Nález Ústavního soudu ze dne 13. prosince 2006 ve věci návrhu na zrušení § 21 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti

Odůvodnění

I. I.

Podáním ze dne 9. prosince 2004, doručeným Ústavnímu soudu dne 16. prosince 2004, navrhl Okresní soud v Břeclavi dle § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“) zrušení § 21 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, a to v souvislosti s dosud neskončeným řízením o návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí výboru Honebního společenstva B., vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 9 C 931/2004. Navrhovatel poukazuje na § 22 odst. 8 zákona o myslivosti, dle něhož považuje-li člen honebního společenstva rozhodnutí valné hromady za nezákonné nebo odporující stanovám, může se do 15 dnů ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl, nejpozději však do 3 měsíců od konání valné hromady, domáhat, aby soud vyslovil neplatnost rozhodnutí valné hromady, jinak jeho právo zaniká. Napadené ustanovení § 21 odst. 2 zákona o myslivosti přitom umožňuje, aby rozhodování o způsobu využití společenstevní honitby, včetně uzavření, změny nebo vypovězení smlouvy o nájmu honitby, tedy rozhodování, které je ustanovením § 21 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti svěřeno do působnosti valné hromady, bylo rozhodnutím valné hromady přeneseno na honební výbor. Pokud tedy o způsobu využití honitby rozhoduje valná hromada, může se člen honebního společenstva domáhat vyslovení neplatnosti tohoto rozhodnutí. Deleguje-li však valná hromada svoji pravomoc na výbor honebního společenstva, není zde zákonem daná možnost domáhat se vyslovení neplatnosti i rozhodnutí výboru honebního společenstva. Navrhovatel se proto domnívá, že tímto může většina valné hromady, která rozhodne o přenesení své působnosti na výbor, upřít svým členům možnost napadnout rozhodnutí výboru. Delegování pravomoci je přitom dle jeho názoru zákonem výslovně stanoveno a samo o sobě není ani nezákonné ani v rozporu se stanovami. Z uvedených důvodů se domnívá, že opomněl-li zákonodárce umožnit členu honebního společenstva napadnout u soudu i rozhodnutí honebního výboru, je porušením práv jakéhokoliv člena honebního společenstva přenést některá rozhodnutí příslušející valné hromadě společenstva na honební výbor. Napadené ustanovení považuje za rozporné s čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a navrhuje jeho zrušení.

II. II.

Ústavní soud v souladu s § 69 zákona o Ústavním soudu zaslal návrh na zahájení řízení účastníkům řízení - Poslanecké sněmovně a Senátu Parlamentu České republiky a vyžádal si i stanovisko Ministerstva zemědělství.

Ve vyjádření Poslanecké sněmovny je úvodem rekapitulován obsah návrhu na zrušení napadeného zákonného ustanovení a následně i zákonodárný proces vedoucí k přijetí tohoto ustanovení. Přijaté pozměňovací návrhy se napadeného ustanovení nedotkly. Dle zákonodárného sboru byl zákon o myslivosti schválen po řádně provedeném normotvorném procesu, přičemž Poslanecká sněmovna jednala v přesvědčení, že zákon je v souladu s Ústavou České republiky (dále jen „Ústava“) a Listinou.

Výklad navrhovatele, pokud se týká práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života (čl. 10 odst. 2 Listiny), lze dle Poslanecké sněmovny považovat za velmi restriktivní a především výhodný pouze pro jednotlivce. Honební společenstvo je občanským sdružením existujícím podle příslušných předpisů a je založeno na demokratických principech umožňujících uplatňovat jeho členům podle zákona o sdružování občanů a stanov sdružení jejich práva. Delegování pravomoci valné hromady na honební výbor nepovažuje Poslanecká sněmovna za nezákonné nebo v rozporu se stanovami; je jen druhou možností danou na výběr honebnímu společenstvu, aby jeho činnost při rozhodování o způsobu využití společenstevní honitby, včetně uzavření, změny nebo vypovězení smlouvy o nájmu honitby, byla efektivní. Člen honebního společenstva však může rozhodnutí honebního výboru projednat na valné hromadě honebního společenstva. Bude-li považovat její rozhodnutí za nezákonné nebo odporující stanovám, může se v souladu s § 22 odst. 8 zákona o myslivosti domáhat vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady společenstva stanoveným postupem u nezávislého a nestranného soudu podle čl. 36 Listiny. Pro úplnost pak Poslanecká sněmovna uvedla, že stejný princip byl uplatněn již v zákoně č. 225/1947 Sb., o myslivosti, a to v § 10 odst. 3.

Senát Parlamentu České republiky ve svém vyjádření rovněž rekapituloval průběh legislativního procesu před druhou komorou Parlamentu. Uvedl, že problematika soudního přezkumu rozhodnutí vydaných v rámci honebního společenstva byla v orgánech Senátu předmětem diskuse především ve výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Výsledkem diskuse byl pozměňovací návrh uvedeného výboru doporučující plénu Senátu doplnit ustanovení § 22 odst. 8 zákona o myslivosti o oprávnění členů honebního společenstva domáhat se soudního přezkumu rozhodnutí přijatých členy honebního společenstva mimo valnou hromadu (§ 22 odst. 7 zákona o myslivosti), který Senát schválil. K napadenému ustanovení § 21 odst. 2 v kontextu s ustanovením § 22 odst. 8 zákona o myslivosti nebyly vznášeny ústavní námitky, a proto Senát v tomto směru neschválil žádné pozměňovací návrhy.

Dle vyjádření Senátu je jistě pravda, že pokud by zákon o myslivosti explicitně stanovil oprávnění členů honebního společenstva domáhat se, aby soud vyslovil neplatnost rozhodnutí honebního výboru o způsobu využití společenstevní honitby, nevznikly by žádné pochybnosti o omezení práv těchto osob, včetně pochybností o ústavnosti napadeného ustanovení. Avšak i v případě absence takové úpravy se nelze s názorem navrhovatele ztotožnit. Rozhodování honebního výboru o způsobu využití společenstevní honitby podle § 21 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti lze dle názoru Senátu považovat za rozhodování, které honební výbor vykonává nikoliv v rámci své vlastní působnosti, ale v rámci působnosti valné hromady, která tuto působnost na něj dočasně přenesla. Zákon o myslivosti valné hromadě nijak nebrání kdykoli své rozhodnutí o přenesení působnosti zrušit a vykonávat tuto působnost opětovně v rámci vlastního rozhodování. Pokud lze interpretací dovodit, že rozhodování honebního výboru v rámci působnosti na něj přenesené je vlastně dočasným výkonem působnosti valné hromady, není důvodu, proč zároveň analogicky nedovodit, že i na rozhodnutí honebního výboru vydaná v rámci této působnosti se vztahuje úprava § 22 odst. 8 zákona o myslivosti. Lze-li práva ve prospěch členů honebního společenstva vyložit pomocí ústavně konformní interpretace, nejeví se Senátu návrh důvodným.

Mimo to Senát připomenul, že navrhovatel v souvislosti s návrhem na zrušení § 21 odst. 2 zákona o myslivosti opomněl navrhnout ke zrušení též odkaz na toto ustanovení obsažený v ustanovení § 22 odst. 5 zákona o myslivosti.

Ministr zemědělství se dopisem ze dne 2. června 2005 k návrhu na zrušení napadeného ustanovení přiklonil, ztotožňuje se s argumenty navrhovatele.

III. III.

Ústavní soud se v souladu s § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu zabýval otázkou, zda zákon, u kterého je namítána protiústavnost napadeného ustanovení, byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.

Jedná se o zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 59/2003 Sb. a zákona č. 444/2005 Sb.). V tomto směru z příslušných sněmovních tisků, těsnopiseckých zpráv a údajů o průběhu hlasování Ústavní soud zjistil, že Poslanecká sněmovna schválila návrh zákona na své řádné schůzi dne 21. září 2001, Senát návrh projednal na své schůzi dne 26. října 2001 a vrátil jej Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy dne 30. října 2001. Návrh zákona ve znění schváleném Senátem Poslanecká sněmovna přijala na své schůzi dne 27. listopadu 2001. Po podpisu prezidentem republiky a předsedou vlády byl zákon vyhlášen ve Sbírce zákonů v částce 168 pod číslem 449/2001 Sb. Předmětný zákon tak byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Přijaté novely zákona se napadeného ustanovení nijak nedotkly, proto se jimi Ústavní soud nezabýval.