Zákon České národní rady o daních z příjmů

§ 38na

(1) Vyměřenou a neuplatněnou daňovou ztrátu nelze odčítat od základu daně za podmínek uvedených v § 34 odst. 1, došlo-li u poplatníka k podstatné změně ve složení osob, které se přímo účastní na kapitálu či kontrole (dále jen „podstatná změna“). Změnou ve složení osob se rozumí změna společníků nebo členů družstva nebo změna jejich podílu na kapitálu či kontrole poplatníka. Podstatnou změnou se vždy rozumí změny, které se v úhrnu týkají více než 25 % základního kapitálu nebo hlasovacích práv nebo kterými získá společník nebo člen družstva rozhodující vliv. Zda došlo k podstatné změně se zjišťuje v období, za které má být daňová ztráta uplatněna, a to porovnáním tohoto období s obdobím, za něž byla daňová ztráta vyměřena (dále jen „porovnávané období“); přitom v období, za něž byla daňová ztráta vyměřena, je rozhodné složení osob, které se přímo účastní na kapitálu či kontrole k poslednímu dni tohoto období, a v období, za něž má být daňová ztráta uplatněna, je rozhodný úhrn změn ve složení osob, které se přímo účastní na kapitálu či kontrole, v tomto období.

(2) U akciové společnosti, která vydala akcie na majitele, a to jak v období, za které byla daňová ztráta vyměřena, tak v období, za které má být daňová ztráta uplatněna nebo v obou těchto obdobích, má se za to, že došlo k podstatné změně, pokud bylo v období, za které má být daňová ztráta uplatněna, vytvořeno stejnou činností, jakou v rámci svého předmětu podnikání provozoval poplatník, méně než 80 % příjmů zaúčtovaných do výnosů podle zvláštního právního předpisu²⁰) oproti období, za něž byla daňová ztráta vyměřena. Za provozování stejné činnosti v obou porovnávaných obdobích se považuje i případ, kdy v období, za které byla daňová ztráta vyměřena, došlo pouze k vynakládání výdajů (nákladů) za účelem dosažení, zajištění a udržení příjmů a tyto příjmy byly vykázány v období, za které má být daňová ztráta uplatněna. K mimořádným výnosům²⁰) se přitom nepřihlíží. Toto ustanovení se nepoužije, pokud poplatník prokáže správci daně, že ve zdaňovacím období, za něž má být uplatněna daňová ztráta, nedošlo ke změně ve složení společníků nebo ke změně jejich podílu na kapitálu či kontrole, která se v úhrnu týká více než 25 % základního kapitálu nebo hlasovacích práv, nebo kterou získá společník rozhodující vliv, oproti zdaňovacímu období, za něž mu byla daňová ztráta vyměřena.

(3) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, pokud poplatník, u nějž k podstatné změně došlo, prokáže správci daně, že nejméně 80 % příjmů zaúčtovaných do výnosů podle zvláštního právního předpisu²⁰) v období, kdy došlo k podstatné změně, a v následujících obdobích, v nichž má být uplatněna daňová ztráta vzniklá za období před podstatnou změnou, bylo vytvořeno stejnou činností, jakou v rámci svého předmětu podnikání provozoval poplatník v období, za které byla daňová ztráta vyměřena. K mimořádným výnosům²⁰) se přitom nepřihlíží. Za provozování stejné činnosti v obou porovnávaných obdobích se považuje i případ, kdy v období, za které byla daňová ztráta vyměřena, došlo pouze k vynakládání výdajů (nákladů) za účelem dosažení, zajištění a udržení příjmů a tyto příjmy byly vykázány v období, za které má být daňová ztráta uplatněna.

(4) Zaniká-li při přeměně obchodní společnosti⁷⁰) daňový poplatník, jemuž byla vyměřena daňová ztráta, která byla v souladu s tímto zákonem převzata právním nástupcem, může právní nástupce převzatou daňovou ztrátu odčítat od základu daně maximálně do výše části základu daně, připadající na stejné činnosti vykonávané poplatníkem, který zanikl, a to v období, za které byla daňová ztráta vyměřena. Část základu daně podle věty první se stanoví na základě poměru příjmů zaúčtovaných do výnosů podle zvláštního právního předpisu²⁰) připadajících na stejné činnosti vykonávané poplatníkem, který zanikl, v období, za které byla daňová ztráta vyměřena, k celkovým příjmům zaúčtovaným do výnosů podle zvláštního právního předpisu²⁰).

(5) Obchodní společnost nebo družstvo, které při přeměně sloučením nebo rozdělením sloučením nezaniká, může odčítat daňovou ztrátu, která jí byla vyměřena před přeměnou, maximálně do výše části základu daně připadající na činnosti, které vykonávala v období, za které byla daňová ztráta vyměřena. Část základu daně podle věty první se stanoví na základě poměru příjmů zaúčtovaných do výnosů podle zvláštního právního předpisu²⁰) připadajících na stejné činnosti vykonávané poplatníkem, který nezaniká, v období, za které byla daňová ztráta vyměřena, k celkovým příjmům zaúčtovaným do výnosů podle zvláštního právního předpisu²⁰).

(6) Při převodu podniku nebo jeho samostatné části, lze daňovou ztrátu nebo část daňové ztráty, vyměřené převádějící společnosti a převzaté podle § 23a odst. 5 písm. b), odčítat od základu daně přijímající společnosti v jednotlivých obdobích maximálně do výše základu daně stanoveného u přijímající společnosti z činnosti vykonávané prostřednictvím převedeného podniku nebo jeho samostatné části, která byla prostřednictvím převedeného podniku nebo jeho samostatné části vykonávána v období, za které byla uplatňovaná daňová ztráta vyměřena. Výše základu daně podle věty první se stanoví u přijímající společnosti na základě poměru příjmů zaúčtovaných do výnosů podle zvláštního právního předpisu²⁰) připadajících na stejné činnosti vykonávané převádějící společností v období, za které byla daňová ztráta vyměřena, k celkovým příjmům zaúčtovaným do výnosů podle zvláštního právního předpisu²⁰).

(7) Vzniknou-li poplatníkovi pochybnosti, zda jsou splněny podmínky stanovené v odstavcích 1 až 3, může požádat správce daně o závazné posouzení³⁹ⁱ) skutečnosti, zda daňovou ztrátu vzniklou před podstatnou změnou lze uplatnit jako položku odčitatelnou od základu daně po podstatné změně. K posouzení podmínek stanovených v odstavcích 2 a 3 je poplatník povinen spolu se žádostí sdělit správci daně

1. a) přehled veškerých příjmů (výnosů) v členění podle činností vykonávaných poplatníkem, jemuž daňová ztráta vznikla, dosažených v období, za které byla daňová ztráta, která má být uplatněna jako položka odčitatelná od základu daně, vyměřena,
2. b) přehled veškerých příjmů (výnosů) v členění podle činností vykonávaných poplatníkem, který daňovou ztrátu uplatňuje, dosažených v období, za které má být daňová ztráta uplatněna jako položka odčitatelná od základu daně.

(8) Obsahuje-li žádost údaje uvedené v odstavci 7 písm. a) a b), je účinně podána, pokud je správci daně doručena nejpozději do konce měsíce následujícího po skončení období, za které má být daňová ztráta uplatněna jako položka odčitatelná od základu daně. Nevydá-li správce daně závazné posouzení nejpozději patnáctý den před uplynutím lhůty pro podání daňového přiznání, má se za to, že posoudil možnost uplatnění daňové ztráty jako položky odčitatelné od základu daně shodně s poplatníkem.

(9) V případech uvedených v odstavcích 4 až 6 se nepoužijí ustanovení odstavců 1 až 3.

(10) Obdobím podle předchozích odstavců se rozumí zdaňovací období i období, za něž se podává daňové přiznání.

§ 38nb

Rozhodnutí o přiznání osvobození příjmů z licenčních poplatků a úroků z úvěrů a půjček

(1) Poplatník, který splňuje podmínky pro osvobození podle § 19 odst. 1 písm. zj) a zk), požádá svého místně příslušného správce daně o vydání rozhodnutí o přiznání osvobození příjmů z licenčních poplatků a úroků z úvěrů a půjček. Žádost lze podat i prostřednictvím plátce, avšak rozhodnutí vydá vždy správce daně místně příslušný poplatníkovi.

(2) Povinnými náležitostmi žádosti o vydání rozhodnutí o přiznání osvobození jsou

1. a) potvrzení o daňovém rezidentství příjemce licenčních poplatků nebo úroků z úvěrů a půjček vydané zahraničním správcem daně,
2. b) informace prokazující, že příjemce licenčních poplatků nebo úroků z úvěrů a půjček je jejich skutečným vlastníkem,
3. c) potvrzení zahraničního správce daně, že příjemce licenčních poplatků nebo úroků z úvěrů a půjček podléhá některé z daní uvedených v příslušném právním předpisu Evropských společenství,⁹³) které mají stejný nebo podobný charakter jako daň z příjmů [§ 19 odst. 3 písm. a) bod 3],
4. d) informace prokazující, že příjemce licenčních poplatků nebo úroků z úvěrů a půjček má právní formu uvedenou v příslušném právním předpisu Evropských společenství,⁹³)
5. e) informace prokazující, že příjemce a plátce licenčních poplatků nebo úroků z úvěrů a půjček jsou osobami přímo kapitálově spojenými a po jak dlouhou dobu,
6. f) právní titul pro výplatu licenčních poplatků nebo úroků.

(3) Informace obsažené v žádosti a jejích povinných náležitostech musí platit nejméně po dobu jednoho roku a nesmí být starší 3 let. Dojde-li ke změně, která může mít vliv na splnění podmínek pro osvobození podle § 19 odst. 1 písm. zj) a zk), poplatník je povinen informovat o tom bez zbytečného odkladu plátce a svého místně příslušného správce daně.

(4) Správce daně je povinen na základě žádosti, jejíž povinné náležitosti jsou vymezeny v odstavci 2, vydat rozhodnutí o přiznání osvobození, jsou-li splněny podmínky uvedené v § 19 odst. 1 písm. zj) a zk) a odst. 5 a § 23 odst. 7. Správce daně je povinen toto rozhodnutí vydat do tří měsíců od okamžiku, kdy poplatník poskytl všechny informace a důkazy nutné pro prokázání, že podmínky pro osvobození jsou splněny. Rozhodnutí je závazné i pro plátce daně.

(5) Rozhodnutí o přiznání osvobození musí kromě základních náležitostí rozhodnutí podle zvláštního právního předpisu obsahovat

1. a) údaje, na jejichž základě bylo rozhodováno,
2. b) časový rozsah závaznosti rozhodnutí, přitom rozhodnutí musí být vydáno nejméně pro jedno zdaňovací období a nejvýše pro tři zdaňovací období bezprostředně po sobě jdoucí.

§ 38nc

Závazné posouzení způsobu, jakým byla vytvořena cena sjednávaná mezi spojenými osobami

(1) Poplatník, který sjednává cenu v obchodním vztahu s osobou, která je vůči němu považována za spojenou osobu, může požádat místně příslušného správce daně o vydání rozhodnutí o závazném posouzení³⁹ⁱ), zda způsob, jakým byla cena vytvořena, odpovídá způsobu, kterým by byla vytvořena cena sjednaná mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek (§ 23 odst. 7) (dále jen „závazné posouzení ceny“).

(2) Poplatník v žádosti o vydání rozhodnutí o závazném posouzení ceny uvede alespoň

1. a) jména, příjmení nebo názvy, bydliště nebo sídla, místa podnikání, daňová identifikační čísla, pokud byla přidělena, všech osob zúčastněných v obchodním vztahu, pro nějž je podána žádost o vydání rozhodnutí o závazném posouzení ceny, včetně poplatníků uvedených v § 2 odst. 3 a § 17 odst. 4 i osob, kterým nevzniká daňová povinnost z příjmů plynoucích ze zdrojů na území České republiky (dále jen „zúčastněná osoba“),
2. b) popis organizační struktury, jejíž jsou zúčastněné osoby součástí, a to i mimo území České republiky,
3. c) popis obchodních činností zúčastněných osob,
4. d) popis obchodního vztahu, pro který je podána žádost o závazné posouzení ceny,
5. e) zdaňovací období, na které se má rozhodnutí o závazném posouzení ceny vztahovat,
6. f) popis a dokumentace způsobu, jakým byla cena vytvořena, včetně všech údajů týkajících se obchodního případu; u údajů, které budou známy v budoucnu, se uvedou předpoklady, ze kterých se při odhadu hodnot těchto údajů vycházelo,
7. g) návrh výroku rozhodnutí o závazném posouzení ceny.

(3) O žádosti o vydání rozhodnutí o závazném posouzení ceny rozhodne správce daně, u kterého byla žádost podána. Pokud je v obchodním vztahu více zúčastněných osob, které mají daňovou povinnost z příjmů plynoucích ze zdrojů na území České republiky a tuto povinnost spravují odlišní správci daně, rozhodnutí o závazném posouzení ceny vydá správce daně vyššího stupně nejblíže nadřízený těmto správcům daně a závazné posouzení ceny je pro tyto správce daně účinné. Dotčeným správcům daně a dalším zúčastněným osobám se rozhodnutí doručuje na vědomí. Jsou-li dány důvody pro zrušení rozhodnutí o závazném posouzení ceny podle zvláštního právního předpisu, rozhodne o jeho zrušení správce daně, který je vydal, na návrh kterékoliv zúčastněné osoby nebo z podnětu dotčeného správce daně.

(4) Rozhodnutí o závazném posouzení ceny může být vydáno i pro právnickou osobu, jejíž založení se předpokládá. Žádost podle odstavce 2 je oprávněna za ni předložit jiná osoba, pokud zakládanou právnickou osobu, pro kterou je závazné posouzení ceny žádáno, dostatečně identifikuje. O závazné posouzení ceny požádá tato jiná osoba místně příslušného správce daně z příjmů podle předpokládaného sídla zakládané právnické osoby. Identifikace zakládané právnické osoby musí být uvedena i ve výroku rozhodnutí o závazném posouzení ceny. Příjemcem tohoto rozhodnutí je žadatel a je účinné pro stanovení daňové povinnosti zakládané právnické osoby, a to ode dne jejího vzniku.

§ 38o

Stanovení daně z příjmů právnických osob u investičních společností vytvářejících podílové fondy

U investiční společnosti vytvářející podílové fondy se celková daň stanoví jako úhrn jednotlivých daní vypočtených samostatně ze základu daně za investiční společnost a odděleně ze základů daně za jednotlivé podílové fondy; přitom základ daně za investiční společnost nelze upravit o rozdíly, o které výdaje (náklady) upravené podle § 23 převyšují příjmy upravené podle § 23, vykázané odděleně za jednotlivé podílové fondy. Pokud investiční společnost vykáže daňovou ztrátu (§ 38n odst. 1), nelze tuto ztrátu upravit o základy daně vykázané odděleně za jednotlivé podílové fondy.

§ 38p

(1) Vyšší částky odčitatelných položek podle § 34 a položek snižujících základ daně podle § 20 odst. 7 a 8 může uplatnit poplatník nebo jeho právní nástupce pouze v dodatečném přiznání k dani z příjmů právnických osob na vyšší daňovou povinnost, a to jen v takové výši, aby rozdíl mezi nově stanoveným základem daně sníženým o tyto položky zaokrouhleným na celé tisícikoruny dolů a základem daně sníženým o odčitatelné položky podle § 34 a položky snižující základ daně podle § 20 odst. 7 a 8 zaokrouhleným na celé tisícikoruny dolů, z něhož byla daň pravomocně vyměřena (doměřena), činil alespoň 1 000 Kč. Investiční společnost vytvářející podílové fondy může za stejných podmínek uplatnit i vyšší položky snižující základ daně podle § 20 odst. 3 u jednotlivých podílových fondů.

(2) Vyšší částky odčitatelných položek podle § 34 a položek snižujících základ daně podle § 15 odst. 1 může uplatnit poplatník nebo jeho právní nástupce pouze v dodatečném přiznání k dani z příjmů fyzických osob na vyšší daňovou povinnost, a to jen v takové výši, aby rozdíl mezi nově stanoveným základem daně sníženým o tyto položky zaokrouhleným na celé stokoruny dolů a základem daně sníženým o odčitatelné položky podle § 34 a položky snižující základ daně podle § 15 odst. 1 zaokrouhleným na celé stokoruny dolů, z něhož byla daň pravomocně vyměřena (doměřena), činil alespoň 100 Kč.

§ 38r

(1) Byla-li poskytnuta investiční pobídka formou slevy na dani, lhůta pro vyměření^39c) jak pro zdaňovací období, ve kterém nárok na slevu vznikl, tak i pro všechna zdaňovací období, za která lze tuto slevu uplatnit, končí současně se lhůtou pro vyměření za zdaňovací období, v němž uplynula lhůta pro uplatnění nároku na slevu na dani.

(2) Lze-li uplatnit daňovou ztrátu nebo její část ve zdaňovacích obdobích následujících po zdaňovacím období, v němž daňová ztráta vznikla, jako položku odčitatelnou od základu daně, lhůta pro vyměření^39c) jak pro zdaňovací období, v němž daňová ztráta vznikla, tak i pro všechna zdaňovací období, za která lze tuto daňovou ztrátu nebo její část uplatnit, končí současně se lhůtou pro vyměření za poslední zdaňovací období, za které lze daňovou ztrátu nebo její část uplatnit. Obdobně se postupuje při uplatnění daňové ztráty (§ 38n odst. 1) při převedení podílového fondu do jiné investiční společnosti nebo při přeměně investičního fondu zaniklého bez provedení likvidace na otevřený podílový fond a dále při uplatnění ztráty po převodu podniku nebo jeho samostatné části, fúzi společností nebo rozdělení společnosti.

(3) Lhůty pro doměření daně^39c) z důvodů nesplnění podmínek pro uplatnění nájemného u finančního pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku jako výdaje počínají běžet od konce kalendářního roku, v němž bylo možno poprvé ověřit splnění těchto zákonných podmínek.

§ 38s

Pokud povinnost vybrat nebo srazit daň včetně záloh podle § 38d nebyla ve stanovené výši plátcem daně splněna, a to ani dodatečně, je základem pro výpočet této částky vybírané nebo sražené daně včetně záloh částka, z níž by po vybrání nebo sražení zbyla částka, která byla plátcem daně poplatníkovi skutečně vyplacena.