Zákon České národní rady o dani z přidané hodnoty

§ 1

Předmět úpravy

Tento zákon upravuje daň z přidané hodnoty (dále jen „daň“), které podléhá zdanitelné plnění v tuzemsku, zboží z dovozu a nepravidelná mezinárodní autobusová přeprava osob uskutečňovaná zahraničním provozovatelem v tuzemsku (dále jen „příležitostná autobusová přeprava v tuzemsku“).

§ 2

Vymezení základních pojmů

(1) Pro účely tohoto zákona je zdanitelným plněním

1. a) dodání zboží a převod nemovitostí včetně dodání stavebních objektů a stavebních prací, a to i formou smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci, při kterém dochází ke změně vlastnického práva nebo práva hospodaření, pokud tento zákon nestanoví jinak; za zdanitelné plnění se nepovažuje převod pozemků,
2. b) poskytování služeb,
3. c) převod nebo využití práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, poskytování práva využití věci nebo majetkově využitelné hodnoty, jakož i poskytování technických nebo jiných hospodářsky využitelných znalostí (dále jen „převod a využití práv“),

uskutečněné v rámci podnikání.¹) U subjektů, které nejsou založeny nebo zřízeny za účelem podnikání, se za zdanitelné plnění považují plnění, u nichž příjmy z těchto plnění podléhají dani z příjmů.^1a)

(2) Pro účely tohoto zákona se rozumí

1. a) zbožím věci movité, tepelná a elektrická energie, plyn a voda; za zboží se nepovažují peníze, pokud tento zákon nestanoví jinak,
2. b) službou poskytování činností nebo hmotně zachytitelných výsledků činností, s výjimkou zboží,
3. c) obratem příjmy a výnosy za zdanitelná plnění bez plnění osvobozených od daňové povinnosti podle § 25, snížené popřípadě o daň nebo o daň z obratu,
4. d) daní na vstupu daň, kterou plátce daně (dále jen „plátce“) zaplatí jinému plátci nebo ji zaúčtuje za přijatá zdanitelná plnění jako součást ceny,
5. e) daní na výstupu daň, kterou plátce uplatní jako součást ceny za jím uskutečněná zdanitelná plnění,
6. f) odpočtem daně daň zaúčtovaná na vstupu, případně upravená podle § 18 odst. 4 a § 20,
7. g) vlastní daňovou povinností rozdíl mezi daní na výstupu a odpočtem daně za příslušné zdaňovací období uvedený v daňovém přiznání,
8. h) nadměrným odpočtem převýšení odpočtu daně nad daní na výstupu za příslušné zdaňovací období,
9. i) správcem daně příslušný územní finanční orgán²) (dále jen „finanční orgán“), s výjimkou dovozu zboží a příležitostné autobusové přepravy v tuzemsku, kde je správcem daně celní orgán,^2a)
10. j) osobním automobilem silniční motorové vozidlo konstruované pouze pro přepravu sedících osob, a to nejvýše devíti osob včetně řidiče, a jehož celková hmotnost nepřevyšuje 3,5 tuny,
11. k) dokladem o použití doklad o použití zboží nebo služeb pro účely nesouvisející s podnikáním,
12. l) tuzemskem území České republiky kromě svobodných celních pásem a svobodných celních skladů.

§ 2a

Vymezení pojmu peníze

(1) Penězi se pro účely tohoto zákona rozumějí platné bankovky, státovky a mince české nebo cizí měny. Za platné bankovky, státovky a mince se považují i takové, jejichž platnost byla ukončena, ale lze je za platné bankovky, státovky a mince vyměnit.

(2) Za zboží se pro účely zákona také považují

1. a) bankovky a mince české měny v okamžiku jejich dodání výrobcem České národní bance nebo při jejich dovozu Českou národní bankou,
2. b) bankovky, státovky a mince české nebo cizí měny prodávané pro sběratelské účely za ceny vyšší, než je jejich nominální hodnota nebo přepočet jejich nominální hodnoty na českou měnu podle kursu střed vyhlašovaného Českou národní bankou.

§ 3

Osoby, které jsou povinny platit daň

(1) Osobami, které jsou povinny platit daň, jsou v tuzemsku osoby, v jejichž prospěch je zdanitelné plnění uskutečňováno, a při dovozu zboží osoby, jímž má být propuštěno zboží, pokud zákon nestanoví jinak.

(2) V případě příležitostné autobusové přepravy v tuzemsku je povinen zaplatit daň zahraniční provozovatel.