické kontroly,
4. d) termín předpokládaného zahájení provozu.

(2) K žádosti žadatel přikládá

1. a) popis objektu, příjezdových komunikací a parkoviště,
2. b) seznam technologického vybavení kontrolní linky,
3. c) kladné vyjádření stavebního úřadu, v jehož územním obvodu má být stanice technické kontroly provozována, k záměru provozovat stanici technické kontroly z hlediska územního plánu, ochrany životního prostředí a popřípadě jiného veřejného zájmu,
4. e) prohlášení žadatele, že není právně nebo ekonomicky spjat s výrobou, prodejem nebo opravou vozidel nebo jejich součástí tak, že současně provozuje výrobu nebo opravy vozidel nebo jejich součástí, pro něž žádá o udělení oprávnění k provozování stanice technické kontroly.

§ 56

Rozhodnutí o oprávnění k provozování stanice technické kontroly

Krajský úřad v rozhodnutí o udělení oprávnění k provozování stanice technické kontroly uvede

1. a) obchodní firmu, sídlo a identifikační číslo, jedná-li se o právnickou osobu, nebo jméno, příjmení, obchodní firmu, jde-li o podnikatele, rodné číslo, místo trvalého pobytu, jedná-li se o fyzickou osobu,
2. b) druh stanice technické kontroly,
3. c) adresu provozovny stanice technické kontroly,
4. d) datum zahájení provozu,
5. e) rozsah provádění technických prohlídek,
6. f) další podmínky pro zahájení činnosti provozování stanice technické kontroly.

§ 57

Osvědčení k provozování stanice technické kontroly

(1) Stanice technické kontroly musí mít ke dni zahájení provozu osvědčení. Osvědčení vydává krajský úřad, který rozhodoval o udělení oprávnění k provozování stanice technické kontroly na základě žádosti provozovatele stanice technické kontroly.

(2) Osvědčením krajský úřad osvědčí provozovateli, že stanice technické kontroly

1. a) splňuje podmínky odborné způsobilosti osob zajišťujících provozování stanice technické kontroly,
2. b) splňuje podmínky stanovené tímto zákonem pro provozování stanice technické kontroly,
3. c) má vnitřní organizační strukturu a systém řízení jakosti pro provádění technických prohlídek ve stanici technické kontroly odsouhlasený certifikovanou právnickou osobou podle technické normy.^9a)

(3) Osvědčení k zahájení provozování stanice technické kontroly se vydává na dobu určitou (na dobu 3 roků).

(4) Kopii osvědčení krajský úřad zašle ministerstvu.

(5) Způsob ověření plnění podmínek k provozování stanice technické kontroly stanoví prováděcí právní předpis.

§ 58

Povinnosti provozovatele stanice technické kontroly

(1) Provozovatel stanice technické kontroly je povinen zajistit po celou dobu provozování stanice technické kontroly, aby

1. a) technické prohlídky vozidel byly prováděny osobami, které jsou držiteli profesního osvědčení kontrolního technika,
2. b) technické vybavení a uspořádání stanice technické kontroly bylo v souladu s rozhodnutím vydaným podle § 56 a prováděcím právním předpisem,
3. c) přístroje a zařízení používané k provádění technických prohlídek vozidel byly schváleny a metrologicky navázány podle zvláštního právního předpisu.

(2) Provozovatel stanice technické kontroly je povinen oznámit krajskému úřadu změny týkající se údajů a dokladů, které jsou stanoveny jako náležitosti žádosti podle § 55 odst. 1 a 2.

§ 59

Odnětí oprávnění k provozování stanice technické kontroly

Krajský úřad odejme oprávnění k provozování stanice technické kontroly, jestliže

1. a) při provádění technických prohlídek jsou závažným způsobem porušovány povinnosti stanovené tímto zákonem,
2. b) ministerstvo v rámci výkonu státního odborného dozoru nařídilo zastavení provádění technických prohlídek,
3. c) jestliže uplynula doba, na niž bylo vydáno osvědčení k zahájení provozování stanice technické kontroly, a provozovatel do uplynutí této doby nezískal nové osvědčení.

§ 60

(1) Provádět technické prohlídky vozidel ve stanici technické kontroly mohou osoby, které jsou držiteli profesního osvědčení kontrolního technika. O vydání profesního osvědčení kontrolního technika rozhoduje ministerstvo. V případě zamítnutí žádosti vydá ministerstvo rozhodnutí podle správního řádu.

(2) Profesní osvědčení kontrolního technika vydá ministerstvo osobě, která

1. a) má ukončené úplné střední odborné vzdělání technického směru a má odbornou praxi v autoopravárenství nejméně dva roky nebo střední odborné vzdělání technického směru a odbornou praxi v autoopravárenství nejméně šest let,
2. b) dosáhla věku 21 let,
3. c) má řidičské oprávnění skupiny nebo podskupiny řidičského oprávnění k řízení vozidla, jehož technické prohlídky ve stanici technické kontroly bude provádět,
4. d) absolvovala výuku spočívající v teoretické přípravě a praktickém výcviku na kontrolních linkách stanice technické kontroly,
5. e) složila závěrečnou zkoušku odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek,
6. f) je bezúhonná; za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání alespoň jednoho roku, pro trestný čin spáchaný úmyslně, jehož skutková podstata souvisí s podnikáním, nebo pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, jehož skutková podstata souvisí s předmětem podnikání, pokud se na něho nehledí, jako by nebyl odsouzen.

(3) Za účelem zjištění, zda osoba splňuje podmínku bezúhonnosti podle odstavce 2 písm. f), si ministerstvo vyžádá podle zvláštního právního předpisu^9b) výpis z evidence Rejstříku trestů. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(4) V profesním osvědčení kontrolního technika ministerstvo uvede rozsah způsobilosti provádět technické prohlídky ve stanici technické kontroly. Vzor tiskopisu profesního osvědčení kontrolního technika stanoví prováděcí právní předpis.

§ 61

(1) Profesní osvědčení kontrolního technika se vydává na dobu neurčitou.

(2) Ministerstvo rozhodne o odnětí profesního osvědčení kontrolního technika,

1. a) porušil-li jeho držitel závažným způsobem povinnosti při provádění prohlídek silničních vozidel,
2. b) přestal-li splňovat podmínky pro jeho vydání.

§ 62

(1) Výuku spočívající v teoretické přípravě a praktickém výcviku na kontrolních linkách stanice technické kontroly zajišťuje ministerstvo prostřednictvím pověřených organizací. Závěrečné zkoušky odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek provádí ministerstvo, které si za tím účelem zřídí zkušební komisi. Členy zkušební komise jmenuje ministerstvo z odborníků v oblasti dopravy. Předsedou komise je zaměstnanec ministerstva. Výuka a závěrečné zkoušky se provádějí na náklady žadatele.

(2) Učební osnovu výuky teoretické přípravy a praktického výcviku k získání odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek ve stanici technické kontroly, rozsah znalostí potřebných pro úspěšné absolvování závěrečné zkoušky odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek, způsob provádění, organizování a hodnocení závěrečné zkoušky před zkušební komisí a zkušební řád stanoví prováděcí právní předpis.

§ 63

Oprávnění k provozování stanice měření emisí

(1) Stanice měření emisí je pracoviště specializované na měření emisí vozidel, které je zřízeno:

1. a) v opravně motorových vozidel, která je pověřena výrobcem vozidla nebo výrobcem systému vozidla ovlivňujícího tvorbu škodlivých emisí ve výfukových plynech vozidla,
2. b) při stanici technické kontroly.

(2) Stanice měření emisí se dělí na typy stanic měření emisí podle druhu vozidel a druhu motorů na stanice měření emisí pro vozidla

1. a) poháněná zážehovými motory,
2. b) poháněná zážehovými motory a těmito motory upravenými na pohon zkapalněným ropným plynem nebo stlačeným zemním plynem,
3. c) poháněná vznětovými motory,
4. d) poháněná vznětovými motory a těmito motory upravenými na pohon zkapalněným ropným plynem nebo stlačeným zemním plynem.

(3) Stanici měření emisí může provozovat právnická nebo fyzická osoba, která má k jejímu provozování oprávnění udělené obecním úřadem obce s rozšířenou působností. Příslušným k rozhodování o udělení oprávnění je obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu bude mít stanice měření emisí své sídlo.

(4) Obecní úřad obce s rozšířenou působností udělí žadateli oprávnění k provozování stanice měření emisí za těchto podmínek:

1. a) statutární orgán nebo členové statutárního orgánu žadatele dosáhli věku 18 let, jsou způsobilí k právním úkonům a bezúhonní, jedná-li se o právnickou osobu, fyzická osoba dosáhla věku 18 let, je způsobilá k právním úkonům a bezúhonná,
2. b) žadatel má provozní a technické vybavení nezbytné k provozování stanice měření emisí.

(5) Pro vymezení bezúhonnosti platí ustanovení § 54 odst. 5. Za účelem zjištění, zda osoba podle § 63 odst. 4 písm. a) a § 54 odst. 4 splňuje podmínku bezúhonnosti, si obecní úřad obce s rozšířenou působností vyžádá podle zvláštního právního předpisu^9b) výpis z evidence Rejstříku trestů. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(6) Základní technické vybavení jednotlivých druhů stanic měření emisí stanoví prováděcí právní předpis.

§ 64

Žádost o udělení oprávnění k provozování stanice měření emisí

(1) Žádost o udělení oprávnění k provozování stanice měření emisí obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností musí obsahovat

1. a) obchodní firmu, sídlo a identifikační číslo, jedná-li se o právnickou osobu, nebo jméno, příjmení, obchodní firmu, jde-li o podnikatele, rodné číslo, místo trvalého pobytu, jedná-li se o fyzickou osobu,
2. b) typ stanice měření emisí,
3. c) značky (obchodní název stanovený výrobcem) a typy vozidel, u nichž bude prováděno měření emisí,
4. d) místo, kde bude stanice měření emisí provozována,
5. e) termín předpokládaného zahájení provozu.

(2) K žádosti žadatel přikládá

1. a) popis objektu, příjezdových komunikací a parkoviště,
2. b) seznam technologického vybavení stanice měření emisí,
3. c) kladné vyjádření stavebního úřadu, v jehož územním obvodu má být stanice měření emisí zřízena, k záměru provozovat stanici měření emisí z hlediska územního plánu a ochrany životního prostředí, popřípadě jiného veřejného zájmu,
4. d) stanovisko hygienické služby,
5. e) doklad o pověření výrobce vozidla nebo výrobce systému vozidla ovlivňujícího tvorbu škodlivých emisí ve výfukových plynech vozidla zřídit specializované pracoviště opravny.

§ 65

Rozhodnutí o oprávnění k provozování stanice měření emisí

Obecní úřad obce s rozšířenou působností v rozhodnutí o oprávnění k provozování stanice měření emisí uvede

1. a) obchodní firmu, sídlo a identifikační číslo, jedná-li se o právnickou osobu, nebo jméno, příjmení, obchodní firmu, jde-li o podnikatele, rodné číslo, místo trvalého pobytu, jedná-li se o fyzickou osobu,
2. b) typ stanice měření emisí,
3. c) typy a značky vozidel, u nichž je stanice měření emisí oprávněna provádět měření emisí,
4. d) místo, kde bude stanice měření emisí provozována,
5. e) datum zahájení provozu,
6. f) rozsah provádění měření emisí,
7. g) další podmínky pro zahájení činnosti provozování stanice měření emisí.

§ 66

(1) Stanice měření emisí musí mít ke dni zahájení provozu osvědčení. Osvědčení vydává obecní úřad obce s rozšířenou působností, který rozhodoval o udělení oprávnění k provozování stanice měření emisí na základě žádosti provozovatele stanice měření emisí.

(2) Osvědčením provozovatel stanice měření emisí dokládá, že

1. a) splňuje podmínky odborné způsobilosti osob zajišťujících provozování stanice měření emisí,
2. b) splňuje podmínky stanovené tímto zákonem pro provozování stanice měření emisí,
3. c) má vnitřní organizační strukturu a systém řízení pro zajištění měření emisí.

(3) Způsob ověření plnění podmínek k provozování stanice měření emisí stanoví prováděcí právní předpis.

§ 67

Povinnosti provozovatele stanice měření emisí

(1) Provozovatel stanice měření emisí je povinen zajistit po celou dobu provozování stanice měření emisí, aby

1. a) měření emisí vozidel bylo prováděno osobami, které jsou držiteli profesního osvědčení odborné způsobilosti mechanika (dále jen „profesní osvědčení mechanika“) (§ 69),
2. b) technické vybavení a uspořádání druhu stanice měření emisí, včetně prostor pro měření emisí, manipulačních prostor, zařízení na odsávání výfukových plynů, větrání, vytápění, bylo v souladu s rozhodnutím vydaným podle § 65 a prováděcím právním předpisem,
3. c) přístroje a zařízení používané k provádění měření emisí vozidel byly schváleny a metrologicky navázány podle zvláštního právního předpisu.

(2) Provozovatel stanice měření emisí je povinen oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností změny týkající se údajů a dokladů, které jsou stanoveny jako náležitosti žádosti podle § 64 odst. 1 a 2.

§ 68

Odnětí oprávnění k provozování stanice měření emisí

Obecní úřad obce s rozšířenou působností odejme oprávnění k provozování stanice měření emisí, jestliže

1. a) při provádění měření emisí jsou závažným způsobem porušovány povinnosti stanovené tímto zákonem,
2. b) ministerstvo v rámci výkonu státního odborného dozoru nařídilo zastavení provádění měření emisí.

§ 69

(1) Provádět měření emisí ve stanici měření emisí mohou osoby, které jsou držiteli profesního osvědčení mechanika. O vydání profesního osvědčení mechanika rozhoduje ministerstvo. V případě zamítnutí žádosti vydá ministerstvo rozhodnutí podle správního řádu.

(2) Profesní osvědčení mechanika vydá ministerstvo osobě, která

1. a) má ukončené úplné střední odborné vzdělání technického směru a odbornou praxi nejméně tři roky nebo je vyučena v technickém oboru a má odbornou praxi nejméně šest roků,
2. b) absolvovala teoretickou výuku měření emisí pro vozidla poháněná zážehovými motory nebo vozidla poháněná zážehovými motory a motory upravenými na pohon zkapalněným ropným plynem nebo stlačeným zemním plynem nebo vozidla poháněná vznětovými motory a motory upravenými na pohon zkapalněným ropným plynem nebo stlačeným zemním plynem,
3. c) složila závěrečnou zkoušku odborné způsobilosti k provádění měření emisí.

(3) V profesním osvědčení mechanika ministerstvo uvede rozsah způsobilosti provádět měření emisí ve stanici měření emisí. Vzor tiskopisu profesního osvědčení mechanika stanoví prováděcí právní předpis.

§ 70

(1) Profesní osvědčení mechanika se vydává na dobu neurčitou.

(2) Ministerstvo rozhodne o odnětí profesního osvědčení mechanika,

1. a) porušil-li jeho držitel závažným způsobem povinnosti při provádění prohlídek silničních vozidel,
2. b) přestal-li splňovat podmínky pro jeho vydání.

§ 71

(1) Výuku spočívající v teoretické přípravě zajišťuje ministerstvo prostřednictvím pověřených organizací. Závěrečné zkoušky odborné způsobilosti k provádění měření emisí provádí ministerstvo, které si za tím účelem zřídí zkušební komisi. Členy zkušební komise jmenuje ministerstvo z odborníků v oblasti dopravy. Předsedou komise je zaměstnanec ministerstva. Výuka a závěrečné zkoušky se provádějí na náklady žadatele.

(2) Učební osnovu výuky teoretické přípravy k získání odborné způsobilosti k provádění měření emisí ve stanici měření emisí, rozsah znalostí potřebných pro úspěšné absolvování závěrečné zkoušky odborné způsobilosti k provádění měření emisí, způsob provádění, organizování a hodnocení závěrečné zkoušky odborné způsobilosti před zkušební komisí a zkušební řád stanoví prováděcí právní předpis.

§ 72

(1) Ministerstvo vydá oprávnění stanici technické kontroly k provádění technické kontroly jednotlivých druhů vozidel a výměnných nástaveb nebo malých sérií vozidel před schválením jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích, pokud splňuje tyto požadavky:

1. a) je držitelem oprávnění k provozování stanice technické kontroly,
2. b) alespoň jeden zaměstnanec je držitelem platného osvědčení k provádění technických kontrol vozidel před schválením jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích,
3. c) činnosti budou vykonávat fyzické osoby, které jsou pro tyto činnosti odborně způsobilé a mají povinnost zachovávat státní, obchodní nebo služební tajemství.

(2) Ministerstvo rozhodne o vydání osvědčení k provádění technických kontrol vozidel před schválením jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích, jestliže žadatel

1. a) je držitelem profesního osvědčení kontrolního technika,
2. b) úspěšně absolvoval základní nebo zdokonalovací výcvik v teoretické přípravě a praktické výuce,
3. c) složil závěrečnou zkoušku odborné způsobilosti.

(3) Podrobnosti o druzích zkušebních stanic, vzory tiskopisů oprávnění podle odstavce 1 a osvědčení k provozování zkušebních stanic a podrobnosti o způsobu získání odborné způsobilosti k provádění technických kontrol vozidel před schválením jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích stanoví prováděcí právní předpis.

§ 73

(1) Přestavbou silničního vozidla je změna nebo úprava podstatných částí mechanismu nebo konstrukce provozovaného silničního vozidla.

(2) Za změnu podstatných částí mechanismu nebo konstrukce silničního vozidla se považují

1. a) změna druhu pohonu, vestavění jiného typu motoru,
2. b) změna karoserie, pérování vozidla a kol způsobující změnu povoleného zatížení,
3. c) změna druhu karoserie nebo nástavby, pro které se mění účel a způsob použití silničního vozidla,
4. d) změna kategorie vozidla.

(3) Největší povolenou hmotnost silničního vozidla lze snížit jen v případě přestavby vozidla na speciální vozidlo jednoúčelového využití za podmínky, že nedojde ke změně kategorie vozidla.

(4) Přestavbou vozidla nesmí být změněna kategorie vozidla, jestliže se na nově vzniklou kategorii vztahují přísnější technické požadavky stanovené prováděcím právním předpisem pro brzdy vozidla, vnější hluk vozidla, emise škodlivin ve výfukových plynech vozidla nebo prvky aktivní a pasivní bezpečnosti.

(5) Přestavbu vozidla výměnou karoserie lze povolit jen v rámci jedné typové řady vozidla.

(6) Nahrazuje-li se nebo doplňuje-li se vozidlo novou nebo jinou součástí nebo výbavou, musí tato součást nebo výbava splňovat podmínky stanovené tímto zákonem.

(7) O přestavbu silničního vozidla se nejedná, jestliže výrobce vozidla prohlásí podstatnou část mechanismu nebo konstrukce silničního vozidla za náhradní díl k tomuto vozidlu.

§ 74

(1) Přestavbu silničního vozidla, které je registrováno v registru silničních vozidel, povoluje příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností na základě písemné žádosti, pokud jsou splněny podmínky pro přestavbu stanovené prováděcím právním předpisem.

(2) Hromadnou přestavbu typu silničního vozidla povoluje ministerstvo na základě písemné žádosti, pokud jsou splněny podmínky pro hromadnou přestavbu stanovené prováděcím právním předpisem.

(3) Žádost o povolení přestavby silničního vozidla nebo hromadné přestavby typu silničního vozidla musí obsahovat

1. a) obchodní jméno, sídlo a právní formu právnické osoby a její identifikační číslo, pokud bylo přiděleno, je-li žadatelem právnická osoba, nebo jméno a příjmení, pobyt, obchodní jméno, rodné číslo a identifikační číslo fyzické osoby, pokud bylo přiděleno, je-li žadatelem fyzická osoba,
2. b) druh a kategorii silničního vozidla,
3. c) účel, pro který má být silniční vozidlo používáno.

(4) Žádost musí být doložena těmito doklady:

1. a) podrobným popisem přestavby silničního vozidla,
2. b) návrhem na změnu údajů zapisovaných v technickém průkazu silničního vozidla,
3. c) technickým popisem a výkresovou dokumentací systému vozidla, konstrukční části vozidla nebo samostatného technického celku vozidla, pokud nebyla schválena jejich technická způsobilost typu,
4. d) technickým protokolem vydaným zkušební stanicí a u hromadné přestavby vozidla pověřenou zkušebnou.

§ 75

(1) Výbavou vozidla jsou věci, které jsou určeny k zajištění provozu, údržby a opravám vozidla, nebo k ochraně a zajištění přepravovaných osob nebo nákladů před újmou na zdraví, poškozením nebo před nepříznivými vlivy různého charakteru, nebo pro zvýšení komfortu jízdy a příjem nebo předávání informací z vozidla, například náhradní kolo, nářadí, výstražný trojúhelník, prostředky pro připevnění nákladů, lékárnička, jednotka úpravy vzduchu, rádiový přijímač.

(2) Náhradním dílem jsou věci, které jsou určeny k nahrazení původního samostatného technického celku nebo konstrukční části vozidla. Náhradní díl, na který se vztahuje homologace typu, musí splňovat požadavky stanovené předpisovou základnou.

§ 76

(1) Výbavu lze použít, pokud svou konstrukcí a technickým stavem odpovídá technickým požadavkům stanoveným prováděcím právním předpisem. Výbava, která je určena prováděcím právním předpisem, musí mít schválenou technickou způsobilost.

(2) Na schvalování technické způsobilosti výbavy se vztahuje část třetí tohoto zákona.

§ 77

Provozní hmoty a maziva

(1) Provozní hmotou motorového vozidla se rozumí zejména kapalina do brzdového systému vozidla a kapalina do chladicího systému pro chlazení motoru motorového vozidla. Mazivem jsou mazací oleje a mazací tuky pro zajištění technické způsobilosti motorového vozidla k provozu.

(2) K pohonu motoru vozidla a k plnění mazacích, chladicích a jiných systémů a zařízení vozidla lze používat pouze pohonné hmoty¹⁰) a provozní hmoty předepsané výrobcem tohoto motoru, systému nebo zařízení, nebo výrobcem vozidla. Provozní hmoty používané v provozu silničních motorových vozidel musí svou jakostí splňovat požadavky stanovené zvláštními právními předpisy¹¹) a českými technickými normami.

§ 78

(1) Zvláštní vozidlo lze provozovat, pokud svou konstrukcí a technickým stavem odpovídá technickým požadavkům stanoveným prováděcím právním předpisem a má schválenou technickou způsobilost k provozu podle tohoto zákona.

(2) Na schvalování technické způsobilosti zvláštního vozidla k provozu se vztahuje část třetí tohoto zákona.

(3) Prováděcí právní předpis stanoví jednotlivé druhy mobilních strojů, průmyslových zařízení schopných přepravy nebo vozidel bez karoserie, ve kterých je zabudován spalovací motor, přípustné hodnoty emisí znečisťujících látek ve výfukových plynech a podrobnosti schvalování typu spalovacích motorů, způsob vypracování a podávání zpráv mezinárodním orgánům a organizacím.

§ 79

(1) Pro registraci a postup při schvalování technické způsobilosti zemědělských a lesnických traktorů a jejich přípojných vozidel a samojízdných pracovních strojů platí část druhá a část třetí tohoto zákona. Pro provoz zemědělských a lesnických traktorů a jejich přípojných vozidel platí dále část čtvrtá s výjimkou § 40 odst. 1.

(2) Pro zvláštní vozidla nepodléhající registraci vozidel v registru silničních vozidel vydá výrobce technické osvědčení zvláštního vozidla. Pro zvláštní vozidla registrovaná v registru silničních vozidel vydá výrobce technický průkaz zvláštního vozidla.

(3) Provozovatel zemědělského nebo lesnického traktoru a jejich přípojného vozidla přistaví k technické prohlídce toto zvláštní vozidlo nejpozději ve lhůtě čtyř let po jeho prvním zaregistrování v registru silničních vozidel a potom pravidelně nejpozději ve lhůtách čtyř let.

(4) Technická prohlídka zemědělských a lesnických traktorů a jejich přípojných vozidel a měření emisí zemědělských a lesnických traktorů může být provedena v místě určeném příslušným obecním úřadem obce s rozšířenou působností mobilním způsobem.

(5) Vzor technického osvědčení zvláštního vozidla a technického průkazu zvláštního motorového vozidla a osvědčení o registraci zvláštního motorového vozidla a zvláštního přípojného vozidla a podrobnosti o způsobu provádění technické prohlídky a měření emisí mobilním způsobem stanoví prováděcí právní předpis.

§ 79a

Registr historických a sportovních vozidel

(1) Registr historických a sportovních vozidel vedou obecní úřady obcí s rozšířenou působností v sídle kraje, s výjimkou Středočeského kraje, kde vede registr historických a sportovních vozidel Městský úřad v Kolíně a v Praze Magistrát hlavního města Prahy. Místně příslušným úřadem pro registraci historického nebo sportovního vozidla je obecní úřad obce s rozšířenou působností v sídle kraje, v jehož správním obvodu má provozovatel historického nebo sportovního vozidla trvalé bydliště, nebo místo podnikání, liší-li se od bydliště, nebo sídlo, ve Středočeském kraji je místně příslušným úřadem pro registraci historického nebo sportovního vozidla Městský úřad v Kolíně a v Praze je místně příslušným úřadem Magistrát hlavního města Prahy.

(2) Při registraci historického vozidla místně příslušný úřad na základě předložení protokolu o platném testování vydá průkaz historického vozidla a osvědčení o registraci vozidla. Historickému vozidlu přidělí zvláštní registrační značku pro historická vozidla a vydá tabulku s registrační značkou pro historické vozidlo.

(3) Při registraci sportovního vozidla místně příslušný úřad vydá technický průkaz vozidla. Sportovnímu vozidlu přidělí zvláštní registrační značku pro sportovní vozidlo a vydá tabulku se zvláštní registrační značkou pro sportovní vozidlo. Vydání registrační značky pro sportovní vozidlo vyznačí místně příslušný úřad v technickém průkazu a v průkazu sportovního vozidla, který vydává právnická osoba, které bylo uděleno oprávnění Mezinárodní automobilovou federací (Fédération Internationale de l'Automobile) nebo Mezinárodní motocyklovou federací (Fédération Internationale de Motocyclisme).

(4) Pro registr historických a sportovních vozidel platí § 4 odst. 4 písm. a), c) až o), § 4 odst. 5 písm. a), c) až f) a § 6 odst. 3, 4 a 5 obdobně.

(5) Prováděcí právní předpis stanoví způsob a podmínky registrace historického a sportovního vozidla a vzor průkazu historického vozidla.

§ 79b

Historické a sportovní vozidlo v provozu

(1) Historické vozidlo lze provozovat na pozemních komunikacích, pokud splnilo podmínky testování, kterým se nahrazuje technická prohlídka vozidla.

(2) Testování historického vozidla provádí právnická osoba, která má udělené oprávnění Mezinárodní federací historických vozidel (Fédération Internationale des Véhicules Anciens) nebo Mezinárodní automobilovou federací. Výsledek testování vyznačí právnická osoba v průkazu historického vozidla. Výsledek testování platí nejdéle do 31. května kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém se testování historického vozidla provedlo.

(3) Historické vozidlo nelze provozovat na pozemních komunikacích za účelem podnikání a běžného denního užívání pro vlastní potřeby.

(4) Sportovní vozidlo lze provozovat na pozemních komunikacích, jen pokud byla schválena jeho technická způsobilost a splnilo podmínky testování a prohlídku ve stanici technické kontroly.

(5) Testování sportovního vozidla provádí právnická osoba, které bylo uděleno oprávnění Mezinárodní automobilovou federací nebo Mezinárodní motocyklovou federací. Výsledek testování vyznačí právnická osoba v technickém průkazu vozidla. Výsledek testování platí nejdéle do 30. dubna kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém se testování sportovního vozidla provedlo.

(6) Sportovní vozidlo lze provozovat na pozemních komunikacích jen za těchto podmínek:

1. a) ve sportovním průkazu vozidla je vyznačen platný výsledek testování vozidla a osvědčení o technické způsobilosti vozidla vyznačené v technickém průkazu,
2. b) vozidlo je provozováno za účelem sportovní soutěže organizované právnickou osobou, které bylo uděleno oprávnění Mezinárodní automobilovou federací nebo Mezinárodní motocyklovou federací,
3. c) ministerstvo vyznačilo ve sportovním průkazu na základě platného výsledku testování vozidla povolení k provozu sportovního vozidla na pozemních komunikacích.

(7) Prováděcí právní předpis stanoví podmínky provozu historického a sportovního vozidla, způsob a podmínky testování historického a sportovního vozidla a vzor žádosti o provedení testování historického a sportovního vozidla.