Zákon o sociálním zabezpečení osob povolaných k službě v branné moci a jejich rodinných příslušníků

§ 1.

Tento zákon upravuje sociální zabezpečení

1. 1. zaměstnanců povolaných k službě v branné moci tím, že
   1. a) omezuje rozvazatelnost jejich pracovního poměru se strany zaměstnavatele,
   2. b) dává jim nárok na pracovní volno před nastoupením služby v branné moci a
   3. c) upravuje jejich nároky na mzdu nebo plat (dále jen „mzda“) po dobu vykonávání této služby;

1. 3. povolaných osob a jejich rodinných příslušníků tím, že upravuje jejich národní pojištění, a

§ 2.

(1) Ustanovení tohoto zákona o zaměstnancích platí přiměřeně pro učně a domácké dělníky.

(2) Službou v branné moci se podle tohoto zákona rozumí každá služba podle branného zákona vyjma službu vojenských osob z povolání a službu příslušníků Sboru národní bezpečnosti ve vojsku.

(3) Vláda stanoví nařízením,

1. a) které osoby se podle tohoto zákona vyjma jeho část čtvrtou pokládají za rodinné příslušníky a
2. b) na které jiné služby konané v zájmu obrany státu a v jakém rozsahu se přiměřeně vztahují ustanovení tohoto zákona; při tom může také stanovit potřebné odchylky od jeho ustanovení.

§ 3.

Omezení rozvazatelnosti pracovního poměru se strany zaměstnavatele.

(1) Zaměstnavatel nemůže v ochranné době (§ 4) rozvázat s právním účinkem pracovní poměr se zaměstnancem povolaným k službě v branné moci.

(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí:

1. a) ruší-li se podle příslušných předpisů podnik nebo zastavuje-li se trvale jeho provoz, vyjma případy, kdy se majetková podstata zrušeného podniku začleňuje do jiného podniku, nebo
2. b) je-li tu důležitý důvod, pro nějž je zaměstnavatel podle příslušných předpisů oprávněn pracovní poměr předčasně zrušit; nemůže však zrušit pro zaměstnancovu nemoc nebo úraz.

(3) Výpověď daná zaměstnavatelem před ochrannou dobou tak, že by výpovědní lhůta skončila za jejího běhu, je sice platná, avšak výpovědní lhůta v takovém případě končí teprve uplynutím ochranné doby podle § 4 odst. 2 a 3.

§ 4.

Ochranná doba.

(1) Ochranná doba počíná dnem, kdy byl zaměstnanci doručen povolávací rozkaz nebo kdy byla uveřejněna vyhláška obsahující hromadný povolávací rozkaz, nejdříve však 3 měsíce přede dnem stanoveným k nastoupení služby.

(2) Ochranná doba končí uplynutím 14 dnů po skončení služby v branné moci. Brání-li zaměstnanci po skončení této služby v nastoupení práce důležitá příčina, kterou nezavinil úmyslně ani hrubou nedbalostí, končí ochranná doba uplynutím 14 dnů po pominutí důležité příčiny, nejpozději však uplynutím 6 měsíců po skončení služby v branné moci. Brání-li však zaměstnanci v nastoupení práce nemoc způsobená nebo zhoršená touto službou nebo úraz utrpěný jejím výkonem a zaměstnanec tuto nemoc nebo úraz nezavinil úmyslně ani hrubou nedbalostí, a osvědčí-li úřední lékař před uplynutím uvedených 6 měsíců, že zaměstnanec bude schopen konat práci v svém dosavadním zaměstnání nejpozději do dalších 6 měsíců, končí ochranná doba nejpozději uplynutím 1 roku po skončení služby v branné moci.

(3) Zaměstnanec, který pro důležitou příčinu uvedenou v odstavci 2 nemůže nastoupit práci, je povinen to oznámit bez zbytečného průtahu svému zaměstnavateli. Nesplní-li tuto povinnost, končí ochranná doba uplynutím 14 dnů ode dne skončení služby v branné moci.

§ 6.

Povinnost nastoupit práci.

(1) Zaměstnanec je po skončení služby v branné moci povinen nastoupit práci v svém dosavadním zaměstnání bez zbytečného průtahu, nejpozději však

1. a) do 3 dnů, netrvala-li tato služba déle než 5 měsíců, a
2. b) do 1 týdne, trvala-li tato služba déle než 5 měsíců.

(2) Bližší úpravu provede vláda nařízením.

§ 8.

Jiné peněžité a naturální požitky.

(1) Za dobu, po kterou zaměstnanec vykonává službu v branné moci, a po jejím skončení až do dne nastoupení práce nepříslušejí mu od zaměstnavatele vyjma mzdu uvedenou v § 7 žádné jiné peněžité požitky podle dosavadních předpisů.

(2) Po dobu uvedenou v odstavci 1 přísluší zaměstnanci z naturálních požitků toliko byt; pokud ho po uvedenou dobu používá sám nebo jeho rodinní příslušníci, přísluší mu také otop a světlo.

§ 9.

Neplatná ujednání.

Ujednání odporující ustanovením §§ 3 až 8 nebo předpisům vydaným podle nich jsou neplatná, a to i když byla uzavřena před jejich účinností.

§ 10.

Příspěvek zaměstnavatelům.

Vláda může nařízením stanovit, že některým zaměstnavatelům lze z veřejných prostředků poskytnout příspěvek na úhradu nákladů, které pro ně vyplývají z ustanovení druhé části tohoto zákona.

§ 12.

(1) O zabezpečení povolaných osob v případě nemoci a mateřství platí všeobecné předpisy o vojenské nemocenské péči, pokud se dále nestanoví jinak.

(2) Osoby, které byly v den před nastoupením služby v branné moci (§ 2 odst. 2) povinně pojištěny pro případ nemoci a mateřství podle zákona o národním pojištění, nemají po dobu vykonávání této služby nárok na dávky nemocenského pojištění podle uvedeného zákona.

(3) Po skončení služby v branné moci mají osoby uvedené v odstavci 2 nárok na nemocenské dávky jen podle zákona o národním pojištění, a to i v tom případě, vznikla-li skutečnost zakládající tento nárok během uvedené služby.

(4) Nárok na nemocenské dávky jen podle zákona o národním pojištění mají také osoby, u nichž zanikly předpoklady pro povinné nemocenské pojištění v době od počátku ochranné doby (§ 4 odst. 1) do 6 týdnů po skončení služby v branné moci, vznikla-li skutečnost zakládající tento nárok během uvedené služby nebo do 6 týdnů po jejím skončení.

(5) Nedotčeny zůstávají nároky na dávky, které mají podle § 5 odst. 2 zákona o vojenské nemocenské péči po skončení služby v branné moci osoby, jež před nastoupením této služby nepodléhaly povinnému pojištění pro případ nemoci a mateřství podle zákona o národním pojištění a které nemají nárok na zaopatření podle předpisů o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce.

§ 13.

(1) Pokud nelze stanovit u osob uvedených v § 12 odst. 3 a 4 vyměřovací základ pro dávky nemocenského pojištění podle příznivějších obecných ustanovení zákona o národním pojištění, stanoví se podle příjmu stejně starého zaměstnance přibližně stejného druhu zaměstnání a se stejnou základní mzdou.

(2) Pro národní pojištění důchodové se doba vykonávání služby v branné moci posuzuje vždy jako doba náhradní podle zákona o národním pojištění (§ 61 odst. 2 písm. b) a § 71 odst. 3 a 5 téhož zákona).

§ 14.

(1) Vláda stanoví nařízením, které osoby konající služby v branné moci nebo jiné služby v zájmu obrany státu a které nejsou podle dosavadních předpisů účastny vojenské nemocenské péče, stávají se jejími účastníky a jak se upraví jejich národní pojištění.

§ 15.

Nároky rodinných příslušníků.

(1) Rodinným příslušníkům osob, na něž se vztahují ustanovení § 12, kteří nemají v případě nemoci a mateřství nárok na dávky ze svého pojištění, poskytuje Ústřední národní pojišťovna dávky nemocenského pojištění podle ustanovení zákona o národním pojištění o dávkách rodinným příslušníkům.

(2) Zemře-li rodinný příslušník některé z osob uvedených v § 12, poskytne Ústřední národní pojišťovna pohřebné podle § 49 zákona o národním pojištění.

(3) Dávky podle odstavců 1 a 2 se poskytují po dobu, po kterou osoby uvedené v § 12 mají nárok na nemocenské dávky podle zákona o vojenské nemocenské péči nebo podle zákona o národním pojištění.

(4) Vláda stanoví nařízením, kdy ustanovení tohoto paragrafu platí také pro rodinné příslušníky osob uvedených v § 14 odst. 1.

(5) Rodinnými příslušníky podle čtvrté části tohoto zákona se rozumějí osoby, které se pokládají za rodinné příslušníky podle zákona o národním pojištění.

§ 16.

Pojistné.

(1) Za osoby uvedené v § 12 odst. 2 a za osoby, které v den před nastoupením služby v branné moci byly povinně pojištěny pouze v důchodovém pojištěním podle zákona o národním pojištění, neplatí se po dobu vykonávání této služby pojistné podle uvedeného zákona. Plátce pojistného je povinen ohlásit příslušné okresní národní pojišťovně nastoupení a ukončení pojištěncovy služby v branné moci.

(2) Vláda stanoví nařízením, zda, po případě v jakém rozsahu platí ustanovení odstavce 1 obdobně pro úpravu provedenou podle § 14 odst. 1 a podle § 15 odst. 4.

§ 24.

Mzdové nároky některých zaměstnanců za dobu od 1. ledna do 23. září 1949.

(1) Vyhláška ministerstva práce a sociální péče č. 964/1949 Ú. l. I, kterou se upraví mzdové nároky zaměstnanců vykonávajících vojenskou činnou službu, ve znění vyhlášky č. 991/1949 Ú. l. I, platí i pro zaměstnance (učně) tam uvedené a obdobně též pro domácké dělníky, kteří nastoupili vojenskou činnou službu v době od 1. ledna do 23. září 1949.

(2) Bylo-li osobě, na niž se vztahuje ustanovení odstavce 1, vypláceno za dobu od 1. ledna do 23. září 1949 podle předpisů v této době platných na mzdě více, než jí přísluší podle předpisů uvedených v odstavci 1, není povinna přeplatek vrátit.

(3) Osoba, na niž se vztahuje ustanovení odstavce 1 a jejímž rodinným příslušníkům byl za dobu od 1. ledna do 23. září 1949 vyplácen státní vyživovací příspěvek, má vůči zaměstnavateli nárok jen na rozdíl mezi mzdou (sníženou mzdou) a vyplaceným státním vyživovacím příspěvkem.

(4) Zaměstnavatelé, kteří jsou soukromými podnikateli, jsou povinni uhradit úřadu nebo orgánu, jenž vyživovací příspěvek vyplatil, částky, o něž se podle odstavce 3 zmenšil nárok tam uvedených osob na mzdu (sníženou mzdu).

§ 25.

(1) Vyjma předpisy uvedené v § 26 odst. 1 pozbývají platnosti, po případě použivatelnosti všechny předpisy, po případě jejich jednotlivá ustanovení, pokud upravují věci, na něž se vztahuje druhá a čtvrtá část tohoto zákona. Zejména pozbývají platnosti, po případě použitelnosti:

1. 1. Ustanovení § 11 zákona č. 9/1914 ř. z., o statkových úřednících,
2. 2. ustanovení § 30 odst. 1 až 4 zákona č. 15/1914 ř. z. (služební pragmatiky),
3. 3. ustanovení § 34 odst. 1 až 4 zákona č. 319/1917 ř. z. (služební pragmatiky učitelů),
4. 4. zákon č. 61/1925 Sb., o zachování pracovních (služebních) poměrů po dobu cvičení ve zbrani (cvičení služebních),
5. 5. ustanovení § 38 vládního nařízení č. 113/1926 Sb., o úpravě služebních a platových poměrů státních zaměstnanců v pomocné kancelářské službě,
6. 6. ustanovení § 22 vládního nařízení č. 114/1926 Sb., o úpravě služebních a platových poměrů pomocných zřízenců,
7. 7. ustanovení § 113 odst. 3 vládního nařízení č. 15/1927 Sb., o úpravě platových a některých služebních poměrů zaměstnanců československých státních drah ve znění vládního nařízení č. 146/1946 Sb.,
8. 8. ustanovení § 23 vládního nařízení č. 21/1927 Sb., o úpravě služebních a platových poměrů sekundárních lékařů v civilních státních ústavech léčebných a humanitních ve všeobecné nemocnici v Praze a asistentů ve státních ústavech pro vzdělání a výcvik porodních pomocnic (babických školách) a ve státním ústavě pro zubní lékařství,
9. 9. ustanovení § 31 vládního nařízení č. 22/1927 Sb., o úpravě služebních a platových poměrů světských ošetřovatelů v civilních státních ústavech léčebných a humanitních a ve všeobecné nemocnici v Praze,
10. 10. ustanovení § 16 vládního nařízení č. 23/1927 Sb., o úpravě platových poměrů státních obecních (městských) a obvodních lékařů,
11. 11. ustanovení § 31 odst. 1 až 4 vládního nařízení č. 162/1928 Sb., o služebním poměru učitelstva obecných a občanských (měšťanských) škol,
12. 12. ustanovení § 24 zákona č. 154/1934 Sb., o soukromých zaměstnancích, a ustanovení § 34 č. 5 téhož zákona, pokud mluví o povolání k vykonávání vojenské služby, přesahující zákonnou dobou cvičení ve zbrani,
13. 13. ustanovení § 4 a § 5 věty první a druhé zákona č. 279/1934 Sb., o započítání vojenské služby v některých služebních poměrech, ve znění zákona č. 131/1946 Sb.,
14. 14. ustanovení § 7 zákona č. 189/1936 Sb., o pracovním poměru redaktorů,
15. 15. ustanovení § 3 věty první, §§ 12 až 22, §§ 25 až 29, §§ 44 až 48 a § 66 zákona č. 80/1943 Sl. z., o úpravě některých právních poměrů souvisících s výkonem vojenské a jiné obdobné služby,
16. 16. zákon č. 18/1946 Sb., o pracovních poměrech osob nastoupivších presenční službu,
17. 17. zákon č. 216/1947 Sb., o služebním příjmu a mzdě státních a některých jiných veřejných zaměstnanců, povolaných k presenční službě nebo vojenskému výcviku v některých nástupních termínech,
18. 18. ustanovení § 55 zákona č. 236/1948 Sb., o vojenské nemocenské péči,
19. 19. vládní nařízení č. 15/1949 Sb., o nároku na služební plat některých státních zaměstnanců po dobu cvičení ve zbrani (služebního cvičení), a
20. 20. vyhláška ministerstva práce a sociální péče č. 964/1949 Ú. l. I, kterou se upravují mzdové nároky zaměstnanců vykonávající vojenskou činnou službu, ve znění vyhlášky č. 991/1949 Ú. l. I.

(2) Dále pozbývají platnosti, po případě použivatelnosti:

1. 1. Zákon č. 530/1919 Sb., o státním příspěvku vyživovacím.
2. 2. vládní nařízení č. 582/1919 Sb., jímž se provádí zákon ze dne 23. září 1919, č. 530 Sb., o státním příspěvku vyživovacím,
3. 3. zákon č. 120/1921 Sb., kterým se vydávají předpisy o poskytování vyživovacího příspěvku rodinám osob vykonávajících činnou službu vojenskou, jehož platnost byla prodloužena zákonem č. 476/1921 Sb., ve znění vládního nařízení č. 279/1936 Sb.,
4. 4. opatření Stálého výboru č. 227/1938 Sb., kterým se mění a doplňují předpisy o státním příspěvku vyživovacím,
5. 5. ustanovení §§ 112 až 126 a § 188 odst. 2 zákona č. 80/1943 Sl. z.,
6. 6. vládní nařízení č. 29/1945 Sb., o zvýšení státního příspěvku vyživovacího,
7. 7. zákon č. 15/1946 Sb., o zvýšení státního příspěvku vyživovacího, a
8. 8. zákon č. 85/1949 Sb., jímž se zrušují vyživovací komise zřízené podle zákona o státním příspěvku vyživovacím a přenáší jejich působnost na národní výbory.

§ 26.

(1) Nedotčeny zůstávají

1. 1. předpisy o působnosti národních výborů a závodních zastupitelstev zaměstnanců při rozvazování pracovního poměru a
2. 2. vládní nařízení č. 73/1949 Sb., o sociálním pojištění příslušníků vojenských oddílů přidělených k báňským nebo jiným pracím.

(2) Kde jiné předpisy mluví o státním vyživovacím příspěvku, rozumí se jím nadále zaopatřovací příspěvek podle tohoto zákona.

§ 27.

Přechodné užívání dosavadních předpisů.

Dokud vláda nevydá nařízení k provedení tohoto zákona, postupuje se přiměřeně podle dosavadních předpisů vztahujících se na věci, které mají být upraveny nařízením. Jednání a opominutí příčící se těmto dosavadním předpisům se trestají však podle ustanovení § 22.

§ 28.

Účinnost provedení zákona.