Vyhláška o Smlouvě mezi Československou republikou a Lidovou republikou bulharskou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních

(1) Příslušníci jedné Strany požívají na území Strany druhé stejné právní ochrany, pokud jde o osobu a jmění, jaké požívají příslušníci druhé Strany.

(2) Mají svobodný a nerušený přístup k soudům druhé Strany a mohou před nimi vystupovat a podávat návrhy (žaloby, stížnosti, žádosti a pod.) za stejných podmínek jako tuzemci.

Soudy obou Stran si poskytují vzájemně pomoc při doručování soudních písemností a poskytování jiné právní pomoci v občanských právních věcech v přímém styku.

(1) Dožádání o doručení a o poskytnutí jiné právní pomoci může zaslat kterýkoli soud jedné Strany kterémukoli soudu druhé Strany. K přijetí a vyřízení dožádání jsou příslušny na území obou Stran soudy lidové. K zapůjčení spisů k dočasnému použití a vydání opisů ze spisů jsou na území obou Stran příslušny soudy, které konaly řízení ve věci v prvé stolici.

(2) Není-li soud dožádaný o doručení nebo o poskytnutí jiné právní pomoci příslušný, postoupí dožádání z úřední povinnosti soudu příslušnému a vyrozumí o tom dožadující soud.

(3) Po vyřízení dožádání zašle dožádaný soud spisy soudu dožadujícímu nebo mu oznámí překážky vyřízení.

(1) Dožádání musí obsahovat označení dožadujícího soudu, jakož i soudu dožádaného, věci, v níž se o právní pomoc žádá, dále jména účastníků, jejich zaměstnání a bydliště, jména jejich zástupců a konečně druh žádané právní pomoci.

(2) Dožádání o doručení musí obsahovat i přesnou adresu příjemce a druh doručované písemnosti.

(1) Dožádaný soud vykoná doručení způsobem předepsaným jeho vlastním právním řádem pro doručení písemností stejného druhu, jestliže je písemnost sepsána v jazyku Strany dožádané nebo je k ní připojen ověřený překlad do tohoto jazyka. Jinak odevzdá dožádaný soud písemnost adresátu, pokud je ochoten ji dobrovolně přijmout.

(2) Překlad písemnosti do jazyka Strany dožádané bude ověřen soudním tlumočníkem nebo soudem Strany dožadující nebo diplomatickým nebo konsulárním zástupcem Strany dožadující nebo dožádané.

(3) Je-li nemožné doručit písemnost adresátu na adresu, která byla v dožádání uvedena, učiní dožádaný soud opatření potřebná k zjištění adresy.

(1) Doručení se prokáže potvrzením podepsaným příjemcem a opatřeným datem a podpisem doručujícího orgánu nebo potvrzením vydaným tímto orgánem, jímž se prokazuje způsob, místo a čas doručení. Je-li doručovaná písemnost zaslána ve dvojím vyhotovení, může se potvrzení o přijetí a o vykonaném doručení stát také na druhém stejnopisu.

(2) Potvrzení o přijetí písemnosti se může stát i v soudním protokolu.

(1) Dožádaný soud je povinen při vyřízení dožádání postupovat podle zákonů svého státu a použít donucovacích prostředků, kterých používá při vyřizování podobných dožádání soudů svého vlastního státu. K žádosti dožadujícího soudu může se soud dožádaný odchýlit od forem předepsaných jeho vlastním zákonodárstvím a použít žádané zvláštní formy, jestliže tato forma není v rozporu s donucujícími předpisy Strany dožádané.

(2) Dožádaný soud oznámí soudu dožadujícímu k jeho žádosti místo a čas úkonu vyřízení dožádání.

(1) Za výkon dožádání o doručení nebo o poskytnutí jiné právní pomoci nebudou Strany požadovat náhradu nákladů ani žádných poplatků; to platí i o nákladech spojených s výslechem svědků nebo znalců nebo se soudním ohledáním. Tyto náklady nese Strana dožádaná.

(2) Poštovní poplatky nese Strana, na jejímž území tyto poplatky vznikly.

(3) Dožádaný soud oznámí soudu dožadujícímu výši nákladů a poplatků uvedených v odstavci 1, aby je dožadující soud mohl vybrat od osoby povinné k jejich náhradě. Vybrané částky patří Straně dožadující.

Doručování vlastním příslušníkům.

Obě Strany si vyhrazují právo vykonat doručení svým vlastním příslušníkům, nacházejícím se na území druhé Strany, prostřednictvím svých diplomatických nebo konsulárních zástupců. Při doručování tohoto druhu nelze použít donucovacích prostředků.

Příslušníku jedné Strany, který vystupuje před soudem Strany druhé jako účastník (žalobce, navrhovatel, vedlejší účastník), pokud se zdržuje na území jedné ze Stran, nelze uložit jistotu pro náklady řízení pod jakýmkoli označením z toho důvodu, že je cizinec, nebo protože v tuzemsku nemá bydliště ani pobyt.

(1) Byl-li účastník (žalobce, navrhovatel, vedlejší účastník), osvobozený od povinnosti složit žalobní jistotu, odsouzen na území jedné Strany k náhradě nákladů řízení, povolí příslušný soud na území druhé Strany na návrh bezplatně exekuci k vymáhání těchto nákladů.

(2) Náklady řízení jsou i náklady potvrzení, překladu a ověření, uvedené v článku 12.

(1) Soud, který povoluje exekuci, omezí své zkoumání jen na to, zda rozhodnutí nabylo právní moci a zda je vykonatelné.

(2) K žádosti o povolení exekuce se připojí opis části rozhodnutí obsahující výrok o nákladech ověřený soudem první stolice a dále potvrzení vydané týmž soudem, že rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné.

(3) Tyto doklady musí být připojeny s překladem pořízeným podle článku 5, odst. 2 do jazyka Strany, na jejímž území se má exekuce vykonat.

(1) Návrh na povolení exekuce, která se má vykonat na území druhé Strany, lze podat

1. a) u soudu, který vydal rozhodnutí o nákladech nebo u soudu, který ve věci rozhodl v prvé stolici, anebo
2. b) přímo u soudu druhé Strany, který je příslušný k povolení exekuce.

(2) Soud uvedený v odstavci 1, písm. a) zašle návrh příslušnému soudu druhé Strany, způsobem uvedeným v článku 3.

(1) Soud projedná návrh na povolení exekuce pro náklady řízení bez slyšení účastníků, i když navrhovatel nesložil zálohu na náklady exekučního řízení. Proti rozhodnutí o povolení exekuce nebo jejímu odmítnutí je přípustný opravný prostředek podle práva Strany, na jejímž území se o návrhu rozhoduje.

(2) Náklady potvrzení, překladu a ověření podle článku 12 určí - podle toho, na území které ze Strany vznikly - soud, který ve věci jednal v první stolici nebo soud příslušný k povolení exekuce; posléz uvedený soud určí i náklady návrhu na nařízení exekuce.

Příslušníci jedné Strany požívají na území druhé Strany výhod osvobození od soudních poplatků a záloh za stejných podmínek a v stejném rozsahu jako tuzemci.

(1) Potvrzení o osobních, rodinných, výdělkových a majetkových poměrech vydává příslušný soud (státní orgán) Strany, na jejímž území má navrhovatel bydliště nebo pobyt.

(2) Nemá-li navrhovatel bydliště nebo pobyt na území žádné ze Stran, postačí potvrzení vydané nebo ověřené příslušným diplomatickým nebo konsulárním úřadem domovského státu navrhovatele.

(3) Soud, který rozhoduje o přiznání osvobození od soudních poplatků a záloh, může, považuje-li to za nutné, požadovat doplňující vysvětlení od soudu (státního orgánu), který potvrzení vydal.

Přiznal-li příslušný soud osvobození od soudních poplatků a záloh příslušníku druhé Strany, vztahuje se toto právo na všechna jednání v řízení, počítajíc v to i řízení exekuční.

(1) Žádá-li příslušník jedné Strany, jehož bydliště nebo pobyt je na území kterékoli ze Stran, o přiznání osvobození od poplatků a záloh nebo i o bezplatné zastoupení před soudem druhé Strany, může tuto svoji žádost přednést do protokolu lidového soudu, který je příslušný podle jeho bydliště nebo pobytu. Soud zašle protokol s potvrzením, uvedeným v článku 16, odst. 1 a s ostatními přílohami účastníkem předloženými, způsobem uvedeným v článku 3 příslušnému soudu druhé Strany. Je-li soud, k němuž protokol došel, nepříslušný, postoupí jej příslušnému soudu a zpraví o tom zároveň soud druhé Strany.

(2) Protokol má být sepsán v jazyce toho soudu, u něhož se zřizuje.

(3) Účastník může zároveň se žádostí o přiznání osvobození od soudních poplatků a záloh podat do protokolu i návrh na zahájení příslušného řízení (žalobu) a uvést důkazy.

Listiny, které byly na území jedné Strany zřízeny nebo ověřeny soudem (státním orgánem) nebo úřední osobou (stálým tlumočníkem, znalcem a pod.), v oboru působnosti jí přikázaném v předepsané formě a byly opatřeny úřední pečetí, nepotřebují na území druhé Strany žádné další ověření.

(1) Strany se zavazují, že si zašlou výpisy z matrik (listin občanského stavu), vztahující se na zápisy vykonané o příslušnících druhé Strany po dni účinnosti této smlouvy.

(2) Výpisy z matrik (listin občanského stavu) je třeba vyhotovit způsobem předepsaným v matričních zákonech (zákonech o listinách občanského stavu) a v jiných právních předpisech Strany, která zasílá výpisy. Výpisy je třeba vystavit a zaslat bez překladu a zdarma každý třetí měsíc.

(3) Matriční úřady (úřady listin občanského stavu) obou Stran zašlou na žádost soudů a úřadů druhé Strany žádané výpisy pro úřední potřebu bez poplatků a bez dávek.

(4) Výpisy se zasílají diplomatickou cestou.

Zapíší-li úřady jedné Strany do matriky (listin občanského stavu) dodatečný zápis nebo opravu, jež se týká příslušníka druhé Strany, je třeba zaslat způsobem uvedeným v článku 20 druhé Straně ověřený výpis z matriky (listin občanského stavu), který obsahuje též dodatečný zápis nebo opravu.

Způsobilost k právním úkonům.

Způsobilost osoby k právním úkonům se spravuje právním řádem Strany, jejíž je osoba příslušníkem.

Prohlášení za nezvěstného, mrtvého a důkaz smrti.

(1) Ve věcech ustanovení opatrovníka nepřítomnému, prohlášení osoby za nezvěstnou či mrtvou a ve věcech řízení o důkazu smrti, je dána pravomoc soudů Strany, jejímž příslušníkem byla osoba v době, kdy se stala nezvěstnou.

(2) Soud jedné Strany může prohlásit příslušníka druhé Strany za mrtvého

1. a) na návrh osoby, která chce uplatnit nárok z dědického nebo z manželského práva majetkového na nemovitost nezvěstného, která je na území této Strany, nebo
2. b) na návrh manžela, má-li v době podání návrhu bydliště na území této Strany.

(3) Prohlášení za mrtvého se spravuje domovským právním řádem nezvěstného i v případech uvedených v odstavci 2.

Uznání soudních rozhodnutí v manželských věcech.

(1) Pravomocné rozhodnutí soudu jedné Strany v manželské věci (o rozvodu, neplatnosti manželství a určení, zda tu je či není manželství) bude uznáno na území druhé Strany bez dalšího řízení, jestliže v době, kdy se rozhodnutí stalo pravomocným, byl aspoň jeden z manželů příslušníkem Strany, jejíž soud rozhodnutí vydal a příslušný soud druhé Strany nevydal již dříve pravomocné rozhodnutí v téže věci.

(2) Toto ustanovení se vztahuje i na rozhodnutí, která byla vydána před účinností této smlouvy.

Zjištění a popření otcovství.

Zda manžel je otcem dítěte matky žijící s ním v manželství, se rozhodne podle právního řádu Strany, jejímž příslušníkem je manžel v době narození dítěte. Zemřel-li manžel již před narozením dítěte, je rozhodné právo Strany, jejímž příslušníkem byl v době své smrti. Nelze-li zjistit příslušnost manžela v době narození dítěte, po případě v době smrti manžela, je rozhodné právo Strany, jejímž příslušníkem byl manžel podle poslední známé příslušnosti.

Právní poměr mezi dítětem neprovdané ženy a mužem považovaným za jeho otce.

Zjištění otcovství a právní poměry mezi dítětem neprovdané ženy a mužem, kterého je třeba považovat za jeho otce, se spravují právním řádem Strany, jejímž dítě bylo příslušníkem v době svého narození.

Pro řízení ve věcech zjištění a popření otcovství je dána pravomoc soudů Strany, jejíž právní řád je rozhodný podle ustanovení článků 25 a 26 nebo příslušnost soudu Strany, na jejímž území mají účastníci své bydliště.

Osvojení.

(1) Vydat rozhodnutí o osvojení náleží do pravomoci soudů Strany, jejímž příslušníkem je osvojitel.

(2) Je-li osvojenec příslušníkem druhé Strany, a je-li podle zákonů této Strany třeba jeho přivolení nebo přivolení jeho zákonného zástupce nebo soudu nebo jiného orgánu, je třeba opatřit i takové přivolení.

(3) Zrušení osvojení se spravuje právním řádem Strany, jejímž příslušníkem je osvojenec v době zrušení osvojení.

Pokud tato smlouva neustanovuje něco jiného, je pro poručenství nebo opatrovnictví nad příslušníky Stran dána pravomoc soudů (orgánů) Strany, jejímž příslušníkem je chráněnec.

(1) Je-li nutné opatření poručenského soudu (orgánu) v zájmu příslušníka jedné Strany, který má bydliště nebo pobyt nebo svůj majetek na území druhé Strany, uvědomí o tom soud druhé Strany bez zbytečného odkladu soud Strany, jejímž příslušníkem je chráněnec.

(2) Je-li případ naléhavý, může soud druhé Strany vedle současného zpravení soudu Strany, jejímž chráněnec je příslušníkem, učinit i sám neodkladná opatření, jež mají časově omezené účinky do doby, kdy rozhodne soud Strany, jejímž příslušníkem je chráněnec. Tento soud uvědomí o svých opatřeních soud, který nařídil dočasná opatření.

(3) Opatření podle odstavce 2 lze učinit i pro případ ochrany zájmů nepřítomného.

(1) Soud (orgán) jedné Strany může svou poručenskou pravomoc nad poručencem nebo opatrovancem, jehož bydliště nebo pobyt nebo majetek je na území druhé Strany, zcela nebo zčásti přenésti na soud (orgán) této Strany. Přenesení pravomoci nabude účinnosti tehdy, až dožádaný poručenský (opatrovnický) soud (orgán) výslovně přijme pravomoc naň přenesenou a uvědomí o tom soud (orgán) dožadující.

(2) Poručenský (opatrovnický) soud (orgán) vykonává přenesenou pravomoc podle svých vlastních právních předpisů; o způsobilosti k právům a k právním úkonům platí i v tomto případě právo Strany, jejímž příslušníkem je poručenec nebo opatrovanec. Soud (orgán) není v přenesené působnosti oprávněn vydávat rozhodnutí týkající se osobního stavu. Jestliže však soud (orgán) rozhoduje o poručenském schválení nebo povolení k uzavření manželství chráněnce, jež je potřebné podle práva Strany, jejímž chráněnec je příslušníkem, může učinit rozhodnutí v přenesené pravomoci.

(1) Povinnost přijmout poručenství nebo opatrovnictví se spravuje právním řádem Strany, jejímž příslušníkem je poručník nebo opatrovník.

(2) Právní poměry mezi poručníkem a poručencem a mezi opatrovníkem a opatrovancem se spravují právním řádem Strany, jejíž soud (orgán) ustanovil poručníka nebo opatrovníka.

Příslušníci jedné Strany jsou co do způsobilosti zřídit nebo zrušit závěť o majetku, který je na území smluvních Stran nebo o právu, které se tam má uplatnit, jakož i co do způsobilosti nabývat dědickým právem takový majetek nebo právo, postaveni na roveň příslušníkům druhé Strany, žijícím na jejím území. Jmění a práva přecházejí na ně za stejných podmínek jako na vlastní příslušníky druhé Strany, žijící na jejím území.

Příslušníci jedné Strany, kteří uplatňují na území druhé Strany nároky z dědického práva, musí mít dědickou způsobilost jak podle právního řádu, který je rozhodný pro právní poměry dědické (články 35 a 36), tak i podle právního řádu Strany, jejímiž jsou příslušníky.

Právní poměry dědické se spravují právním řádem Strany, jejímž příslušníkem byl zůstavitel v době své smrti.

Právní poměry dědické se spravují co do jmění, o němž podle práva platného v místě, kde je jmění, nemohou volně pořizovat ani tuzemci, právním řádem Strany, na jejímž území je takové jmění.

Movitá odúmrť připadne Straně, jejímž příslušníkem byl zůstavitel v době smrti, nemovitá odúmrť pak Straně, na jejímž území je nemovitost.

Forma zřízení nebo zrušení závěti se spravuje právním řádem Strany, jejímž příslušníkem byl zůstavitel v době, kdy zřídil nebo zrušil závěť. Stačí však, byly-li zachovány předpisy právního řádu Strany, na jejímž území byla závěť zřízena nebo zrušena.

Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, jakož i právní účinky nedostatku vůle (lest, omyl atd.), se spravují právním řádem Strany, jejímž příslušníkem byl zůstavitel v době, kdy učinil projev.

(1) Movité dědictví projednají soudy Strany, jejímž příslušníkem byl zůstavitel v době své smrti (domovské soudy); nemovité dědictví, jakož i dědictví, o kterém je dáno zvláštní ustanovení v článku 36, projednají soudy Strany, na jejímž území je dědictví (místní soudy).

(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně i o sporech, které vznikly z dědických nároků.

(1) Zemře-li na území jedné Strany příslušník Strany druhé, je příslušný místní soud (orgán) povinen bez zbytečného odkladu zpravit o úmrtí příslušný diplomatický nebo konsulární úřad druhé Strany a oznámit mu vše, co je mu známo o dědicích, o jejich bydlišti (pobytu) a adrese, o povaze a o ceně dědictví, jakož i o závěti, která tu snad je. Stejné platí, doví-li se místní soud (orgán) o tom, že příslušník druhé Strany, který zemřel mimo území Stran, zanechal jmění v tuzemsku.

(2) Nabude-li diplomatický nebo konsulární úřad Strany, jejímž příslušníkem byl zemřelý, vědomost o smrti dříve, zpraví o tom místní soud (orgán).

Diplomatičtí nebo konsulární zástupci obou Stran mohou v dědických věcech i bez plné moci svými orgány nebo zmocněnci zastupovat své příslušníky na soudech (orgánech) druhé Strany, jestliže jsou nepřítomni a nemají svého zástupce.

Závěť vyhlásí příslušný soud (orgán) Strany, na jejímž území je závěť. Ověřený opis závěti a protokolu o stavu a obsahu závěti, podle okolností o jejím prohlášení, a na žádost i prvopis závěti, je třeba zaslat domovskému soudu (orgánu) zůstavitele nebo soudu (orgánu) druhé Strany, který ve věci konal řízení.

(1) Soudy (orgány) Strany, na jejímž území je dědictví příslušníka Strany druhé, jsou povinny učinit podle vlastního právního řádu opatření nutná k zajištění a správě dědictví.

(2) Diplomatický nebo konsulární úřad druhé Strany musí být bez zbytečného odkladu vyrozuměn o opatřeních uvedených v odstavci 1. Tento úřad může svým orgánem nebo zmocněncem spolupůsobit při výkonu takových opatření. Taková opatření mohou být na žádost diplomatického nebo konsulárního úřadu změněna nebo zrušena.

(3) K dožádání domovského soudu nebo orgánu je třeba opatření podle odstavci 1 zrušit.

Neustanovuje-li tato smlouva něco jiného, je třeba movité dědictví, na něž se vztahuje ustanovení článku 44, vydat nebo dát k disposici diplomatickému nebo konsulárnímu úřadu Strany, jejímž příslušníkem byl zůstavitel, a to za podmínky, že pohledávky státu byly zaplaceny nebo zajištěny a že příslušný orgán udělil vývozní povolení podle platných předpisů. O dalším řízení platí právní řád Strany, jejímž příslušníkem byl zůstavitel.

Jsou-li na řízení o projednání dědictví jako dědicové, odkazovníci nebo věřitelé zúčastněni příslušníci Strany, na jejímž území je dědictví, nebo jsou-li zde takoví účastníci, kteří nejsou sice příslušníky této Strany, ale mají na jejím území bydliště, může příslušný místní soud (orgán) zadržet movité dědictví nebo jeho přiměřenou část do doby, než příslušný soud rozhodne pravomocně o těchto nárocích. Místní soud (orgán) určí k uplatnění takových nároků lhůtu nikoli kratší tří a nikoli delší šesti měsíců. Vyhláška o tom musí být uveřejněna na území obou Stran způsobem předepsaným pro uveřejnění úředních vyhlášek. Nebyly-li ve lhůtě uplatněny nároky, nelze již dědictví z tohoto důvodu déle zadržovat. Jestliže příslušný soud nároky pravomocně uznal, může místní soud (úřad) vydat movitosti, které patří příslušníkům jeho vlastního státu nebo osobám, které mají bydliště v tuzemsku, přímo těmto oprávněným osobám, místo diplomatickému nebo konsulárnímu úřadu.

(1) Je-li movité dědictví po příslušníku jedné Strany na území druhé Strany, může každý dědic nebo odkazovník žádat, aby toto dědictví projednal soud této druhé Strany.

(2) Na žádost vydá soud vyhlášku, kterou vyzve dědice, odkazovníky a jiné účastníky, aby ve lhůtě, kterou soud ustanoví na dobu nikoli kratší tři a nikoli delší šesti měsíců, přihlásili své nároky a aby také oznámili své námitky proti projednání dědictví soudem uvedeným v odstavci 1, jinak že by soud projednal dědictví bez zřetele na jejich nároky. Vyhláška o tom musí být uveřejněna na území obou Stran způsobem předepsaným pro uveřejnění úředních vyhlášek. Opis vyhlášky je třeba zaslat bez zbytečného odkladu příslušnému domovskému soudu a diplomatickému nebo konsulárnímu úřadu domovského státu zůstavitele, jakož i známým dědicům, odkazovníkům a jiným osobám, které si činí nárok na dědictví. Náklady uveřejnění vyhlášky nese navrhovatel.

(3) Nebyly-li ve lhůtě určené vyhláškou přihlášeny nároky nebo vzneseny námitky proti projednání dědictví soudem uvedeným v odstavci 1, nebude možné vydat movité dědictví (článek 45); dědictví poté projedná soud podle předpisů občanského soudního řádu vlastního státu.

(4) Jestliže osoby uvedené v odstavci 2 vznesly námitky proti projednání dědictví soudem uvedeným v odstavci 1, je třeba zastavit řízení bez zbytečného odkladu po uplynutí lhůty uvedené ve vyhlášce. Další postup se spravuje ustanoveními článků 45 a 46.

Zemře-li příslušník jedné Strany na cestě na území druhé Strany a neměl-li tam bydliště ani pobyt, je třeba věci, které měl s sebou, dát bez jakéhokoliv dalšího řízení k disposici diplomatickému nebo konsulárnímu úřadu.

Strany uznávají vzájemně za vykonatelná:

1. a) pravomocná soudní rozhodnutí, která byla vydána v řízení o občanských právních věcech;
2. b) vykonatelná pravomocná rozhodnutí trestních soudů o občanskoprávních nárocích poškozeného; nebo
3. c) pravomocné výroky rozhodčích (smírčích) soudů, jakož i smíry před nimi uzavřené, upravující majetkové nároky, byla-li aspoň jednou ze Stran řízení právnická osoba (socialistická organisace), jež má státní příslušnost jedné ze smluvních Stran. Způsobilost k uzavření rozhodčí smlouvy se spravuje domovským právním řádem.

(1) Návrh na uznání rozhodnutí nebo na povolení exekuce projedná příslušný soud Strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno nebo vykonána exekuce.

(2) Návrh na uznání rozhodnutí nebo na povolení exekuce je třeba podat u soudu, který rozhodl ve věci v prvé stolici nebo u soudu, který je příslušný, aby o návrhu rozhodl. Návrh, který byl podán u soudu prvé stolice, je třeba postoupit soudu, který je příslušný, aby o návrhu rozhodl.

(3) Náležitosti návrhu se spravují právním řádem Strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno nebo exekuce vykonána.

(4) K návrhu je třeba připojit překlad do jazyka dožádané Strany, ověřený podle článku 5, odst. 2.

K návrhu na uznání rozhodnutí nebo na povolení exekuce je třeba připojit:

1. a) úplné vyhotovení rozhodnutí; právní moc rozhodnutí je nutné prokázat veřejnou listinou, pokud se nepodává z vyhotovení samého;
2. b) soudem vydané potvrzení, z něhož se podává, že aspoň jedno předvolání nebo jiné opatření o zahájení řízení bylo včas a náležitým způsobem doručeno účastníku, který nevstoupil do řízení;
3. c) ověřené (článek 5, odst. 2) překlady listin uvedených pod písm. a) a b) do jazyka Strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno nebo exekuce vykonána.

Má-li soud při uznávání rozhodnutí nebo při povolování exekuce pochybnosti, může vyzvat navrhovatele, aby se vyjádřil nebo podle potřeby odstranil vady návrhu. Může též o návrhu vyslechnout účastníky. Kromě toho může požádat soud, který vydal vykonatelné rozhodnutí, aby mu podal vysvětlení.

O exekuci platí právní řád Strany, na jejímž území má být exekuce vykonána.

Uznání rozhodnutí nebo povolení exekuce bude odepřeno:

1. a) jestliže soud, který vydal rozhodnutí, projednal věc na základě takového důvodu příslušnosti, který není znám podle právního řádu Strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno nebo exekuce vykonána;
2. b) jestliže navrhovatel nebo odpůrce nevstoupil do řízení a jestliže jemu nebo jeho zmocněnci nebylo včas a náležitým způsobem doručeno předvolání nebo jiné opatření o zahájení řízení, nebo stalo-li se doručení jen vyhláškou nebo způsobem, který není v souhlase s ustanoveními této smlouvy;
3. c) jestliže je rozhodnutí v rozporu s pravomocným předchozím rozhodnutím vydaným mezi týmiž účastníky o témž nároku a z téhož důvodu soudem Strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno nebo exekuce vykonána; toto ustanovení se nevztahuje na případ, jestliže se podstatně změnily skutečnosti, na jejichž základě dřívější rozhodnutí určilo obsah nebo čas plnění.

O poplatcích a nákladech spojených s uznáním rozhodnutí nebo s exekucí platí předpisy Strany, kde má být rozhodnutí uznáno nebo vykonáno.

Ustanovení této hlavy o soudních rozhodnutích platí obdobně i o smírech před soudy uzavřených.