§ 199
změněno 1. 1. 1970 zákonem 153/1969 Sb.
§ 199 (1) Náhrada nákladů na výživu pozůstalých náleží pozůstalým, kterým zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat. (2) Při výpočtu této náhrady se vychází z průměrného výdělku zemřelého; přitom se náhrada nákladů na výživu všech pozůstalých nesmí však nepřihlíží k částce úhrnem převýšit částku, o kterou tento průměrný výdělek přesahuje hranice uvedené v do které by náležela zemřelému náhrada za ztrátu na výdělku podle § 195 odst. 2. Při usmrcení způsobeném úmyslně může rozhodčí orgán nebo soud přiznat náhradu i vyšší částkou, jestliže by její nepřiznání odporovalo pravidlům socialistického soužití. (3) Náhrada nákladů náleží, pokud není uhrazena dávkami důchodového zabezpečení poskytovanými z téhož důvodu. Od těchto dávek se odečte částka, která odpovídá výši přídavků na děti dříve poskytovaných.