vyhláška o plánech péče, označování a evidenci chráněných území

Příloha č. 1

Základní údaje o zvláště chráněných územích

Základní údaje o zvláště chráněných územích jsou:

1. - evidenční číslo
   1. (Uvede se evidenční číslo, pod kterým je území evidováno v ústředním seznamu ochrany přírody (§ 42 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů). U nově vyhlášených území se evidenční číslo neuvádí, protože v době schválení plánu péče ještě není přiděleno.)

1. - kategorie ochrany
2. - název
3. - druh právního předpisu, kterým bylo území vyhlášeno
4. - název orgánu, který předpis vydal
5. - číslo předpisu
6. - datum platnosti a datum účinnosti předpisu
7. - překryv s územně-správními jednotkami:
   1. kraj: -
   2. okres: -
   3. obec s rozšířenou působností: -
   4. obec: -
   5. katastrální území: -

1. - překryv s jinými chráněnými územími:
   1. národní park: -
   2. chráněná krajinná oblast: -
   3. jiný typ chráněného území: -
   4. (Přiloží se zákres hranic území do Základní mapy ČR vhodného měřítka.)

1. - překryv se soustavou Natura 2000:
   1. ptačí oblast: -
   2. evropsky významná lokalita: -
   3. (Přiloží se zákres hranic území do Základní mapy ČR vhodného měřítka.)

1. - vymezení území a jeho ochranného pásma a jejich výměra
   1. (Pro národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky a jejich ochranná pásma se uvede úplný přehled dotčených pozemků podle jednotlivých katastrálních území a přiloží zákres hranic území do kopie katastrální mapy. Pro národní parky, chráněné krajinné oblasti a jejich ochranná pásma se uvede úplný přehled dotčených katastrálních území a přiloží zákres hranic území do Základní mapy ČR 1 : 10000. Údaje se uvádí podle aktuálního stavu katastru nemovitostí.)

1. - managementová kategorie IUCN
   1. (Uvádí se římská číslice označující managementovou kategorie IUCN a její název podle „Zásad pro kategorizaci chráněných území na základě managementu“ (edice Planeta 2001):
      1. Ia - přísná rezervace - vědecká
      2. Ib - přísná rezervace - ochrana původní přírody
      3. II - národní park
      4. III - přírodní památka
      5. IV - řízená rezervace
      6. V - chráněná krajina.)

1. - předmět ochrany
   1. (Uvede se výčet ekosystémů, společenstev, živých anebo neživých složek ekosystémů, případně krajinných typů nebo jiných objektů tvořících v daném území předmět ochrany.)

1. - cíl ochrany
   1. (Uvede se cíl ochrany území, a to pro celé území nebo jeho části. Cíle ochrany nemohou být v rozporu s výše uvedenou managementovou kategorií IUCN. Při formulaci cíle ochrany u území, kde předmětem ochrany je ekosystém se vychází z následujících základních cílů ochrany zvláště chráněných území ve vztahu k ekosystémům, kterými jsou:
      1. • omezení či pozastavení vývojových procesů v ekosystémech, které vedle přírody významně formoval svou činností i člověk, tak, aby bylo zachováno vývojové stádium ekosystému potřebné pro udržení dobrého stavu předmětu ochrany chráněného území nebo
      2. • zamezení nebo zmírnění nepříznivých vlivů působících na samovolné vývojové procesy v přirozených ekosystémech, tvořících předmět ochrany chráněného území.
   1. Při formulaci cílů ochrany u území, kde jsou i jiné předměty ochrany se cíle ochrany vůči nim formulují tak, aby bylo zaručeno alespoň udržení dochovaného stavu těchto předmětů ochrany.)

Příloha č. 2

Zásady hodnocení přirozenosti lesních porostů

TERMINOLOGIE:

1. a) stupeň přirozenosti

   Stupeň přirozenosti je pro účely hodnocení přirozenosti lesních porostů vyjádřením míry ovlivnění lesního ekosystému člověkem, a to jak přímým lesnickým obhospodařováním tak nepřímo působícími antropickými vlivy. Stupně přirozenosti lesních porostů jsou:

   1. • les původní, nebo-li prales – člověkem téměř neovlivněný les, kde dřevinná skladba i prostorová struktura odpovídají stanovištním poměrům, tzn. potenciální přirozené vegetaci. Za původní les lze označit i porosty, které byly v minulosti ovlivněny člověkem, ovšem zásah neměl vliv na vybočení z přirozené vývojové trajektorie a stopy takového zásahu již dávno nejsou patrné – např. toulavá těžba jednotlivých stromů před více než 100 lety, odvoz odumřelých stromů z okrajů porostu před více než 50 lety apod. Termín prales lze ztotožnit s označením les původní. Tyto porosty jsou v současnosti ponechány samovolnému vývoji.
   2. • les přírodní – les vzniklý přírodními procesy, avšak člověkem v minulosti ovlivňovaný (zejména toulavou těžbou a pastvou, nikoliv sadbou nebo síjí). Jeho dřevinná skladba i prostorová a věková struktura převážně odpovídají stanovištním poměrům, pomístně se mohou odchylovat, např. vlivem samovolného vývoje, který proběhl v pozměněných podmínkách (např. po vyklučení lesa ve středověku a následném dlouhodobém ponechání plochy neřízené sukcesi lesa, území pod dlouhodobým vlivem vyšších stavů zvěře apod.). Tyto porosty jsou v současnosti ponechány samovolnému vývoji.
   3. • les přírodě blízký – les, jehož dřevinná skladba odpovídá převážně poměrům stanovištním, avšak prostorová struktura je jednodušší než v původním lese. Tyto porosty vznikaly pod vlivem člověka a jejich stav mohl být docílen i vědomou činností člověkem. Dlouhodobě docházelo k usměrňování jejich vývoje a stopy tohoto usměrňování jsou dosud patrné (odvoz odumřelého dříví, těžba dříví, výchovné zásahy apod.), v současnosti však v nich záměrné obhospodařování neprobíhá. V současnosti mohou být tyto porosty ponechány samovolnému vývoji anebo v nich probíhají účelové zásahy vedoucí k obnově přirozené dřevinné skladby a prostorové struktury.
   4. • les přirozený – souhrnné označení pro lesní porosty zařazené do stupňů přirozenosti les původní (prales), les přírodní a les přírodě blízký.
   5. • les kulturní – les, jehož dřevinná skladba odpovídá převážně poměrům stanovištním, ale jeho prostorová struktura je srovnatelná nebo jednodušší než v lese přírodě blízkém. Tyto porosty vznikaly a vznikají pod vlivem člověka a jejich stav byl docílen vědomou činností člověka. Jedná se o porosty obhospodařovaného lesa, v kterých jsou prováděny obvyklé hospodářské činnosti jako například pěstební práce, výchova, případně obnova porostů.
   6. • les nepůvodní – les, jehož dřevinná skladba převážně neodpovídá poměrům stanovištním. Tyto porosty vznikaly a vznikají pod vlivem člověka a jejich stav byl docílen činností člověka. Jedná se o porosty obhospodařovaného lesa, v kterých jsou prováděny obvyklé hospodářské činnosti jako například pěstební práce, výchova případně obnova porostů.

1. b) přirozený vývoj

   Přirozený vývoj je pro účely hodnocení přirozenosti lesních porostů nerušený vývoj přirozených lesů s vyloučením současných přímých (tj. především pěstebních prací, výchovy a obnovy porostů, zásahů proti škodlivým činitelům včetně provádění nahodilých těžeb) i nepřímých lidských vlivů (např. vysoké stavy spárkaté zvěře nebo doznívající imisní zatížení atd.). Zejména nepřímé lidské vlivy působí dnes na lesy v různé podobě a intenzitě prakticky všude a je obtížné je pro tyto účely jakkoliv klasifikovat. Přirozený vývoj lesa je v současných podmínkách prakticky nedosažitelný stav. Zejména nepřímé lidské vlivy působí dnes na lesy v různé podobě a intenzitě prakticky všude a je obtížné je pro tyto účely jakkoliv klasifikovat. Např. nelze nazvat přirozeným vývojem stav, kdy dynamika vývoje lesa (byť se jedná např. o „přírodní“ les) je výrazně narušena nadměrnými stavy spárkaté zvěře (důsledkem činnosti člověka), jež prakticky blokují přirozenou obnovu lesa.

1. c) samovolný vývoj

   Samovolný vývoj je pro účely hodnocení přirozenosti lesních porostů označení vývoje lesa s vyloučením přímých lidských zásahů (tj. především pěstebních prací, výchovy a obnovy porostů, zásahů proti škodlivým činitelům včetně provádění nahodilých těžeb). Ten shrnuje ve svém obsahu jednak spontánní působení přírodních sil v rámci vztahů jednotlivých složek ekosystému lesa, ale zároveň i ovlivnění porostů člověkem v minulosti (např. obhospodařování) i nepřímé ovlivnění vývoje porostů v současnosti (např. vysoké stavy spárkaté zvěře nebo doznívající imisní zatížení).

1. d) ponechání samovolnému vývoji

   Ponechání samovolnému vývoji je pro účely hodnocení přirozenosti lesních porostů stav vzniklý úmyslným i neúmyslným trvalým vyloučením přímých lidských zásahů (tj. především pěstebních prací, výchovy a obnovy porostů a nahodilých těžeb) do lesních porostů a jejich vystavení spontánnímu působení přírodních sil v rámci vztahů jednotlivých složek ekosystému lesa. Tento stav nevylučuje přímé ovlivnění porostů člověkem v minulosti (např. obhospodařování) i nepřímé ovlivnění vývoje porostů v současnosti (např. vysoké stavy spárkaté zvěře nebo doznívající imisní zatížení).

1. e) stanovištně původní / stanovištně nepůvodní dřevina

   Stanovištně původní dřevina je pro účely hodnocení přirozenosti lesních porostů vymezena jako dřevina, která je na daném stanovišti součástí přirozené druhové skladby. Přirozená druhová skladba je taková skladba, která je utvářena podle abiotických ekologických podmínek lokality (stanoviště) bez vlivu člověka a odpovídá stavu lesního ekosystému na daném stanovišti, pro který se používá souhrnné označení klimax.

1. f) minulost

   Minulost je pro účely hodnocení přirozenosti lesních porostů vymezena jako časové období předcházející dni, v němž je prováděno hodnocení porostu.

1. g) současnost

   Současnost je pro účely hodnocení přirozenosti lesních porostů vymezena jako okamžik hodnocení porostu zahrnující též nejbližší následující období, pro které je stanoven konkrétní plán zásahů pro hodnocený porost (tzn. zpravidla období platnosti plánu péče a souvisejícího lesního hospodářského plánu nebo lesní hospodářské osnovy).

1. g) holina

   Holina je pro účely hodnocení přirozenosti lesních porostů podle této vyhlášky lesní pozemek nebo jeho část bez lesního porostu o výměře větší než 0,02 ha.

POSTUP HODNOCENÍ:

1. Výběr dílčí plochy a její výměra:
   1. - dílčí plochu tvoří soubor lesních porostů, jejichž vlastnosti rozhodné pro hodnocení přirozenosti jsou homogenní, dílčí plocha tedy může být tvořena i více jednotkami prostorového rozdělení lesa,
   2. - do dílčí plochy mohou být arondovány i plochy s odlišnými vlastnostmi, jejich podíl na celkové výměře dílčí plochy však nesmí překročit 10%, rozloha jedné plochy s odlišnými vlastnostmi nesmí překročit 5% výměry dílčí plochy a nesmí být větší než 1ha,
   3. - výměra dílčí plochy, na které se provádí hodnocení přirozenosti by neměla být menší než 1ha.

1. Určení stupně přirozenosti:
   1. - pro jednu dílčí plochu se tabulka vyplní tak, že se v každém řádku vyhodnotí kritérium, které je zde uvedeno a je-li v daném případě správná odpověď „Ano“, zaškrtne se bílé políčko s touto odpovědí; nelze-li odpovědět „Ano“, žádné políčko se v daném řádku nezaškrtává a vysvětlení se uvede na konci tabulky v poznámce,
   2. - při hodnocení se vychází ze skutečnosti, že není možno postihnout všechny složky ekosystému a jejich funkce a vazby, ale v případě lesů je vždy hlavní determinantou stavu i ostatních složek ekosystému dřevinné patro,
   3. - po zaškrtnutí příslušných políček v jednotlivých řádcích, zjistíme, v kterých sloupcích se nacházejí zaškrtnutá políčka,
   4. - pro zařazení dílčí plochy do příslušného stupně přirozenosti platí zásada, že tato plocha musí splňovat všechna kriteria pro daný stupeň přirozenosti, ani záporná odchylka u jen jednoho kriteria není důvodem pro zařazení do vyššího stupně přirozenosti,
   5. - je-li zaškrtnuté alespoň jedno políčko ve sloupci E, zaškrtneme v posledním řádku označeném jako „Zařazení do stupně přirozenosti“ políčko ve sloupci „E“, tomuto výsledku odpovídá hodnocení příslušné dílčí plochy jako „les nepůvodní“,
   6. - je-li zaškrtnuté alespoň jedno políčko ve sloupci D a žádné ve sloupci E, zaškrtneme v posledním řádku označeném jako „Zařazení do stupně přirozenosti“ políčko ve sloupci „D“, tomuto výsledku odpovídá hodnocení příslušné dílčí plochy jako „les kulturní“,
   7. - je-li zaškrtnuté alespoň jedno políčko ve sloupci C a žádné ve sloupcích D a E, zaškrtneme v posledním řádku označeném jako „Zařazení do stupně přirozenosti“ políčko ve sloupci „C“, tomuto výsledku odpovídá hodnocení příslušné dílčí plochy jako „les přírodě blízký“,
   8. - je-li zaškrtnuté alespoň jedno políčko ve sloupci B a žádné ve sloupcích C až E, zaškrtneme v posledním řádku označeném jako „Zařazení do stupně přirozenosti“ políčko ve sloupci „B“, tomuto výsledku odpovídá hodnocení příslušné dílčí plochy jako „les přírodní“,
   9. - jsou-li zaškrtnutá pouze políčka ve sloupci A a žádné ve sloupcích B až E, zaškrtneme v posledním řádku označeném jako „Zařazení do stupně přirozenosti“ políčko ve sloupci „A“, tomuto výsledku odpovídá hodnocení příslušné dílčí plochy jako „les původní“,
   10. - v řádku označeném jako „Poznámka“ uvede hodnotitel komentář ke kriteriím použitým při hodnocení konkrétní plochy, zejména těch, kde nebylo možno odpovědět „Ano“ anebo podrobněji specifikovat případné arondace dílčí plochy. Podobný poznámkový aparát k jednotlivým kriteriím je uveden za tabulkou.

       Příloha č. 2 Zásady hodnocení přirozenosti lesních porostů TERMINOLOGIE: POSTUP HODNOCENÍ:

       Tabulka
       HODNOCENÍ PŘIROZENOSTI LESNÍCH POROSTŮ:
       Název lokality (území):
       Dílčí plocha:
       Výměra dílčí plochy:
       Kriteria hodnocení – jednotlivé hodnocené způsoby ovlivnění vývoje porostů v minulosti a v současnosti			Způsob ovlivnění vývoje dílčí plochy v minulosti a v současnosti
       			A	B		C	D		E
       			původní	přírodní		přírodě blízký	kulturní		nepůvodní
       A - Přímé ovlivnění vývoje porostu formou lesnických opatření
       A1	Žádná těžba v minulosti i současnosti anebo pouze toulavá těžba před více než 100 lety		Ano
       A2	Pouze těžba toulavá v minulých 100 letech			Ano
       A3	Mýtní těžba před více než 100 lety s následnou sekundární neřízenou sukcesí			Ano
       A4	Záměrné obnovní zásahy na méně než ¼ plochy v minulosti			Ano
       A5	Záměrné obnovní zásahy na více než ¼ plochy v minulosti					Ano
       A6	Mýtní těžba úmyslná a vkládání obnovních prvků v současnosti						Ano
       A7	Nahodilá těžba živých (aktivních) stromů v současnosti bez vzniku holiny					Ano
       A8	Nahodilá těžba živých (aktivních) stromů v současnosti se vznikem holiny						Ano
       A9	Výsadba sazenic nebo síje semen jako hosp. opatření na méně než ¼ plochy v minulosti			Ano
       A10	Výsadba sazenic nebo síje semen jako hosp. opatření na více než ¼ plochy v minulosti					Ano
       A11	Výsadba sazenic nebo síje semen jako hosp. opatření v současnosti						Ano
       A12	Záměrné výchovné zásahy na méně než ¼ plochy v minulosti			Ano
       A13	Záměrné výchovné zásahy na více než ¼ plochy v minulosti					Ano
       A14	Záměrné pěstební nebo výchovné zásahy v současnosti						Ano
       A15	Rekonstrukční managementová opatření v minulosti			Ano
       A16	Rekonstrukční managementová opatření v současnosti					Ano
       A17	Zásahy eliminující sekundární negativní antropické vlivy		Ano
       B - Odumřelé dřevo
       B1	Odumřelé dřevo se nikdy neodváželo nebo před více než 50 lety		Ano
       B2	Odvoz odumřelého dřeva v minulých 50 letech			Ano
       B3	Částečné zpracování odumřelého dřeva v současnosti					Ano
       B4	Zpracování odumřelého dřeva v plném rozsahu v současnosti						Ano
       C - Nepřímé ovlivnění vývoje porostu působením člověka
       C1	Nejsou patrné známky negativního vlivu spárkaté zvěře na lesní ekosystém anebo pouze vliv historické pastvy dobytka na vývoj struktury a textury porostu, který je již nepatrný a lze dovodit pouze teoretické ovlivnění dřevinné skladby		Ano
       C2	Dlouhodobě vysoké stavy spárkaté zvěře v posledních 50 letech, mající vliv na vývoj struktury porostu (výrazně snížený počet stromů v několika po sobě jdoucích tlouštkových třídách), v lesních porostech v současnosti probíhá přirozená obnova všech hlavních stanovištně původních druhů dřevin (tj. dřevin, které mají v potenciální přirozené skladbě zastoupení vyšší než 20%)			Ano
       C3	Dlouhodobě vysoké stavy spárkaté zvěře v posledních 50 letech, mající vliv na vývoj struktury porostu (výrazně snížený počet stromů v několika po sobě jdoucích tlouštkových třídách), v lesních porostech v současnosti vlivem spárkaté zvěře neprobíhá přirozená obnova všech hlavních stanovištně původních druhů dřevin					Ano
       D - Současná dřevinná skladba v porovnání s potenciální přirozenou dřevinnou skladbou
       D1	přítomnost všech hlavních stanovištně původních druhů dřevin, se zastoupením reprodukce schopných jedinců			Ano
       D2	přítomnost stanovištně nepůvodních dřevin vtroušeně do 10% v zastoupení					Ano
       D3	přítomnost stanovištně nepůvodních dřevin od 10% do 50% v zastoupení						Ano
       D4	přítomnost stanovištně nepůvodních dřevin nad 50% v zastoupení								Ano
       D5	přechodná přítomnost stanovištně nepůvodních dřevin označovaných jako invazní neofyty, například akát, pajasan, vejmutovka, dub červený) do 5% v zastoupení		Ano
       D6	porosty geneticky nepůvodní (nepůvodní populace dřevin atd.)						Ano
       Stupně přirozenosti			původní	přírodní		přírodě blízký	kulturní		ne-původní
       Zařazení do stupně přirozenosti:
       Je (dílčí plocha) ponechána samovolnému vývoji? (Ano/Ne)
       Pokud ano, od kdy (alespoň odhad)?
       Hodnocení provedl:					Datum zpracování:
       Poznámka:

       1. Vysvětlení použití jednotlivých kriterií v tabulce:
          1. • A1, A2 - Jedná se o porosty, v kterých dosud nebyla provedena žádná těžba nebo pouze těžba toulavá. Toulavou těžbou je míněna úmyslná těžba charakteru jednotlivého výběru stromů bez vzniku jakýchkoliv obnovních ploch, která byla prováděna za účelem např. výběru několika kvalitních jedinců z území v době kdy nebyla ještě deklarována jeho ochrana. Časová hranice 100 let pro toulavou těžbu je odvozena od skutečnosti, že nejde-li o plošnou těžbu, nýbrž o těžbu jednotlivých stromů, která se vybraného území dotkla jen okrajově, dochází k zahlazení stop po těžbě poměrně rychle. Není zásadně narušena struktura a textura vybraného porostu ani dřevinná skladba či jeho věková diferenciace. I dřeviny rostoucí pomaleji a v zástinu, jsou schopny během 100 let vyplnit uvolněný prostor. Při vyhodnocování těchto kritérií se vychází z dostupných písemných údajů o těžbách nebo ze skutečného stavu lesního porostu v současnosti (například přítomnost pařezů nebo chybějící jedinci nejstarších věkových kategorií).
          2. • A3 - Mýtní těžbou je zde míněna těžba, při které došlo před více než 100 lety k vymýcení původního porostu, ale plocha byla následně ponechána sekundární sukcesi a jejímž výsledkem je samovolně vzniklý lesní porost, jehož dřevinná skladba i prostorová a věková struktura převážně odpovídají stanovištním poměrům (např. po vyklučení části lesů ve středověku a jejich ponechání dlouhodobé sekundární sukcesi v okolí dnešních zřícenin hradů nebo zemědělská půda v některých oblastech v pohraničí ponechaná mnoho desítek let ladem a v současnosti porostlá sekundárním lesem).
          3. • A4, A5 - Jedná se o hospodářská opatření v minulosti, jejichž cílem byla obnova porostů. Pokud však došlo k obnově (i umělé) s pomocí stanovištně odpovídajících dřevin a dnešní porost splňuje ostatní kriteria, může být zařazen jako „přírodní“ nebo „přírodě blízký“. Velikost ¼ obnovované plochy je zvolena jako toleranční hranice v přírodním lese, který splňuje všechna další kriteria přírodního lesa, ale uvnitř území došlo k maloplošnému soustředěnému zásahu, který okolí ovlivnil minimálně (např. lokální likvidace následků větrného polomu nebo částečné rozpracování porostů maloplošnými obnovními prvky). Do stupně „přírodě blízký“ tak mohou spadat i dnešní (z hlediska hospodářského) přestárlé pařeziny, kde se již dostatečně dlouho neprovádějí standardní hospodářské zásahy.
          4. • A6 - Je to kontrolní pojistka proti případnému zařazování dnešních obhospodařovaných porostů, kde se aktivně hospodaří, mezi přirozené lesy.
          5. • A7, A8 - Nahodilou těžbou není míněna cílevědomá výchovná ani obnovní těžba při standardním obhospodařování lesa, ale pouze těžba dosud živých stromů z důvodu ochrany lesa (např. těžba aktivních kůrovcových stromů smrku nebo borovice) ve smyslu § 33 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb. Tento typ těžby má obvykle charakter toulavé těžby v současnosti (pokud se nejedná o jednorázový masivní zásah), při které nevzniká holina. V takovém případě lze les ještě hodnotit jako „přírodě blízký“. A8 - je kontrolní pojistka při zařazování porostů, kde v současnosti dochází ke vzniku holin a nelze při splnění ostatních kritérií výběru již takové plochy hodnotit jako lesy přirozené. Tzv. nahodilá těžba sterilních souší nebo vývratů jakýchkoliv dřevin je zpracováním odumřelého dřeva – viz B3.
          6. • A9-11 - Velikost ¼ plochy je zvolena jako toleranční hranice v přírodním lese, který splňuje všechna kriteria, ale uvnitř území došlo k maloplošnému soustředěnému zásahu, který okolí ovlivnil minimálně. A11 – je kontrolní pojistka při zařazování porostů, kde se v současnosti aktivně provádí tato činnost jako hospodářské opatření, mezi přirozené lesy.
          7. • A12-14 - Záměrnými výchovnými zásahy je míněna cílevědomá výchovná těžba v určité části území, která měla za cíl „zkvalitnění“ porostů z hospodářského hlediska. Rozlišovací plocha ¼ velikosti rezervace je stejně jako u A2 a A8 toleranční hranicí pro přírodní les při různých zásazích. A14 – Je opět kontrolní pojistka pro porosty, kde jsou i dnes prováděny zásahy s hospodářským cílem.
          8. • A15-16 - Za rekonstrukční managementová opatření se v tomto smyslu považují zásahy za účelem podpory ohrožených druhů dřevin (např. uvolnění vtroušených jedlí v plošném nárostu buku pro její záchranu), nebo vnesení chybějící dřeviny (např. dříve člověkem vytěžené, nebo hromadně odumřelé např. vlivem tracheomykóz nebo likvidace skupin stanovištně nevhodných dřevin). U přírodě blízkého lesa (např. pařeziny nebo horské smrčiny) je jako rekonstrukční managementové opatření vnímán i těžební zásah za účelem strukturální diferenciace porostu nebo např. těžby sice stanovištně původní dřeviny, ovšem zcela nevhodného ekotypu – např. chlumní smrk v horských lesích v 8. lesním vegetačním stupni apod. Při hodnocení je stále třeba mít na paměti rozdíl mezi managementovým opatřením a hospodářským zásahem, kde primárním měřítkem rozhodování je hospodářský výsledek.
          9. • A17 - Za zásahy eliminující sekundární antropické vlivy se nepovažují rekonstrukční opatření (viz. A15-16), jejichž cílem je aktivní přiblížení porostů modelu původního lesa, nýbrž pouze zásahy jejichž cílem je udržení relativně vyrovnaného stavu ekosystému (např. oplocení celé rezervace či skupin zmlazení v rezervaci v oblasti s neúměrně vysokými stavy spárkaté zvěře – nikoliv však selekce jedinců ve skupinách zmlazení; dále likvidace invazních neofytů, která je odůvodnitelná i v lesních porostech již ponechaných samovolnému vývoji – např. likvidace invazního akátu nebo vejmutovky apod.). Tyto zásahy jsou, vzhledem k vnějšímu vlivu okolí, realizovány v řadě lokalit a jsou akceptovatelné i v původním lese.
          10. • B1, B2, B3 - Časová hranice 50 let pro odvoz odumřelého dřeva respektuje výsledky výzkumu přirozených lesů, které dokazují, že rozklad odumřelých ležících stromů trvá více než 50 let jen na výjimečných stanovištích (suchá, zpravidla xerotermní stanoviště nebo naopak vysoké horské polohy a současně kmen bez doteku s půdním povrchem). Je tedy pravděpodobné, že byl-li porost více než 50 let ušetřen vyklízení odumřelého dřeva, jsou v něm dnes opět zastoupena všechna rozkladová stadia odumřelého dřeva. Při posuzování přítomnosti odumřelého dřeva zejména ve stupni „přírodě blízký“ je třeba více tolerance - např. pokud je odváženo mrtvé dřevo z okrajů porostu podél cest, kde vadí z hlediska dopravního či technologického běžnému obhospodařování a uvnitř porostu mrtvé dřevo zůstává. Totéž platí pro situaci, kdy je např. provedena nahodilá kůrovcová těžba a napadené stromy (zejména smrky) jsou vyváženy, zatímco staré sterilní souše zůstávají na místě a s nimi odumřelé dřevo dalších, zejména listnatých druhů dřevin.
          11. • C1 - Vliv pastvy dobytka je zřetelný zejména u porostů ve středních horských a podhorských polohách, kde došlo vlivem pastvy ke zjednodušení porostní struktury a postupně i k ovlivnění dřevinné skladby (záměna buku jedlí či smrkem nebo záměna dubu bukem v nižších polohách apod.). Jedná se o formální připomenutí jevu, který vnímáme jako přípustný ve všech stupních přirozenosti.
          12. • C2, C3 - Vliv vysokých stavů spárkaté zvěře na přirozenou obnovu lesních ekosystémů je jedním z nevýznamnějších negativních vlivů způsobených člověkem, proto je třeba tento vliv vždy zodpovědně vyhodnotit a zohlednit při hodnocení přirozenosti.
          13. • D1 - Potenciální přirozenou druhovou skladbu vyjádřenou zastoupením hlavních dřevin je do určité míry nutno brát s tolerancí s tím, že za mezní hodnoty pro hodnocení je považována účast hlavních dřevin – tj. dřevin, které mají v potenciální přirozené skladbě zastoupení vyšší než 20%, přičemž poměr zastoupení hlavních dřevin není pro hodnocení rozhodující (např. zastoupení jedle na stanovištích s jejím potenciálním vysokým podílem je v současnosti ve většině případů v jednotkách procent). Podstatná je schopnost, byť i malé populace, další reprodukce.
          14. • D2 - Je tolerována účast stanovištně nepůvodních dřevin do 10% v zastoupení, vyskytujících se ve skupinkách, hloučcích či jednotlivě vtroušeně. Tyto dřeviny by měly být předmětem rekonstrukčních managementových opatření (např. postupná redukce příměsi smrku na stanovištích, kde v potenciální přirozené skladbě chybí atd.).
          15. • D3 - Je tolerována účast stanovištně nepůvodních dřevin v rozmezí od 10% do 50% v zastoupení, vyskytujících se ve skupinkách, hloučcích či rovnoměrně rozptýleny po porostu. Tyto dřeviny mohou být předmětem obhospodařování.
          16. • D5 - Je tolerována účast invazních neofytů (např. akát, pajasan, vejmutovka, dub červený) do 5% zastoupení. Přítomnost invazních neofytů je vnímána jako dočasná záležitost a předpokládá se, že jsou a budou předmětem permanentní likvidace.
          17. • D6 - Porosty geneticky nepůvodní (nepůvodní populace dřevin atd.) – jednou ze základních podmínek pro označení lesního porostu jako les přirozený je jeho genetická původnost – tzn. porosty u nichž víme, že do nich byly vnášeny dřeviny prokazatelně cizího původu (nevhodného ekotypu) a tento původ je zcela zřejmý i dnes a tyto dřeviny plošně převažují, by neměly být v těchto stupních přirozenosti klasifikovány. Tam kde se jedná pouze o část jinak hodnotného porostu musí být tato část jasně graficky oddělena do samostatné dílčí plochy. Tento problém se bude týkat převážně porostů se zastoupením smrku.

Způsob označení lesních porostů v mapách tvořících přílohu plánů péče

Porosty ponechané samovolnému vývoji se v mapách tvořících přílohu plánů péče označují tmavě zelenou čarou silnou 2 mm nakreslenou po obvodu jejich hranic.

Příloha č. 3

Standard, kterým se stanoví typy technických nosičů dat a formátů a dalších parametry počítačových souborů určených pro předávání dat do Ústředního seznamu ochrany přírody

1. 1/ Typy technických nosičů dat určených pro předávání dat
   1. Data v elektronické podobě se do ústředního seznamu předávají na následujících typech technických nosičů dat:
      1. - CD
      2. - DVD (všechny typy)
      3. včetně jejich souborového systému.

   Ministerstvo životního prostředí může určit další možné přijímané technické nosiče dat, jejichž seznam zveřejní ve Věstníku Ministerstva životního prostředí.

1. 2/ Formáty počítačových souborů určených pro předávání dat
   1. Textové dokumenty v elektronické podobě se předávají jako formáty:
      1. - *.txt
      2. - *.rtf
      3. - *.doc
      4. - *.odt
   1. Tabulkové přílohy a datové soubory (seznamy lomových bodů atd.) v elektronické podobě se předávají jako textové formáty:
      1. - *.txt
      2. - *.rtf
      3. - *.doc
      4. - *.odt
      5. nebo jako formáty s databázovým uspořádáním
      6. - *.xls
      7. - *.dbf
   1. Elektronická obrazová data v rastrové podobě se předávají jako formáty:
      1. - *.jpg
      2. - *.tif
      3. - *.pdf
   1. Geografická data ve vektorizované podobě se předávají jako formát:
      1. - shapefile (*.shp, *.shx, *.dbf)

   Předkladatel podání musí zachovat uvedené přípony jmen souborů.

   Ministerstvo životního prostředí může určit další možné přijímané formáty, jejichž seznam zveřejní ve Věstníku Ministerstva životního prostředí. Současně může zveřejnit ve Věstníku Ministerstva životního prostředí jednotnou strukturu a popis dat Ústředního seznamu ochrany přírody.

1. 3/ Požadavky na kódování znaků národního prostředí

   Znaky českého národního prostředí musí být kódovány v souladu se Standardem ISVS pro národní prostředí.

Příloha č. 4

Přehled údajů vedených v registru objektů o objektech ústředního seznamu

Příloha č. 5

Závazné vzory označení zvláště chráněných území, ptačích oblastí, památných stromů smluvně chráněných území a smluvně chráněných památných stromů

1. 1. Specifikace vzhledu označení, včetně rozměrů a stanovení nepotisknutelných okrajů

   Označení se skládá ze dvou hlavních částí: z tabule se státním znakem a tabule s kategorií a názvem příslušného chráněného území. Není dovoleno měnit velikost písma, nedodržovat nepotisknutelné okraje a měnit šířku tabule.

   1. Technické údaje rozměru tabulí s textem

      Šířka tabule je pevně daná: 300 mm

      Výška tabule se mění v závislosti na počtu řádků kategorie a názvu lokality. Jde o jedno a dvojřádkové údaje, a dělí se do šesti kategorií. Každá kategorie má pak danou výšku (viz tabulka):

      Příloha č. 5 Závazné vzory označení zvláště chráněných území, ptačích oblastí, památných stromů smluvně chráněných území a smluvně chráněných památných stromů

      počet řádků	kategorie	název	výška tabule
      	1	0	80 mm
      	2	0	90 mm
      	1	1	105 mm
      	2	1	130 mm
      	1	2	135 mm
      	2	2	160 mm

      Nepotisknutelný okraj tabulí je stanoven na minimálně 15 mm zleva/zprava a 25 mm shora/ zdola. Tento okraj musí zůstat bez potisku.

      Zaoblené rohy tabule jsou stanoveny na 3x3 mm.

   1. Technické údaje rozměru tabulí se státním znakem

      Pokud není stanoveno jinak, platí pro označení se státním znakem stejná pravidla jako pro označení kategorií a názvů zvláště chráněných území.

      Označení se státním znakem se dělí na použití s tzv. malým státním znakem a velkým státním znakem. Rozměr tabule zůstává u obou označení stejný a nesmí se měnit.

      Malý i velký státní znak jsou natištěny na samostatné tabuli, která má jednotný rozměr 300 x 300 mm. Má zaoblené rohy ve stejném poloměru jako tabule s názvy a kategoriemi lokalit (3x3 mm).

   1. Otvory pro upevnění tabule

      Otvor pro upevnění tabule na podložku musí být minimálně 1 cm od krajů, velký v průměru od 2,5–4 mm. Otvor nesmí zasahovat do textu tabule.

   1. Vizuální podoba označení
      
      
      
   1. Příklady označení

      Tabule 1 ř. kategorie, bez názvu. (Výška 80 mm)

      

      Tabule 2 ř. kategorie, bez názvu. (Výška 90 mm)

      

      Tabule 1 ř. kategorie, 1 ř. název. (Výška 105 mm)

      

      Tabule 2 ř. kategorie, 1 ř. název. (Výška 130 mm)

      

      Tabule 1 ř. kategorie, 2 ř. název. (Výška 135 mm)

      

      Tabule 2 ř. kategorie, 2 ř. název. (Výška 160 mm)

      

1. 2. Specifikace podkladu označení

   Tabuli s označením bude tvořit plech ze slitiny kovu, vhodné tloušťky, na němž bude označení naneseno technikou sítotisku nebo smaltu nebo nebo plastová deska, vhodné tloušťky, na níž bude označení naneseno technikou sítotisku.

1. 3. Specifikace barevnosti označení (tisk síto + smalt, CMYK, RGB, web)

   Tato příloha stanovuje jako základní orientační vzorník řadu přímých barev Pantone a to konkrétně lesklé tiskové barvy (coated = C).

   Škála CMYK, RGB a web jsou doplňkovými údaji.

   

1. 4. Specifikace fontu a jeho používání, včetně stanovení velikosti písma

   Pro účely označení zvláště chráněných území tabulemi je zvoleno písmo Candara, které je ve formátu OpenType, s českou diakritikou.

   1. Řez písma

      Pro účely označení je používán řez BOLD, s mírně rozšířenými mezerami mezi jednotlivými písmeny (prostrkání v tisícinách em: +20).

      
   1. Velikost písma a nevhodná manipulace s fontem

      Velikost písma (v bodech) se stanovuje jednotně pro každý typ tabule, to pro kategorii i název, je závazná a není možné ji měnit. Zároveň je zakázána jakákoliv deformace fontu (např. zúžení nebo rozšíření, zmenšování, resp. zvětšování mezer mezi písmeny. Zakázáno je i použití kontury okolo jednotlivých písmen.

      Velikost KATEGORIE – tabule s názvem: 60b, verzálky

      Velikost KATEGORIE – tabule bez názvu: 63b, verzálky

      Velikost NÁZVU ÚZEMÍ: 73b, mínusky; názvy s velkým začátečním písmenem

1. 5. Specifikace umístění tabulí v terénu
   1. a) Pořadí umístění tabulí:

      Tabule se státním znakem určená k označení zvláště chráněného území nebo památného stromu se v terénu umisťuje na tutéž podložku se sloupkem jako tabule s textem uvádějícím kategorii a název a je umisťována nejvýš.

      Tabule s názvem lokality (tabule s textem označujícím kategorii a název zvláště chráněného území) se umisťuje vždy pod tabulí se státním znakem.

      V případě, že konkrétní zvláště chráněné území je zároveň ptačí oblastí, umisťuje se pod tabuli s textem označujícím kategorii a název zvláště chráněného území i tabule s textem označujícím ptačí oblast.

      Stejně jako tabuli označující ptačí oblast lze umístit i tabuli označující první zónu národního parku.

      Tabule označující první zónu národního parku se umisťuje vždy nejníže na společné podložce.

   1. b) Umístění tabulí na podložku:

      Pro umístění všech tabulí platí, že mezi tabulemi nesmí vzniknout mezera větší než 10 mm.