Zákon o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek

§ 16a

Zákaz prodeje psychomodulačních látek

(1) Zakazuje se

1. a) prodávat psychomodulační látky a zboží související s psychomodulačními látkami mimo prodejnu specializovanou na prodej psychomodulačních látek,
2. b) vstup do prodejny specializované na prodej psychomodulačních látek a zboží souvisejícího s psychomodulačními látkami osobám mladším 18 let,
3. c) prodávat nebo podávat psychomodulační látky osobě mladší 18 let,
4. d) prodávat psychomodulační látky prostřednictvím prodejního automatu.

(2) Dále se zakazuje prodávat psychomodulační látky

1. a) v potravinářském podniku^6a),
2. b) ve zdravotnickém zařízení a v prostorech souvisejících s jeho provozem,
3. c) ve škole a školském zařízení,
4. d) v zařízení sociálně-právní ochrany dětí, v provozovně, kde je provozována živnost, jejímž předmětem je péče o děti do 3 let, v prostoru, kde je poskytována služba péče o dítě v dětské skupině, nebo v zařízení, ve kterém je uskutečňována mimoškolní výchova a vzdělávání, nezařazeném do rejstříku škol a školských zařízení,
5. e) na akci určené pro osoby mladší 18 let,
6. f) v tranzitním prostoru letiště.

§ 16b

Některé podmínky prodeje psychomodulačních látek

(1) Pokud prodejce nabízí více druhů psychomodulačních látek, musí být jejich nabídka vhodným způsobem vzájemně oddělena.

(2) Prodejce je povinen na místech prodeje psychomodulačních látek umístit pro spotřebitele zjevně viditelné informační sdělení zákazu prodeje tohoto zboží osobám mladším 18 let. Text zákazu prodeje musí být pořízen černými tiskacími písmeny na bílém podkladě o velikosti písmen nejméně 2 cm. Text zákazu prodeje je uveden v tomto znění: „Prodej psychomodulačních látek osobám do 18 let je zakázán.“.

(3) Při vstupu do prodejny podle § 16a odst. 1 písm. b) je prodejce povinen umístit zjevně viditelné informační sdělení o zákazu vstupu osobám mladším 18 let. Text zákazu vstupu musí být pořízen černými tiskacími písmeny na bílém podkladě o velikosti písmen nejméně 2 cm. Text zákazu vstupu je uveden v tomto znění: „Vstup osobám do 18 let je zakázán.“.

(4) Osoba prodávající psychomodulační látky a osoba předávající psychomodulační látky při prodeji prostřednictvím prostředku komunikace na dálku musí být starší 18 let.

§ 16c

Prodej psychomodulačních látek prostřednictvím prostředku komunikace na dálku

(1) Při prodeji psychomodulačních látek prostřednictvím prostředku komunikace na dálku lze psychomodulační látky prodávat pouze prostřednictvím takového prostředku komunikace na dálku, který je specializovaný výhradně na prodej psychomodulačních látek a zboží souvisejícího s psychomodulačními látkami.

(2) Prodávat psychomodulační látky prostřednictvím prostředku komunikace na dálku může pouze právnická nebo podnikající fyzická osoba, která je k tomu oprávněna podle zákona o návykových látkách^6b) a současně je oprávněna provozovat a provozuje prodejnu, ve které prodává psychomodulační látky podle zákona o návykových látkách^6c).

(3) Psychomodulační látky lze prodávat prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, pokud je vyloučen jejich prodej osobám mladším 18 let; za tím účelem musí prodejce těchto výrobků prostřednictvím prostředku komunikace na dálku využít kvalifikovaný systém podle zákona o elektronické identifikaci^6d). Prodejce je povinen zajistit, že v okamžiku prodeje zboží dojde k ověření, že kupující spotřebitel není mladší 18 let. Pro splnění povinnosti podle věty druhé zpřístupní kvalifikovaný správce prodejci psychomodulačních látek prostřednictvím komunikace na dálku údaje o věku kupujícího^6e).

(4) Prodejce psychomodulačních látek prostřednictvím prostředku komunikace na dálku je povinen zajistit předání zboží do vlastních rukou kupujícího. V případě, že prodejce psychomodulačních látek prostřednictvím prostředku komunikace na dálku zasílá zboží kupujícímu prostřednictvím podnikající fyzické osoby nebo právnické osoby zajišťující doručení psychomodulační látky zakoupené prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, je povinen doručovat zboží prostřednictvím takové osoby, která zajistí předání zboží do vlastních rukou kupujícího.

(5) Pro účely tohoto zákona se předáním zboží do vlastních rukou kupujícího rozumí předání zboží kupujícímu, při kterém

1. a) zboží nelze předat jiné osobě než kupujícímu, s výjimkou přebírající osoby, která je starší 18 let a disponuje identifikačním číslem objednávky zboží,
2. b) je za fyzické přítomnosti kupujícího nebo přebírající osoby podle písmene a) ověřena jeho nebo její totožnost a následně kupující nebo přebírající osoba podle písmene a) při převzetí zboží svým vlastnoručním podpisem písemně stvrdí jeho převzetí,
3. c) je zakázáno předání zboží bez přítomnosti fyzické osoby jednající za osobu zajišťující doručení psychomodulační látky, zejména předání zboží prostřednictvím výdejních automatů.

(6) Prodejce psychomodulačních látek prostřednictvím prostředku komunikace na dálku je povinen vést evidenci předání zboží, která obsahuje následující údaje:

1. a) místo, den a přesný čas, kdy bylo zboží předáno,
2. b) jméno kupujícího nebo přebírající osoby podle odstavce 5 písm. a) a číslo jeho nebo jejího osobního dokladu,
3. c) vlastnoruční podpis kupujícího nebo přebírající osoby podle odstavce 5 písm. a) potvrzující převzetí zboží,
4. d) jméno fyzické osoby, která ověřila totožnost kupujícího nebo přebírající osoby podle odstavce 5 písm. a) a zboží mu nebo jí předala, jakož i její podpis potvrzující, že se tak stalo.

(7) V případě, že zboží předává osoba zajišťující doručení psychomodulační látky podle odstavce 4 věty druhé, eviduje předání zboží podle odstavce 6 osoba zajišťující doručení psychomodulační látky, která je povinna bezprostředně po předání zboží evidované údaje předat prodejci.

(8) K prokazování totožnosti kupujícího nebo přebírající osoby podle odstavce 5 písm. a) a b) lze použít pouze

1. a) platný občanský průkaz nebo cestovní doklad, jde-li o občana České republiky,
2. b) platný občanský průkaz, cestovní doklad nebo pobytový doklad, jde-li o občana jiného členského státu Evropské unie, nebo o občana zemí schengenského prostoru,
3. c) platný osobní doklad, který umožňuje pobyt v České republice nebo cestovní doklad, jde-li o občana třetí země.

(9) Pokud prodejce psychomodulačních látek prostřednictvím prostředku komunikace na dálku nabízí více druhů psychomodulačních látek, musí být jejich nabídka vzájemně oddělena.

(10) Prodejce psychomodulačních látek prostřednictvím prostředku komunikace na dálku je povinen před prodejem těchto výrobků spotřebitele informovat o zákazu prodeje osobám mladším 18 let zjevně viditelným textem způsobem přiměřeným možnostem prostředku komunikace na dálku.

(11) Prodejce psychomodulačních látek prostřednictvím prostředku komunikace na dálku je povinen uvést v místě nabídky prodeje těchto výrobků své jméno, adresu sídla a identifikační číslo osoby.

(12) Prodejce psychomodulačních látek prostřednictvím prostředku komunikace na dálku nesmí použít osobní údaje spotřebitele získané v souvislosti s tímto prodejem pro jiné účely než pro danou koupi nebo tyto údaje předat jiné osobě.

(13) Přeshraniční prodej psychomodulačních látek prostřednictvím prostředku komunikace na dálku je zakázán.

§ 17

Obecně závazná vyhláška obce

(1) Obec může obecně závaznou vyhláškou zakázat kouření, používání elektronických cigaret, užívání psychomodulačních látek nebo zařazených psychoaktivních látek na veřejném prostranství, které se nachází v blízkosti školy, školského zařízení nebo jiného prostoru vyhrazeného pro aktivity osob mladších 18 let.

(2) Obec může dále obecně závaznou vyhláškou

1. a) zakázat konzumaci alkoholických nápojů, užívání psychomodulačních látek nebo zařazených psychoaktivních látek na veřejně přístupném místě nebo veřejnosti přístupné akci, pokud je toto místo nebo akce přístupná osobám mladším 18 let,
2. b) omezit nebo zakázat v určitých dnech nebo hodinách nebo na určitém místě prodej, podávání a konzumaci alkoholických nápojů, užívání psychomodulačních látek nebo zařazených psychoaktivních látek v případě konání kulturní, sportovní nebo jiné společenské akce přístupné veřejnosti.

§ 18

Zákaz vstupu pro osobu, která je zjevně pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky

(1) Osobě, která je zjevně pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky a je ve stavu, v němž ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek, se zakazuje vstupovat a zdržovat se

1. a) ve veřejnosti volně přístupném vnitřním prostoru, kde by mohla způsobit sobě nebo jiné osobě škodu,
2. b) v dopravním prostředku veřejné dopravy,
3. c) ve veřejně přístupném prostoru budovy související s veřejnou dopravou,
4. d) v přístřešku zastávky a nástupiště veřejné dopravy,
5. e) ve zdravotnickém zařízení a v prostorech souvisejících s jeho provozem, pokud se nejedná o vstup a pobyt spojený s poskytováním zdravotních služeb těmto osobám,
6. f) ve škole a školském zařízení,
7. g) v zařízení sociálně-právní ochrany dětí²), v provozovně, kde je provozována živnost, jejímž předmětem je péče o děti do 3 let, v prostoru, kde je poskytována služba péče o dítě v dětské skupině, nebo v zařízení, kde je uskutečňována mimoškolní výchova a vzdělávání, nezařazeném do rejstříku škol a školských zařízení,
8. h) na dětském hřišti a sportovišti určeném pro osoby mladší 18 let,
9. i) v zařízení sociálních služeb, pokud se nejedná o vstup a pobyt spojený s poskytováním sociálních služeb těmto osobám,
10. j) v prostoru, kde probíhá sportovní akce,
11. k) v prostoru budovy orgánu veřejné moci, nezdržuje-li se tam osoba v souvislosti s výkonem působnosti tohoto orgánu veřejné moci.

(2) Zjistí-li vlastník prostoru uvedeného v odstavci 1 písm. a), d) a h), provozovatel dopravního prostředku veřejné dopravy, poskytovatel zdravotních služeb, škola nebo školské zařízení, zřizovatel nebo poskytovatel služeb v zařízení, provozovně nebo v prostoru uvedeném v odstavci 1 písm. g), poskytovatel sociálních služeb, pořadatel sportovní akce nebo orgán veřejné moci porušení zákazu uvedeného v odstavci 1, je povinen osobu, která nedodržuje zákaz podle odstavce 1, vyzvat, aby v tomto jednání nepokračovala nebo aby prostor opustila. Tato osoba je povinna výzvy uposlechnout.

§ 18a

Zakazuje se poskytovat tabákové výrobky, kuřácké pomůcky, bylinné výrobky určené ke kouření, elektronické cigarety, náhradní náplně elektronických cigaret nebo nikotinové sáčky bez obsahu tabáku bezplatně nebo formou jiné výhody, a to v souvislosti s prodejem jakéhokoli zboží nebo služeb.

§ 19

Zákaz požívat alkoholické nápoje nebo užívat jiné návykové látky

Osoba, která vykonává činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví jiné osoby nebo poškodit majetek, nebo ve vztahu k níž jiný právní předpis stanoví zákaz požívat alkohol nebo užívat jiné návykové látky⁷), nesmí požívat alkoholické nápoje nebo užívat jiné návykové látky při výkonu této činnosti nebo před jejím vykonáváním, a to tak, aby zajistila, že tuto činnost nebude vykonávat pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky.

§ 20

Orientační vyšetření a odborné lékařské vyšetření

(1) Orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření je povinna se podrobit osoba,

1. a) u které je důvodné podezření, že pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky vykonává nebo vykonávala činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo jiné osoby nebo poškodit majetek,
2. b) u které je důvodné podezření, že se požitím alkoholického nápoje nebo jiné návykové látky uvedla do stavu, v němž bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek,
3. c) u které je důvodné podezření, že přivodila sobě nebo jiné osobě újmu na zdraví anebo způsobila jiné osobě škodu na majetku v souvislosti s požitím alkoholického nápoje nebo jiné návykové látky,
4. d) která je mladší 18 let a u níž je důvodné podezření, že
   1. 1. alkoholický nápoj požila nebo jí byl v rozporu s tímto zákonem prodán nebo podán alkoholický nápoj nebo jí byla konzumace alkoholického nápoje jinak umožněna, nebo
   2. 2. jinou návykovou látku užila, nebo jí bylo užití jiné návykové látky umožněno,

1. e) která je ve výkonu vazby, zabezpečovací detence nebo trestu odnětí svobody nebo je ubytovaná v azylovém zařízení podle zákona o azylu,
2. f) která vykonává ústavní ochranné léčení, anebo ambulantní ochranné léčení protialkoholní nebo protitoxikomanické, nebo
3. g) které byl soudem uložen trest obecně prospěšných prací nebo které bylo soudem nebo státním zástupcem uloženo vykonat společensky prospěšnou činnost anebo zdržet se požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek.

(2) V případě, že povinná osoba podle odstavce 1 orientační vyšetření odmítne nebo takové vyšetření nelze provést nebo úspěšně dokončit, provede se odborné lékařské vyšetření. Pokud odborné lékařské vyšetření osoba odmítne, hledí se na ni, jako by byla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky.

(3) Spočívá-li orientační vyšetření na ovlivnění alkoholem v dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu, který splňuje podmínky stanovené jiným právním předpisem⁸), odborné lékařské vyšetření se neprovede.

(4) Za účelem stanovení krevních hladin alkoholu nebo jiných návykových látek pomocí specifických toxikologických metod se provede toxikologické vyšetření biologického materiálu odebraného v rámci odborného lékařského vyšetření (dále jen „toxikologické vyšetření“).

§ 21

Výzva k orientačnímu vyšetření a k odbornému lékařskému vyšetření

(1) Vyzvat osobu podle § 20 odst. 1 ke splnění povinnosti podrobit se orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření je oprávněn v rámci své působnosti a za podmínek stanovených jinými právními předpisy příslušník Policie České republiky, příslušník Vojenské policie, příslušník nebo občanský zaměstnanec Vězeňské služby, příslušník Generální inspekce bezpečnostních sborů, úředník Probační a mediační služby, pracovník zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči¹²) nebo azylového zařízení, který je k tomu písemně pověřen ředitelem takového zařízení, strážník obecní policie nebo osoba pověřená kontrolou podle jiného právního předpisu. Příslušník Policie České republiky a strážník obecní policie je oprávněn vyzvat osobu mladší 18 let podrobit se orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření za podmínek stanovených v § 20 odst. 1 písm. d).

(2) Vyzvat osobu podle § 20 odst. 1 ke splnění povinnosti podrobit se orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření je dále oprávněn za podmínek stanovených jinými právními předpisy zaměstnavatel povinné osoby (dále jen „zaměstnavatel“) nebo ošetřující lékař povinné osoby.

(3) Má-li být odborné lékařské vyšetření provedeno ve zdravotnickém zařízení, poskytovatele zdravotních služeb a zdravotnické zařízení k provedení vyšetření určí a dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení zajistí ten, kdo tuto osobu k vyšetření podle odstavce 1 nebo 2 vyzval.

§ 22

Osoby provádějící orientační vyšetření a odborné lékařské vyšetření

(1) Orientační vyšetření provádí příslušník Policie České republiky, příslušník Vojenské policie, strážník obecní policie, příslušník nebo občanský zaměstnanec Vězeňské služby, příslušník Generální inspekce bezpečnostních sborů, úředník Probační a mediační služby, pracovník zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči¹²) nebo azylového zařízení, který je k tomu písemně pověřen ředitelem takového zařízení, zaměstnavatel, osoba pověřená kontrolou nebo zdravotnický pracovník.

(2) Odborné lékařské vyšetření provádí poskytovatel zdravotních služeb, který splňuje podmínky pro provedení tohoto vyšetření v rámci jím poskytovaných zdravotních služeb podle zákona o zdravotních službách.

(3) Pokud osoba, která je povinna se podrobit odbornému lékařskému vyšetření, ohrožuje sebe nebo jinou osobu nebo poškozuje majetek poskytovatele zdravotních služeb, může poskytovatel zdravotních služeb požádat o součinnost Policii České republiky, obecní policii a v případě osob ve výkonu vazby, zabezpečovací detence nebo trestu odnětí svobody Vězeňskou službu.

§ 23

Povinnosti poskytovatele zdravotních služeb

(1) Poskytovatel zdravotních služeb je povinen na žádost osob uvedených v § 21 odst. 1 nebo 2 bezodkladně provést odborné lékařské vyšetření, splňuje-li podmínky pro provedení tohoto vyšetření v rámci jím poskytovaných zdravotních služeb podle zákona o zdravotních službách. Poskytovatel zdravotních služeb, který provedl odborné lékařské vyšetření, je povinen sdělit jeho výsledky tomu, kdo o jeho provedení požádal.

(2) Poskytovatel zdravotních služeb je povinen provést toxikologické vyšetření při splnění podmínek uvedených v odstavci 1 větě první; toxikologické vyšetření se provede rovněž na žádost správního orgánu, který projednává přestupek, nebo osoby, jíž byl biologický materiál odebrán. Poskytovatel zdravotních služeb, který provedl toxikologické vyšetření, je povinen sdělit jeho výsledky tomu, kdo o jeho provedení požádal.

§ 24

Úhrada nákladů na odborné lékařské vyšetření a dopravu do zdravotnického zařízení

(1) Náklady na odborné lékařské vyšetření hradí poskytovateli zdravotních služeb Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Probační a mediační služba, zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči¹²), Ministerstvo vnitra za azylové zařízení podle zákona o azylu, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění⁹).

(2) Prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1, náklady, které mu úhradou odborného lékařského vyšetření vznikly; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce.

(3) Náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Neprokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, náklady nese Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Probační a mediační služba, zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči¹²), Ministerstvo vnitra za azylové zařízení podle zákona o azylu, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění⁹).

(4) Pokud bylo odborné lékařské vyšetření provedeno z důvodu odmítnutí orientačního vyšetření vyšetřovanou osobou, má vyšetřovaná osoba povinnost uhradit tomu, kdo poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1 uhradil, náklady, které mu takovou úhradou vznikly, bez ohledu na výsledek vyšetření; tato osoba hradí i náklady na její dopravu do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření. Pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce.

(5) Toxikologické vyšetření hradí poskytovateli zdravotních služeb ten, kdo si toto vyšetření vyžádal. Není-li uhrazená částka součástí nákladů řízení podle jiného právního předpisu a prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb toxikologické vyšetření, náklady, které mu úhradou toxikologického vyšetření vznikly; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce.

§ 25

Ustanovení této hlavy se nepoužijí na užívání tabákových výrobků, bylinných výrobků určených ke kouření, elektronických cigaret, nikotinových sáčků bez obsahu tabáku a výrobků obsahujících nikotin.

§ 26

Orientační diagnostika a krátká intervence

(1) Zdravotničtí pracovníci¹⁰) jsou při poskytování zdravotní péče¹¹) povinni, je-li to důvodné, provést u pacientů orientační diagnostiku rizikového a škodlivého užívání návykové látky a diagnostiku adiktologických poruch. Adiktologickými poruchami se rozumí poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním psychoaktivních látek, patologické hráčství a další příbuzné poruchy chování charakterizované chronickým průběhem, bažením, sníženou schopností abstinovat, postižením kontroly chování a sníženou schopností rozpoznávat či připouštět si problémy vznikající v důsledku vlastního chování.

(2) Zdravotničtí pracovníci podle odstavce 1 u pacientů užívajících návykovou látku a ohrožených adiktologickou poruchou provedou krátkou intervenci spočívající v poskytnutí informací o možných důsledcích a rizicích pokračujícího užívání návykové látky nebo návykového chování a postupech směřujících k ukončení nebo omezení užívání návykové látky nebo návykového chování a omezení rizik s užíváním návykové látky nebo návykovým chováním spojených a doporučí jim odbornou péči.

§ 27

Odborná péče

(1) Osobám s adiktologickou poruchou je poskytována odborná péče, která zahrnuje prevenci poruch zdravotního stavu spojených s touto poruchou, včetně snižování zdravotních a sociálních rizik, jejich včasnou diagnostiku a léčbu, poradenství, sociální rehabilitaci a reintegraci osob postižených těmito poruchami.

(2) Odbornou péči poskytují poskytovatelé zdravotních služeb, jde-li o zdravotní služby, a poskytovatelé sociálních služeb, jde-li o sociální služby, podle jiných právních předpisů. Odbornou péči osobám ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence poskytuje nebo zajišťuje Vězeňská služba.

§ 28

Organizace a provádění protidrogové politiky

(1) Vláda, ministerstva a územní samosprávné celky provádějí opatření k ochraně zdraví populace před škodlivými účinky návykových látek a návykového chování (dále jen „protidrogová politika“); při provádění protidrogové politiky postupují ve vzájemné součinnosti.

(2) Vláda provádí protidrogovou politiku na národní úrovni. Za tím účelem vláda přijímá nejméně jednou za 10 let Národní strategii protidrogové politiky, v níž stanoví cíle a opatření směřující ke snížení škod působených návykovými látkami a návykovým chováním.

(3) Vláda za účelem koordinace protidrogové politiky může zřídit svůj poradní orgán pro protidrogovou politiku a může zřídit funkci národního koordinátora pro protidrogovou politiku.

(4) Vláda a ministerstva se podílejí na zajištění opatření stanovených v Národní strategii protidrogové politiky.

§ 29

Územní samosprávné celky

(1) Kraj v samostatné působnosti

1. a) provádí protidrogovou politiku na území kraje; za tím účelem kraj přijímá nejméně jednou za 10 let krajskou strategii protidrogové politiky,
2. b) za účelem koordinace protidrogové politiky může zřídit funkci krajského koordinátora pro protidrogovou politiku.

(2) Obec v samostatné působnosti provádí protidrogovou politiku na území obce. V případě potřeby může zřídit funkci místního koordinátora pro protidrogovou politiku.