Zákon o silniční dopravě a vnitrostátním zasílatelství

§ 1

Zákon upravuje podmínky provozování silniční dopravy a vnitrostátního zasílatelství, jakož i práva a povinnosti organizací a občanů a působnost orgánů státní správy na tomto úseku.

§ 2

(1) Silniční doprava je souhrn činností, jimiž se zajišťuje přemísťování osob (osobní doprava) a věcí (nákladní doprava) silničními vozidly (silničními dopravními prostředky), jakož i přemísťování silničních vozidel samých po pozemních komunikacích, dopravních plochách a volném terénu.

(2) Silniční přeprava je vlastní přemístění osob a věcí silničními vozidly po pozemních komunikacích, dopravních plochách a volném terénu.

(3) Provozovatelem motorového nebo přípojného silničního vozidla je organizace nebo osoba, která je zapsána v technickém průkazu vozidla jako jeho držitel.

(4) Vnitrostátní zasílatelství je obstarávání vnitrostátní dopravy věcí a výkonů spojených s dopravou vlastním jménem a na cizí účet pro československou organizaci nebo občana, anebo pro zahraniční právní subjekt, pokud mají sídlo (trvalý pobyt) na území Československé socialistické republiky.

§ 3

(1) Organizace provozující silniční dopravu nebo vnitrostátní zasílatelství jsou povinny vytvářet takové organizační, provozní a technické podmínky, aby jimi vykonávané činnosti mohly plnit svou funkci při plánovitém, hospodárném a efektivním uspokojování přepravních potřeb národního hospodářství a obyvatelstva, zejména z hlediska bezpečné, plynulé, včasné a kulturní dopravy osob a věcí, v souladu s ochranou životního prostředí, rozvojem životní úrovně a s potřebami obrany a ochrany státu.

(2) Ostatní organizace a osoby zúčastněné v silniční dopravě jsou povinny kázní, pozorností a opatrností přiměřenou povaze jejího provozu přispívat k její bezpečnosti, plynulosti a hospodárnosti a zdržet se všeho, co by ji mohlo ohrozit.

§ 4

Orgány státní správy dbají v souladu s potřebami československého národního hospodářství o optimální rozvoj a plánovité, hospodárné a efektivní provozování silniční dopravy a vnitrostátního zasílatelství.

§ 5

Označování silničních vozidel

(1) Silniční vozidla určená pro nákladní dopravu a silniční vozidla určená pro hromadnou osobní dopravu, jakož i silniční vozidla určená pro nehromadnou osobní dopravu, pro něž to stanoví tento zákon [§ 16 odst. 1 písm. d) a § 23 odst. 1], musí být označena názvem (jménem) nebo všeobecně známou zkratkou nebo znakem, jakož i sídlem (trvalým pobytem) provozovatele dopravy.

(2) Ústřední orgán státní správy ve věcech dopravy České socialistické republiky¹) nebo ústřední orgán státní správy ve věcech dopravy Slovenské socialistické republiky²) (dále jen „ústřední orgán republiky“) může v odůvodněných případech na návrh příslušného ústředního orgánu povolit výjimku z označení vozidel; na návrh příslušného ústředního orgánu může také povolit výjimku z označení sídla orgánu nebo organizace, které působí na celém území České socialistické republiky, Slovenské socialistické republiky nebo Československé socialistické republiky.

(3) Prováděcí předpis stanoví podrobnosti o označování silničních vozidel; může též stanovit povinnost označování jiných silničních vozidel určených pro nehromadnou osobní dopravu, než jsou uvedena v odstavci 1.

§ 6

Záznam o provozu silničního motorového vozidla

(1) Organizace, které provozují silniční dopravu motorovými vozidly, a občané, kteří na základě povolení provozují silniční dopravu motorovými vozidly pro cizí potřeby, jsou povinni vést o provozu vozidla záznam, jehož vzor stanoví Federální statistický úřad v součinnosti s federálním ministerstvem dopravy podle zvláštních předpisů.³)

(2) Řidič je povinen na vyzvání oprávněných orgánů⁴) se vykázat záznamem při provozu vozidla.

(3) Organizace a občané uvedení v odstavci 1 a ostatní organizace a osoby zúčastněné v silniční dopravě jsou odpovědni za správnost a úplnost údajů, které zapsali nebo potvrdili v záznamu o provozu vozidla.

(4) Podrobnější úpravu vedení záznamu o provozu vozidla stanoví prováděcí předpis.

§ 7

Bezpečnost a plynulost provozu v místě nakládky a vykládky

Organizace, která má ve správě, vlastnictví nebo užívání místo a zařízení pro nakládku a vykládku, je povinna v tomto místě a zařízení vytvořit podmínky pro bezpečnost a plynulost provozu a hospodárné využívání silničních dopravních prostředků; zejména je povinna udržovat toto místo a zařízení ve stavu, který umožňuje bezpečnou, plynulou a rychlou nakládku a vykládku, zajistit řádné osvětlení, dostatečné zpevnění všech ploch používaných k jízdě vozidel, včetně příjezdných cest, a jejich udržování v bezpečně sjízdném stavu.

§ 8

Doprava osob silničními vozidly určenými pro nákladní dopravu

(1) V ložném prostoru motorového vozidla určeného pro nákladní dopravu se smí bez povolení přepravovat nejvýše šest osob starších 15 let

1. a) na pracoviště a zpět, je-li to nezbytně nutné k plnění hospodářsky důležitých úkolů, nebo
2. b) jde-li o osoby určené k naložení nebo vyložení nákladu;

přitom musí být zajištěna bezpečnost přepravovaných osob.

(2) Doprava více než šesti osob v ložném prostoru motorového vozidla určeného pro nákladní dopravu je dovolena jen na povolení příslušného orgánu státní správy (§ 29 odst. 1, 2), které může být uděleno, jen jsou-li splněny tyto podmínky:

1. a) doprava je nezbytně nutná k plnění hospodářsky důležitých úkolů,
2. b) nelze užít vozidla určeného k dopravě osob,
3. c) je zajištěna bezpečnost přepravovaných osob a
4. d) byla přezkoušena technická způsobilost vozidla podle zvláštních předpisů⁵) a od přezkoušení neuplynula doba delší, než stanoví prováděcí předpis.

(3) V ložném prostoru nákladního přívěsu zemědělského a lesnického traktoru je dovoleno přepravovat osoby jen na pracoviště a zpět, jestliže je to nezbytně nutné k plnění hospodářských úkolů a je-li zajištěna bezpečnost přepravovaných osob.

(4) Pro dopravu osob při živelní pohromě neplatí ustanovení odstavců 1 až 3; pro dopravu osob k účelům civilní obrany a při plnění úkolů Svazu pro spolupráci s armádou neplatí ustanovení odstavce 1 a odstavce 2 písm. a) a b).

(5) Podrobnější podmínky dopravy osob v ložném prostoru silničních vozidel určených pro nákladní dopravu stanoví prováděcí předpis.

§ 9

Doprava nebezpečných věcí

(1) Věci, pro jejichž vlastnosti může být v silniční dopravě ohrožena bezpečnost osob a věcí, a věci vzbuzující odpor (dále jen „nebezpečné věci“) je dovoleno podávat k přepravě a přepravovat jen při dodržení zvláštních podmínek stanovených prováděcím předpisem a zvláštními předpisy, ⁶) zejména pro druh a konstrukci vozidel, jejich příslušenství, výstroj a výbavu, pro jejich zkoušení a označení, pro balení a označení nebezpečných věcí, pro způsob provádění ložných operací, uložení a upevnění nebezpečných věcí ve vozidle, pro osádku vozidla a doprovázející osoby, pro způsob jízdy, zastavování, parkování a ostrahu vozidel.

(2) V osobní dopravě pro cizí potřeby je dovoleno vzít jako zavazadlo do vozidla jen ty nebezpečné věci a v tom rozsahu, v němž to stanoví přepravní řád (§ 14). Přepravní řád stanoví též způsob zajištění věcí, způsob jejich umístění ve vozidle a další podmínky přepravy.

(3) Nebezpečné věci stanovené prováděcím předpisem lze přepravovat jen na povolení, které udělí příslušný orgán státní správy [§ 29 odst. 1 písm. b), § 39 odst. 1], pokud žadatel osvědčí, že

1. a) jsou splněny podmínky stanovené pro jejich přepravu podle odstavce 1 nebo vyplývající z vlastností nebezpečné věci,
2. b) jsou učiněna opatření proti uvolňování nebo unikání nebezpečných věcí během přepravy.

§ 10

Doprava živých zvířat silničními vozidly určenými pro nákladní dopravu

(1) Dopravu živých zvířat silničními vozidly určenými pro nákladní dopravu lze uskutečnit jen vozidly, jejichž konstrukce a provedení zajišťují bezpečnost řidiče, obsluhy a ostatních účastníků silničního provozu i bezpečnost přepravovaných zvířat a zabraňují znečištění pozemní komunikace a obtěžování jejich uživatelů.

(2) Prováděcí předpis stanoví pro dopravu živých zvířat silničními vozidly určenými pro nákladní dopravu podrobnější podmínky.

§ 11

Mimořádné úkoly

(1) Vyžaduje-li to zdolání mimořádných naléhavých přepravních potřeb, může okresní národní výbor, a přesahuje-li rozsah těchto potřeb obvod působnosti okresního národního výboru, krajský národní výbor uložit provozovatelům motorových nebo přípojných silničních vozidel na dobu nezbytně nutnou a v nezbytně nutném rozsahu povinnost, aby

1. a) provedli za úhradu určité přepravní výkony, a to i mimo obvod působnosti okresního, popřípadě krajského národního výboru,
2. b) omezili provoz svých vozidel.

(2) Tarifní úhrady a případné náhrady škod vzniklých provozovatelům silničních vozidel ze splnění uložených povinností je povinen zaplatit ten, v jehož prospěch byla povinnost uložena, pokud ekonomické vyrovnání neprovedl podle zvláštních předpisů⁷) národní výbor, který povinnost uložil.

(3) Odvolání podané proti rozhodnutí o uložení povinnosti podle odstavce 1 nemá odkladný účinek.

§ 12

Vymezení pojmů

(1) Silniční doprava pro cizí potřeby je doprava, při níž vzniká mezi provozovatelem silniční dopravy a organizací nebo osobou, jejichž přepravní potřeba se uspokojuje, právní vztah založený smlouvou, jejímž předmětem je přeprava osob nebo věcí. Silniční dopravou pro cizí potřeby je též doprava uskutečňovaná při poskytování ubytovacích, rekreačních a jiných služeb.

(2) Silniční doprava pro cizí potřeby provozovaná k uspokojování obecných přepravních potřeb a přístupná pro každého podle předem vyhlášených podmínek je veřejnou dopravou; jiná silniční doprava pro cizí potřeby je dopravou neveřejnou.

§ 13

Přepravní listina

(1) V nákladní silniční dopravě pro cizí potřeby doprovází zásilku přepravní listina, která je dokladem o přepravě zásilky; odesílatel je povinen odevzdat přepravní listinu provozovateli silniční dopravy nejpozději při podání zásilky k přepravě.

(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí v silniční dopravě provozované občanem podle § 25 odst. 5 písm. b).

(3) Provozovatelé silniční dopravy a jiné organizace a osoby zúčastněné na přepravě jsou odpovědni za správnost a úplnost údajů, které zapsali nebo ověřili v přepravní listině.

§ 14

Přepravní řád

(1) Podrobnější úpravu podmínek stanovených tímto zákonem, za kterých se provádí přeprava osob a jejich zavazadel a přeprava věcí v silniční dopravě pro cizí potřeby, stanoví přepravní řád.

(2) Přepravní řád podrobněji upraví

1. a) práva a povinnosti organizací a osob zúčastněných na přepravě,
2. b) ve kterých případech jsou cestující, odesílatel nebo příjemce povinni zaplatit provozovateli dopravy za porušení ustanovení přepravního řádu nebo tarifu, poškození nebo znečištění vozidla nebo jiného zařízení provozovatele dopravy nebo způsobení poruchy v dopravě peněžitou částku, jejíž výši stanoví přepravní řád až do 500 Kčs; zaplacením této částky není dotčeno právo provozovatele dopravy na náhradu způsobené škody,
3. c) podmínky, za kterých lze odepřít osobám přístup do vozidla nebo je vyloučit z přepravy,
4. d) která zavazadla a zásilky jsou vyloučeny z přepravy,
5. e) ve kterých případech lze osoby, jejich zavazadla a zásilky přepravovat jen za zvláštních podmínek, jakož i zvláštní podmínky pro tuto přepravu,
6. f) závazný obsah přepravní listiny (§ 13), kdo je povinen zapsat nebo ověřit jednotlivé údaje v přepravní listině a za jakých podmínek lze od vyhotovení přepravní listiny upustit.

(3) Přepravní řád může stanovit, od kterých jeho ustanovení a za jakých podmínek jsou přípustné odchylné místní úpravy a za jakých podmínek je možno upustit od uplatnění práva na zaplacení částky podle odstavce 2 písm. b).

§ 15

Tarify a náhrady

(1) Sazby za výkony v silniční dopravě pro cizí potřeby a podmínky pro jejich použití jsou uvedeny v tarifech a jiných cenových opatřeních. Prováděcí předpis nebo zvláštní předpis⁸) mohou stanovit, že za výkony v silniční dopravě pro cizí potřeby se poskytuje náhrada nákladů, a určit podmínky a výši nebo způsob výpočtu této náhrady.

(2) Pro tvorbu, schvalování a vyhlašování tarifů platí zvláštní předpisy.⁹) Tarify, které jsou jednotné pro celé území Československé socialistické republiky, vyhlašuje po jejich schválení federální ministerstvo dopravy.

(3) Obecně závazným právním předpisem mohou být stanoveny pevné částky náhrad škod za malé poruchy v provozu, znečištění nebo poškození vozidla nebo zařízení určeného k provozu, popřípadě zvláštní způsob výpočtu určitých náhrad.

§ 16

Povinnosti provozovatelů veřejné silniční dopravy

(1) Provozovatel veřejné silniční dopravy je povinen

1. a) oznámit zahájení provozování dopravy nebo sdělit důvody, proč nebylo provozování dopravy ke stanovenému dni zahájeno nebo nebylo zahájeno ve stanoveném rozsahu, okresnímu národnímu výboru, a udělil-li povolení k provozování veřejné silniční dopravy krajský národní výbor nebo jde-li o provozovatele oprávněného k provozování veřejné silniční dopravy přímo na základě tohoto zákona, též krajskému národnímu výboru;
2. b) provozovat dopravu ve stanoveném, popřípadě povoleném rozsahu a za stanovených podmínek po celou dobu trvání oprávnění; k zastavení provozu (přechodnému nebo trvalému) nebo k jeho omezení je povinen si vyžádat souhlas orgánu státní správy, který udělil povolení k provozování dopravy, a jde-li o provozovatele oprávněného k provozování veřejné silniční dopravy přímo na základě tohoto zákona, souhlas krajského národního výboru;
3. c) provozovat dopravu vlastním jménem;
4. d) označit silniční vozidla užívaná v provozu podle § 5;
5. e) vytvořit a udržovat technickou základnu odpovídající co do rozsahu a vybavenosti potřebám dopravního provozu.

(2) Provozovatel veřejné pravidelné osobní silniční dopravy je dále povinen

1. a) udržovat autobusová nádraží, která jsou v jeho správě,
2. b) vybavit zastávky na provozovaných linkách, popřípadě čekárny a přístřešky na těchto zastávkách označením zastávky a jízdními řády a toto vybavení udržovat,
3. c) udržovat čekárny zřízené v jeho objektech,
4. d) opatřit vozidla označením příslušné linky, z něhož je patrna výchozí a konečná zastávka,
5. e) sestavit a včas vyhlásit pro linky jím provozované jízdní řády a jejich změny a podle těchto jízdních řádů dopravu provozovat.

(3) Provozovatel veřejné silniční dopravy je povinen provádět dopravu příslušníků ozbrojených sil a ozbrojených sborů a jejich zásilek podle zvláštních podmínek dohodnutých mezi ústředními orgány republik a mezi ústředními orgány, jichž se tato doprava týká.

§ 17

Oprávnění pracovníků provozovatelů veřejné autobusové dopravy

(1) Ve veřejné autobusové dopravě jsou pracovníci dopravní služby ve stejnokroji a pracovníci pověření kontrolou dopravní služby a opatření kontrolním odznakem nebo kontrolním průkazem při výkonu svých úkolů oprávněni

1. a) dávat cestujícím pokyny v zájmu bezpečnosti a plynulosti dopravy,
2. b) vyloučit z přepravy osobu, která narušuje nebo ohrožuje bezpečnost a plynulost dopravy, bezpečnost života nebo zdraví osob, majetek nebo se neoprávněně zdržuje v autobusu, popřípadě jí uložit zaplacení částky stanovené podle § 14 odst. 2 písm. b),
3. c) požadovat, aby osoba uvedená v ustanovení písmena b) prokázala svou totožnost, a odmítne-li nebo nemůže-li totožnost prokázat, vyzvat ji, aby je následovala k nejbližšímu útvaru nebo příslušníku Veřejné bezpečnosti.

(2) Za podmínek stanovených v odstavci 1 mají stejné oprávnění, pokud jde o udržování pořádku v provozních zařízeních a prostorách provozovatele dopravy sloužících veřejnosti, jeho pracovníci odpovědní za dohled v těchto zařízeních.

§ 18

(1) Jízdní řády vycházejí z hospodářských a kulturních potřeb společnosti i jednotlivých územních oblastí; obsahují veškeré údaje o pravidelné silniční dopravě, na kterou se vztahují, a zajišťují optimální vzájemnou návaznost a návaznost na jízdní řády ostatních provozovatelů veřejné osobní dopravy.

(2) Jízdní řády veřejné pravidelné autobusové dopravy a jejich změny podléhají schválení

1. a) ústředního orgánu republiky, jde-li o linky dálkové a mezinárodní; ústřední orgán republiky rozhodne po projednání s dotčenými krajskými národními výbory, a jde-li o linky, které procházejí oběma republikami, v dohodě s ústředním orgánem druhé republiky;
2. b) krajského národního výboru, jde-li o ostatní linky; krajský národní výbor rozhodne po projednání s dotčenými okresními národními výbory, a jde-li o linky, které procházejí územím dvou nebo více krajů, v dohodě s dotčenými krajskými národními výbory; nedojde-li k dohodě mezi zúčastněnými krajskými národními výbory, rozhodne příslušný ústřední orgán republiky, popřípadě v dohodě s ústředním orgánem druhé republiky.

(3) Orgán státní správy příslušný ke schválení jízdního řádu může ve veřejném zájmu uložit provedení změny jízdního řádu, jestliže se po schválení jízdního řádu podstatně změnily rozhodné okolnosti nebo jsou předpoklady pro lepší uspořádání dopravy v určité územní oblasti, jimž je možno změnou jízdního řádu vyhovět.

(4) Změní-li se při provozování linky veřejné pravidelné autobusové dopravy délka dopravní cesty v důsledku uzavírky provozu na pozemní komunikaci nebo nařízení objížďky na dobu delší než 7 dní, vyhlásí provozovatel dopravy nový jízdní řád pro tuto linku odpovídající její skutečné délce; krajský národní výbor může na žádost provozovatele dopravy povolit výjimku z této povinnosti.

§ 19

(1) Schvalování jízdních řádů a ukládání jejich změn se neřídí obecnými předpisy o správním řízení.

(2) Prováděcí předpis stanoví náležitosti, způsob projednávání a vyhlašování jízdních řádů.

§ 20

(1) Umístění zastávky veřejné pravidelné autobusové dopravy uvedené v jízdním řádu stanoví okresní národní výbor, v jehož územním obvodu se zastávka nově zřizuje nebo přemísťuje, v souladu s požadavky provozu a s konkrétní přepravní situací; učiní tak se souhlasem příslušného útvaru Veřejné bezpečnosti a po projednání s orgánem (organizací), jemuž náleží správa příslušné pozemní komunikace, a provozovatelem silniční dopravy, popřípadě dalšími orgány nebo organizacemi, jejichž zájmy jsou umístěním zastávky dotčeny.

(2) Řízení o umístění zastávky se neřídí obecnými předpisy o správním řízení.

§ 21

Sdružená doprava

V zájmu co nejlepšího zajišťování přepravních potřeb v souladu se společenskými zájmy a s největší možnou úsporou společenské práce je provozovatel veřejné silniční dopravy oprávněn provozovat společně s provozovatelem jiného druhu dopravy sdruženou dopravu podle jednotných přepravních a tarifních podmínek.

§ 22

Taxislužba

(1) Taxislužba je veřejná silniční doprava, kterou se zajišťuje bezprostřední a pohotová doprava osob a jejich zavazadel silničními vozidly určenými pro nehromadnou osobní dopravu (osobní taxislužba) a doprava věcí silničními vozidly o menší užitečné hmotnosti určenými pro nákladní dopravu (nákladní taxislužba) a při níž se přepravní smlouva uzavírá zpravidla přímo s řidičem vozidla bez předchozí objednávky.

(2) Podmínky pro provozování taxislužby, pokud jde o vozidla, jichž lze v taxislužbě používat, jejich vybavení a povinnosti provozovatelů stanoví prováděcí předpis.

§ 23

(1) Pro provozování neveřejné silniční dopravy pro cizí potřeby, která je předmětem hospodářské činnosti, platí ustanovení § 16 odst. 1.

(2) Pro provozování neveřejné silniční dopravy pro cizí potřeby, která je prováděna ojediněle, příležitostně nebo krátkodobě, platí ustanovení § 16 odst. 1 písm. c).

§ 24

(1) Silniční doprava pro vlastní potřeby organizace je doprava, kterou organizace provádí pro vlastní potřeby a účely, jakož i doprava věcí, které jsou předmětem její vlastní výrobní nebo obchodní činnosti, pokud mezi organizací provádějící dopravu a odběratelem nevznikne právní vztah založený smlouvou, jejímž předmětem je přeprava osob nebo věcí.

(2) Socialistické organizace, které provozují silniční dopravu pro vlastní potřeby, jsou povinny uspořádat tuto dopravu tak, aby zabezpečovala včasné a řádné plnění úkolů plánovaných v jejich hospodářské činnosti a aby přitom byly dopravní prostředky plně, účelně a hospodárně využívány.

(3) Silniční doprava pro vlastní potřeby občana je

1. a) vlastní doprava jeho osoby, jeho příbuzných v řadě přímé, jeho sourozenců a manžela, jakož i jiných osob, pokud tyto osoby jsou příslušníky jeho domácnosti,¹⁰)
2. b) doprava věcí pro jeho osobní potřeby, jakož i pro osobní potřeby osob uvedených v ustanovení písmena a),
3. c) doprava věcí pro účely výkonu činnosti, k níž je oprávněn,

a to silničním vozidlem, jehož je občan oprávněn použít.

§ 25

(1) Provozovat veřejnou silniční dopravu na území celé Československé socialistické republiky jsou oprávněny organizace československé státní automobilové dopravy.

(2) Jiná organizace nebo občan mohou provozovat silniční dopravu pro cizí potřeby, jen obdrží-li k tomu, pokud nejde o případy uvedené v § 26, povolení od příslušného orgánu státní správy. Povolení k provozování veřejné silniční dopravy a povolení k provozování neveřejné silniční dopravy pro cizí potřeby, která je předmětem hospodářské činnosti organizace, se udělí, jen vyžaduje-li uspokojování přepravních potřeb dalšího provozovatele.

(3) Socialistické organizaci může být uděleno povolení k provozování veřejné nebo neveřejné silniční dopravy.

(4) Jiné organizaci než socialistické může být uděleno povolení k provozování neveřejné silniční dopravy.

(5) Občanu může být uděleno povolení

1. a) k provozování veřejné nebo neveřejné silniční dopravy nemotorovými vozidly,¹¹)
2. b) k provozování neveřejné silniční dopravy věcí vozidly určenými pro nákladní motorovou dopravu pro jeho zaměstnavatelskou organizaci při plnění jeho pracovních úkolů, pokud obsahem pracovní smlouvy nebo dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr je jiná činnost než činnost řidiče;

v obou případech musí jít o vozidlo, které je v jeho vlastnictví nebo spoluvlastnictví. K provozování jiné silniční dopravy pro cizí potřeby nemůže být občanu povolení uděleno.

§ 26

(1) Silniční dopravu pro cizí potřeby lze provádět bez povolení, jen jde-li o

1. a) dopravu poskytovanou organizací při družstevní nebo individuální bytové výstavbě podle zvláštních předpisů,¹²)
2. b) nepravidelnou hromadnou dopravu vlastních pracovníků (členů), jejich příbuzných v řadě přímé, sourozenců a manželů, jakož i jiných osob, pokud tyto osoby jsou příslušníky jejich domácnosti, prováděnou organizací pro účely politickovýchovné, rekreační, kulturní a tělovýchovné,
3. c) nepravidelnou hromadnou dopravu osob prováděnou orgány Revolučního odborového hnutí v rozsahu a za podmínek stanovených prováděcím předpisem,
4. d) dopravu cestujících, zavazadel a leteckých zásilek z letiště do městského centra a zpět vozidly, která jsou ve správě československého leteckého dopravce,¹³)
5. e) dopravu věcí, které jsou předmětem vlastní výrobní nebo obchodní činnosti organizace, pro odběratele,
6. f) dopravu zemědělských a lesních výrobků včetně výrobků potřebných k zemědělským a lesním pracím vozidly zemědělských a lesních organizací pro jiné zemědělské a lesní organizace, dopravu poskytovanou jednotnými zemědělskými družstvy pro jiné organizace a osoby, pokud se provádí příležitostně, ojediněle a krátkodobě, dopravu, kterou si jednotná zemědělská družstva poskytují mezi sebou, popřípadě i s dalšími socialistickými organizacemi na základě smlouvy o spolupráci uzavřené podle zvláštních předpisů, a dopravu, kterou si vzájemně poskytují společný zemědělský podnik a jeho členské organizace,¹⁴)
7. g) dopravu pro organizace a zařízení vykonávající údržbu dálnic, silnic a místních komunikací v rámci zimní údržby těchto komunikací,
8. h) dopravu vyvolanou stavem nouze,
9. i) naléhavou výpomoc mezi socialistickými organizacemi poskytovanou v rámci výrobní hospodářské jednotky nebo na příkaz příslušného ústředního orgánu v oboru jeho působnosti, nebo organizovanou za spolupráce s okresním nebo krajským národním výborem nebo organizací pověřenou krajským národním výborem,
10. j) hromadnou dopravu osob nutnou k zajištění hladkého průběhu politicky významných akcí, pro něž to stanoví ústřední orgán republiky (například oslavy 1. máje, národopisné slavnosti, tělovýchovné akce),
11. k) ojedinělou nebo příležitostnou osobní dopravu provedenou socialistickou organizací pro jinou organizaci nebo občana,
12. l) ojedinělou nebo příležitostnou dopravu provedenou občanem bez nároku na odměnu,
13. m) dopravu vlastní osoby, popřípadě dalších spolupracovníků, kterou provede pracovník v rámci své pracovní cesty vozidlem, jehož je oprávněn použít,
14. n) dopravu, u níž to z důvodu veřejného zájmu stanoví obecně závazný právní předpis a za podmínek tímto předpisem stanovených; národní výbor na základě zmocnění ústředního orgánu republiky může při mimořádných příležitostech stanovit, že není třeba povolení.

(2) Ústřední orgány republik v dohodě s federálním ministerstvem dopravy stanoví, jaký druh dopravy, v jakém rozsahu a za jakých podmínek mohou provozovat bez povolení jako doplněk svého hlavního předmětu činnosti státní cestovní kanceláře.

§ 27

(1) Provozovatelé oprávnění k provádění silniční dopravy pro cizí potřeby na základě povolení orgánu státní správy jsou povinni mít v každém vozidle, kterým jsou oprávněni dopravu provádět, doklad o uděleném povolení k dopravě a vykázat se jím na vyzvání oprávněným orgánům, jakož i organizacím a osobám, pro něž přepravu provádějí.

(2) Organizace a občané nesmějí k uspokojení své přepravní potřeby použít služeb organizace nebo občana, o nichž je jim známo, že k provedení dopravy nemají předepsané povolení ani k němu nejsou oprávněni podle tohoto zákona nebo předpisů a opatření podle něho vydaných.

§ 28

Silniční doprava pro vlastní potřeby se provádí bez povolení, s výjimkou případů

1. a) uvedených v § 8 odst. 2 a § 9 odst. 3,
2. b) uvedených v § 24 odst. 3 písm. c), pokud se doprava provádí vozidly určenými pro nákladní motorovou dopravu,
3. c) u nichž to v zájmu bezpečnosti provozu nebo v jiném naléhavém veřejném zájmu stanoví prováděcí předpis.

§ 29

(1) Povolení k silniční dopravě udělují

1. a) okresní národní výbor, nemá-li doprava přesahovat obvod jeho působnosti a nejde-li o dopravu nebezpečných věcí (§ 9 odst. 3),
2. b) krajský národní výbor v ostatních případech.

(2) Okresní národní výbor může přenést pravomoc k udělování povolení

1. a) k dopravě více než šesti osob v ložném prostoru motorového vozidla určeného pro nákladní dopravu (§ 8 odst. 2) na městský národní výbor,
2. b) k provozování silniční dopravy nemotorovými vozidly na městský nebo místní národní výbor.

(3) Místně příslušným je národní výbor, v jehož územním obvodu má být silniční doprava provozována; má-li být silniční doprava provozována v územním obvodu dvou nebo více krajských národních výborů, uděluje povolení ve vzájemné dohodě jeden z nich nebo každý příslušný národní výbor pro svůj územní obvod.

(4) Je-li vozidlo, jímž má být provozována doprava, která je předmětem hospodářské činnosti organizace, evidováno v územním obvodu okresního národního výboru mimo územní obvod národního výboru příslušného k udělení povolení, udělí se povolení jen se souhlasem okresního národního výboru, v jehož územním obvodu je vozidlo evidováno.

(5) Vznikne-li pochybnost o tom, zda provedení dopravy podléhá povolovacímu řízení, rozhodne orgán státní správy příslušný udělit povolení k provedení této dopravy.

§ 30

Pokud orgán státní správy nenařídil k projednání žádosti o povolení k silniční dopravě ústní jednání ani nestanovil lhůtu k podání vyjádření, jsou účastníci řízení povinni zaslat své připomínky do 15 dnů ode dne, kdy byli o žádosti orgánem státní správy vyrozuměni.

§ 31

Povolení k provozování silniční dopravy se udělí, jen jestliže

1. a) žadatel má způsobilost k řádnému a bezpečnému provozování dopravy;
2. b) doprava není uspokojivě zajištěna provozem dosavadních provozovatelů dopravy; splnění této podmínky se nevyžaduje, jde-li o ojedinělou nebo příležitostnou dopravu pro cizí potřeby nebo o dopravu pro vlastní potřeby;
3. c) stav pozemních komunikací, na nichž má být provozována pravidelná autobusová doprava, umožňuje z hlediska bezpečnosti a plynulosti provozu její provozování v požadovaném rozsahu.

§ 32

(1) Povolení se uděluje pro jeden přepravní výkon nebo pro omezený nebo neomezený počet přepravních výkonů v určitém časovém období, které činí u povolení k dopravě osob silničními vozidly určenými pro nákladní dopravu nejvýše šest měsíců, u povolení pro dopravu nebezpečných věcí nejvýše jeden rok, v ostatních případech nejvýše deset let. V povolení se stanoví věcný rozsah oprávnění; mohou v něm být stanoveny další podmínky týkající se provozování dopravy, zejména zahájení provozu, rozsahu dopravy, jejího omezení na určitá roční období, balení a označení nebezpečných věcí apod.

(2) Povolení k provozování silniční dopravy opravňuje provozovatele jen k provádění dopravy v územním obvodu určeném povolujícím orgánem a přepravních výkonů, které v tomto územním obvodu začínají nebo končí.

(3) Povolení k nepravidelné hromadné dopravě osob se vztahuje, pokud v něm není stanoveno jinak, jen na dopravu účastníků, pro něž byla objednána.

§ 33

(1) Příslušný orgán státní správy odejme povolení k silniční dopravě, jestliže pominuly předpoklady, za kterých bylo uděleno.

(2) Příslušný orgán státní správy může povolení odejmout, jestliže

1. a) bylo uděleno na podkladě nesprávných údajů uvedených provozovatelem dopravy nebo jeho zmocněncem,
2. b) provozovatel dopravy opětovně nebo po delší dobu neplní nebo porušuje své povinnosti uložené mu právním předpisem nebo podmínkami stanovenými v povolení.

(3) Oprávnění k provozování silniční dopravy zaniká

1. a) provedením povoleného počtu přepravních výkonů,
2. b) uplynutím doby, na kterou bylo povolení uděleno,
3. c) zánikem organizace nebo úmrtím občana oprávněných k provozování dopravy,
4. d) odnětím povolení podle odstavců 1 a 2,
5. e) dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí orgánu státní správy, jímž byl vysloven souhlas s oznámením provozovatele dopravy o trvalém zastavení provozu.

§ 34

(1) Městskou hromadnou dopravu osob provozovanou autobusy (dále jen „městská autobusová doprava“) jsou oprávněny provozovat organizace městské hromadné dopravy v rozsahu stanoveném ve zřizovací listině. Jiné organizace mohou provozovat městskou autobusovou dopravu, jen udělí-li k tomu povolení příslušný městský národní výbor, v Praze Národní výbor hlavního města Prahy, v Bratislavě Národní výbor hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy, a v rozsahu stanoveném v povolení.

(2) Prodloužení nebo zavedení linek městské autobusové dopravy mimo území města je možné, jen udělí-li k tomu povolení příslušný okresní národní výbor.

§ 35

Orgánem státní správy,

1. a) jemuž se podle § 16 odst. 1 písm. a) oznamuje zahájení provozu, popřípadě důvody, pro které nebylo možno ke stanovenému dni zahájit provoz buď vůbec, nebo ve stanoveném rozsahu,
2. b) který podle § 16 odst. 1 písm. b) dává souhlas k zastavení, omezení, rozšíření nebo jiné podstatné změně provozu,
3. c) který podle § 18 odst. 2 schvaluje jízdní řád pravidelné autobusové dopravy,
4. d) který podle § 20 stanoví umístění zastávky pravidelné autobusové dopravy na pozemní komunikaci,

je v městské autobusové dopravě městský národní výbor, v Praze Národní výbor hlavního města Prahy a v Bratislavě Národní výbor hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy; jízdní řád linek městské autobusové dopravy procházejících územním obvodem jiného místního (městského) národního výboru schvaluje příslušný národní výbor po projednání s dotčeným národním výborem.