trestní řád

§ 196

Věci předběžně projednávané

(1) Podanou obžalobu je nutno u soudu předběžně projednat, jestliže

1. a) skutek obviněného je v ní označen jako trestný čin, na který zákon stanoví trest smrti nebo trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje dvě léta,
2. b) obviněný je ve vazbě,
3. c) jde o řízení proti mladistvému, nebo
4. d) jde o řízení proti uprchlému.

(2) Mimo případy uvedené v odstavci 1 se obžaloba u soudu předběžně projedná jen tehdy, nařídí-li to předseda senátu, zejména proto, že je na místě učinit některé z rozhodnutí uvedených v § 199 odst. 1 písm. a) až d) nebo v § 199 odst. 2.

§ 197

Rozsah přezkumné povinnosti

(1) Při předběžném projednání obžaloby přezkoumá soud na podkladě spisu,

1. a) zda je k projednání věci příslušný,
2. b) zda tu nejsou skutečnosti odůvodňující zastavení nebo přerušení trestního stíhání,
3. c) zda právní posouzení skutku v obžalobě jest správné,
4. d) zda přípravné řízení bylo provedeno podle zákona, zejména zda v něm nebyly porušeny procesní předpisy zaručující práva obviněného,
5. e) zda věc je dostatečně objasněna a zda výsledky přípravného řízení odůvodňují obžalobu.

(2) Při předběžném projednání přezkoumá soud vždy obžalobu v celém rozsahu, i když důvod, pro který předběžné projednání bylo nařízeno, se týká jen její části.

§ 198

Způsob projednání

(1) Předběžné projednání obžaloby se koná v neveřejném zasedání. Předseda senátu podá o věci zprávu zaměřenou na otázky, které je třeba řešit (§ 197).

(2) Před zasedáním může předseda senátu za účelem usnadnění rozhodnutí vyslechnout obviněného a opatřit potřebná vysvětlení.

(3) Důkazy týkající se podstaty obvinění se v tomto období řízení neprovádějí.

§ 199

(1) Po probrání věci soud

1. a) postoupí věc jinému soudu, není-li sám k jejímu projednání příslušný,
2. b) trestní stíhání přeruší, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 193 odst. 1 písm. a) až d),
3. c) trestní stíhání zastaví, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 192 odst. 1,
4. d) věc vrátí prokurátoru k došetření, je-li toho třeba k odstranění vad přípravného řízení nebo k náležitému objasnění věci, nebo
5. e) obžalobu přijme.

(2) Soud může trestní stíhání zastavit též tehdy, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 192 odst. 2, nebo věc postoupit, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 194 a soud považuje takové vyřízení za postačující.

(3) Proti rozhodnutím podle odstavce 1 písm. a) až d) a odstavce 2 může prokurátor podat stížnost, jež má, pokud nejde o přerušení trestního stíhání, odkladný účinek.

§ 200

Postoupit věc jinému soudu nemůže soud, jemuž byla věc postoupena podle § 199 odst. 1 písm. a) nadřízeným soudem, ledaže by se skutkový podklad pro posouzení příslušnosti mezitím podstatně změnil.

§ 201

Zastavit trestní stíhání z důvodu uvedeného v § 192 odst. 1 písm. c) může soud teprve tehdy, když prokurátor, jemuž věc byla podle § 199 odst. 1 písm. d) vrácena k došetření, předloží obžalobu znovu, ačkoliv ani po došetření není podezření proti obviněnému dostatečně odůvodněno.

§ 202

Má-li soud za to, že při správném použití zákona je nutno skutek, který je předmětem obžaloby, posoudit podle jiného ustanovení zákona, než podle kterého jej posuzovala obžaloba, vrátí věc prokurátoru k došetření, je-li třeba vzhledem k odchylnému právnímu posouzení věc ještě blíže objasnit, zejména s hlediska možné nové obhajoby. Není-li došetření věci třeba, upozorní soud na možnost odchylného právního posouzení skutku v usnesení o přijetí obžaloby.

§ 203

(1) Vrátí-li soud věc prokurátoru k došetření, uvede v usnesení, v kterých směrech je třeba přípravné řízení doplnit a které skutečnosti je třeba objasnit, po případě které úkony je ještě třeba provést.

(2) Po právní moci rozhodnutí o vrácení věci prokurátoru k došetření se věc vrací do stavu přípravného řízení.

(3) Došetření je třeba provést ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí soudu. Prodloužit tuto lhůtu může jen nadřízený prokurátor.

§ 204

(1) Rozhodne-li soud, že obžalobu přijímá, projedná zároveň opatření potřebná k zajištění úspěšného provedení hlavního líčení a rozhodne, zda účast prokurátora při něm je povinná a zda obžalovaný musí mít obhájce, a zda by bylo možno hlavní líčení konat, i kdyby se obžalovaný nedostavil (§ 217 odst. 4).

(2) Je-li toho třeba, rozhodne také o vyloučení některé věci ze společného řízení nebo o spojení věci ke společnému řízení, a o rozsahu, v jakém se bude u hlavního líčení provádět dokazování.

§ 205

Při předběžném projednávání obžaloby rozhodne soud vždy také o dalším trvání vazby.

§ 206

Nové předběžné projednání obžaloby

(1) Podá-li prokurátor ve věci, která mu byla soudem vrácena, obžalobu znovu, koná se o ní za podmínek uvedených v § 196 nové předběžné projednání.

(2) Za těchto podmínek se obžaloba znovu předběžně projedná také u soudu, jemuž byla věc podle § 199 odst. 1 písm. a) postoupena.

§ 207

Jakmile je obžaloba soudem přijata, rozhoduje soud samostatně všechny otázky s dalším řízením souvisící a je povinen z úřední povinnosti, nevyčkávaje dalších návrhů stran, učinit všechna rozhodnutí a opatření, jichž je třeba k vyřízení obžaloby, ke skončení věci a k výkonu rozhodnutí soudu.

§ 208

(1) Vezme-li prokurátor obžalobu zpět dříve, než byla soudem přijata, a ve věcech, v nichž se nekonalo předběžné projednání obžaloby, dříve, než bylo zahájeno hlavní líčení (§ 220), vrací se věc do stavu přípravného řízení.

(2) Prohlášení prokurátora o zpětvzetí obžaloby po přijetí obžaloby soudem a ve věcech, v nichž se nekonalo předběžné projednání obžaloby, po zahájení hlavního líčení (§ 220) je neúčinné a nezbavuje soud povinnosti o obžalobě rozhodnout.

§ 209

Doručení obžaloby

(1) Obžalobu, která byla po předběžném projednání soudem přijata anebo kterou nebylo třeba předběžně projednávat, doručí předseda senátu obžalovanému a jeho obhájci, a není-li obžalovaný svéprávný, též jeho zákonnému zástupci. Obžalobu, která obsahuje návrh na zabrání věci náležející jiné osobě než obžalovanému, doručí předseda senátu také této osobě. K doručované obžalobě se připojí seznam důkazů, pokud nebyl pojat již do obžaloby. Byla-li obžaloba předběžně projednána, připojí se k ní též opis usnesení o jejím přijetí soudem.

(2) Osoby, jimž se obžaloba doručuje, je nutno zároveň vyzvat, aby návrhy na provedení dalších důkazů u hlavního líčení včas soudu sdělily s uvedením okolností, které mají být těmito důkazy objasněny.

(3) Obžaloba musí být doručena nejpozději s předvoláním k hlavnímu líčení nebo s vyrozuměním o něm.

§ 210

Zajištění úspěšného provedení hlavního líčení

(1) Hlavní líčení připraví předseda senátu tak, aby je bylo možno skončit při jediném zasedání.

(2) Dojdou-li ještě před hlavním líčením návrhy na provedení dalších důkazů, učiní předseda senátu potřebná opatření, aby důkazy, s jejichž připuštěním je možno počítat, byly po ruce a bylo je možno při hlavním líčení provést.

(3) Považuje-li to k přípravě hlavního líčení za potřebné, může předseda senátu vyslechnout obžalovaného, zejména o tom, zda chce učinit nová sdělení nebo nové návrhy.

§ 211

Náhradní soudce

(1) Bude-li hlavní líčení podle očekávání trvat delší dobu, zařídí předseda soudu, aby se ho zúčastnil jeden nebo dva soudci náhradní.

(2) Náhradní soudce má při hlavním líčení postavení člena senátu. Má zejména právo klást vyslýchaným osobám otázky a dožadovat se vysvětlení. Porady a hlasování se však zúčastní jen v tom případě, je-li přibrán na místo soudce, kterému zabránila nějaká překážka v další účasti na hlavním líčení. Soudce, za něhož nastoupil náhradní soudce, se hlavního líčení dále již neúčastní.

§ 212

(1) Den hlavního líčení stanoví předseda senátu tak, aby obžalovaný od doručení předvolání a obhájce od vyrozumění měli aspoň pětidenní lhůtu k přípravě a aby tato lhůta byla podle možnosti zachována i u ostatních osob, které se k hlavnímu líčení předvolávají nebo se o něm vyrozumívají (§ 213). Lhůtu k přípravě lze u obžalovaného a obhájce zkrátit jen s jejich souhlasem, a to nikoli pod tři dny.

(2) Obžalovaného je třeba při předvolání upozornit na to, že nedostaví-li se, může být předveden. Přichází-li v úvahu možnost konat hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného (§ 217 odst. 4), je třeba obžalovaného při předvolání na tuto možnost upozornit.

§ 213

Předseda senátu o hlavním líčení vyrozumí prokurátora, zákonného zástupce obžalovaného, obhájce, jakož i poškozeného a zúčastněnou osobu, nebo mají-li zmocněnce, jejich zmocněnce; poškozeného přitom upozorní, že nedostaví-li se k hlavnímu líčení, bude o jeho nároku na náhradu škody rozhodováno na podkladě jeho návrhů, pokud jsou obsaženy ve spise nebo pokud soudu dojdou do zahájení hlavního líčení.

§ 214

(1) Hlavní líčení se koná veřejně.

(2) Přístup k němu lze odepřít jen osobám nezletilým, osobám ozbrojeným, pokud povinnost nosit zbraň jim neukládají služební předpisy, a osobám, které se dostavily ve stavu vzbuzujícím pohoršení. Veřejnosti hlavního líčení není na překážku, učiní-li se nezbytná opatření proti přeplňování jednací síně.

§ 215

(1) Veřejnost může být vyloučena, jen kdyby veřejné projednávání věci při hlavním líčení ohrozilo státní, hospodářské nebo služební tajemství, nerušený průběh jednání anebo mravnost. Veřejnost lze vyloučit také jen pro část hlavního líčení.

(2) Rozsudek musí být vyhlášen vždy veřejně.

(3) O vyloučení veřejnosti rozhodne soud po slyšení obžalovaného usnesením, které se veřejně vyhlásí.

§ 216

(1) Soud může z důležitých důvodů povolit jednotlivým osobám k hlavnímu líčení přístup, i když veřejnost byla vyloučena.

(2) Na žádost obžalovaného musí být k hlavnímu líčení povolen přístup dvěma jeho důvěrníkům. Je-li obžalovaných více, má právo na volbu důvěrníků každý z nich. Jestliže by tak celkový počet důvěrníků vzrostl na více než šest a obžalovaní se mezi sebou o výběru nedohodnou, provede výběr soud. Byla-li veřejnost vyloučena pro ohrožení státního, hospodářského nebo služebního tajemství, mohou být za důvěrníky zvoleny jen takové osoby, proti nimž nemá soud námitek.

(3) Byla-li veřejnost vyloučena pro ohrožení státního, hospodářského nebo služebního tajemství, upozorní předseda senátu přítomné na trestní následky toho, kdyby nepovolaným osobám vyjevili skutečnosti, o nichž se při jednání dovědí; může též zakázat, aby si přítomní činili písemné poznámky.

§ 217

Přítomnost při hlavním líčení

(1) Hlavní líčení se koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele a zpravidla též za účasti prokurátora.

(2) Účast prokurátora při hlavním líčení je povinná

1. a) ve vazebních věcech,
2. b) v řízení proti mladistvému,
3. c) v řízení proti uprchlému,
4. d) rozhodne-li tak soud při předběžném projednání obžaloby.

(3) Jde-li o případ, kdy účast prokurátora při hlavním líčení je povinná, musí mít obžalovaný obhájce, ledaže by výslovně prohlásil, že si obhájce nepřeje. Obžalovaný však musí mít obhájce vždy, koná-li se řízení o trestném činu, na který stanoví zákon trest smrti nebo trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, nebo považuje-li to soud za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obžalovaného má pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit.

(4) V nepřítomnosti obžalovaného lze, nejde-li o řízení proti uprchlému, hlavní líčení provést jen výjimečně, a to jsou-li zde současně tyto podmínky:

1. a) obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán,
2. b) o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení (§ 7 odst. 1) vyslechnut a byla dodržena ustanovení o vznesení obvinění a o seznámení obviněného s výsledky přípravného řízení,
3. c) soud pro malou závažnost věci a pro jasnost důkazního materiálu má za to, že věc lze i bez přítomnosti obžalovaného spolehlivě rozhodnout.

§ 218

(1) Před zahájením hlavního líčení sdělí předseda senátu věc, která bude projednávána, zjistí, zda se osoby, které byly k hlavnímu líčení předvolány nebo o něm vyrozuměny, dostavily, a zjistí jejich totožnost, a to zpravidla podle občanských průkazů. U osob, u kterých je třeba zachovat lhůtu k přípravě, zjistí, zda tato lhůta byla zachována.

(2) Jestliže se některá z předvolaných osob nedostavila, rozhodne soud po slyšení přítomných stran, zda je možno líčení přesto provést či zda je nutno je odročit. V tom případě se soud usnese také na opatřeních, kterých je třeba k tomu, aby účast nedostavivší se osoby při příštím hlavním líčení byla zajištěna.

§ 219

(1) Osoby, které mají být slyšeny jako svědci, vyzve předseda senátu, aby se odebraly do vykázaného jim prostoru a bez jeho dovolení se nevzdalovaly. Podle potřeby může učinit opatření, aby se zamezilo domlouvání svědků mezi sebou a se stranami.

(2) Poškozeného předseda senátu vyzve, aby učinil návrh stran svého nároku na náhradu škody.

(3) Uplatňuje-li někdo nárok, který mu zřejmě nepřísluší, nebo nárok, o němž nelze rozhodovat v řízení před soudem, vysloví soud usnesením, že jej jako poškozeného k hlavnímu líčení nepřipouští. Toto rozhodnutí neváže soud, před nímž by nárok byl uplatněn v řízení ve věcech občanskoprávních.

§ 220

Přednesení obžaloby

Po provedení úkonů uvedených v §§ 218 a 219 prohlásí předseda senátu hlavní líčení za zahájené a vyzve prokurátora, aby přednesl obžalobu; koná-li se hlavní líčení bez účasti prokurátora, přečte obžalobu zapisovatel.

§ 221

(1) Hlavní líčení řídí předseda senátu.

(2) Je povinen přitom dbát, aby byla zachována důstojnost a vážnost soudního jednání, aby hlavní líčení nebylo zdržováno výklady, které nemají vztah k projednávané věci, a bylo zaměřeno co nejúčinněji k objasnění věci.

(3) Kdo se cítí opatřením předsedy senátu při řízení hlavního líčení zkrácen, může žádat, aby rozhodl senát. Takovou žádost i rozhodnutí o ní je třeba zaznamenat v protokole.

§ 222

(1) Osoby, které ruší pořádek, může předseda senátu vykázat z jednací síně.

(2) Obžalovaný může být vykázán jen usnesením senátu po předchozí výstraze, a to jen na dobu nezbytně nutnou. Byl-li mu povolen znovu přístup do jednací síně, sdělí mu předseda senátu podstatný obsah jednání konaného v jeho nepřítomnosti, aby se k němu mohl vyjádřit.

§ 223

(1) Po přednesení obžaloby se předseda senátu dotáže obžalovaného, zda obžalobě porozuměl. Je-li toho třeba, vysvětlí obžalovanému způsobem pro něho nejsrozumitelnějším podstatu obvinění.

(2) Obžalovanému je nutno poskytnout možnost, aby souvisle vylíčil skutkový děj a přednesl své vyjádření k tvrzení obžaloby. Teprve potom má předseda senátu obžalovanému klást otázky k odstranění mezer a k vysvětlení rozporů v jeho výpovědi.

(3) Protokol o dřívější výpovědi obžalovaného může být čten jen tehdy, když se jedná v nepřítomnosti obžalovaného, když obžalovaný odepře vypovídat anebo když se objeví podstatné rozpory mezi jeho dřívější výpovědí a jeho údaji při hlavním líčení. Na tyto rozpory je třeba obžalovaného upozornit a dotázat se ho na jejich příčiny.

§ 224

Je-li obžalovaných několik, provádí se jejich výslech v pořadí, které stanoví předseda senátu. Předseda senátu může učinit opatření, aby obžalovaný byl vyslýchán v nepřítomnosti spoluobžalovaných. Každého obžalovaného je však třeba vždy seznámit s obsahem výpovědi spoluobžalovaných, kteří byli vyslýcháni v jeho nepřítomnosti.

§ 225

Předseda senátu má dbát o to, aby svědek ještě nevyslechnutý nebyl přítomen při výslechu obžalovaného a jiných svědků. Je-li obava, že svědek v přítomnosti obžalovaného nevypoví pravdu, může předseda senátu nařídit, aby se obžalovaný na dobu jeho výslechu vzdálil z jednací síně. Po návratu do jednací síně musí mu však sdělit obsah svědkovy výpovědi, aby se obžalovaný k ní mohl vyjádřit.

§ 226

Jestliže znalec nepodal ve věci ještě písemný posudek anebo se od něho odchyluje nebo jej doplňuje, může mu předseda senátu uložit, aby posudek nebo jeho doplněk nadiktoval do protokolu nebo jej sám sepsal.

§ 227

(1) Místo výslechu svědka nebo znalce při hlavním líčení lze číst protokol o jejich výpovědi jen zcela výjimečně, jestliže soud tak rozhodne, ježto pro menší závažnost dokazované skutečnosti a jasnost ostatního důkazního materiálu nepokládá osobní výslech za nutný a zároveň

1. a) prokurátor i obžalovaný s tím souhlasí, nebo
2. b) osobní přítomnost svědka nebo znalce by byla spojena s nepřiměřenými obtížemi nebo náklady.

(2) Protokol o výpovědi spoluobžalovaného nebo svědka lze číst také tehdy, jestliže taková osoba

1. a) zemřela nebo se stala duševně chorou nebo nezvěstnou, nebo
2. b) při hlavním líčení neoprávněně odepřela vypovídat nebo se odchyluje v podstatných bodech od své dřívější výpovědi.

§ 228

Posudky a zprávy úřadů, státních ústavů nebo jiných orgánů, které plní úkoly státní správy, se přečtou vždy.

§ 229

(1) Listiny, jimiž se provádí důkaz, se při hlavním líčení přečtou a umožní se nahlédnout do nich stranám, a je-li toho třeba, též svědkům a znalcům.

(2) Jiné věcné důkazy se předloží stranám, a je-li toho třeba, též svědkům a znalcům.

§ 230

Obžalovaný musí být po provedení každého důkazu dotázán, zda se chce k němu vyjádřit; jeho vyjádření se zapíše do protokolu.

§ 231

Prokurátor, obžalovaný a jeho obhájce a zákonný zástupce, zúčastněná osoba, poškozený a jejich zmocněnci mohou se souhlasem předsedy senátu klást vyslýchaným osobám otázky, a to zpravidla teprve tehdy, když předseda senátu své dotazy skončil a když už nemají otázek členové senátu.

§ 232

Po provedení všech důkazů se předseda senátu dotáže stran, zda činí návrhy na doplnění dokazování; rozhodnutí o těchto důkazních návrzích přísluší senátu.

§ 233

(1) Není-li dalších důkazních návrhů nebo bylo-li rozhodnuto, že další důkazy se nepřipouštějí, prohlásí předseda senátu dokazování za skončené a udělí slovo k závěrečným řečem.

(2) Prokurátor nejprve shrne a zhodnotí výsledky hlavního líčení a vyjádří se o nebezpečnosti činu pro společnost a možnostech nápravy obžalovaného. Může mluvit i k otázce trestu, nesmí však navrhovat určitou jeho výměru.

(3) Po řeči prokurátora zdůvodní své návrhy poškozený, po případě jeho zmocněnec.

(4) Na to udělí předseda senátu slovo obhájci a obžalovanému, a je-li nesvéprávný, též jeho zákonnému zástupci. Je-li obžalovaných více, stanoví pořadí jejich řečí. Po nich udělí slovo zúčastněné osobě a jejímu zmocněnci.

(5) Ujal-li se po řeči obhájce nebo obžalovaného znovu slova prokurátor, mají obhájce a obžalovaný právo na to odpovědět.

(6) Závěrečné řeči může předseda senátu přerušit jen tehdy, vybočují-li zřejmě z rámce projednávané věci.

§ 234

Po skončení závěrečných řečí a před odchodem k závěrečné poradě udělí předseda senátu obžalovanému poslední slovo. Během tohoto projevu nesmějí být obžalovanému ani soudem, ani nikým jiným kladeny otázky.

§ 235

Doplnění dokazování

(1) Shledá-li soud vzhledem k závěrečným řečem, poslednímu slovu obžalovaného nebo při závěrečné poradě, že je třeba ještě některou okolnost objasnit, usnese se, že dokazování bude doplněno.

(2) Po doplnění dokazování je třeba znovu dát slovo k závěrečným řečem a poslednímu slovu, a to i tehdy, nebylo-li třeba hlavní líčení k doplnění dokazování odročit.

§ 236

(1) Soud odročí hlavní líčení, jestliže

1. a) nebyla zachována předepsaná lhůta k přípravě (§ 212 odst. 1),
2. b) obžalovaný nemá obhájce, ač jej mít musí,
3. c) nedostaví se osoba, jejíž osobní účast při hlavním líčení je nutná a jejíž přítomnost nelze jinak zajistit,
4. d) je třeba provést důkazy, které nelze ihned opatřit, nebo
5. e) objeví se jiná překážka, pro kterou nelze v hlavním líčení pokračovat.

(2) Dříve než se hlavní líčení odročí, nutno zjistit, zda strany nehodlají navrhnout další důkazy.

(3) Při pokračování v odročeném hlavním líčení přednese předseda senátu podstatný obsah dosavadního jednání. Je-li toho třeba, zejména proto, že od odročení hlavního líčení uplynula delší doba nebo že se změnilo sestavení senátu, musí být provedeno hlavní líčení vždy znovu.

§ 237

Při rozhodování v hlavním líčení přihlédne soud jen k těm skutečnostem, které byly při hlavním líčení probrány, a k těm důkazům, které byly při hlavním líčení provedeny.

§ 238

(1) Soud může rozhodnout jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu.

(2) Vyjdou-li při hlavním líčení najevo okolnosti ukazující na to, že se obžalovaný dopustil ještě dalšího skutku, který je trestným činem, zaznamená soud tyto okolnosti v protokole a jeho opis zašle prokurátoru.

(3) Jestliže však skutek nově najevo vyšlý souvisí těsně se skutkem, který je předmětem projednávané obžaloby, a je žádoucí společné projednání a rozhodnutí, vrátí soud věc prokurátoru k došetření, ledaže by prokurátor u hlavního líčení prohlásil, že obžalovaného pro skutek nově najevo vyšlý nestíhá.

§ 239

(1) Shledá-li soud na podkladě výsledků hlavního líčení, že skutek, pro který je obžalovaný stíhán, má být při správném použití zákona posuzován podle jiného ustanovení, než podle kterého jej posuzovala obžaloba, a že je třeba vzhledem k odchylnému právnímu posouzení ještě dalšího objasnění věci, zejména s hlediska možnosti nové obhajoby, vrátí věc prokurátoru k došetření. Je-li však věc plně objasněna, takže došetření není třeba, rozhodne nejsa vázán právním posouzením skutku v obžalobě.

(2) Jestliže by však skutek měl být posuzován podle přísnějšího ustanovení zákona, než podle kterého jej posuzovala obžaloba, a obžalovaný na možnost tohoto přísnějšího posouzení nebyl už upozorněn podle § 202, musí jej soud na tuto možnost upozornit a hlavní líčení k přípravě obhajoby odročit, ledaže by obžalovaný výslovně žádal, aby se v hlavním líčení bez odročení pokračovalo. Při odročení je nutno zachovat lhůtu k přípravě podle § 212.

§ 240

(1) Věc vrácená prokurátoru k došetření podle § 238 odst. 3 a podle § 239 odst. 1 se vrací do stavu přípravného řízení.

(2) Prohlásí-li prokurátor ve věci, která mu byla vrácena podle § 238 odst. 3, že skutek nově najevo vyšlý nestíhá, pokračuje soud v jednání na podkladě původní obžaloby. Obžaloba se v tomto případě znovu předběžně neprojednává.

(3) Lhůta uvedená v § 203 odst. 3 se vztahuje i na věci vrácené podle § 238 odst. 3 a § 239 odst. 1.

§ 241

O tom, zda se obžalovaný uznává vinným či zda se obžaloby zprošťuje, rozhodne soud rozsudkem.

§ 242

Soud zprostí obžalovaného obžaloby,

1. a) nebylo-li prokázáno, že skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán, byl vůbec spáchán,
2. b) není-li tento skutek trestným činem ani přestupkem,
3. c) nebylo-li prokázáno, že tento skutek spáchal právě obžalovaný,
4. d) není-li obžalovaný pro nepříčetnost trestně odpovědný, nebo
5. e) zanikla-li trestnost činu.

§ 243

(1) Shledal-li soud důvod pro vyslovení ochranného opatření proti obžalovanému, může je nařídit i bez návrhu prokurátora.

(2) Jestliže v takovém případě potřebuje soud provést ještě další důkazy, které nemohou být provedeny ihned, vyhradí rozhodnutí o ochranném opatření veřejnému zasedání.

(3) Postupovat podle odstavce 2 lze i tehdy, jestliže prokurátor učinil návrh na zabrání věci nenáležející obžalovanému.

§ 244

(1) Zprostí-li soud obžalovaného obžaloby, odkáže poškozeného s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

(2) Uzná-li soud obžalovaného vinným, přizná poškozenému nárok na náhradu škody vůči obžalovanému, jestliže nárok a jeho výše jsou výsledky trestního řízení odůvodněny. Jinak odkáže poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních.

(3) Přizná-li soud uplatněný nárok, ať již z jakéhokoli důvodu, jen z části, odkáže poškozeného se zbytkem jeho nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.

(4) Výrok o povinnosti obžalovaného k náhradě škody musí přesně označovat osobu oprávněného a nárok, který mu byl přisouzen. Lhůta k plnění činí 15 dnů. V odůvodněných případech může soud vyslovit, že závazek má být splněn ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti zároveň určí.

(5) Rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 soud neučiní, jestliže poškozený o přiznání nároku nepožádal do zahájení hlavního líčení.

§ 245

Zastavení trestního stíhání

(1) Soud zastaví trestní stíhání, shledá-li za hlavního líčení, že tu jsou okolnosti uvedené v § 6.

(2) Soud může zastavit trestní stíhání též tehdy, shledá-li za hlavního líčení, že tu jsou důvody uvedené v § 192 odst. 2.

(3) Rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 se může týkat také jen některého ze skutků, pro které byla podána obžaloba.

(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 a 2 může prokurátor podat stížnost, jež má odkladný účinek.

§ 246

Přerušení trestního stíhání

(1) Soud přeruší trestní stíhání, shledá-li za hlavního líčení, že tu jsou okolnosti uvedené v § 193 odst. 1 písm. a) až d).

(2) Pomine-li důvod přerušení, soud v trestním stíhání pokračuje.

(3) Proti rozhodnutí, jímž soud trestní stíhání přerušil, nebo jímž zamítl návrh na pokračování v něm, může prokurátor podat stížnost.

§ 247

Postoupení věci

(1) Shledá-li soud, že není příslušný, postoupí věc soudu příslušnému. Je však povinen věc sám rozhodnout, jestliže jde toliko o nepříslušnost místní a obžalovaný nepříslušnost nenamítl; stejně je povinen věc rozhodnout, měla-li by věc být postoupena soudu téhož druhu, avšak nižší stolice.

(2) Postoupit věc jinému soudu však nemůže soud, jemuž byla věc postoupena nadřízeným soudem, ledaže by se skutkový podklad pro posouzení příslušnosti mezitím podstatně změnil.

§ 248

(1) I tehdy, když obžaloba byla soudem přijata, soud v neveřejném zasedání trestní stíhání

1. a) zastaví, jestliže okolnosti uvedené v § 6 nastanou nebo najevo vyjdou mimo hlavní líčení,
2. b) přeruší, jestliže okolnosti uvedené v § 193 odst. 1 písm. a) až d) nastanou nebo najevo vyjdou mimo hlavní líčení.

(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 může prokurátor podat stížnost, jež má, pokud jde o zastavení trestního stíhání, odkladný účinek.

§ 249

Příprava veřejného zasedání

(1) Veřejné zasedání je předseda senátu povinen připravit tak, aby jednání bylo možno skončit při jediném zasedání. Za tím účelem zařídí vše, čeho je třeba k zabezpečení úspěšného provedení veřejného zasedání, zejména aby důkazy, s jejichž připuštěním je možno počítat, byly po ruce a bylo je možno při veřejném zasedání bezodkladně provést.

(2) K veřejnému zasedání předvolá předseda senátu osoby, jejichž osobní účast při veřejném zasedání je nutná.

(3) O veřejném zasedání vyrozumí předseda senátu prokurátora, osobu, na jejíž podnět k veřejnému zasedání dochází, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, nebyly-li předvolány podle odstavce 2, a dále jejich obhájce nebo zmocněnce a zákonného zástupce; k předvolání nebo vyrozumění připojí opis návrhu, kterým byl k veřejnému zasedání dán podnět.

(4) Den veřejného zasedání stanoví předseda senátu tak, aby osobě, na jejíž podnět k veřejnému zasedání dochází, a osobě, která může být přímo dotčena rozhodnutím, zbývala od doručení předvolání k veřejnému zasedání nebo vyrozumění o něm aspoň třídenní lhůta k přípravě. Zkrácení této lhůty je možné jen se souhlasem osoby, v jejímž zájmu je lhůta dána.

§ 250

Přítomnost při veřejném zasedání

(1) Veřejné zasedání se koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele.

(2) Nestanoví-li tento zákon něco jiného, není účast prokurátora a obhájce při veřejném zasedání nutná.

§ 251

Průběh veřejného zasedání

(1) Po zahájení veřejného zasedání přednese navrhovatel svůj návrh; není-li přítomen, přečte předseda senátu jeho návrh ze spisů. Koná-li se veřejné zasedání bez návrhu oprávněné osoby, sdělí předseda senátu podstatu věci. Poté se vyjádří osoba, která může být přímo dotčena rozhodnutím.

(2) Nato se provádějí důkazy. Na provádění důkazů se přiměřeně užije též ustanovení §§ 223 až 226, 228 až 230.

(3) Po provedení důkazů udělí předseda senátu slovo ke konečným návrhům. Je-li osobou, která může být přímo dotčena rozhodnutím, obviněný, udělí mu předseda senátu poslední slovo.

(4) Po konečných návrzích se soud odebere k závěrečné poradě. Ustanovení § 235 se tu užije přiměřeně.

(5) Rozhodnutí soudu se vždy vyhlásí, a to veřejně.

§ 252

Podklad pro rozhodnutí

Při rozhodování ve veřejném zasedání přihlédne soud jen k těm důkazům, které byly provedeny při veřejném zasedání.

§ 253

Odročení veřejného zasedání

(1) Soud odročí zahájené veřejné zasedání z důležitých důvodů, zejména tehdy,

1. a) nedostaví-li se osoba, jejíž osobní účast při veřejném zasedání je nutná a jejíž přítomnost nelze ihned zajistit, nebo
2. b) objeví-li se za veřejného zasedání potřeba provést důkazy, jež nelze provést ihned.

(2) Při pokračování v odročeném veřejném zasedání přednese předseda senátu podstatný obsah dosavadního jednání. Je-li toho třeba, zejména proto, že od odročení veřejného zasedání uplynula delší doba nebo se změnilo sestavení senátu, musí být provedeno celé jednání znova.

§ 254

Podpůrné užití ustanovení o hlavním líčení

Na veřejnost, počátek a řízení veřejného zasedání se užije přiměřeně ustanovení §§ 214 až 216, 218, 219, 221 a 222.

§ 255

Ochranné léčení a zabrání

(1) Nejde-li o případ, kdy si soud rozhodnutí o ochranném léčení nebo o zabrání vyhradil podle § 243 odst. 2 nebo 3, může je vyslovit ve veřejném zasedání, jen navrhne-li to prokurátor.

(2) V řízení o ochranném léčení musí mít obviněný obhájce (§ 35).

(3) Proti rozhodnutí o ochranném léčení a o zabrání je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.