Vyhláška ministra zahraničních věcí o Pařížské úmluvě na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883, revidované v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2. června 1911, v Haagu dne 6. listopadu 1925, v Londýně dne 2. června 1934, v Lisabonu dne 31. října 1958 a ve Stockholmu dne 14. července 1967

(1) Každá země, která není členskou zemí Unie, může přistoupit k tomuto znění Úmluvy, a stát se tak členem Unie. Listiny o přístupu se ukládají u generálního ředitele.

(2) Pro zemi, která není členskou zemí Unie a která uložila listiny o přístupu jeden anebo více měsíců přede dnem, kdy vstoupí v platnost ustanovení tohoto znění, vstoupí toto znění v platnost ke dni, kdy ustanovení vstoupí poprvé v platnost podle článku 20, 2), a), nebo b), leč by v listině o přístupu bylo uvedeno pozdější datum;

1. avšak
   1. i) nevstoupí-li články 1 až 12 v platnost k tomuto dni, bude příslušná země v mezidobí, než vstoupí v platnost tato ustanovení, a místo nich vázána články 1 až 12 Lisabonského znění;
   2. ii) nevstoupí-li články 13 až 17 v platnost k tomuto dni, bude příslušná země v mezidobí, než vstoupí v platnost tato ustanovení, a místo nich vázána články 13 a 14 odst. 3) a 5) Lisabonského znění.
   3. Uvede-li země v listině o přístupu pozdější datum, vstoupí toto znění v platnost pro tuto zemi v datu uvedeném v listině.
      1. b) Pro zemi, která není členskou zemí Unie a která uloží listinu o přístupu ke dni, který následuje po vstupu v platnost jedné samotné skupiny článků tohoto znění, nebo ke dni, který tomuto vstupu v platnost předchází méně než měsíc, vstoupí toto znění v platnost s výhradou ustanovení pododstavce a) tři měsíce po dni, kdy takový přístup byl oznámen generálním ředitelem, leč by v listině o přístupu bylo uvedeno pozdější datum. V tomto případě vstoupí toto znění v platnost pro tuto zemi v datu tam uvedeném.

(3) Pro zemi, která není členskou zemí Unie a která uloží listinu o přístupu po dni, kdy toto znění vstoupí v platnost jako celek, nebo učiní-li tak méně než jeden měsíc před tímto datem, vstoupí toto znění v platnost tři měsíce po dni, kdy byl přístup oznámen generálním ředitelem, leč by v listině o přístupu bylo uvedeno pozdější datum. V tomto případě vstoupí toto znění v platnost pro tuto zemi v datu tam uvedeném.

S výhradou možných výjimek uvedených v článcích 20 odst. 1), b) a 28 odst. 2) znamená ratifikace nebo přístup automaticky přijetí všech ustanovení a přiznání všech výhod plynoucích z tohoto znění.

Poté, co vstoupí toto znění v platnost ve svém celku, nemůže země přistoupit k dřívějším zněním této Úmluvy.

(1) Každá země může prohlásit ve své ratifikační listině nebo v listině o přístupu nebo může kdykoliv později písemně informovat generálního ředitele, že tato Úmluva se vztahuje na všechna nebo na část území uvedených v prohlášení nebo v oznámení, za jejichž vnější vztahy je tato země odpovědna.

(2) Každá země, která učinila takové prohlášení nebo takové oznámení, může kdykoliv oznámit generálnímu řediteli, že tato Úmluva přestává být použitelná na celá nebo na část těchto území.

(3) a) Prohlášení učiněné podle odst. 1) se stane účinným dnem, kdy se stane účinnou ratifikace nebo přístup, v nichž bylo obsaženo, a oznámení učiněné podle tohoto odstavce se stane účinným tři měsíce poté, kdy bylo oznámeno generálním ředitelem.

1. b) Oznámení učiněné podle odst. 2) se stane účinným dvanáct měsíců poté, kdy došlo generálnímu řediteli.

(1) Každá země, která je stranou této Úmluvy, se zavazuje, že učiní v souladu se svými ústavními předpisy opatření nezbytná k provedení této Úmluvy.

(2) Předpokládá se, že v okamžiku, kdy země uloží ratifikační listinu nebo listinu o přístupu, bude s to zajistit v souladu se svým vnitřním zákonodárstvím účinnost ustanovení této Úmluvy.

(1) Tato Úmluva zůstává v platnosti po neomezenou dobu.

(2) Každá země může vypovědět toto znění tím, že zašle oznámení generálnímu řediteli. Taková výpověď znamená také výpověď všech dřívějších znění a týká se pouze země, která ji podala, zatím co pro ostatní unijní země zůstává Úmluva platná a vykonatelná.

(3) Výpověď se stává účinnou jeden rok po dni, kdy generální ředitel obdržel příslušné oznámení.

(4) Právo výpovědi obsažené v tomto článku může země vykonat teprve po uplynutí lhůty pěti let ode dne, kdy se stala členskou zemí Unie.

(1) Toto znění nahrazuje ve vztazích mezi zeměmi, mezi nimiž platí, a v rozsahu, v jakém platí Pařížskou úmluvu ze dne 20. března 1883 a další revidovaná znění.

(2) a) Pokud jde o země, na které se toto znění nevztahuje nebo se nevztahuje ve svém celku, ale mezi nimiž platí Lisabonské znění ze dne 31. října 1958, zůstává toto posléze uvedené znění v platnosti ve svém celku anebo jenom v části, kterou nenahrazuje toto znění podle odstavce 1).

1. b) Stejně tak pro země, na které se nevztahuje ani toto znění, ani jeho části, ani Lisabonské znění, zůstává v platnosti znění Londýnské ze dne 2. června 1934 ve svém celku anebo jenom v části, kterou nenahrazuje toto znění podle odst. 1).
2. c) Stejně tak pro země, na které se nevztahuje ani toto znění, ani jeho části, ani Lisabonské, ani Londýnské znění, zůstává v platnosti znění Haagské ze dne 6. listopadu 1925 ve svém celku nebo jenom v části, kterou nenahrazuje toto znění podle odst. 1).

(3) Země, které nejsou členskými zeměmi Unie a stanou se smluvními stranami tohoto znění, použijí je ve vztahu k unijním zemím, které nejsou smluvními stranami tohoto znění nebo které, ač jsou smluvními stranami tohoto znění, učinily prohlášení ve smyslu článku 20 odst. 1), b), i). Uvedené země připustí, aby tyto unijní země použily ve svých vztazích s nimi ustanovení nejposlednějšího znění, jehož jsou smluvními stranami.

(1) Veškeré spory mezi dvěma nebo více unijními zeměmi, které se týkají výkladu nebo použití této Úmluvy a které se nevyřídí jednáním, mohou být předloženy kteroukoliv z dotčených zemí Mezinárodnímu soudnímu dvoru cestou žádosti odpovídající statutu dvora, ledaže by se dotčené země dohodly na jiném způsobu řešení. Žádající země informuje o sporu předloženém dvoru Mezinárodní úřad; ten to oznámí všem ostatním unijním zemím.

(2) Při podpisu tohoto znění nebo uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu může země prohlásit, že se nepovažuje vázána ustanoveními odstavce 1. Pokud jde o spory mezi takovouto zemí a ostatními unijními zeměmi, nepoužije se ustanovení odstavce 1).

(3) Země, která učinila prohlášení ve smyslu ustanovení odstavce 2), může je kdykoliv odvolat oznámením zaslaným generálnímu řediteli.

(1) a) Toto znění je podepsáno v jediném vyhotovení ve francouzském jazyce a uloženo u švédské vlády.

1. b) Generální ředitel vyhotoví oficiální texty po poradě se zainteresovanými vládami v anglickém, italském, německém, portugalském, ruském a španělském jazyce a v dalších jazycích, které může určit Shromáždění.
2. c) V případě různosti názorů na výklad jednotlivých textů rozhoduje text francouzský.

(2) Toto znění zůstává otevřené k podpisu ve Stockholmu do dne 13. ledna 1968.

(3) Generální ředitel předá dvě švédskou vládou ověřené kopie podepsaného textu tohoto znění vládám všech unijních zemí a na žádost vládě kterékoli jiné země.

(4) Generální ředitel dá zaregistrovat toto znění u sekretariátu Organizace spojených národů.

(5) Generální ředitel oznamuje vládám všech unijních zemí podpisy, uložení ratifikačních listin nebo listin o přístupu a všechna prohlášení obsažená v takových listinách nebo učiněná podle článku 20 odst. 1), c) vstup ustanovení tohoto znění v platnost, oznámení o výpovědi a oznámení podle článku 24.

(1) Do doby, než se první generální ředitel ujme svého úřadu, se odkazy v tomto znění na Mezinárodní úřad Organizace nebo na generálního ředitele považují za odkazy na úřad Unie nebo jeho ředitele.

(2) Unijní země, které nejsou vázány články 13 až 17, mohou po dobu pěti let ode dne, kdy vstoupí v platnost Úmluva zřizující Organizaci, vykonávat, pokud si toho přejí, práva přiznaná podle článku 13 až 17 tohoto znění, jako kdyby byly těmito ustanoveními vázány. Země, která chce vykonávat tato práva, uloží za tím účelem u generálního ředitele písemné oznámení, které se stane účinným v den přijetí. Tyto země jsou považovány za členy Shromáždění až do doby, kdy uplyne uvedené období.

(3) Pokud se všechny unijní země nestanou členskými zeměmi Organizace, bude Mezinárodní úřad Organizace vykonávat svoji funkci rovněž jako úřad Unie a generální ředitel jako ředitel tohoto Úřadu.

(4) Jakmile se všechny unijní země stanou členy Organizace, práva, závazky a majetek úřadu Unie přejdou na Mezinárodní úřad Organizace.