Soudní pravomoc
Soudy rozhodují o opravných prostředcích proti rozhodnutím krajské odborové rady a Státního úřadu sociálního zabezpečení (Slovenského úřadu sociálního zabezpečení), pokud řízení o opravných prostředcích není upraveno jinak.
VĚCI NÁRODNÍHO POJIŠTĚNÍ O DŮCHODOVÉHO ZABEZPEČENÍ (POJIŠTĚNÍ)HLAVA DESÁTÁ
Příslušnost
(1) Rozhodovat o opravných prostředcích proti rozhodnutím krajské odborové rady je příslušným soud, v jehož obvodu je sídlo krajské odborové rady, která rozhodnutí vydala. Podává-li opravný prostředek zaměstnanec (jeho rodinný příslušník nebo pozůstalý), může místo tohoto soudu volit svůj obecný soud.
(2) Rozhodovat o opravných prostředcích proti rozhodnutím Státního úřadu sociálního zabezpečení (Slovenského úřadu sociálního zabezpečení) je příslušným soud v sídle krajského soudu, v jehož obvodu má obecný soud ten, kdo podává opravný prostředek.
Řízení
(1) Opravný prostředek proti rozhodnutí krajské odborové rady nebo Státního úřadu sociálního zabezpečení (Slovenského úřadu sociálního zabezpečení) se podává návrhem s náležitostmi podle § 43.
(2) Návrh je třeba podat do třiceti dnů ode dne doručení rozhodnutí. Požádá-li navrhovatel před uplynutím této lhůty Státní úřad sociálního zabezpečení (Slovenský úřad sociálního zabezpečení) o sdělení výpočtu důchodové dávky, počítá se lhůta až ode dne doručení tohoto výpočtu navrhovateli.
(3) Návrh se podává písemně ve dvou vyhotoveních nebo ústně do protokolu, a to u příslušného soudu; pokládá se však za platně podaný, i když byl podán u jiného než příslušného soudu. Jde-li o věci nemocenského pojištění, je možno návrh podat také u krajské odborové rady, která rozhodnutí vydala; pokládá se však za platně podaný, i když byl podán u jiného orgánu Revolučního odborového hnutí. Jde-li o věci důchodového zabezpečení (pojištění), je možno návrh podat také u Státního úřadu sociálního zabezpečení (Slovenského úřadu sociálního zabezpečení) nebo u výkonného orgánu okresního národního výboru, v jehož obvodu má navrhovatel svůj obecný soud.
(4) Byl-li návrh ve věci nemocenského pojištění podán u orgánu Revolučního odborového hnutí, který ve věci nerozhodoval, postoupí se neprodleně příslušnému soudu prostřednictvím krajské odborové rady, která vydala rozhodnutí. Návrh ve věcech důchodového zabezpečení (pojištění) podaný u výkonného orgánu okresního národního výboru postoupí se neprodleně příslušnému soudu prostřednictvím Státního úřadu sociálního zabezpečení (Slovenského úřadu sociálního zabezpečení).
(1) Příslušný soud doručí návrh krajské odborové radě, která rozhodnutí vydala. Krajská odborová rada může návrhu do třiceti dnů vyhovět. Neučiní-li tak, podá soudu o věci v téže lhůtě vyjádření. Vyhoví-li krajská odborová rada návrhu, sdělí to soudu, který řízení zastaví a rozhodne o náhradě nákladů navrhovatele.
(2) Byl-li návrh ve věci nemocenského pojištění podán u krajské odborové rady, která rozhodnutí vydala, nebo u jiného orgánu Revolučního odborového hnutí, může mu krajská odborová rada sama do třiceti dnů po jeho podání vyhovět. Neučiní-li tak, je povinna předložit jej v téže lhůtě spolu s vyjádřením příslušnému soudu.
(3) Ustanovení odstavce 1 a 2 se užije přiměřeně, týká-li se návrh opravného prostředku proti rozhodnutí Státního úřadu sociálního zabezpečení (Slovenského úřadu sociálního zabezpečení).
(1) O opravném prostředku proti rozhodnutí Státního úřadu sociálního zabezpečení (Slovenského úřadu sociálního zabezpečení), jímž se rozhoduje o dávce důchodového zabezpečení (pojištění), rozhoduje se po ústním jednání.
(2) V ostatních případech se může rozhodnout bez ústního jednání; vždy se však rozhoduje usnesením. Ustanovení §§ 129 až 131 tu neplatí.
(3) Ministr spravedlnosti může v dohodě se zúčastněnými ministry nařízením stanovit odchylky při provádění důkazu znalci.
(1) V případech uvedených v § 398 odst. 1 jsou účastníky řízení navrhovatel a Státní úřad sociálního zabezpečení (Slovenský úřad sociálního zabezpečení).
(2) V případech uvedených v § 398 odst. 2 jsou účastníky řízení krajská odborová rada, popřípadě Státní úřad sociálního zabezpečení (Slovenský úřad sociálního zabezpečení) a každý, komu bylo doručeno rozhodnutí, proti němuž opravný prostředek směřuje.
Vzetí návrhu zpět nevyžaduje, aby mu byla soudem přiznána účinnost, stalo-li se na podkladě vydání nového rozhodnutí krajské odborové rady nebo Státního úřadu sociálního zabezpečení (Slovenského úřadu sociálního zabezpečení), proti němuž lze podat nový opravný prostředek.
(1) Předběžnou vykonatelnost rozsudku (§ 164) lze vyslovit proti Státnímu úřadu sociálního zabezpečení (Slovenskému úřadu sociálního zabezpečení), jen je-li vážně ohrožena nutná výživa nebo zdraví navrhovatele nebo jeho rodinných příslušníků; jde-li o opětující se dávky důchodového zabezpečení (pojištění), může být vyslovena předběžná vykonatelnost jen pro dávky v nejnižší zákonné výměře, pokud se stanou splatnými ode dne soudního výroku.
(2) Předběžná opatření nejsou přípustná.
K podání odvolání (stížnosti) je lhůta třicet dnů.
Ve sporech o dávky důchodového zabezpečení (pojištění) může návrh i rozsudek znít na zjištění nároku bez uvedení jeho výše; v tom případě je Státní úřad sociálního zabezpečení (Slovenský úřad sociálního zabezpečení) povinen nejdéle do třiceti dnů po právní moci rozsudku vydat rozhodnutí o výši přisouzené dávky.
OSTATNÍ VĚCI OBČANSKOPRÁVNÍHLAVA JEDENÁCTÁ
Použití ustanovení této hlavy
(1) Ustanovení této hlavy se užije na řízení ve všech věcech, pokud se řízení o nich nemá konat podle předpisů obsažených v předcházejících hlavách této části, v třetí nebo čtvrté části tohoto zákona, anebo ve zvláštním zákoně.
(2) Ve věcech uvedených v §§ 126, 127, 135, 138, 139, 140, 142, 156 a 305 občanského zákoníka se použije ustanovení prvé části tohoto zákona, ale ustanovení §§ 410 a 421 se užije i zde.
Žaloba
K zahájení řízení je třeba žaloby, která vždy musí obsahovat určitý návrh [§ 43 odst. 1 písm. d)].
(1) Spory mezi zaměstnancem a závodem o trvání pracovního poměru, o nároku z pracovního poměru a o nároku týkajícím se přiznání, výše nebo splatnosti odměny za vynález nebo zlepšovací návrh lze projednat u soudu jen tehdy, jestliže rozhodčí řízení v závodě bylo bezvýsledné.
(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí,
- a) není-li pro zaměstnance závodu ustaven závodní ani místní výbor základní organizace Revolučního odborového hnutí,
- b) nebylo-li dosud rozhodnutím krajské odborové rady zavedeno na závodě rozhodčí řízení,
- c) jsou-li nároky s výjimkou sporů o trvání pracovního poměru uplatňovány teprve po skončení pracovního poměru,
- d) ve sporech týkajících se podnikových bytů,
- e) ve sporech týkajících se nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení zaměstnanců.
(3) Za zaměstnance ve smyslu odstavce 1 se považují i domáčtí dělníci a učni.
(1) Soud projedná jako žalobu návrh, který podal účastník u rozhodčího orgánu a který po bezvýsledném rozhodčím řízení postoupil závodní (místní) výbor základní organizace Revolučního odborového hnutí lidovému soudu.
(2) Jestliže účastníci před vynesením rozsudku prohlásí, že se podrobují rozhodnutí, které vydal rozhodčí orgán, soud řízení zastaví.
(3) K projednání návrhu podle odstavce 1 je příslušný soud, v jehož obvodu má sídlo rozhodčí orgán.
(1) Rozhodnutí rozhodčích orgánů, proti nimž nebyly podány ve stanovené lhůtě námitky, nebo o nichž účastníci prohlásili, že se jim podrobují (§ 405b odst. 2), a smíry uzavřené v rozhodčím řízení, jsou vykonatelné soudní exekucí.
(2) Rozhodčí řízení upraví Ústřední rada odborů vyhláškou.
Ustanovení §§ 405a, 405b a 405c odst. 1 a § 58 odst. 2 platí obdobně pro uplatnění nároků z členského poměru družstevníků a z jiných právních poměrů obdobných pracovnímu poměru, o němž přísluší rozhodovat soudům, jestliže předpisy vydané příslušným ústředním orgánem stanoví k uspořádání těchto nároků rozhodčí řízení.
Žalobou se lze domáhat také určení, že tu je anebo není určité právo nebo právní poměr, má-li žalobce naléhavý právní zájem na uplatňovaném určení.
Příslušnost
(1) Žalovat lze i u soudu, v jehož obvodu má žalovaný stálé pracoviště.
(2) Pro nárok z pracovního poměru mohou zaměstnanci žalovat svého zaměstnavatele i u soudu, v jehož obvodu je jejich pracoviště.
Osoby zavázané ze směnky nebo šeku lze žalovat i u soudu platebního místa.
Československá právnická osoba může podat žalobu též u soudu svého sídla, týká-li se žaloba právních poměrů založených smlouvou, kterou uzavřela při plnění svých úkolů. Toto ustanovení se nevztahuje na žaloby, které se týkají právních poměrů založených smlouvou pracovní.
(1) Osoby, které nemají jiný příslušný soud v Československé republice, lze pro majetkové nároky žalovat u každého československého soudu, v jehož obvodu je jejich majetek nebo věc žádaná žalobou. Je-li tímto majetkem pohledávka, řídí se příslušnost bydlištěm poddlužníka nebo místem, kde je zástava za vymáhanou pohledávku.
(2) Cizozemské ústavy, majetkové podstaty, společnosti, společenstva a jiná sdružení osob lze pro majetkové nároky žalovat u soudu, v jehož obvodu je v Československé republice jejich zastupitelství nebo orgán pověřený obstaráváním hospodářských záležitostí těchto útvarů.
(3) Osoby, které nemají jiný příslušný soud v Československé republice, může československá právnická osoba žalovat též u soudu svého sídla, týká-li se žaloba jejích právních poměrů.
Dovolává-li se žalobce jiného než obecného soudu účastníka, proti němuž návrh směřuje, je povinen již v žalobě uvést skutečnosti, o které příslušnost soudu opírá; jinak soud postupuje podle ustanovení § 56.
(1) Pro řízení, v němž jde o věcné právo k nemovité věci nebo v němž se takové právo popírá anebo v němž se žádá rozdělení nemovité věci nebo úprava hranic, je příslušným soud, u něhož se vede veřejná kniha o této nemovité věci.
(2) Jde-li o nemovitou věc nezapsanou ve veřejné knize, je v případech uvedených v odstavci 1 příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitá věc; je-li nemovitá věc v obvodu několika soudů, je příslušným kterýkoli z nich.
Účastníci
Účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný.
V jedné žalobě může žalovat nebo být žalováno několik osob, je-li předmětem řízení společné právo nebo společná povinnost, anebo jsou-li tyto osoby (společníci) oprávněny nebo povinny v podstatě na témže skutkovém základu nebo na skutkovém základu v podstatě podobném.
Každý společník je vůči odpůrci v řízení samostatný. Procesní úkony nebo jejich opomenutí jednoho ze společníků nejsou druhému na prospěch ani na újmu.
(1) Vztahuje-li se účinek rozsudku podle povahy věci nebo podle zákona na všechny společníky (nerozluční společníci), jsou procesní úkony činných společníků účinné i pro ostatní společníky, jestliže nejsou činni.
(2) Jestliže si přednesy nebo jiné procesní úkony činných společníků odporují nebo se od sebe odchylují, posoudí je soud při rozhodování o věci po uvážení všech okolností řízení.
(3) K uznání a vzdání se nároku a k soudnímu smíru (§§ 74, 75) je třeba výslovného souhlasu všech nerozlučných společníků.
Ukáže-li se za řízení, že žalobu podala osoba, která neměla žalovat, nebo že žaloba byla podána proti osobě, která neměla být žalována, může soud povolit, aby původní žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby ho nahradil pravý žalobce nebo žalovaný.
Vedlejší účastenství
Kdo má právní zájem na tom, aby v zahájeném, avšak ještě pravomocně neskončeném řízení zvítězil některý účastník, může vstoupit do řízení jako vedlejší účastník, aby mu pomáhal. Dále tak může učinit každý, komu zvláštní zákonné ustanovení takové oprávnění přiznává.
O přípustnosti vedlejšího účastenství rozhodne soud jen tehdy, jestliže některý účastník namítl nepřípustnost vedlejšího účastenství; rozhoduje se usnesením po ústním jednání.
(1) Vedlejší účastník je oprávněn ke všem úkonům jako účastník s výjimkou úkonů uvedených v §§ 73 až 75.
(2) Jestliže si přednesy nebo jiné procesní úkony vedlejšího účastníka a účastníka, ke kterému se připojil, odporují nebo se odchylují, posoudí je soud při rozhodování ve věci po uvážení všech okolností řízení.
(3) Za podmínky uvedené v § 414 odst. 1 má vedlejší účastník postavení nerozlučného společníka.
O vedlejším účastníkovi platí přiměřeně ustanovení §§ 127 až 147.
Řízení
Neodmítne-li soud žalobu bez ústního jednání, ustanoví předseda senátu rok k ústnímu jednání a nařídí, aby jeden stejnopis žaloby byl doručen žalovanému do vlastních rukou.
Klid řízení
(1) Klid řízení nastane, jestliže to účastníci navrhnou. U soudu prvé stolice nastane klid řízení i tehdy, nedostaví-li se účastníci k ústnímu jednání.
(2) Vstoupil-li již do řízení prokurátor, je ke klidu řízení třeba jeho souhlasu.
(3) Klid řízení má účinky přerušení řízení (§ 81). V řízení lze pokračovat na návrh po uplynutí tří měsíců. Nebyl-li takový návrh podán do jednoho roku, řízení zanikne; v takovém případě se náklady vzájemně ruší.
Uplatnění vzájemné pohledávky
Uplatňuje-li žalovaný vzájemnou pohledávku způsobilou k započtení, rozhodne soud i o ní ve výroku rozsudku, a jestliže to žalovaný žádá, i nad částku uplatněnou žalobou.
Směnečné a šekové řízení
(1) Předloží-li žalobce se žalobou v prvopise směnku nebo šek, které mají všechny náležitosti platné směnky nebo šeku a o jejichž pravosti není pochybností, s dalšími listinami potřebnými podle platných předpisů k uplatnění jeho nároku a žádá-li, aby jeho žaloba byla vyřízena platebním rozkazem, vydá soudce bez slyšení žalovaného směnečný (šekový) platební rozkaz. V rozkazu uloží žalovanému, aby do tří dnů pod exekucí zaplatil žalobci částku žádanou v žalobě spolu s vedlejšími pohledávkami a stanovenými náklady, anebo aby v téže lhůtě podal proti tomu námitky u soudu, který rozkaz vydal. Chce-li žalobce nebo žalovaný napadat pouze rozhodnutí o nákladech, může tak učinit jen stížností ve lhůtě tří dnů.
(2) Platební rozkaz se žalobou se žalovanému doručí do vlastních rukou. Nepodá-li žalovaný proti němu včas námitky nebo vezme-li je zpět, nabývá platební rozkaz účinnosti pravomocného rozsudku. Námitky pozdě podané odmítne soudce bez dalšího jednání.
(3) Podal-li žalovaný námitky včas, ustanoví předseda senátu rok k ústnímu jednání o nich (§ 420). K dalším námitkám vzneseným později se nepřihlíží. V rozsudku vysloví soud, zda se platební rozkaz ponechává v platnosti anebo zda se zrušuje a v jakém rozsahu.
Nelze-li žádosti o vydání platebního rozkazu vyhovět, ustanoví předseda senátu rok k ústnímu jednání o žalobě (§ 420).
Rozkazní řízení
(1) Je-li v žalobě uplatňován nárok na zaplacení částky nepřevyšující 500 Kčs, může soudce, shledá-li pro to podmínky, vydat bez slyšení žalovaného platební rozkaz, i když není vydání platebního rozkazu žalobcem navrhováno. Je-li v žalobě uplatňován nárok na zaplacení částky vyšší než 500 Kčs, ale nepřevyšující 5000 Kčs, může soudce vydat platební rozkaz, jen navrhl-li to žalobce. V rozkaze žalovanému uloží, aby do patnácti dnů pod exekucí žalobci zaplatil pohledávku žádanou v žalobě s požadovanými úroky a stanovenými náklady, anebo aby v téže lhůtě podal proti tomu odpor u soudu, který rozkaz vydal a aby v odporu uvedl, z kterých důvodů jej podává. Pro nedostatek odůvodnění nelze odpor odmítnout.
(2) Platební rozkaz se žalobou se doručí žalovanému do vlastních rukou; nepodá-li žalovaný včas proti němu odpor, nabývá účinnosti pravomocného rozsudku.
(3) Podal-li žalovaný včas odpor, ruší se tím platební rozkaz v napadené části a předseda senátu ustanoví rok k ústnímu jednání o žalobě. Uplatňuje-li žalovaný v odporu, že žaloba neměla být podána proti němu, vyrozumí soudce o obsahu odporu žalobce a k jeho návrhu vydá nový platební rozkaz, který doručí pravému žalovanému (§ 415).
(4) Odpor pozdě podaný odmítne soudce bez dalšího jednání.
(5) Ustanovení § 424 se užije obdobně.
Platební rozkaz nelze vydat, není-li znám pobyt žalovaného.