Zákon České národní rady o dani z přidané hodnoty

§ 45d

Vracení daně zahraničním osobám

(1) Osoba, která podniká a má sídlo nebo bydliště v zahraničí a není oprávněna podnikat na území České republiky,^48e) (dále jen „zahraniční osoba“) může uplatnit nárok na vrácení daně za vybrané druhy zboží a služeb nakoupené v České republice na základě principu vzájemnosti.

(2) Vybranými druhy zboží a služeb podle odstavce 1 se rozumí:

1. a) maziva a další náplně pro provoz motorových vozidel s výjimkou pohonných hmot,
2. b) motorová nafta a bionafta,^48f)
3. c) opravy dopravních prostředků, jejich náhradní díly a příslušenství,
4. d) odtažení dopravních prostředků,
5. e) záruční opravy.

(3) Zahraniční osoba, které vznikl nárok na vrácení daně, má pro tento účel postavení daňového poplatníka bez povinnosti se registrovat jako daňový subjekt.

(4) Nárok na vrácení daně může zahraniční osoba uplatnit podáním žádosti o vrácení daně Finančnímu úřadu pro Prahu 1 na tiskopisu vydaném Ministerstvem financí. Žádost zahraniční osoby o vrácení daně předkládá Finančnímu úřadu pro Prahu 1 pouze právnická nebo fyzická osoba se sídlem nebo bydlištěm na území České republiky, která je zahraniční osobou zmocněna k jejímu zastupování. Zástupce jedná v rozsahu plné moci udělené písemně zahraniční osobou, jejíž platnost je maximálně 5 let od jejího vystavení. Žádost o vrácení daně musí být doložena daňovými doklady podle § 2 odst. 2 písm. q) nebo doklady o nákupu zboží nebo poskytnutí služby, které byly vystaveny plátcem, plnou mocí k zastupování zahraniční osoby a potvrzením o registraci zahraniční osoby jako daňového subjektu, které vystaví finanční úřad se sídlem v zemi, v níž má žádající zahraniční osoba sídlo nebo bydliště, toto potvrzení nesmí být starší než 1 rok. Na doklad o nákupu zboží nebo služby vystavený plátcem na žádost zahraniční osoby je plátce poskytující zdanitelné plnění povinen uvést údaje podle § 12 odst. 2 písm. a), b), f), h), j), k) a cenu včetně daně celkem.

(5) Žádat o vrácení daně lze za období kalendářního čtvrtletí nebo kalendářního roku. Nárok na vrácení daně vzniká podáním žádosti o její vrácení. Žádost o vrácení lze podat po uplynutí kalendářního čtvrtletí, za které má být daň vrácena, jestliže částka daně je vyšší než 20 000 Kč. Jestliže částka daně, která má být vrácena, je vyšší než 10 000 Kč, ale nepřevyšuje 20 000 Kč, lze žádost o vrácení daně podat nejdříve po uplynutí kalendářního roku. Žádost o vrácení daně lze podat nejpozději do 30. června následujícího roku, jinak nárok zaniká. Tuto lhůtu nelze prodloužit ani navrátit v předešlý stav.

(6) Zahraniční osobě, která má nárok na vrácení daně, Finanční úřad pro Prahu 1 daň vrátí nejpozději do 6 měsíců ode dne následujícího po podání žádosti. Pro odstranění vad žádosti o vrácení daně a pochybností o její správnosti platí obdobně ustanovení § 45c odst. 7.

(7) Žádost o vrácení daně se podává na tiskopisu vydaném Ministerstvem financí.

§ 45e

Vracení daně zahraničním fyzickým osobám při vývozu zboží

(1) Fyzická osoba, která nemá v České republice trvalý pobyt ani přechodné bydliště, (dále jen „zahraniční fyzická osoba“) může uplatnit nárok na vrácení zaplacené daně za nakoupené zboží, pokud cena nakoupeného zboží včetně daně zaplacená jednomu prodávajícímu v jednom dni je vyšší než 1 000 Kč.

(2) Nárok na vrácení daně zahraniční fyzické osobě vznikne, jestliže nakoupené zboží vyveze nejpozději do 30 dnů ode dne jeho nákupu a výstup zboží z tuzemska je potvrzen pohraničním celním úřadem na tiskopisu vydaném Ministerstvem financí. Zahraniční fyzická osoba je povinna pro účely vydání potvrzení o vývozu zboží předložit pohraničnímu celnímu úřadu doklad o nákupu zboží vystavený plátcem. Na dokladu o nákupu zboží je plátce poskytující zdanitelné plnění povinen uvést údaje podle § 12 odst. 2 písm. a), b), f), h), j), k) a cenu včetně daně celkem.

(3) Nárok na vrácení daně může uplatnit zahraniční fyzická osoba nebo jí zmocněná osoba pouze u plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění. Plátce je povinen daň vrátit, pokud zahraniční osoba nebo jí zmocněná osoba předloží doklad o nákupu a potvrzený tiskopis o vývozu zboží pohraničním celním úřadem. Vrácenou daň tento plátce uvede v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém se vrácení daně uskutečnilo. Potvrzený tiskopis o vývozu zboží je plátce povinen uchovávat po dobu stanovenou v § 12 odst. 4.

(4) Nárok na vrácení daně zahraniční osobě zaniká, pokud tato osoba o vrácení daně nepožádá plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, do 3 měsíců ode dne uskutečnění zdanitelného plnění.

§ 45f

Vracení daně zdravotně postiženým osobám

(1) Zdravotně postižená osoba má nárok na vrácení daně u automobilu zakoupeného v tuzemsku.

(2) Pro účely tohoto ustanovení se zdravotně postiženou osobou rozumí fyzická osoba, které byl rozhodnutím příslušného správního úřadu přiznán příspěvek na zakoupení motorového vozidla.

(3) Daň se vrací zdravotně postižené osobě za jeden osobní automobil nakoupený v tuzemsku v období pěti let, nejvýše však do výše 100 000 Kč.

(4) Nárok na vrácení zaplacené daně podle odstavce 3 může zdravotně postižená osoba uplatnit nejdříve za kalendářní měsíc, ve kterém byl osobní automobil zakoupen. Nárok na vrácení zaplacené daně může zdravotně postižená osoba uplatnit nejpozději do 3 kalendářních měsíců od konce kalendářního měsíce, ve kterém se zdanitelné plnění uskutečnilo.

(5) Nárok na vrácení zaplacené daně podle odstavce 4 uplatňuje zdravotně postižená osoba v písemné žádosti podané finančnímu úřadu místně příslušnému podle jejího trvalého bydliště. Zdravotně postižené osobě, která má nárok na vrácení daně, se vrátí daň do 30 dnů ode dne následujícího po podání žádosti. Má-li předložená žádost o vrácení daně vady z hlediska úplnosti nebo vzniknou-li pochybnosti o správnosti, pravdivosti nebo průkaznosti podané žádosti, správce daně vyzve osobu, která má nárok na vrácení daně, aby je ve lhůtě, kterou správce daně stanoví, odstranila. Správce daně daň nevrátí, dokud nebudou odstraněny pochybnosti vytýkané správcem daně.

(6) Žádost o vrácení daně musí obsahovat

1. a) jméno, příjmení, trvalé bydliště a rodné číslo zdravotně postižené osoby,
2. b) rozhodnutí příslušného správního úřadu o přiznání příspěvku na zakoupení motorového vozidla,
3. c) daňový doklad podle § 2 odst. 2 písm. q) nebo doklad o nákupu osobního automobilu, který byl vystaven plátcem daně.

(7) Na dokladu o nákupu osobního automobilu je plátce povinen uvést

1. a) své obchodní jméno, sídlo, popř. bydliště nebo místo podnikání,
2. b) své daňové identifikační číslo,
3. c) rozsah a předmět zdanitelného plnění,
4. d) datum uskutečnění zdanitelného plnění,
5. e) sazbu daně,
6. f) výši daně.

§ 45g

Vracení daně ozbrojeným silám cizích států

(1) V rozsahu, v jakém vojenský a civilní personál vysílajícího státu^48g) nakoupí vybrané druhy zboží a staveb na území České republiky, vzniká ozbrojeným silám vysílajícího státu nárok na vrácení daně, jestliže tak stanoví mezinárodní smlouva, s níž Parlament vyslovil souhlas, která je vyhlášena a jíž je Česká republika vázána.

(2) Vybranými druhy zboží a staveb podle odstavce 1 se rozumí

1. a) vybrané výrobky podle § 19 odst. 1 písm. a), c) a g) a § 19 odst. 2 písm. c) zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, pro služební vozidla, letadla a lodě,
2. b) budovy,
3. c) movitý majetek a stavby pořizované v rámci projektu bezpečnostních investic NATO, včetně služeb s tím souvisejících.

(3) Vojenské orgány ozbrojených sil^48g) vysílajícího státu uplatní nárok na vrácení daně za vojenský a civilní personál vysílajícího státu prostřednictvím Ministerstva obrany České republiky u Finančního úřadu pro Prahu 1, a to na tiskopise vydaném Ministerstvem financí České republiky. Vojenské orgány ozbrojených sil vysílajícího státu mají pro tento účel postavení poplatníka daně bez povinnosti se registrovat jako daňový subjekt. Žádost o vrácení daně musí být doložena doklady podle § 2 odst. 2 písm. q) nebo doklady o nákupu zboží či staveb, které jsou vystaveny plátcem.

(4) Na doklad o nákupu podle odstavce 3 je plátce poskytující zdanitelné plnění povinen uvést

1. a) své obchodní jméno, sídlo nebo místo podnikání, popřípadě bydliště nebo místo podnikání a daňové identifikační číslo,
2. b) rozsah a předmět zdanitelného plnění, včetně množství výrobků podléhajících spotřební dani v měřicích jednotkách a jejich obchodní označení, jsou-li předmětem zdanitelného plnění,
3. c) datum uskutečnění zdanitelného plnění,
4. d) sazbu daně a sazbu spotřební daně,
5. e) výši daně a výši spotřební daně.

(5) Finanční úřad pro Prahu 1 daň vrátí prostřednictvím Ministerstva obrany České republiky do 30 dnů ode dne následujícího po podání žádosti. Nárok na vrácení daně zaniká, není-li uplatněn u Finančního úřadu pro Prahu 1 nejpozději posledního dne šestého kalendářního měsíce počítaného od konce kalendářního měsíce, ve kterém byl nákup vybraných druhů zboží nebo staveb uskutečněn.

(6) Pro odstranění vad žádosti o vrácení daně a pochybností o její správnosti platí obdobně § 45c odst. 7 zákona. Finanční úřad pro Prahu 1 daň nevrátí, pokud nebudou odstraněny vady nebo pochybnosti týkající se žádosti; lhůty stanovené Finančním úřadem pro Prahu 1 k odstranění vad a pochybností se nezapočítávají do běhu lhůt podle odstavce 5.

(7) Z vybraných výrobků, u kterých byl uplatněn nárok na vrácení daně a které byly pronajaty, zapůjčeny, zastaveny nebo postoupeny za úplatu nebo bezúplatně jiným osobám, kromě osob uvedených v odstavci 1, je vojenský orgán, který nárok na vrácení daně uplatnil, povinen odvést daň prostřednictvím Ministerstva obrany České republiky Finančnímu úřadu pro Prahu 1 ve výši daně na tyto výrobky připadající, a to ve lhůtě do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém tato skutečnost nastala.

§ 46

Poskytování služeb do zahraničí

(1) Poskytování služeb do zahraničí je osvobozeno od povinnosti uplatnit daň na výstupu. Poskytováním služeb do zahraničí se pro účely tohoto zákona rozumí poskytování služeb s místem plnění v tuzemsku, pokud nejsou určeny pro využití, spotřebu nebo použití v tuzemsku, s výjimkou telekomunikačních služeb. V případě telekomunikačních služeb se za služby poskytované do zahraničí považují telekomunikační služby poskytované osobám se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí, které jsou oprávněny poskytovat telekomunikační služby.

(2) Za poskytování služeb do zahraničí podle odstavce 1 bez ohledu na místo jejich využití, spotřebu nebo použití je vždy považováno poskytování služeb zařazených podle zvláštního právního předpisu¹³) do pododdílů SKP 74.1 (služby právní, účetnické, vedení účtů, kontroly účtů; daňové poradenství; průzkum trhu a veřejného mínění), 74.4 (reklamní služby), 74.5 (zprostředkovací služby v oblasti zaměstnanosti a služby s tím související), skupiny 74.84 (ostatní služby převážně pro podniky, jinde neuvedené) a třídy 63.30.11 (služby spojené s organizací turistických zájezdů) osobám, které nemají sídlo nebo bydliště v tuzemsku. Za služby poskytované do zahraničí nelze považovat služby poskytované v tuzemsku plátcem zahraničním osobám, které jsou oprávněny podnikat v tuzemsku prostřednictvím organizační složky. Za služby poskytované do zahraničí se nepovažují služby poskytované v tuzemsku plátcem osobám, které mají sídlo nebo bydliště ve svobodném celním pásmu nebo svobodném celním skladu.

(3) Poskytování služeb do zahraničí osvobozených v tuzemsku od daně se nepovažuje za zdanitelné plnění osvobozené od daně podle § 25.

(4) Plátce poskytující služby do zahraničí podle odstavce 1 nebo 2 má nárok na odpočet daně na vstupu. Při uplatňování nároku na odpočet postupuje plátce podle § 19 až 22.

(5) Osvobození od povinnosti uplatnit daň na výstupu je plátce, který poskytuje služby do zahraničí, povinen doložit správci daně dokladem o zaplacení nebo písemnou smlouvou o úhradě poskytnutých služeb, potvrzenou zahraniční osobou, v jejíž prospěch se uskutečňuje zdanitelné plnění. Je-li služba do zahraničí poskytována plátci daně, je daňovým dokladem za tyto služby běžný daňový doklad podle § 12 odst. 2.

§ 47

Mezinárodní přeprava

(1) Mezinárodní přeprava zboží, peněz a mezinárodní pravidelná přeprava osob, kterou se rozumí přeprava dopravním prostředkem

1. a) z místa v zahraničí do místa v zahraničí přes tuzemsko,
2. b) z místa v zahraničí do místa v tuzemsku,
3. c) z místa v tuzemsku do místa v zahraničí,
4. d) mezi dvěma místy v tuzemsku jako součást mezinárodní letecké a vodní dopravy a potrubím nebo elektrickým vedením,
5. e) mezi dvěma pohraničními předacími místy,
6. f) od podacího pohraničního místa do místa v tuzemsku,
7. g) z místa v tuzemsku do pohraničního předacího místa,

je od povinnosti uplatňovat daň na výstupu osvobozena. Za mezinárodní přepravu se nepovažuje přeprava z místa v tuzemsku do svobodného celního skladu nebo svobodného celního pásma a naopak, a mezi dvěma svobodnými celními sklady nebo svobodnými celními pásmy; tato přeprava se považuje za přepravní službu s místem zdanitelného plnění v tuzemsku. Pohraničním předacím místem se pro účely tohoto zákona rozumí místo na elektrickém vedení nebo potrubí, ve kterém dochází k měření množství zboží vstupujícího do tuzemska nebo vystupujícího z tuzemska.

(2) Pravidelnou přepravou osob se rozumí přeprava osob v určeném dopravním spojení podle předem stanovených jízdních řádů a tarifních a přepravních podmínek, kdy cestující vystupují a nastupují na předem určených zastávkách nebo místech.

(3) Služby související s mezinárodní přepravou zboží a peněz jsou osvobozeny od povinnosti uplatnit daň na výstupu. Za tyto služby jsou považovány

1. a) služby, které jsou bezprostředně spjaty s uskutečněnou mezinárodní přepravou a bez kterých by se tato přeprava nemohla uskutečnit, poskytované plátci, kteří mezinárodní přepravu zboží a peněz uskutečňují, nebo plátci, kteří mezinárodní přepravu zboží a peněz zprostředkovávají,
2. b) letecké služby^48h) a služby, poskytované plátcem při celním řízení prováděném pohraničním celním úřadem v souvislosti s mezinárodní přepravou v režimu tranzit.

(4) Služby související s mezinárodní přepravou osob jsou osvobozeny od povinnosti uplatnit daň na výstupu. Za tyto služby jsou považovány

1. a) služby, které jsou bezprostředně spjaty s uskutečněnou mezinárodní přepravou a bez kterých by se tato přeprava nemohla uskutečnit, poskytované plátci, kteří mezinárodní přepravu osob uskutečňují, nebo plátci, kteří mezinárodní přepravu osob zprostředkovávají,
2. b) letecké služby,^48h) stravovací a ubytovací služby v mezinárodní železniční a vodní přepravě osob a stravovací služby v mezinárodní letecké přepravě osob.

(5) Za služby související s mezinárodní přepravou zboží a peněz nelze považovat ubytovací služby, stravovací služby a opravy dopravních prostředků. Za služby související s mezinárodní přepravou osob nelze považovat opravy dopravních prostředků a ubytovací a stravovací služby s výjimkou stravovacích a ubytovacích služeb uvedených v odstavci 4 písm. b).

(6) Plátce daně uskutečňující mezinárodní přepravu podle odstavce 1 a plátce poskytující služby související s mezinárodní přepravou podle odstavců 3 a 4 má nárok na odpočet daně na vstupu. Plátce uplatňuje nárok na odpočet daně podle § 19 až 22 tohoto zákona.

(7) Mezinárodní nepravidelná přeprava osob podléhá dani, a to jak za výkony uskutečněné v tuzemsku, tak za výkony uskutečněné v zahraničí. Plátce mimo základ daně samostatně uvádí úhrady mající charakter poplatků a daní v zahraničí, tj. silniční daň, daň z přidané hodnoty za nepravidelnou přepravu osob v zahraničí, poplatky za použití dálnic, tunelů a také úhradu za parkování a hlídání dopravních prostředků; tyto úhrady v tuzemsku dani nepodléhají.

(8) Daňovým dokladem při uskutečňování mezinárodní přepravy podle odstavce 1 je doklad o zaplacení, případně běžný daňový doklad podle § 12 odst. 2. Osvobození od povinnosti uplatnit daň na výstupu je plátce, který mezinárodní přepravu uskutečňuje, povinen doložit správci daně přepravním dokladem potvrzeným pohraničním celním úřadem a plátce, který mezinárodní přepravu uskutečňuje pomocí další osoby, písemnou smlouvou o přepravě věci s osobou, v jejíž prospěch je mezinárodní přeprava uskutečněna, a písemnou smlouvou o přepravě věci s osobou, která mezinárodní přepravu uskutečnila. Přepravním dokladem se rozumí doklad, který je používán pro dopravní prostředek, jímž je mezinárodní přeprava uskutečňována. Daňovým dokladem při uskutečněné mezinárodní přepravě zboží potrubím nebo elektrickým vedením je doklad o zaplacení nebo písemná smlouva o úhradě poskytnutých služeb, potvrzená osobou, v jejíž prospěch se mezinárodní přeprava uskutečňuje, případně běžný daňový doklad podle § 12 odst. 2.

(9) Daňovým dokladem při poskytování služeb souvisejících s mezinárodní přepravou podle odstavců 3 a 4 je doklad o zaplacení, případně běžný daňový doklad podle § 12 odst. 2. Osvobození od povinnosti uplatnit daň na výstupu je plátce u služeb uvedených v odstavci 3 písm. a) a odstavci 4 písm. a) povinen doložit správci daně písemnou smlouvou s osobou, v jejíž prospěch je mezinárodní přeprava uskutečňována, s výjimkou zprostředkování prodeje letenek a jízdenek na mezinárodní přepravu osob. Osvobození od povinnosti uplatnit daň na výstupu je plátce u služeb uvedených v odstavci 3 písm. b) a odstavci 4 písm. b) a u zprostředkování prodeje letenek a jízdenek na mezinárodní přepravu osob povinen doložit správci daně písemnou smlouvou s osobou, která mezinárodní přepravu uskutečňuje. Plátce, který mezinárodní přepravu uskutečňuje, může osvobození od povinnosti uplatnit daň na výstupu doložit i přepravním dokladem podle odstavce 8.

§ 48

Příležitostná autobusová přeprava v tuzemsku

(1) Daňové povinnosti podléhá příležitostná autobusová přeprava v tuzemsku.

(2) Daňová povinnost vzniká dnem překročení státní hranice České republiky do tuzemska.

(3) Základem daně je součin počtu přepravovaných osob a počtu ujetých kilometrů v tuzemsku. Do počtu přepravovaných osob se nezapočítává jeden řidič a jeden průvodce nebo vedoucí zájezdu.

(4) Sazba daně je 0,10 Kč za osobu a ujetý kilometr v tuzemsku.

(5) Daň se vypočítá jako součin základu a sazby daně.

(6) Daň je splatná zálohově při překročení státní hranice České republiky do tuzemska podle předpokládaného počtu ujetých kilometrů a vyúčtování daně se provede před opuštěním území České republiky. Je-li zaplacená záloha nižší než skutečná daň, je provozovatel povinen rozdíl doplatit, je-li zaplacená záloha vyšší než skutečná daň, správce daně rozdíl ihned vrátí.

(7) Daň se nevyměřuje ani nevrací do hodnoty 100 Kč.