Vyhláška o Ženevských úmluvách ze dne 12. srpna 1949 na ochranu obětí války

„Kanada si vyhrazuje právo používati trestu smrti podle ustanovení článku 68, odstavce druhého, bez ohledu na to, zda zákonodárství obsazeného území v době, kdy začíná okupace, stanoví či nestanoví trest smrti na trestné činy, které jsou v citovaném článku uvedeny.“

ŠPANĚLSKO.

Calderón y Martin, španělský velvyslanec ve Švýcarsku, činí tuto výhradu, pokud jde o Ženevskou úmluvu o zacházení s válečnými zajatci; text této výhrady byl předložen ve španělštině, francouzštině a angličtině:

SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ.

Vincent, vyslanec Spojených států amerických ve Švýcarsku, činí při podpisu Ženevské úmluvy o ochraně civilních osob za války ze dne 12. srpna 1949 toto prohlášení:

MAĎARSKÁ LIDOVÁ REPUBLIKA.

Paní Karová činí tyto výhrady:

IZRAEL.

Kahany, delegát Izraele u Evropského úřadu Organisace Spojených národů a Mezinárodního komitétu Červeného kříže, činí toto prohlášení:

ITALIE.

Auriti, velvyslanec Italie, činí tato prohlášení k úmluvě o zacházení s válečnými zajatci a k resolucím č. 6, 7 a 9 Ženevské diplomatické konference:

1. 1. Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci.

   „Vláda italská prohlašuje, že činí výhrady k poslednímu odstavci článku 66 úmluvy o zacházení s válečnými zajatci.“

1. 2. Resoluce č. 6 Ženevské diplomatické konference.

   „Vzhledem k tomu, že konference vyslovila přání, aby vysoké smluvní strany svěřily co nejdříve komisi znalců úkol prostudovat, jak nejlépe technicky zdokonalit moderní dorozumívací prostředky mezi nemocničními loďmi na straně jedné a válečnými loďmi a vojenskými letadly na straně druhé, vyslovuje italská vláda naději, že zmíněná komise znalců bude svolána pokud možno v příštích měsících za tím účelem, aby vypracovala mezinárodní zákoník přesně upravující užívání těchto prostředků.

   „Italské branné síly právě zevrubně studují tuto otázku a byly by ochotny předložit po případě konkrétní technické návrhy, které by mohly sloužit za základ diskuse.“

1. 3. Resoluce č. 7 diplomatické konference.

   „Italská vláda je ochotna učinit všechna potřebná opatření, aby nemocniční lodě vysílaly v častých a pravidelných přestávkách zprávy o své poloze, o svém směru a o své rychlosti.“

1. 4. Resoluce č. 9 diplomatické konference.

   „Pokud jde o druhý odstavec resoluce č. 9, je vláda italská toho názoru, že telekomunikační správy vysokých smluvních stran mají spolupracovat, aby vytvořily systém, jak seskupovat telegramy válečných zajatců k usnadnění přenosu šifrovaných sdělení, aby se předešlo omylům, duplikaci mezinárodního přenosu a zvýšení nákladů.“

LUCEMBURSKO.

Sturm, lucemburský chargé d`affaires ve Švýcarsku, připojuje tuto výhradu:

NOVÝ ZÉLAND.

P. George Robert Laking, rada velvyslanectví Nového Zélandu ve Washingtonu, činí tuto výhradu:

NIZOZEMÍ.

Bosch, rytíř de Rosenthal, nizozemský vyslanec ve Švýcarsku, prohlašuje toto:

POLSKO.

Przybos, polský vyslanec ve Švýcarsku, připojuje tyto výhrady, pokud jde o čtyři Ženevské úmluvy:

1. 1. „Při podpisu Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli prohlašuji, že vláda Polské republiky přistupuje k řečené úmluvě s výhradou jejího článku 10.

   „Vláda republiky Polské neuzná, že je po právu žádost mocnosti, v jejíž moci jsou ranění a nemocní, aby neutrální stát nebo mezinárodní organisace nebo lidumilná organisace převzaly funkce, které podle této úmluvy přísluší ochranným mocnostem vůči raněným a nemocným nebo vůči členům zdravotnického a duchovního personálu, jestliže k tomu nedá souhlas svůj vláda, jejímiž jsou příslušníky.

1. 2. „Při podpisu Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři prohlašuji, že vláda Polské republiky přistupuje k řečené úmluvě s výhradou jejího článku 10.

   „Vláda Polské republiky neuzná, že je po právu žádost mocnosti, v jejíž moci jsou ranění a nemocní, aby neutrální stát nebo mezinárodní organisace nebo lidumilná organisace převzaly funkce, které podle této úmluvy příslušejí ochranným mocnostem vůči raněným, nemocným a trosečníkům nebo vůči členům zdravotnického a duchovního personálu, jestliže k tomu nedá svůj souhlas vláda, jejímiž jsou příslušníky.

1. 3. „Při podpisu Ženevské úmluvy o zacházení s válečnými zajatci prohlašuji, že vláda Polské republiky přistupuje k řečené úmluvě s výhradou jejích článků 10, 12 a 85.

   „Pokud jde o článek 10, neuzná vláda Polské republiky, že je po právu žádost mocnosti, v jejíž moci jsou váleční zajatci, aby neutrální stát nebo mezinárodní organisace nebo lidumilná organisace převzaly funkce, které příslušejí podle této úmluvy ochranným mocnostem vůči válečným zajatcům, jestliže k tomu nedá svůj souhlas vláda, jejímiž jsou příslušníky.

   „Pokud jde o článek 12, neuzná vláda Polské republiky, že je po právu, aby mocnost, jež provádí přesun zajatců, byla zproštěna odpovědnosti za aplikaci úmluvy, byť i jen po dobu, po kterou budou váleční zajatci svěřeni mocnosti, která souhlasila s jejich přijetím.

   „Pokud jde o článek 85, neuzná vláda Polské republiky, že je po právu, aby váleční zajatci odsouzení pro válečné zločiny a pro zločiny proti lidskosti ve smyslu zásad stanovených v norimberských rozsudcích, používali výhod této úmluvy, protože váleční zajatci odsouzení pro takové zločiny mají býti podrobeni předpisům o výkonu trestu platným ve státě, o který jde.

1. 4. „Při podpisu Ženevské úmluvy o ochraně civilních osob za války, prohlašuji, že vláda Polské republiky přistupuje k této úmluvě s výhradou článků 11 a 45.

   „Pokud jde o článek 11, neuzná vláda Polské republiky, že je po právu žádost mocnosti, v jejíž moci jsou chráněné osoby, aby neutrální stát nebo mezinárodní organisace nebo lidumilná organisace převzaly funkce, které přísluší podle této úmluvy ochranným mocnostem vůči chráněným osobám, jestliže k tomu nedá svůj souhlas vláda, jejímiž jsou příslušníky.

   „Pokud jde o článek 45, neuzná vláda Polské republiky, že je po právu, aby mocnost, která provádí přesun zajatců, byla zproštěna odpovědnosti za aplikaci úmluvy, byť i jen na dobu, po kterou budou tyto chráněné osoby svěřeny mocnosti, která souhlasila s jejich přijetím.“

PORTUGALSKO.

Goncalo Caldeira Coelho, portugalský chargé d`affaires ve Švýcarsku připojuje tyto výhrady:

1. a) Článek 3, společný všem čtyřem úmluvám:

   „Protože není konkretně vymezeno, co je třeba nazývati konfliktem povahy nikoli mezinárodní, a pro případ, že toto označení má na zřeteli pouze občanskou válku, vyhrazuje si Portugalsko právo, poněvadž není jasně určeno, od kterého okamžiku ozbrojená vzpoura uvnitř země má býti považována za občanskou válku, nepoužívat v územích podléhajících jeho svrchovanosti v kterékoli části světa ustanovení článku 3, pokud by odporovalo ustanovením portugalského zákona.“

1. b) Článek 10 úmluv I, II, III a článek 11 úmluvy IV:

   „Portugalská vláda přijímá názor obsažený v citovaných článcích toliko s tou výhradou, že žádosti mocnosti, v jejíž moci jsou chráněné osoby, k neutrálnímu státu nebo k lidumilné organisaci, aby převzaly úkoly příslušející normálně ochranným mocnostem, jsou podány se souhlasem nebo v dohodě s vládou země, z níž pocházejí osoby, jež mají býti chráněny (domovské země).“

1. c) Článek 13 úmluvy I a článek 4 úmluvy IV:

   „Portugalská vláda činí výhradu, pokud jde o aplikaci těchto článků ve všech případech, kdy zákonná vláda požádala o příměří a přijala příměří neb přerušení vojenských operací jakékoli povahy, i když ozbrojené síly v poli ještě nekapitulovaly.“

1. d) Článek 60 úmluvy III:

   „Portugalská vláda přijímá názor obsažený v tomto článku toliko s tou výhradou, že se v žádném případě nezavazuje platit válečným zajatcům jako měsíční plat částku vyšší než 50 % služebních platů vyplácených portugalským vojenským osobám odpovídající hodnosti a kategorie, které jsou v činné službě v bitevní oblasti.“

RUMUNSKÁ LIDOVÁ REPUBLIKA.

Ioan Dragomir, rumunský chargé d`affaires ve Švýcarsku, činí toto prohlášení:

1. 1. „Při podpisu úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli, připojuje vláda Rumunské lidové republiky tuto výhradu:

   K článku 10: „V případě, že by nebyl dán souhlas vlády země, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby, neuzná Rumunská lidová republika za platné žádosti adresované mocností, v jejíž moci jsou ranění a nemocní, neutrálnímu státu nebo lidumilné organisaci, aby převzaly úkoly připadající ochranným mocnostem.

1. 2. „Při podpisu úmluvy o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři připojuje vláda Lidové republiky rumunské tuto výhradu:

   K článku 10: „V případě, že by nebyl dán souhlas vlády země, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby, neuzná Rumunská lidová republika za platné žádosti adresované mocností, v jejíž moci jsou ranění, nemocní nebo trosečníci, neutrálnímu státu nebo lidumilné organisaci, aby převzaly úkoly připadající ochranným mocnostem.

1. 3. „Při podpisu úmluvy o zacházení s válečnými zajatci připojuje vláda Lidové republiky rumunské tyto výhrady:

   K článku 10: „V případě, že není dán souhlas příslušné vlády země, jejímiž příslušníky jsou váleční zajatci, neuzná Rumunská lidová republika za platné žádosti adresované mocností držící zajatce neutrálnímu státu nebo lidumilné organisaci, aby převzaly úkoly připadající ochranným mocnostem.

   K článku 12: „Rumunská lidová republika neuzná, že by mocnost, v jejíž moci jsou zajatci a která provedla jejich přesun k jiné mocnosti, byla platně zbavena odpovědnosti za aplikaci úmluvy po dobu, kdy tito zajatci budou pod ochranou mocnosti, která souhlasila s jejich přijetím.

   K článku 85: „Rumunská lidová republika nepovažuje se za vázánu závazkem, vyplývajícím z článku 85, rozšířit použití úmluvy na válečné zajatce odsouzené v souhlase se zásadami Norimberského procesu podle zákonodárství mocnosti, která je má ve své moci, za to, že se dopustili válečných zločinů nebo zločinů proti lidskosti, poněvadž tyto osoby mají býti podrobeny režimu zavedenému v zemi, o kterou jde, pro osoby, které si odpykávají trest.

1. 4. „Při podpisu úmluvy o ochraně civilních osob za války jsem zmocněn prohlásiti toto:

   „Vláda Rumunské lidové republiky soudí, že tato úmluva neodpovídá plně požadavkům lidskosti, protože se nevztahuje na civilní obyvatelstvo mimo území obsazené nepřítelem.

   „Přesto, berouc v úvahu, že úmluva má za účel hájiti zájmy civilního obyvatelstva, které je na obsazeném území, zmocnila mne vláda Rumunské lidové republiky, abych podepsal zmíněnou úmluvu s těmito výhradami:

   K článku 11: „V případě, že nebude dán souhlas příslušné vlády země, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby, neuzná Rumunská lidová republika za platné žádosti adresované mocnosti, v jejíž moci jsou chráněné osoby, neutrálnímu státu nebo lidumilné organisaci, aby převzaly úkoly připadající ochranným mocnostem.

   K článku 45: „Lidová republika rumunská neuzná, že by mocnost, v jejíž moci jsou chráněné osoby, kdyby provedla jejich přesun k jiné mocnosti, byla platně zbavena odpovědnosti za aplikaci úmluvy po dobu, po kterou tyto osoby budou pod ochranou mocnosti, která souhlasila s jejich přijetím.“

SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ VELKÉ BRITANNIE A SEVERNÍHO IRSKA.

Velmi ctihodný Sir Robert L. Craigie z ministerstva zahraničních věcí činí toto prohlášení:

ČESKOSLOVENSKO.

Tauber, československý vyslanec ve Švýcarsku, připojuje tyto výhrady:

1. 1. „Při podpisu Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli prohlašuji, že vláda Československé republiky přistupuje k řečené úmluvě s výhradou jejího článku 10.

   „Vláda republiky Československé neuzná, že je po právu žádost mocnosti, v jejíž moci jsou ranění a nemocní, aby neutrální stát nebo mezinárodní organisace nebo lidumilná organisace převzaly funkce, které podle této úmluvy příslušejí ochranným mocnostem vůči raněným a nemocným nebo vůči členům zdravotnického a duchovního personálu, jestliže k tomu nedá svůj souhlas vláda, jejímiž jsou příslušníky.

1. 2. „Při podpisu Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři prohlašuji, že vláda Československé republiky přistupuje k řečené úmluvě s výhradou jejího článku 10.

   „Vláda Československé republiky neuzná, že je po právu žádost mocnosti, v jejíž moci jsou ranění a nemocní, aby neutrální stát nebo mezinárodní organisace nebo lidumilná organisace převzaly funkce, které podle této úmluvy příslušejí ochranným mocnostem vůči raněným, nemocným a trosečníkům nebo vůči členům zdravotnického a duchovního personálu, jestliže k tomu nedá svůj souhlas vláda, jejímiž jsou příslušníky.

1. 3. „Při podpisu Ženevské úmluvy o zacházení s válečnými zajatci prohlašuji, že vláda Československé republiky přistupuje k řečené úmluvě s výhradou jejích článků 10, 12 a 85.

   „Pokud jde o článek 10, neuzná vláda Československé republiky, že je po právu žádost mocnosti, v jejíž moci jsou váleční zajatci, aby neutrální stát nebo mezinárodní organisace nebo lidumilná organisace převzaly funkce, které příslušejí podle této úmluvy ochranným mocnostem vůči válečným zajatcům, jestliže k tomu nedá svůj souhlas vláda, jejímiž jsou příslušníky.

   „Pokud jde o článek 12, neuzná vláda Československé republiky, že je po právu, aby mocnost, jež provádí přesun zajatců, byla zproštěna odpovědnosti za aplikaci úmluvy, byť i jen po dobu, po kterou budou váleční zajatci svěřeni mocnosti, která souhlasila s jejich přijetím.

   „Pokud jde o článek 85, neuzná vláda Československé republiky, že je po právu, aby váleční zajatci odsouzení pro válečné zločiny a pro zločiny proti lidskosti ve smyslu zásad stanovených v norimberských rozsudcích, požívali výhod této úmluvy, protože váleční zajatci odsouzení pro takové zločiny mají býti podrobeni předpisům o výkonu trestu platným ve státě, o který jde.

1. 4. „Při podpisu Ženevské úmluvy o ochraně civilních osob za války prohlašuji, že vláda Československé republiky přistupuje k této úmluvě s výhradou článku 11 a 45.

   „Pokud jde o článek 11, neuzná vláda Československé republiky, že je po právu žádost mocnosti, v jejíž moci jsou chráněné osoby, aby neutrální stát nebo mezinárodní organisace nebo lidumilná organisace převzala funkce, které příslušejí podle této úmluvy ochranným mocnostem vůči chráněným osobám, jestliže k tomu nedá svůj souhlas vláda, jejímiž jsou příslušníky.

   „Pokud jde o článek 45, neuzná vláda Československé republiky, že je po právu, aby mocnost, která provádí přesun zajatců, byla zproštěna odpovědnosti za aplikaci úmluvy, byť i jen na dobu, po kterou budou tyto chráněné osoby svěřeny mocnosti, která souhlasila s jejich přijetím.“

UKRAJINSKÁ SOVĚTSKÁ SOCIALISTICKÁ REPUBLIKA.

Bogomolec, šéf delegace Ukrajinské socialistické sovětské republiky:

1. 1. „Při podpisu úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli připojuje vláda Ukrajinské sovětské socialistické republiky tuto výhradu:

   K článku 10: „V případě, že by nebyl dán souhlas příslušné vlády země, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby, neuzná Ukrajinská sovětská socialistická republika za platné žádosti adresované mocností, v jejíž moci jsou ranění a nemocní, neutrálnímu státu nebo lidumilné organisaci, aby převzaly úkoly připadající ochranným mocnostem.

1. 2. „Při podpisu úmluvy o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři připojuje vláda Ukrajinské sovětské socialistické republiky tuto výhradu:

   K článku 10: „V případě, že by nebyl dán souhlas vlády země, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby, neuzná Ukrajinská sovětská socialistická republika za platné žádosti adresované mocností, v jejíž moci jsou ranění, nemocní nebo trosečníci, neutrálnímu státu nebo lidumilné organisaci, aby převzaly úkoly připadající ochranným mocnostem.

1. 3. „Při podpisu úmluvy o zacházení s válečnými zajatci připojuje vláda Ukrajinské sovětské socialistické republiky tyto výhrady:

   K článku 10: „V případě, že není dán souhlas příslušné vlády země, jejímiž příslušníky jsou váleční zajatci, neuzná Ukrajinská sovětská socialistická republika za platné žádosti adresované mocností držící zajatce neutrálnímu státu nebo lidumilné organisaci, aby převzaly úkoly připadající ochranným mocnostem.

   K článku 12: „Ukrajinská sovětská socialistická republika neuzná, že by mocnost, v jejíž moci jsou zajatci a která provedla jejich přesun k jiné mocnosti, byla platně zbavena odpovědnosti za aplikaci úmluvy po dobu, kdy tito zajatci budou svěřeni mocnosti, která souhlasila s jejich přijetím.

   K článku 85: „Ukrajinská sovětská socialistická republika nepovažuje se za vázánu závazkem vyplývajícím z článku 85, rozšířit použití úmluvy na válečné zajatce odsouzené v souhlase se zásadami Norimberského procesu podle zákonodárství mocnosti, která je má ve své moci, za to, že se dopustili válečných zločinů nebo zločinů proti lidskosti, poněvadž tyto osoby mají býti podrobeny režimu zavedenému v zemi, o kterou jde, pro osoby, které si odpykávají trest.

1. 4. „Při podpisu úmluvy o ochraně civilních osob za války považuje vláda Ukrajinské sovětské socialistické republiky za svou povinnost prohlásiti toto:

   „Třebaže se tato úmluva nevztahuje na civilní obyvatelstvo, které je mimo území obsazené nepřítelem, a v důsledku toho neodpovídá zcela požadavkům lidskosti, prohlašuje delegace Ukrajinské sovětské socialistické republiky, uznávajíc, že řečená úmluva sleduje zájmy týkající se ochrany civilního obyvatelstva v obsazeném území a v některých jiných případech, že je zmocněna vládou Ukrajinské sovětské socialistické republiky podepsati tuto úmluvu s těmito výhradami:

   K článku 11: „V případě, že nebude dán souhlas příslušné vlády země, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby, neuzná Ukrajinská sovětská socialistická republika za platné žádosti adresované mocností, v jejíž moci jsou chráněné osoby, neutrálnímu státu nebo lidumilné organisaci, aby převzaly úkoly příslušející ochranným mocnostem.

   K článku 45: „Ukrajinská sovětská socialistická republika neuzná, že by mocnost, v jejíž moci jsou chráněné osoby, kdyby provedla jejich přesun k jiné mocnosti, byla platně zbavena odpovědnosti za aplikaci úmluvy po dobu, po kterou tyto osoby budou svěřeny mocnosti, která souhlasila s jejich přijetím.“

SVAZ SOVĚTSKÝCH SOCIALISTICKÝCH REPUBLIK.

Text výhrady připojené delegací SSSR k úmluvě o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil.

„Při podpisu úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil činí vláda SSSR tuto výhradu:

K článku 10:

SSSR nebude uznávat za platné, obrátí-li se mocnost, v jejíž moci jsou ranění, nemocní nebo zdravotnický personál, k neutrálnímu státu nebo k lidumilné organisaci se žádostí, aby převzaly funkce příslušející ochranným mocnostem, jestliže k tomu nebude dán souhlas vlády země, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby.

N. Slavin.

Text výhrady připojené delegací SSSR k úmluvě o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři:

Text výhrad učiněných delegací SSSR k úmluvě o zacházení s válečnými zajatci.

„Při podpisu této úmluvy činí vláda SSSR tyto výhrady:

1. 1. K článku 10:

   SSSR nebude uznávat za platné, obrátí-li se mocnost, v jejíž moci jsou váleční zajatci, k neutrálnímu státu nebo k lidumilné organisaci se žádostí, aby převzaly funkce příslušející ochranným mocnostem, jestliže k tomu nebude dán souhlas vlády země, jejímiž příslušníky jsou váleční zajatci.

1. 2. K článku 12:

   SSSR nebude uznávat, že by mocnost, která by odevzdala druhé mocnosti válečné zajatce, kterých se zmocnila, byla platně zbavena odpovědnosti za dodržování úmluvy stran těchto válečných zajatců, pokud budou pod ochranou mocnosti, která souhlasila s jejich přijetím.

1. 3. K článku 85:

   SSSR nepovažuje se za vázána rozšířit ochranu úmluvy vyplývající z článku 85, na válečné zajatce odsouzené podle zákonodárství mocnosti, u níž jsou v zajetí, v souhlase se zásadami Norimberského procesu za spáchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, poněvadž zajatci takto odsouzení musí býti podrobeni režimu zavedenému v zemi, o kterou jde, pro osoby, které si odpykávají trest.“

   N. Slavin.

Text výhrad připojených sovětskou delegací k úmluvě o ochraně civilních osob.

„Při podpisu této úmluvy považuje delegace SSSR za nutné sděliti toto:

Přesto, že se tato úmluva nevztahuje na civilní obyvatelstvo, které je mimo území obsazené nepřítelem, v důsledku čehož neodpovídá zcela požadavkům lidskosti, prohlašuje sovětská delegace, uznávajíc, že úmluva vychází vstříc zájmům ochrany civilního obyvatelstva na obsazeném území i v některých jiných případech, že je zmocněna vládou SSSR podepsati tuto úmluvu s těmito výhradami:

1. 1. K článku 10:

   SSSR nebude uznávat za platné, obrátí-li se mocnost, v jejíž moci jsou chráněné osoby, k neutrálnímu státu nebo k lidumilné organisaci se žádostí, aby na sebe vzaly funkce vykonávané ochrannou mocností, jestliže k tomu nebude dán souhlas vlády země, jejímiž příslušníky jsou chráněné osoby.