trestní řád

§ 249

Příprava veřejného zasedání

(1) Veřejné zasedání je předseda senátu povinen připravit tak, aby jednání bylo možno skončit při jediném zasedání. Za tím účelem zařídí vše, čeho je třeba k zabezpečení úspěšného provedení veřejného zasedání, zejména aby důkazy, s jejichž připuštěním je možno počítat, byly po ruce a bylo je možno při veřejném zasedání bezodkladně provést.

(2) K veřejnému zasedání předvolá předseda senátu osoby, jejichž osobní účast při veřejném zasedání je nutná.

(3) O veřejném zasedání vyrozumí předseda senátu prokurátora, osobu, na jejíž podnět k veřejnému zasedání dochází, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, nebyly-li předvolány podle odstavce 2, a dále jejich obhájce nebo zmocněnce a zákonného zástupce; k předvolání nebo vyrozumění připojí opis návrhu, kterým byl k veřejnému zasedání dán podnět.

(4) Den veřejného zasedání stanoví předseda senátu tak, aby osobě, na jejíž podnět k veřejnému zasedání dochází, a osobě, která může být přímo dotčena rozhodnutím, zbývala od doručení předvolání k veřejnému zasedání nebo vyrozumění o něm aspoň třídenní lhůta k přípravě. Zkrácení této lhůty je možné jen se souhlasem osoby, v jejímž zájmu je lhůta dána.

§ 250

Přítomnost při veřejném zasedání

(1) Veřejné zasedání se koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele.

(2) Nestanoví-li tento zákon něco jiného, není účast prokurátora a obhájce při veřejném zasedání nutná.

§ 251

Průběh veřejného zasedání

(1) Po zahájení veřejného zasedání přednese navrhovatel svůj návrh; není-li přítomen, přečte předseda senátu jeho návrh ze spisů. Koná-li se veřejné zasedání bez návrhu oprávněné osoby, sdělí předseda senátu podstatu věci. Poté se vyjádří osoba, která může být přímo dotčena rozhodnutím.

(2) Nato se provádějí důkazy. Na provádění důkazů se přiměřeně užije též ustanovení §§ 223 až 226, 228 až 230.

(3) Po provedení důkazů udělí předseda senátu slovo ke konečným návrhům. Je-li osobou, která může být přímo dotčena rozhodnutím, obviněný, udělí mu předseda senátu poslední slovo.

(4) Po konečných návrzích se soud odebere k závěrečné poradě. Ustanovení § 235 se tu užije přiměřeně.

(5) Rozhodnutí soudu se vždy vyhlásí, a to veřejně.

§ 252

Podklad pro rozhodnutí

Při rozhodování ve veřejném zasedání přihlédne soud jen k těm důkazům, které byly provedeny při veřejném zasedání.

§ 253

Odročení veřejného zasedání

(1) Soud odročí zahájené veřejné zasedání z důležitých důvodů, zejména tehdy,

1. a) nedostaví-li se osoba, jejíž osobní účast při veřejném zasedání je nutná a jejíž přítomnost nelze ihned zajistit, nebo
2. b) objeví-li se za veřejného zasedání potřeba provést důkazy, jež nelze provést ihned.

(2) Při pokračování v odročeném veřejném zasedání přednese předseda senátu podstatný obsah dosavadního jednání. Je-li toho třeba, zejména proto, že od odročení veřejného zasedání uplynula delší doba nebo se změnilo sestavení senátu, musí být provedeno celé jednání znova.

§ 254

Podpůrné užití ustanovení o hlavním líčení

Na veřejnost, počátek a řízení veřejného zasedání se užije přiměřeně ustanovení §§ 214 až 216, 218, 219, 221 a 222.

§ 255

Ochranné léčení a zabrání

(1) Nejde-li o případ, kdy si soud rozhodnutí o ochranném léčení nebo o zabrání vyhradil podle § 243 odst. 2 nebo 3, může je vyslovit ve veřejném zasedání, jen navrhne-li to prokurátor.

(2) V řízení o ochranném léčení musí mít obviněný obhájce (§ 35).

(3) Proti rozhodnutí o ochranném léčení a o zabrání je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.

§ 256

Pokud v zákoně není výslovně stanoveno, že soud rozhoduje v hlavním nebo odvolacím líčení anebo ve veřejném zasedání, rozhoduje v zasedání neveřejném.

§ 257

(1) Neveřejné zasedání je předseda senátu povinen připravit tak, aby jednání bylo možno skončit při jediném zasedání. Za tím účelem zařídí vše, čeho je třeba k zabezpečení úspěšného provedení neveřejného zasedání, zejména provede potřebné důkazy.

(2) O neveřejném zasedání vyrozumí předseda senátu prokurátora.

§ 258

Neveřejné zasedání se koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele; účast prokurátora při neveřejném zasedání není nutná. Jiné osoby jsou z účasti na neveřejném zasedání vyloučeny.

§ 259

(1) Je-li třeba při neveřejném zasedání provést důkazy, děje se tak přečtením protokolů a jiných písemností.

(2) Před tím, než se soud odebere k závěrečné poradě, udělí předseda senátu prokurátoru, je-li přítomen, slovo ke konečnému vyjádření nebo návrhu.

(3) Rozhodnutí soudu se vždy vyhlásí.

§ 260

Neveřejné zasedání odročí soud jen z důležitých důvodů.

§ 261

Přípustnost a účinek

(1) Opravným prostředkem proti rozsudku soudu první stolice je odvolání.

(2) Odvolání má odkladný účinek.

§ 262

(1) Rozsudku může odvoláním odporovat

1. a) prokurátor pro nesprávnost kteréhokoli z výroků,
2. b) obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká,
3. c) zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku, který se jí přímo dotýká.

(2) Osoba oprávněná odporovat rozsudku pro nesprávnost některého jeho výroku může mu odporovat také pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, pokud toto porušení mohlo způsobit nesprávnost výroku.

§ 263

(1) V neprospěch obžalovaného může podat odvolání jen prokurátor.

(2) Ve prospěch obžalovaného mohou podat odvolání též prokurátor, příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel a druh. Prokurátor může tak učinit i proti vůli obžalovaného.

§ 264

Lhůta

(1) Odvolání se podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do osmi dnů (§§ 61 a 62) od doručení opisu rozsudku.

(2) Jestliže se rozsudek doručuje jak obžalovanému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci (§ 143), běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.

(3) Osobám uvedeným v § 263, s výjimkou prokurátora, končí lhůta k podání odvolání týmž dnem jako obžalovanému.

§ 265

Obsah odvolání

(1) Odvolání prokurátora a odvolání, které podává za obžalovaného jeho obhájce, musí být ve lhůtě uvedené v § 264 také odůvodněno tak, aby z něho bylo patrno, v které části je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo.

(2) Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.

§ 266

Vzdání se odvolání

Oprávněná osoba se může odvolání výslovně vzdát. Neúčinné je však prohlášení, jímž se oprávněná osoba odvolání vzdala dříve, než byl vyhlášen rozsudek, kterého se takové prohlášení týká.

§ 267

Zpětvzetí odvolání

(1) Osoba, která odvolání podala, může je výslovným prohlášením vzít zpět, a to až do doby, než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě.

(2) Odvolání prokurátora může vzít zpět i nadřízený prokurátor.

(3) Odvolání, které podal za obžalovaného jeho obhájce nebo jeho zákonný zástupce, a odvolání, které podala ve prospěch obžalovaného jiná oprávněná osoba, může být vzato zpět jen s výslovným souhlasem obžalovaného.

(4) Zpětvzetí odvolání vezme usnesením na vědomí předseda senátu odvolacího soudu, a bylo-li odvolání vzato zpět dříve, než byla věc odvolacímu soudu předložena, předseda senátu soudu první stolice.

§ 268

Řízení u soudu první stolice

(1) Předseda senátu doručí opis odvolání, po případě i opis podání, jímž bylo odvolání odůvodněno, ostatním stranám. Upozorní je přitom, že se mohou k odvolání vyjádřit. Dojde-li jejich vyjádření, doručí jeho opis odvolateli.

(2) Jakmile lhůta k podání odvolání všem oprávněným osobám uplynula, předloží předseda senátu spisy odvolacímu soudu.

§ 269

Odvolací soud

O odvolání proti rozsudku lidového soudu rozhoduje nadřízený krajský soud. O odvolání proti rozsudku krajského soudu jako soudu první stolice rozhoduje nejvyšší soud.

§ 270

(1) Odvolací soud zamítne odvolání v neveřejném zasedání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět.

(2) Jako opožděné nemůže být zamítnuto odvolání, které oprávněná osoba podala později jen proto, že se řídila nesprávným poučením soudu.

§ 271

Odvolací soud zruší v neveřejném zasedání napadený rozsudek a zastaví trestní stíhání, shledá-li, že jsou tu okolnosti, jež by odůvodňovaly zastavení trestního stíhání již soudem první stolice (§ 245 odst. 1 a 2).

§ 272

(1) Odvolací soud přeruší v neveřejném zasedání trestní stíhání, nastanou-li nebo vyjdou-li najevo teprve po vyhlášení napadeného rozsudku okolnosti uvedené v § 193 odst. 1 písm. a) až d).

(2) Odvolací soud zruší v neveřejném zasedání napadený rozsudek a přeruší trestní stíhání, měl-li tak učinit již soud první stolice (§ 246).

§ 273

Odvolací soud zruší v neveřejném zasedání napadený rozsudek a postoupí věc příslušnému soudu, měl-li tak učinit už soud první stolice (§ 247).

§ 274

(1) Odvolací soud zruší v neveřejném zasedání napadený rozsudek a vrátí věc k novému projednání v první stolici, shledá-li, že v hlavním líčení, jež předcházelo rozsudku,

1. a) soud nebyl řádně obsazen,
2. b) rozhodování se zúčastnil vyloučený soudce,
3. c) obžalovaný neměl obhájce, ač šlo o případ, kdy ho mít musí, nebo
4. d) bylo jednáno v nepřítomnosti obžalovaného, ač pro to nebyly zákonné předpoklady.

(2) Stejně postupuje odvolací soud, shledá-li, že obžalovanému nebyla poskytnuta lhůta k přípravě obhajoby (§ 212 odst. 1).

§ 275

(1) Odvolací soud zruší v neveřejném zasedání napadený rozsudek a vrátí věc k novému projednání v první stolici také tehdy, považuje-li to za potřebné

1. a) pro vady řízení rozsudku předcházejícího, zejména proto, že v tomto řízení byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit náležité objasnění věci a práva obhajoby,
2. b) pro vady rozsudku, zejména pro nejasnost nebo neúplnost skutkových zjištění, nebo
3. c) protože o podstatných okolnostech případu by v odvolacím řízení bylo nutno provádět obsáhlé dokazování.

(2) Považuje-li to pro náležité objasnění věci odvolací soud za potřebné, může při zrušení rozsudku též vyslovit, že se věc vrací prokurátoru k došetření. Takové rozhodnutí má účinky uvedené v §§ 203 a 206.

§ 276

(1) Nebylo-li odvolání zcela vyřízeno už v neveřejném zasedání, nařídí předseda senátu odvolací líčení.

(2) Na nařízení odvolacího líčení, na veřejnost, řízení a odročení odvolacího líčení, na provádění důkazů při něm a na přítomnost soudních osob při odvolacím líčení se užije ustanovení platných pro hlavní líčení. Účast prokurátora při odvolacím líčení je povinná. Obžalovaný musí mít při odvolacím líčení obhájce ve všech případech, kdy ho musel mít při hlavním líčení.

(3) V nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě, lze odvolací líčení konat jen tehdy, jestliže výslovně prohlásí, že se účasti při odvolacím líčení vzdává. V nepřítomnosti obžalovaného, který je na svobodě, lze odvolací líčení konat jen tehdy, jestliže byl k odvolacímu líčení včas a řádně předvolán.

§ 277

(1) Po zahájení odvolacího líčení přednese předseda senátu nebo jím určený člen senátu napadený rozsudek, sdělí podstatný obsah dosavadního řízení a uvede, které vady rozsudku anebo řízení jemu předcházejícího jsou v odvolání vytýkány.

(2) Po tomto přednesu vyzve strany, aby se k věci vyjádřily. Strana, která podala odvolání, obdrží slovo nejdříve.

(3) Nejsou-li strany přítomny nebo žádají-li o to, přečte se jejich odvolání nebo vyjádření k němu ze spisu.

§ 278

Pokládá-li to odvolací soud k odstranění pochybností o správnosti a úplnosti skutkových zjištění, o které soud první stolice své rozhodnutí opřel, nebo k náležitému objasnění věci za potřebné, může opakovat při odvolacím líčení důkazy provedené soudem první stolice a může provést i důkazy další.

§ 279

Po skončení dokazování udělí předseda senátu slovo stranám k závěrečným řečem. Obhájce a obžalovaný mají právo mluvit poslední.

§ 280

Odvolací soud učiní v odvolacím líčení některé z rozhodnutí uvedených v §§ 270 až 275, shledá-li teprve v odvolacím líčení, že tu jsou okolnosti odůvodňující takové rozhodnutí.

§ 281

Odvolací soud v odvolacím líčení odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.

§ 282

(1) Odvolací soud může napadený rozsudek zrušit a sám hned ve věci rozsudkem rozhodnout jen tehdy, jestliže své rozhodnutí opírá

1. a) o skutkový stav, který soud první stolice v napadeném rozsudku správně zjistil, nebo
2. b) o skutkový stav, který zjistil sám na podkladě důkazů provedených v odvolacím líčení.

(2) Odvolací soud však nemůže sám

1. a) uznat obžalovaného vinným skutkem, pro nějž ho soud první stolice obžaloby zprostil,
2. b) uznat obžalovaného vinným těžším trestným činem, než jakým jej mohl uznat vinným soud první stolice (§ 239),
3. c) uložit obžalovanému trest smrti, neuložil-li mu jej už soud první stolice.

(3) Nerozhodne-li odvolací soud podle odstavce 1 anebo nemůže-li sám rozhodnout ve věci z některého z důvodů uvedených v odstavci 2, zruší napadený rozsudek a věc vrátí k novému projednání v první stolici.

§ 283

Nezamítne-li odvolací soud odvolání podle § 270, je povinen přezkoumat správnost všech výroků rozsudku, proti nimž může odvolatel podat odvolání, i správnost postupu řízení, které předcházelo rozsudku, přihlížeje přitom i k vadám, které nebyly odvoláním vytýkány.

§ 284

Byla-li odvoláním napadena jen část rozsudku týkající se některé z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozsudkem, přezkoumá odvolací soud jen správnost výroků týkajících se této osoby a správnost řízení předcházejícího oné části rozsudku.

§ 285

Jestliže je vadná jen část napadeného rozsudku a lze ji oddělit od ostatních, zruší odvolací soud rozsudek jen v této části; zruší-li však, byť i jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i výroky o nároku poškozeného na náhradu škody a o tom, zda obžalovaný zažalovaným skutkem ohrozil vážnost a čest hodnosti důstojníka ozbrojeného sboru, pokud ve zrušeném výroku o vině mají podklad.

§ 286

Byl-li rozsudek soudu první stolice zrušen jen v důsledku odvolání podaného ve prospěch obžalovaného, nemůže odvolací soud uložit obžalovanému těžší trest, než jaký mu byl uložen napadeným rozsudkem.

§ 287

Prospívá-li důvod, z něhož rozhodl odvolací soud ve prospěch některého obžalovaného, také dalšímu spoluobžalovanému nebo zúčastněné osobě, rozhodne odvolací soud vždy též ve prospěch tohoto spoluobžalovaného nebo ve prospěch zúčastněné osoby. Stejně rozhodne ve prospěch obžalovaného, kterému prospívá důvod, z něhož rozhodl ve prospěch zúčastněné osoby.

§ 288

Rozhodne-li odvolací soud, že se věc vrací k novému projednání v první stolici, může zároveň nařídit, aby byla projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu, anebo aby ji projednal a rozhodl jiný soud téhož druhu téže stolice v jeho obvodě.

§ 289

Soud, jemuž věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí v první stolici, je vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí odvolací soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení odvolací soud nařídil.

§ 290

Byl-li napadený rozsudek zrušen jen v důsledku odvolání podaného ve prospěch obžalovaného, nemůže být obžalovanému v novém řízení uložen těžší trest, než jaký mu byl uložen napadeným rozsudkem.

§ 291

(1) Proti pravomocnému rozhodnutí soudu, jímž byl porušen zákon, jakož i proti pravomocnému rozhodnutí soudu, které bylo učiněno na základě vadného postupu řízení, může generální prokurátor nebo předseda nejvyššího soudu podat u nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona; generální prokurátor ji může podat i proti takovému rozhodnutí prokurátora.

(2) Pokud jde o trest, lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je v očividném nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost.

(3) Týká-li se rozhodnutí uvedené v odstavci 1 více osob, lze podat stížnost pro porušení zákona též jen proti oné části rozhodnutí, která se týká některé z těchto osob.

§ 292

(1) O stížnosti pro porušení zákona rozhoduje nejvyšší soud ve veřejném zasedání za účasti generálního prokurátora.

(2) Směřuje-li stížnost pro porušení zákona proti rozhodnutí senátu nebo předsedy senátu nejvyššího soudu, rozhoduje o ní plenum nejvyššího soudu, pokud si rozhodnutí nevyhradilo presidium nejvyššího soudu. Presidium a plenum nejvyššího soudu rozhodují v těchto případech v neveřejném zasedání za účasti generálního prokurátora.

(3) Proti rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona není stížnost pro porušení zákona přípustná.

§ 293

(1) Nejvyšší soud přezkoumá správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předchází.

(2) Byla-li stížnost pro porušení zákona omezena podle § 291 odst. 3, přezkoumá správnost jen oněch výroků napadeného rozhodnutí, které se týkají osoby, jíž se stížnost pro porušení zákona dotýká, jakož i řízení, jež této části napadeného rozhodnutí předchází.

§ 294

Shledá-li nejvyšší soud, že zákon porušen nebyl, stížnost pro porušení zákona usnesením zamítne.

§ 295

Shledá-li nejvyšší soud, že zákon byl porušen, vysloví rozsudkem, že napadeným rozhodnutím, po případě jeho částí (§ 291 odst. 3), anebo v řízení rozhodnutí takovému předcházejícím byl porušen zákon.

§ 296

(1) Výrok podle § 295 se nedotýká právní moci rozhodnutí, o něž jde.

(2) Byl-li však porušen zákon v neprospěch obviněného, zruší nejvyšší soud zároveň s výrokem uvedeným v § 295 napadené rozhodnutí (jeho část), po případě též vadné řízení mu předcházející, jakož i rozhodnutí na zrušené rozhodnutí (jeho část) obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, nemohou v něm mít nadále podklad. Zruší-li výrok o vině, zruší též celý výrok o trestu, jakož i výroky o nároku poškozeného na náhradu škody a o tom, zda obžalovaný zažalovaným skutkem ohrozil vážnost a čest hodnosti důstojníka ozbrojeného sboru, pokud ve zrušeném výroku o vině mají podklad. Ustanovení § 287 se užije obdobně.

(3) I když porušení zákona se nestalo v neprospěch obviněného, může nejvyšší soud postupovat podle odstavce 2, jestliže takový postup navrhne generální prokurátor nebo předseda nejvyššího soudu ve stížnosti pro porušení zákona podané do 3 měsíců po právní moci napadeného rozhodnutí (jeho části), a jde-li o rozhodnutí soudu druhé stolice, do 3 měsíců po doručení tohoto rozhodnutí prokurátoru a jestliže nejvyšší soud rozhodne o stížnosti pro porušení zákona nejpozději do 3 měsíců od jejího podání.

(4) Je-li toho podle povahy věci třeba, nejvyšší soud

1. a) nařídí soudu nebo prokurátoru, o jehož rozhodnutí jde, anebo jinému soudu nebo prokurátoru, aby věc znovu projednal a rozhodl; při novém rozhodování je soud nebo prokurátor vázán právním názorem, který ve věci vyslovil nejvyšší soud, nebo
2. b) rozhodne sám ve věci.

(5) Byl-li však zrušen rozsudek, nemůže nejvyšší soud sám

1. a) uznat obžalovaného vinným skutkem, pro nějž byl napadeným rozsudkem obžaloby zproštěn nebo pro který bylo trestní stíhání zastaveno,
2. b) uznat obžalovaného vinným těžším trestným činem, než jakým mohl být uznán vinným napadeným rozsudkem,
3. c) uložit obžalovanému trest smrti.

(6) Jestliže je nezákonný jen některý výrok napadeného rozhodnutí (jeho části) a lze jej oddělit od ostatních, omezí nejvyšší soud své rozhodnutí podle odstavce 2 až 5 jen na tento výrok.

§ 297

Záleží-li porušení zákona v tom, že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, může nejvyšší soud za podmínek uvedených v § 296 odst. 2 nebo 3 nařídit v rozsudku soudu nebo prokurátoru, o jehož rozhodnutí jde, nebo jinému soudu nebo prokurátoru příslušná doplnění; při doplnění je soud nebo prokurátor vázán právním názorem, který ve věci vyslovil nejvyšší soud.

§ 298

(1) Byl-li zákon porušen jen v neprospěch obviněného, nemůže novým rozhodnutím dojít ke změně v neprospěch obviněného.

(2) Byl-li porušen zákon v neprospěch obviněného, nepřekáží jeho smrt provedení řízení podle předchozích ustanovení; trestní stíhání tu nelze zastavit proto, že obviněný zemřel.

§ 299

Byla-li podána stížnost pro porušení zákona proti rozhodnutí, kterým byl porušen zákon v neprospěch obviněného, může předseda nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon trestu; byl-li napadeným rozsudkem uložen trest smrti, odloží předseda nejvyššího soudu jeho výkon vždy.

§ 300

(1) Skončilo-li trestní stíhání pravomocným rozsudkem nebo pravomocným usnesením soudu o zastavení trestního stíhání, lze v trestním stíhání pro týž skutek pokračovat jen tehdy, byla-li povolena obnova tohoto řízení.

(2) Obnova řízení uvedeného v odstavci 1 se povolí,

1. a) vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody nebo o tom, zda zažalovaným skutkem byla ohrožena vážnost a čest hodnosti důstojníka ozbrojeného sboru, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl v očividném nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost,
2. b) vyjde-li jakkoli najevo, že prokurátor nebo soudce v původním řízení porušil trestným činem své úřední povinnosti.

(3) Obnova v neprospěch obviněného je vyloučena, jestliže

1. a) trestnost skutku zanikla promlčením trestního stíhání,
2. b) na skutek se vztahuje rozhodnutí presidenta republiky, kterým nařídil, aby se v trestním stíhání nepokračovalo, nebo
3. c) obviněný zemřel.

(4) Obnova je vyloučena též tehdy, jestliže návrh na povolení obnovy, směřující proti výroku o nároku poškozeného na náhradu škody, nebyl podán do pěti let po právní moci odsuzujícího rozsudku.

§ 301

(1) Bylo-li trestní stíhání vedené proti určité osobě zastaveno usnesením prokurátora, lze v trestním stíhání proti této osobě pro týž skutek pokračovat jen tehdy, byla-li povolena obnova tohoto řízení.

(2) Obnova řízení uvedeného v odstavci 1 se povolí,

1. a) vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy prokurátoru dříve neznámé, které by mohly odůvodnit podání obžaloby, nebo
2. b) vyjde-li jakkoli najevo, že prokurátor v původním řízení porušil trestným činem své úřední povinnosti.

(3) Obnova řízení uvedeného v odstavci 1 v neprospěch obviněného je vyloučena, jestliže jsou zde okolnosti uvedené v § 300 odst. 3.

§ 302

Osoby oprávněné k návrhu na povolení obnovy

(1) Obnovu lze povolit jen na návrh oprávněné osoby.

(2) Návrh v neprospěch obviněného může podat jen prokurátor.

(3) Návrh ve prospěch obviněného mohou kromě obviněného podat též osoby, které by mohly podat odvolání v jeho prospěch; mohou tak učinit i po smrti obviněného. Prokurátor a jiné osoby, které by mohly podat odvolání ve prospěch obviněného i proti jeho vůli, mohou i proti jeho vůli podat též návrh na povolení obnovy v jeho prospěch.

(4) Doví-li se soud, úřad nebo jiný státní orgán o okolnosti, která by mohla odůvodnit návrh na povolení obnovy, je povinen oznámit ji prokurátoru. Jestliže jde o okolnost, která by mohla odůvodnit návrh na povolení obnovy ve prospěch obviněného, a prokurátor takový návrh nepodá sám, je povinen neprodleně o ní zpravit obviněného, nebo není-li to možné, jinou osobu oprávněnou k podání návrhu.

§ 303

Příslušnost soudu

(1) O návrhu na povolení obnovy směřujícím toliko proti výroku o nároku poškozeného na náhradu škody rozhoduje lidový soud s pravomocí ve věcech občanskoprávních, v jehož obvodě má poškozený bydliště, a nemá-li bydliště, lidový soud, v jehož obvodě má poškozený pobyt.

(2) V ostatních případech rozhoduje o návrhu na povolení obnovy soud, který ve věci rozhodl v první stolici, a v případě, že trestní stíhání bylo zastaveno usnesením prokurátora, soud, který by byl příslušný rozhodovat o obžalobě. Přestože v první stolici rozhodl lidový soud, rozhoduje o návrhu na povolení obnovy krajský soud, jestliže to navrhuje krajský prokurátor s odůvodněním, že vzhledem ke skutečnostem nebo důkazům najevo vyšlým jde o trestný čin náležející k příslušnosti krajského soudu.

§ 304

(1) O návrhu na povolení obnovy směřujícím toliko proti výroku o nároku poškozeného na náhradu škody rozhoduje lidový soud přiměřeně podle předpisů o řízení ve věcech občanskoprávních.

(2) V ostatních případech rozhoduje o návrhu na povolení obnovy soud ve veřejném zasedání. Shledá-li, že návrh na povolení obnovy není důvodný anebo že byl podán neoprávněnou osobou, že směřuje jen proti rozhodnutí (jeho části), u něhož obnova není přípustná, nebo že obnova je vyloučena (§§ 300 a 301), návrh zamítne. Jinak obnovu povolí a zruší původní rozhodnutí, avšak jen potud, pokud je návrh na povolení obnovy důvodný; zruší-li, byť i jen z části, výrok o vině, zruší celý výrok o trestu, jakož i výroky o nároku poškozeného na náhradu škody a o tom, zda zažalovaným skutkem byla ohrožena vážnost a čest hodnosti důstojníka ozbrojeného sboru, pokud mají v něm podklad. Zároveň zruší rozhodnutí na napadené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, nemohou v něm mít nadále podklad. Jestliže soud povolí obnovu, pokud jde o výrok o vině, a jestliže to považuje pro objasnění věci za potřebné, může spolu se zrušením původního rozhodnutí vyslovit, že se věc vrací prokurátoru k došetření. Takové rozhodnutí má účinky uvedené v §§ 203 a 206.

(3) Zamítnout návrhy na povolení obnovy v případě, že návrh byl podán neoprávněnou osobou, že směřuje jen proti rozhodnutí (jeho části), u něhož obnova není přípustná, nebo že obnova je vyloučena (§§ 300 a 301), může soud též v neveřejném zasedání.

(4) Proti rozhodnutí, podle odstavců 2 a 3 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.

§ 305

Povolí-li soud obnovu ve prospěch obviněného z důvodu, který prospívá také některému spoluobviněnému nebo zúčastněné osobě, povolí zároveň obnovu též ve prospěch tohoto spoluobviněného nebo zúčastněné osoby a zruší původní rozhodnutí a rozhodnutí na ně navazující v rozsahu uvedeném v § 304 odst. 2, též pokud se týká tohoto spoluobviněného nebo zúčastněné osoby.

§ 306

(1) Byl-li podán návrh na povolení obnovy ve prospěch odsouzeného, odloží soud výkon trestu smrti až do rozhodnutí o tomto návrhu; stejně může na tutéž dobu odložit nebo přerušit také výkon jiných trestů.

(2) Vykonává-li se na odsouzeném v době rozhodování o návrhu na povolení obnovy trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem, rozhodne soud po právní moci usnesení, jímž se spolu s povolením obnovy zruší výrok o trestu obsažený v původním rozsudku, neprodleně o vazbě obviněného.

§ 307

(1) Jestliže byla pravomocně povolena obnova týkající se toliko výroku o nároku poškozeného na náhradu škody a řízení ve věci samé nebylo spojeno již s řízením o návrhu na obnovu, koná nové řízení o tomto nároku lidový soud povolivší obnovu, a to podle předpisu o řízení ve věcech občanskoprávních.

(2) Byla-li pravomocně povolena obnova řízení skončeného usnesením prokurátora o zastavení trestního stíhání, v přípravném řízení se pokračuje.

(3) V ostatních případech koná po pravomocném povolení obnovy nové hlavní líčení na podkladě původní obžaloby soud, který o povolení obnovy rozhodl v první stolici, ledaže bylo vysloveno, že se věc vrací prokurátoru k došetření (§ 304 odst. 2). Jestliže byla povolena obnova, jen pokud jde o některý z více sbíhajících se trestných činů, za něž byl pravomocně uložen úhrnný trest nebo více trestů, jež jsou navzájem v poměru naznačeném v § 22 odst. 2 tr. zák., a soud vyslovil, že se věc vrací prokurátoru k došetření, stanoví soud po právní moci usnesení povolujícího obnovu ve veřejném zasedání přiměřený trest za zbývající trestné činy; proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.

§ 308

Byla-li povolena obnova jen ve prospěch obviněného,

1. a) doba od právní moci původního rozsudku do právní moci usnesení povolujícího obnovu se do promlčecí doby nezapočítává,
2. b) nesmí mu být novým rozsudkem uložen trest přísnější, než jaký mu byl uložen původním rozsudkem, a byl-li mu v původním řízení uložen trest úhrnný nebo více trestů, jež jsou navzájem v poměru naznačeném v § 22 odst. 2 tr. zák., nesmí přiměřený trest stanovený podle § 307 odst. 3 spolu s trestem, který bude po případě uložen za trestný čin, jehož se týkalo povolení obnovy, převyšovat trest uložený v původním řízení,
3. c) nepřekáží jeho smrt provedení dalšího řízení a trestní stíhání nelze zastavit proto, že obviněný zemřel.