§ 47
změněno 1. 1. 1998 zákonem 208/1997 Sb. Odkaz § 47Mezinárodní přeprava
(1) Mezinárodní přeprava zboží, peněz a mezinárodní pravidelná přeprava osob, kterou se rozumí přeprava dopravním prostředkem
- a) z místa v zahraničí do místa v zahraničí přes tuzemsko,
- b) z místa v zahraničí do místa v tuzemsku,
- c) z místa v tuzemsku do místa v zahraničí,
- d) mezi dvěma místy v tuzemsku jako součást mezinárodní letecké a vodní dopravy,
je od povinnosti uplatňovat daň na výstupu osvobozena. Za mezinárodní přepravu se nepovažuje přeprava z místa v tuzemsku do svobodného celního skladu nebo svobodného celního pásma a naopak, a mezi dvěma svobodnými celními sklady nebo svobodnými celními pásmy; tato přeprava se považuje za přepravní službu s místem zdanitelného plnění v tuzemsku.
(2) Pravidelnou přepravou osob se rozumí přeprava osob v určeném dopravním spojení podle předem stanovených jízdních řádů a tarifních a přepravních podmínek, kdy cestující vystupují a nastupují na předem určených zastávkách nebo místech.
(3) Služby související s mezinárodní přepravou zboží a peněz poskytované plátci, kteří mezinárodní přepravu zboží a peněz uskutečňují, nebo plátci, kteří mezinárodní přepravu zboží a peněz zprostředkovávají, jsou osvobozeny od povinnosti uplatnit daň na výstupu. Za služby související s mezinárodní přepravou zboží a peněz nelze považovat zejména ubytovací služby, stravovací služby a opravy dopravních prostředků.
(4) Služby související s mezinárodní přepravou osob poskytované plátci, kteří mezinárodní přepravu osob uskutečňují, nebo plátci, kteří mezinárodní přepravu osob zprostředkovávají, u stravovacích a ubytovacích služeb v mezinárodní přepravě osob i plátci, kteří tyto služby poskytují, jsou osvobozeny od povinnosti uplatnit daň na výstupu. Za služby související s mezinárodní přepravou osob nelze považovat zejména opravy dopravních prostředků a ubytovací a stravovací služby s výjimkou stravovacích a ubytovacích služeb mezinárodní železniční a vodní přepravy osob a stravovacích služeb mezinárodní letecké přepravy osob.
(5) Plátce daně uskutečňující mezinárodní přepravu podle odstavce 1 a plátce poskytující služby související s mezinárodní přepravou podle odstavců 3 a 4 má nárok na odpočet daně na vstupu. Plátce uplatňuje nárok na odpočet daně podle § 19 až 21 tohoto zákona.
(6) Mezinárodní nepravidelná přeprava osob podléhá dani, a to jak za výkony uskutečněné v tuzemsku, tak za výkony uskutečněné v zahraničí. Plátce mimo základ daně samostatně uvádí úhrady mající charakter poplatků a daní v zahraničí, tj. silniční daň, daň z přidané hodnoty za nepravidelnou přepravu osob v zahraničí, poplatky za použití dálnic, tunelů a také úhradu za parkování a hlídání dopravních prostředků; tyto úhrady v tuzemsku dani nepodléhají.
(7) Daňovým dokladem při uskutečňování mezinárodní přepravy podle odstavce 1 je doklad o zaplacení, případně běžný daňový doklad podle § 12 odst. 2. Osvobození od povinnosti uplatnit daň na výstupu je plátce, který mezinárodní přepravu uskutečňuje, povinen doložit správci daně přepravním dokladem potvrzeným pohraničním celním úřadem. Přepravním dokladem se rozumí doklad, který je používán pro dopravní prostředek, jímž je mezinárodní přeprava uskutečňována.
(8) Daňovým dokladem při poskytování služeb souvisejících s mezinárodní přepravou podle odstavců 1, 3 a 4 je doklad o zaplacení, případně běžný daňový doklad podle § 12 odst. 2. Osvobození od povinnosti uplatnit daň na výstupu je plátce podle odstavců 3 a 4 povinen doložit správci daně písemnou smlouvou s osobou, v jejíž prospěch je mezinárodní přeprava uskutečňována. Plátce, který mezinárodní přepravu uskutečňuje, může osvobození od povinnosti uplatnit daň na výstupu doložit i přepravním dokladem podle odstavce 7.