Zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů

§ 1

Vymezení pojmů

(1) Legalizací výnosů se rozumí jednání sledující zakrytí nezákonného původu výnosu s cílem vzbudit zdání, že se jedná o příjem nabytý v souladu se zákonem. Uvedené jednání spočívá zejména

1. a) v přeměně nebo v převodu majetku s vědomím, že tento majetek pochází z trestné činnosti, za účelem utajení nebo zastření nezákonného původu majetku nebo za účelem napomáhání osobě, která se účastní páchání takové činnosti, proto, aby unikla právním důsledkům svého jednání,
2. b) v utajení nebo zastření skutečné povahy, zdroje, umístění, nakládání a pohybu majetku nebo změny práv vztahujících se k majetku s vědomím, že tento majetek pochází z trestné činnosti,
3. c) v nabytí, držbě, použití majetku nebo nakládání s ním s vědomím, že tento majetek pochází z trestné činnosti,
4. d) ve sdružování osob za účelem spáchání činu uvedeného pod písmeny a), b) a c).

(2) Výnosem podle tohoto zákona se rozumí jakákoliv ekonomická výhoda z jednání, které vykazuje znaky trestného činu.

(3) Identifikací se rozumí

1. a) u fyzické osoby ověření jejího jména, příjmení, rodného čísla nebo data narození, trvalého pobytu; jde-li o cizince, ověření z cestovního dokladu jeho jména, příjmení, data narození, čísla a doby platnosti cestovního dokladu, státu, který cestovní doklad vydal, pohlaví, je-li v cestovním dokladu uvedeno, případně dalších identifikačních údajů uvedených v cestovním dokladu; jde-li o fyzickou osobu provozující podnikatelskou činnost, též zjištění jejího obchodního jména a identifikačního čísla,
2. b) u právnické osoby zjištění obchodního jména, jejího sídla, identifikačního čísla a identifikace fyzické osoby, která jejím jménem jedná v daném obchodu.

Ověření nebo zjištění údajů uvedených v písmenech a) a b) lze provést též dálkovým přenosem, jestliže je zajištěna zaručená identifikace těchto dat podle zvláštního právního předpisu.

(4) Obchodem se pro účely tohoto zákona rozumí každé jednání, které směřuje k pohybu peněz nebo přesunu majetku nebo je přímo vyvolává, s výjimkou jednání, spočívajícího v plnění povinnosti stanovené v zákoně nebo rozhodnutí státního orgánu.

(5) Podezřelým obchodem se pro účely tohoto zákona rozumí obchod provedený za okolností vyvolávajících podezření ze snahy o legalizaci výnosu. Jedná se zejména o

1. a) vklady v hotovosti a jejich okamžité výběry nebo jejich převody na jiné účty,
2. b) zřizování účtů jedním klientem, jejichž počet je podle poznatků finanční instituce podle § 1 odst. 6 ve zjevném nepoměru k předmětu jeho podnikatelské činnosti nebo jeho majetkovým poměrům, a převody mezi těmito účty,
3. c) pohyby na účtech klienta, které podle poznatků finanční instituce podle § 1 odst. 6 neodpovídají povaze nebo rozsahu jeho podnikatelské činnosti nebo jeho majetkovým poměrům,
4. d) počet obratů na účtu během jednoho dne nebo ve dnech následujících, který neodpovídá obvyklým peněžním operacím klienta.

(6) Finanční institucí se pro účely tohoto zákona rozumějí banky a pobočky zahraničních bank (dále jen „banky“), spořitelní a úvěrní družstva, investiční společnosti a investiční fondy, penzijní fondy, osoba, která je oprávněna podle zvláštního právního předpisu obchodovat s cennými papíry,¹) organizátor trhu s cennými papíry,¹) pojišťovny, Středisko cenných papírů a jiné právnické osoby oprávněné k vedení části evidence Střediska cenných papírů, jakož i k výkonu jeho ostatních činností,¹) Česká konsolidační agentura, právnické nebo fyzické osoby provozující herny, kasina, sázkové kanceláře, dražby mimo výkon rozhodnutí, obchody s nemovitostmi, finanční pronájem, finanční činnosti,²) obchodování s cizí měnou, zprostředkování hotovostních a bezhotovostních převodů peněžních prostředků, zprostředkování spoření nebo zprostředkovatelskou činnost směřující k uzavření pojistné nebo zajišťovací smlouvy.³)

(7) Komise pro cenné papíry má stejné povinnosti jako finanční instituce s výjimkou povinností uvedených v § 2 a 6.

(8) Hodnotou obchodu nebo podezřelého obchodu v české měně se rozumí hodnota stanovená kursem devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankou pro den, ve kterém je plněna povinnost podle tohoto zákona.

§ 2

Povinnost identifikace

(1) Jestliže finanční instituce uzavírá obchod v hodnotě přesahující částku 500 000 Kč, je povinna identifikovat účastníky obchodu, pokud tento zákon dále nestanoví jinak. Není-li v době uzavření obchodu nebo v kterémkoliv pozdějším okamžiku přesná výše celého plnění známa, vzniká uvedená povinnost v době, kdy je zřejmé, že stanovené hranice bude dosaženo; je-li obchod uskutečněn formou opakujícího se plnění, je rozhodující součet dílčích plnění za dvanáct po sobě jdoucích měsíců.

(2) Za obchod, s nímž je spojena povinnost finanční instituce identifikovat jeho účastníky podle odstavce 1, se zejména považuje

1. a) jakákoliv bankovní operace, jejíž hodnota převyšuje částku 500 000 Kč,
2. b) nákup, prodej nebo směna jakýchkoliv druhů cenných papírů a jakýchkoliv druhů derivátů¹) různých emitentů stejnými smluvními stranami, jestliže cena, za kterou jsou cenné papíry nebo deriváty¹) nakupovány nebo prodávány, nebo jejich hodnota stanovená podle zvláštního právního předpisu,⁴) přesahuje 500 000 Kč,
3. c) výplata částky přesahující 500 000 Kč sázkovou kanceláří, hernou nebo kasinem,
4. d) výplata pojistných plnění, jejichž hodnota přesahuje částku 500 000 Kč.

(3) Finanční instituce je vždy povinna identifikovat účastníky obchodu, jedná-li se o

1. a) podezřelý obchod,
2. b) uzavření smlouvy o běžném nebo vkladovém účtu nebo vkladu na vkladní knížce nebo vkladním listu nebo sjednání jiné formy vkladu,⁵)
3. c) uzavření smlouvy o nájmu bezpečnostní schránky nebo smlouvy o úschově v trezoru banky,
4. d) obchod, který jinak podléhá identifikační povinnosti podle odstavce 1 nebo písmen a), b) a c), jestliže je při něm klient zastoupen jinou osobou na základě plné moci.

(4) V případě obchodu podle odstavce 3 písm. d) se provádí identifikace předložením plné moci s úředně ověřeným podpisem; tato plná moc se nevyžaduje, jestliže majitel účtu v bance zmocnil třetí osobu k dispozici s účtem a tato osoba se identifikovala podle § 1 odst. 3 písm. a) a podepsala dispozici podle podpisového vzoru před zaměstnancem banky, nebo v případě, kdy osoba, která jinak dispoziční právo k účtu v bance nemá, ukládá na podnikatelský účet peněžní prostředky, jestliže vedle hotovosti doručuje do banky již vyplněné a oprávněnou osobou podepsané doklady.

(5) Jestliže finanční instituce má důvodné pochybnosti, že účastník obchodu jedná svým jménem nebo že zastírá, že jedná za třetí osobu, pokusí se z informací, které má k dispozici, zjistit skutečnou totožnost třetích osob nebo učiní v rámci možností kroky ke zjištění jejich totožnosti.

(6) Finanční instituce neprovede obchod v případě, že je dána identifikační povinnost podle odstavců 1 až 3 a účastníci obchodu se odmítnou podrobit identifikaci; finanční instituce o této skutečnosti současně informuje příslušnou organizační složku Ministerstva financí (dále jen „ministerstvo“).

§ 3

Povinnost uchovávat stanovené údaje

Identifikační údaje získané podle § 2, jakož i všechny údaje a doklady o obchodech spojených s povinností identifikace, je finanční instituce povinna zaznamenat a uchovávat po dobu deseti let od ukončení obchodu. Tato doba počíná běžet prvním dnem roku následujícího po roce, ve kterém byl proveden poslední úkon obchodu známý finanční instituci.

§ 4

Oznamovací povinnost finančních institucí

(1) Zjistí-li finanční instituce při své činnosti podezřelý obchod, je povinna o tom učinit oznámení ministerstvu s uvedením všech zjištěných identifikačních údajů.

(2) Oznámení je třeba učinit bez zbytečného odkladu, nejpozději do pěti dnů od uzavření obchodu. Vyžadují-li to okolnosti případu, zejména hrozí-li nebezpečí z prodlení, je oznamovatel povinen ministerstvo upozornit ihned po zjištění podezřelého obchodu.

(3) Oznámení lze učinit ústně do protokolu nebo písemně takovým způsobem, který zaručuje, že informace v něm obsažené zůstanou utajeny před nepovolanou osobou.

(4) Při plnění oznamovací povinnosti podle odstavců 1 až 3 je třeba sdělit identifikační údaje finanční instituce, která vystupuje jako oznamovatel, včetně jména, příjmení a trvalého pobytu osoby, která činí oznámení, předmět a podstatné okolnosti uzavření obchodu, jakož i identifikační údaje toho, koho se oznámení týká, a připojit další údaje, zejména čísla účtů, na nichž jsou soustředěny peněžní prostředky, ohledně kterých se oznámení podává.

(5) Oznámením podezřelého obchodu není dotčena povinnost stanovená ve zvláštním zákoně oznámit skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu.

(6) Splnění oznamovací povinnosti podle předchozích ustanovení není porušením zákonné povinnosti mlčenlivosti uložené podle zvláštního zákona.

§ 5

Oznamovací povinnost ve zvláštních případech

(1) Fyzická osoba vstupující do tuzemska nebo vystupující z tuzemska je povinna písemně oznámit celnímu úřadu dovoz a vývoz platných bankovek a mincí v české nebo cizí měně, cestovních šeků nebo peněžních poukázek směnitelných za hotové peníze v úhrnné hodnotě převyšující 350 000 Kč.

(2) Povinnost uvedenou v odstavci 1 musí splnit rovněž právnická osoba, která hodnoty uvedené v odstavci 1 dováží nebo vyváží, a to prostřednictvím fyzické osoby, která tyto hodnoty dováží nebo vyváží.

(3) Fyzická nebo právnická osoba odesílající z tuzemska do zahraničí nebo přijímající ze zahraničí poštovní nebo jinou zásilku, která obsahuje platné bankovky a mince v české nebo cizí měně, cestovní šeky nebo poukázky směnitelné za hotové peníze v úhrnné hodnotě převyšující částku 20 000 Kč, je povinna oznámit celnímu úřadu tuto zásilku a zajistit, aby mu byla zásilka předložena ke kontrole.

(4) Oznámení podle odstavců 1 a 2 lze účinně podat na tiskopise vydaném Ministerstvem financí, který je k dispozici u celního úřadu.

(5) Oznamovací povinnost podle odstavce 3 plní fyzická nebo právnická osoba u celního úřadu písemným záznamem odesílatele o obsahu zásilky v celním prohlášení nebo v mezinárodním přepravním dokladu.

(6) Celní úřady neprodleně zasílají ministerstvu údaje o plnění oznamovací povinnosti v cestovním styku a hlášení s uvedením všech dostupných údajů o odesílateli, příjemci a předmětu plnění oznamovací povinnosti u zásilek, včetně případů, kdy došlo k porušení této povinnosti.

(7) Při přepočtu cizí měny na českou měnu se po dobu kalendářního týdne používá kurs vyhlášený pro příslušnou měnu Českou národní bankou a platný v pátek předchozího kalendářního týdne; přepočítací poměry ostatních měn, nezaznamenaných v kursovním lístku, sděluje celním orgánům Ministerstvo financí. Celní úřad sdělí osobám na základě ústní žádosti výši kursů a přepočítacích poměrů pro účely plnění oznamovací povinnosti podle odstavců 1 až 3.

(8) Celní úřady kontrolují, zda osoby plní oznamovací povinnost podle odstavců 1 až 3.

§ 6

Odklad splnění příkazu

(1) Finanční instituce může splnit příkaz klienta týkající se podezřelého obchodu nejdříve po uplynutí 24 hodin od přijetí oznámení ministerstvem, pokud hrozí nebezpečí, že bezodkladným splněním by mohlo být zmařeno nebo podstatně ztíženo zajištění výnosu. Na odklad splnění příkazu klienta upozorní finanční instituce ministerstvo v oznámení o podezřelém obchodě.

(2) Podle odstavce 1 se nepostupuje v případě, kdy odložení příkazu klienta není možné, například u operací prováděných platebními kartami, nebo kdy by takové odložení podle předchozího upozornění ministerstva nebo vlastních poznatků finanční instituce mohlo zmařit šetření podezřelého obchodu; o provedení tohoto obchodu finanční instituce informuje ministerstvo ihned po jeho provedení.

(3) Finanční instituce odloží splnění příkazu klienta o 24 hodin také v případě, že o to ministerstvo finanční instituci požádá. O výsledku splnění odkladu příkazu klienta informuje finanční instituce ministerstvo.

(4) Jestliže si prověření podezřelého obchodu podle odstavce 1 nebo 3 vyžádá delší dobu, může ministerstvo ve lhůtě uvedené v odstavci 1 uložit finanční instituci, aby splnění příkazu dále odložila, nejdéle však na dobu 72 hodin od doby, kdy přijalo oznámení. Jestliže ministerstvo v této lhůtě finanční instituci nesdělí, že podalo trestní oznámení, finanční instituce po uplynutí lhůty příkaz provede; v opačném případě vyčká, zda do 3 dnů od podání trestního oznámení orgán činný v trestním řízení nerozhodne o předmětu obchodu.

§ 7

Povinnost mlčenlivosti

(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, má oznamovatel povinnost o oznámení podezřelého obchodu nebo o úkonech učiněných ministerstvem podle tohoto zákona zachovávat mlčenlivost ve vztahu ke třetím osobám, včetně osob, jichž se sdělené informace týkají; povinnost mlčenlivosti se vztahuje na každého zaměstnance oznamovatele i na osobu, která je pro něj na základě smlouvy činná a vzniká od okamžiku zjištění podezřelého obchodu. Tato povinnost mlčenlivosti se vztahuje i na plnění dalších povinností finanční instituce podle § 8 odst. 1.

(2) Zaměstnanci ministerstva jsou povinni zachovávat mlčenlivost o úkonech učiněných podle tohoto zákona a o informacích získaných při jeho provádění. Organizační složka, která plní úkoly a vykonává pravomoce, které jí podle tohoto zákona přísluší, musí být technicky oddělena od jiných pracovišť Ministerstva financí a musí v ní být uplatňována taková organizační, personální a jiná opatření, která zaručují, že s informacemi získanými při aplikaci tohoto zákona nepřijde do styku nepovolaná osoba.

(3) Povinnost mlčenlivosti osob uvedených v odstavcích 1 a 2 nezaniká skončením pracovněprávního vztahu k finanční instituci nebo ministerstvu nebo tím, že fyzická osoba přestala vykonávat činnost uvedenou v § 1 odst. 6.

(4) Povinnosti zachovávat mlčenlivost se nelze dovolávat vůči

1. a) orgánu činnému v trestním řízení, pokud provádí řízení o trestném činu souvisejícím s legalizací výnosu nebo jedná-li se o splnění oznamovací povinnosti vztahující se k takovému trestnému činu,
2. b) soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení spory týkající se obchodu nebo nároku vyplývajícího z tohoto zákona,
3. c) osobám vykonávajícím bankovní dohled,⁸)
4. d) orgánu oprávněnému podle zvláštního předpisu rozhodovat o odnětí oprávnění k podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti v případě, že ministerstvo předloží podnět k odnětí takového oprávnění,
5. e) osobě, která by mohla uplatnit nárok na náhradu škody podle tohoto zákona, jde-li o následné oznámení skutečností rozhodných pro uplatnění takového nároku; finanční instituce je oprávněna v tomto případě sdělit klientovi, že jednala podle tohoto zákona, až po předchozím písemném souhlasu ministerstva,
6. f) příslušnému zahraničnímu orgánu při předávání údajů sloužících k dosažení účelu stanoveného tímto zákonem, pokud to zvláštní právní předpis nezakazuje,
7. g) správnímu orgánu, který plní úkoly v systému certifikace surových diamantů podle zvláštního právního předpisu, při informování o skutečnostech podle § 10 odst. 3.

(5) Porušení povinnosti mlčenlivosti uložené podle odstavců 1 a 3 je přestupkem, za který lze v řízení podle zvláštního zákona⁹) uložit pokutu až do výše 200 000 Kč; tím není dotčena odpovědnost za škodu, která tím osobě, jíž se vyzrazené údaje týkají, vznikla, ani případná trestní odpovědnost toho, kdo porušil povinnost mlčenlivosti.¹⁰)

(6) Údaje shromážděné ministerstvem podle tohoto zákona mohou být použity jinak jen v řízení před orgány uvedenými v odstavci 4.

§ 8

Další povinnosti

(1) Finanční instituce je na požádání povinna ministerstvu v jím stanovené lhůtě sdělit údaje o obchodech, na něž se vztahuje identifikační povinnost a ohledně nichž ministerstvo provádí šetření, předložit doklady o těchto obchodech, nebo k nim umožnit přístup pověřeným zaměstnancům ministerstva při prověřování oznámení nebo provádění kontrolní činnosti a poskytnout informace o osobách, které se jakýmkoliv způsobem účastnily takových obchodů.

(2) Při prováděném šetření může ministerstvo vyžadovat od správců daně údaje z celého daňového řízení, pokud věc nelze dostatečně objasnit jiným způsobem.

(3) Ministerstvo kontroluje, zda finanční instituce plní povinnosti stanovené tímto zákonem a zda nedochází k legalizaci výnosů těmito finančními institucemi; při provádění kontroly postupuje ministerstvo podle zvláštního právního předpisu.^10a) Kromě ministerstva provádí kontrolu plnění povinností stanovených v § 2, 3 a 9 též

1. a) u bank Česká národní banka,
2. b) Komise pro cenné papíry u investičních společností a investičních fondů, penzijních fondů, osoby, která je oprávněna podle zvláštního právního předpisu obchodovat s cennými papíry,¹) organizátora trhu s cennými papíry, Střediska cenných papírů a jiných právnických osob oprávněných k vedení části evidence Střediska cenných papírů, jakož i výkonu ostatních činností Střediska cenných papírů,
3. c) Úřad pro dohled nad družstevními záložnami u družstevních záložen.

§ 9

Systém vnitřních zásad a školicí programy

(1) Finanční instituce jsou povinny písemně vypracovat a uplatňovat systém vnitřních zásad, postupů a kontrolních opatření k předcházení legalizace výnosů. U finančních institucí, které zaměstnávají nejméně tři osoby, je součástí systému vnitřních zásad i určení osoby k zajišťování průběžného styku a výměně informací s ministerstvem a k plnění oznamovací povinnosti podle § 4 ministerstvu, pokud jej nebude zajišťovat přímo statutární orgán. O určení této osoby informuje finanční instituce neprodleně ministerstvo.

(2) Systém vnitřních zásad podle odstavce 1 musí obsahovat

1. a) podrobný demonstrativní výčet znaků podezřelého obchodu,
2. b) způsob identifikace klienta,
3. c) mechanismus, který umožní údaje uchovávané podle § 3 zpřístupnit ministerstvu,
4. d) postup finanční instituce od zjištění podezřelého obchodu do okamžiku doručení oznámení ministerstvu tak, aby byly dodrženy lhůty stanovené v § 4 odst. 2, jakož i pravidla pro zpracování podezřelého obchodu a určení osob, které podezřelý obchod vyhodnocují,
5. e) opatření, která zabrání hrozícímu nebezpečí, že bezodkladným splněním příkazu klienta by mohlo být zmařeno nebo podstatně ztíženo zajištění výnosu,
6. f) technická a personální opatření, která zajistí, aby ministerstvo mohlo vůči finanční instituci provádět v zákonných termínech úkony podle § 6 a 8.

(3) Finanční instituce jsou povinny na vyžádání ministerstvu poskytnout informace a doklady o plnění povinností uložených podle odstavců 1 a 2.

(4) Finanční instituce je povinna zaslat ministerstvu systém vnitřních zásad a jeho změny do 60 dnů od účinnosti tohoto zákona nebo do 30 dnů od vzniku finanční instituce. Jestliže předložené znění není v souladu s tímto zákonem nebo neplní dostatečně svůj účel, ministerstvo na to finanční instituci písemně upozorní; finanční instituce je v takovém případě povinna ve lhůtě 30 dnů závady odstranit a vyrozumět o tom ministerstvo.

(5) Finanční instituce jsou povinny každoročně zajistit proškolení zaměstnanců, kteří se mohou při výkonu své práce setkat s podezřelými obchody. Školicí programy se zaměří na způsoby zjišťování podezřelých obchodů a na uplatňování postupů podle tohoto zákona.

§ 10

(1) Ministerstvo podle tohoto zákona plní funkce sběru a analýzy údajů. Kromě oprávnění uvedených v § 6 odst. 3 a 4, § 8 a § 9 odst. 3 může

1. a) provádět vlastní šetření týkající se obchodu, na který se vztahuje identifikační povinnost podle tohoto zákona,
2. b) ukládat pokuty za nesplnění povinnosti stanovené tímto zákonem,
3. c) dávat podnět k odnětí oprávnění k podnikatelské a jiné samostatné výdělečné činnosti.

Ministerstvo rovněž působí v rozsahu stanoveném tímto zákonem v řízení o náhradě škody.

(2) Zjistí-li ministerstvo skutečnosti, které odůvodňují podezření, že byl spáchán trestný čin, učiní oznámení podle trestního řádu a současně orgánu činnému v trestním řízení poskytne všechny údaje a důkazy o nich, které má k dispozici, jestliže s oznámením souvisejí.

(3) Zjistí-li ministerstvo skutečnosti významné pro plnění úkolů v systému certifikace surových diamantů a není-li důvod k postupu podle odstavce 2, informuje o těchto zjištěních správní orgán, který plní úkoly v systému certifikace surových diamantů podle zvláštního právního předpisu.

(4) Policie České republiky, zpravodajské služby a jiné státní orgány jsou povinny ministerstvu při výkonu jeho pravomocí podle tohoto zákona poskytnout potřebné údaje, pokud jim to zvláštní zákon nezakazuje.

(5) Ministerstvo je oprávněno vést údaje získané při provádění tohoto zákona v informačním systému za podmínek, které stanoví zvláštní zákon.¹¹) K tomu účelu je oprávněno sdružovat informace a informační systémy sloužící k rozdílným účelům. Ministerstvo neposkytuje podle zvláštního zákona¹¹) na požádání dotčené osobě zprávu o informacích, které jsou o ní uchovávány v informačním systému vedeném podle tohoto zákona.

(6) V rozsahu stanoveném mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána, ministerstvo spolupracuje se zahraničními orgány se stejnou věcnou příslušností, zejména při předávání a získávání údajů sloužících k dosažení účelu stanoveného tímto zákonem.