správní řád

§ 1

účinné od 1. 1. 1968(1) Tento zákon se vztahuje na řízení, v němž o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech občanů a organizací rozhodují v oblasti státní správy národní výbory, ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy, orgány Slovenské národní rady a jiné orgány státní správy.

účinné od 1. 1. 1968(2) Podle tohoto zákona postupují také orgány státních organizací, jestliže jim zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech občanů a organizací v oblasti státní správy.

účinné od 1. 1. 1968(3) Pokud se dále hovoří o správních orgánech, rozumějí se tím orgány uvedené v odstavcích 1 a 2.

§ 2

účinné od 1. 1. 1968Ustanovení tohoto zákona se nevztahují

1. účinné od 1. 1. 1968a) na postup, v němž správní orgány rozhodují o právních poměrech organizací, pracovníků nebo funkcionářů, jestliže tyto poměry souvisí s jejich podřízeností orgánu, který o věci rozhoduje, nebo na postup, v němž správní orgány rozhodují o právních poměrech organizací při řízení jejich hospodářské činnosti,
2. účinné od 1. 1. 1968b) na projednávání a vyřizování stížností a podnětů občanů a organizací, kde platí zvláštní právní předpisy. Je-li však ze stížnosti nebo podnětu patrno, že je zcela nebo zčásti podáním ve smyslu tohoto zákona, postupuje se v tomto směru podle jeho ustanovení.

§ 3

účinné od 1. 1. 1968(1) Správní orgány postupují v řízení v souladu se zákony a jinými právními předpisy. Jsou povinny chránit zájmy státu a společnosti, práva a zájmy občanů a organizací a důsledně vyžadovat plnění jejich povinností.

účinné od 1. 1. 1968(2) Správní orgány jsou povinny postupovat v řízení v úzké součinnosti s občany a organizacemi a dát jim vždy příležitost, aby mohli svá práva a zájmy účinně hájit, zejména se vyjádřit k podkladu rozhodnutí, a uplatnit své návrhy. Občanům a organizacím musí správní orgány poskytovat pomoc a poučení, aby pro neznalost právních předpisů neutrpěli v řízení újmu.

účinné od 1. 1. 1968(3) Správní orgány jsou povinny svědomitě a odpovědně se zabývat každou věcí, která je předmětem řízení, vyřídit ji včas a bez zbytečných průtahů a použít nejvhodnějších prostředků, které vedou ke správnému vyřízení věci. Připouští-li to povaha věci, má se správní orgán vždy pokusit o její smírné vyřízení. Správní orgány dbají, aby řízení probíhalo hospodárně a bez zbytečného zatěžování občanů a organizací.

účinné od 1. 1. 1968(4) Rozhodnutí správních orgánů musí vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Řízení je třeba vést tak, aby posilovalo důvěru občanů ve správnost rozhodování, aby přijatá rozhodnutí byla přesvědčivá a vedla občany a organizace k dobrovolnému plnění jejich povinností.

účinné od 1. 1. 1968(5) Ustanovení o základních pravidlech řízení (odstavec 1 až 4) se přiměřeně použijí též při vydávání osvědčení, posudků, vyjádření, doporučení a jiných podobných opatření.

§ 4

účinné od 1. 1. 1968(1) Účastníci řízení (§ 14) spolupracují se správními orgány v průběhu celého řízení.

účinné od 1. 1. 1968(2) Všichni účastníci mají v řízení rovná procesní práva a povinnosti.

§ 5

účinné od 1. 1. 1968(1) K řízení jsou věcně příslušné správní orgány, které určuje zvláštní zákon; nestanoví-li zvláštní zákon, který orgán je věcně příslušný, rozhoduje národní výbor.

účinné od 1. 1. 1968(2) Pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, jsou k řízení před národními výbory v prvním stupni příslušné okresní národní výbory.

§ 6

účinné od 1. 1. 1968(1) Je-li příslušný k řízení národní výbor, provádí řízení příslušný odbor národního výboru; není-li takový odbor zřízen, řízení provádí příslušná komise národního výboru, a není-li zřízena ani taková komise, řízení provádí rada národního výboru. Ustanovení § 39 odst. 3 a § 54 odst. 3 zákona o národních výborech zůstávají tímto nedotčena.

účinné od 1. 1. 1968(2) Zvláštní právní předpisy stanoví, ve kterých věcech jsou příslušné k řízení správní komise národního výboru.

§ 7

účinné od 1. 1. 1968(1) V řízení, v němž jde o činnost účastníka, řídí se místní příslušnost místem této činnosti; týká-li se řízení nemovitosti, místem, kde nemovitost je.

účinné od 1. 1. 1968(2) V ostatních případech se místní příslušnost řídí trvalým pobytem účastníka řízení, a jde-li o organizaci, jejím sídlem nebo sídlem nižší složky organizace, týká-li se řízení této složky. Nemá-li účastník trvalý pobyt (sídlo) v Československé socialistické republice, řídí se místní příslušnost podle jeho posledního trvalého pobytu (sídla) v Československé socialistické republice.

účinné od 1. 1. 1968(3) Je-li místně příslušných několik správních orgánů, koná řízení správní orgán, který řízení zahájil první, pokud se příslušné orgány nedohodly jinak.

účinné od 1. 1. 1968(4) Je-li místně příslušných několik správních orgánů a pokud každý z nich odmítá provést řízení, správní orgán vyššího stupně jim nejblíže nadřízený určí, který z nich řízení provede.

účinné od 1. 1. 1968(5) Nelze-li místní příslušnost určit podle předchozích ustanovení, stanoví ústřední orgán státní správy, do jehož působnosti věc patří, který věcně příslušný správní orgán řízení provede.

§ 8

účinné od 1. 1. 1968Na žádost účastníka řízení nebo s jeho souhlasem může správní orgán příslušný podle § 7 odst. 2 postoupit věc k vyřízení jinému věcně příslušnému správnímu orgánu téhož stupně, v jehož obvodu má účastník řízení pracoviště nebo přechodný pobyt, souhlasí-li s tím ostatní účastníci řízení i orgán, kterému má být věc postoupena.

§ 9

účinné od 1. 1. 1968(1) Pracovník správního orgánu je vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.

účinné od 1. 1. 1968(2) Z projednávání a rozhodování před správními orgány je vyloučen také ten, kdo se v téže věci zúčastnil řízení jako pracovník správního orgánu jiného stupně.

§ 10

účinné od 1. 1. 1968Účastník řízení oznámí správnímu orgánu skutečnosti nasvědčující vyloučení pracovníka správního orgánu (§ 9), jakmile se o nich dozví.

§ 11

účinné od 1. 1. 1968(1) Jakmile se pracovník správního orgánu dozví o skutečnostech nasvědčujících jeho vyloučení (§ 9), oznámí to neprodleně svému nejblíže nadřízenému vedoucímu; vedoucí správního orgánu to oznámí vedoucímu nadřízeného správního orgánu a vedoucí odboru národního výboru tajemníkovi národního výboru.

účinné od 1. 1. 1968(2) Podjatý pracovník správního orgánu provede pouze takové úkony, které nesnesou odkladu.

§ 12

účinné od 1. 1. 1968(1) O tom, zda je pracovník správního orgánu z řízení vyloučen, rozhoduje orgán, jemuž byly důvody vyloučení oznámeny (§ 11 odst. 1); jestliže bylo rozhodnuto, že pracovník správního orgánu je vyloučen, učiní tento orgán opatření k zajištění řádného provedení dalšího řízení.

účinné od 1. 1. 1968(2) Proti rozhodnutí o vyloučení pracovníka správního orgánu z řízení nelze podat samostatné odvolání.

§ 13

účinné od 1. 1. 1968(1) Z týchž důvodů jako pracovník správního orgánu (§ 9) je z projednávání a rozhodování věci vyloučen i člen komise (správní komise) národního výboru, která provádí řízení.

účinné od 1. 1. 1968(2) Jakmile se člen komise (správní komise) národního výboru dozví o skutečnostech nasvědčujících jeho vyloučení, oznámí to neprodleně radě národního výboru, která rozhodne, je-li člen komise (správní komise) z řízení vyloučen.

účinné od 1. 1. 1968(3) Stane-li se komise (správní komise) vyloučením svých členů nezpůsobilou se usnášet, provede řízení rada národního výboru, pokud plenární zasedání národního výboru neučiní pro takový případ jiné opatření k zajištění dalšího řádného řízení.

účinné od 1. 1. 1968(4) Ustanovení § 10, § 11 odst. 2 a § 12 odst. 2 platí obdobně.

§ 14

účinné od 1. 1. 1968(1) Účastníkem řízení je ten, o jehož právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení jednáno nebo jehož práva, právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny; účastníkem řízení je i ten, kdo tvrdí, že může být rozhodnutím ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech přímo dotčen, a to až do doby, než se prokáže opak.

účinné od 1. 1. 1968(2) Účastníkem řízení je i ten, komu zvláštní právní předpis takové postavení přiznává.

§ 15

účinné od 1. 1. 1968Účastník může samostatně jednat v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práva a brát na sebe povinnosti.

§ 16

účinné od 1. 1. 1968(1) Účastníka řízení, který nemůže v řízení jednat samostatně, zastupuje zákonný zástupce; nemá-li zákonného zástupce, a je-li toho třeba k hájení práv, ustanoví mu správní orgán opatrovníka.

účinné od 1. 1. 1968(2) Správní orgán ustanoví opatrovníka také účastníku řízení, jehož pobyt není znám nebo jemuž se nepodařilo doručit písemnost na známou adresu v cizině a který si neustanovil zástupce, jakož i účastníku řízení, který je stižen duševní nebo jinou poruchou, pro kterou nemůže v řízení jednat, a nemá zákonného zástupce.

§ 17

účinné od 1. 1. 1968(1) Účastníci řízení, jejich zákonní zástupci a opatrovníci se mohou dát zastupovat advokátem nebo jiným zástupcem, kterého si zvolí.

účinné od 1. 1. 1968(2) Organizace jedná v řízení prostřednictvím svých orgánů nebo prostřednictvím svého zástupce.

účinné od 1. 1. 1968(3) Dobrovolná společenská organizace může v řízení zastupovat svého člena na jeho žádost. Jménem organizace jedná v řízení za zastoupeného člen nebo pracovník organizace, který byl touto organizací zastupováním pověřen.

účinné od 1. 1. 1968(4) Zmocnění k zastupování je třeba prokázat písemnou plnou mocí nebo plnou mocí prohlášenou do protokolu. Správní orgán může v nepochybných případech od průkazu plnou mocí upustit.

účinné od 1. 1. 1968(5) Učinilo-li několik účastníků řízení společné podání, zvolí si společného zmocněnce pro doručování; jinak ho určí správní orgán.

§ 18

účinné od 1. 1. 1968Zahájení řízení

účinné od 1. 1. 1968(1) Řízení se zahajuje na návrh účastníka řízení nebo z podnětu správního orgánu.

účinné od 1. 1. 1968(2) Řízení je zahájeno dnem, kdy podání účastníka řízení došlo správnímu orgánu příslušnému ve věci rozhodnout. Pokud se řízení zahajuje z podnětu správního orgánu, je řízení zahájeno dnem, kdy tento orgán učinil vůči účastníku řízení první úkon.

účinné od 1. 1. 1968(3) O zahájení řízení uvědomí správní orgán všechny známé účastníky řízení; jestliže mu účastníci řízení nebo jejich pobyt nejsou známi nebo pokud to stanoví zvláštní právní předpis, uvědomí je o zahájení řízení veřejnou vyhláškou.

§ 19

účinné od 1. 1. 1968Podání

účinné od 1. 1. 1968(1) Podání lze učinit písemně nebo ústně do protokolu. Lze je též učinit telegraficky; takové podání, obsahující návrh ve věci, je třeba písemně nebo ústně do protokolu doplnit nejpozději do tří dnů.

účinné od 1. 1. 1968(2) Podání se posuzuje podle jeho obsahu. Z podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje. Zvláštní právní předpisy mohou stanovit jeho další náležitosti.

účinné od 1. 1. 1968(3) Pokud podání nemá předepsané náležitosti, pomůže správní orgán účastníku řízení nedostatky odstranit, popřípadě jej vyzve, aby je ve stanovené lhůtě odstranil; zároveň ho poučí, jaký význam může mít neodstranění nedostatků pro další průběh řízení.

účinné od 1. 1. 1968(4) Podání se činí u orgánu věcně a místně příslušného (§ 5 až 7); v řízení před národními výbory lze je však učinit též u místního (městského) národního výboru, v jehož obvodu má účastník řízení trvalý pobyt nebo pracoviště.

účinné od 1. 1. 1968(5) Na žádost účastníka řízení musí být přijetí podání potvrzeno.

§ 20

účinné od 1. 1. 1968Postoupení

účinné od 1. 1. 1968Není-li správní orgán příslušný k rozhodnutí, je povinen podání neprodleně postoupit příslušnému správnímu orgánu a uvědomit o tom účastníka řízení. Je-li nebezpečí z prodlení, učiní správní orgán nezbytné úkony, zejména k odvrácení hrozící škody.

§ 21

účinné od 1. 1. 1968Ústní jednání

účinné od 1. 1. 1968(1) Správní orgán nařídí ústní jednání, vyžaduje-li to povaha věci, zejména přispěje-li se tím k jejímu objasnění, nebo stanoví-li to zvláštní právní předpis. Má-li být při ústním jednání provedeno ohledání, koná se ústní jednání zpravidla na místě ohledání.

účinné od 1. 1. 1968(2) K ústnímu jednání přizve správní orgán všechny účastníky řízení a požádá je, aby při ústním jednání uplatnili své připomínky a náměty. Zvláštní právní předpisy stanoví, ve kterých případech se k později uplatněným připomínkám a námitkám nepřihlíží; na tuto skutečnost musí být účastníci řízení výslovně upozorněni.

účinné od 1. 1. 1968(3) Ústní jednání je neveřejné, pokud zvláštní právní předpis nebo správní orgán nestanoví jinak.

§ 22

účinné od 1. 1. 1968Protokol

účinné od 1. 1. 1968(1) O ústních podáních a o důležitých úkonech v řízení, zejména o provedených důkazech, o vyjádřeních účastníků řízení, o ústním jednání a o hlasování sepíše správní orgán protokol.

účinné od 1. 1. 1968(2) Z protokolu musí být zejména patrno, kdo, kde a kdy řízení prováděl, předmět řízení, které osoby se ho zúčastnily, jak řízení probíhalo, jaké návrhy byly podány a jaká opatření byla přijata; v protokolu o hlasování se uvede též výrok rozhodnutí a výsledek hlasování.

účinné od 1. 1. 1968(3) Protokol podepisují po přečtení všechny osoby, které se jednání zúčastnily, a pracovník (člen) správního orgánu provádějícího řízení, protokol o hlasování všichni přítomní členové správního orgánu. Odepření podpisu, důvody tohoto odepření a námitky proti obsahu protokolu se v něm zaznamenají.

§ 23

účinné od 1. 1. 1968Nahlížení do spisů

účinné od 1. 1. 1968(1) Účastníci řízení a jejich zástupci mají právo nahlížet do spisů s výjimkou protokolů o hlasování a pořizovat si z nich výpisy.

účinné od 1. 1. 1968(2) Správní orgán může povolit nahlédnout do spisů i jiným osobám, pokud prokáží odůvodněnost svého požadavku.

účinné od 1. 1. 1968(3) Správní orgán je povinen učinit opatření, aby nahlédnutím do spisů nebylo porušeno státní, hospodářské nebo služební tajemství, nebo zákonem uložená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti.

§ 24

účinné od 1. 1. 1968(1) Důležité písemnosti, zejména rozhodnutí, se doručují do vlastních rukou.

účinné od 1. 1. 1968(2) Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručovatel jej vhodným způsobem uvědomí, že písemnost přijde znovu doručit ve stanovený den a hodinu. Zůstane-li nový pokus o doručení bezvýsledný, doručovatel uloží písemnost na poště nebo u místního národního výboru a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát písemnost do tří dnů od uložení, poslední den této lhůty se považuje za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

účinné od 1. 1. 1968(3) Odepřel-li adresát bezdůvodně písemnost přijmout, je doručena dnem, kdy její přijetí bylo odepřeno; na to musí doručovatel adresáta upozornit.

účinné od 1. 1. 1968(4) Má-li účastník řízení, který se zdržuje v cizině nebo tam má sídlo, opatrovníka anebo zástupce v tuzemsku, doručí se písemnost tomuto opatrovníku nebo zástupci.

§ 25

účinné od 1. 1. 1968(1) Písemnosti, které jsou určeny orgánům nebo organizacím, doručují se pracovníkům oprávněným za orgány nebo organizace přijímat písemnosti. Není-li takových pracovníků, doručuje se písemnost, která je určena do vlastních rukou, tomu, kdo je oprávněn za orgán nebo organizaci jednat.

účinné od 1. 1. 1968(2) Písemnosti určené advokátům se doručují advokátní poradně.

účinné od 1. 1. 1968(3) Má-li účastník řízení zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Má-li však účastník řízení osobně v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost nejen zástupci, ale i jemu.

§ 26

účinné od 1. 1. 1968Doručení veřejnou vyhláškou

účinné od 1. 1. 1968(1) Doručení veřejnou vyhláškou použije správní orgán v případě, kdy mu účastníci řízení nebo jejich pobyt nejsou známi nebo pokud tak stanoví zvláštní právní předpis.

účinné od 1. 1. 1968(2) Doručení veřejnou vyhláškou se provede tak, že se písemnost vyvěsí po dobu 15 dnů způsobem v místě obvyklým. Poslední den této lhůty je dnem doručení.

§ 27

účinné od 1. 1. 1968(1) Je-li to třeba, stanoví správní orgán k provedení úkonu v řízení přiměřenou lhůtu, pokud není určena tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem.

účinné od 1. 1. 1968(2) Do lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li takový den v měsíci, končí lhůta posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den.

účinné od 1. 1. 1968(3) Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněno podání u správního orgánu uvedeného v § 19 odst. 4, nebo je-li podání odevzdáno k poštovní přepravě.

účinné od 1. 1. 1968(4) V pochybnostech se považuje lhůta za zachovanou, pokud se neprokáže opak.

§ 28

účinné od 1. 1. 1968(1) Správní orgán promine ze závažných důvodů zmeškání lhůty, požádá-li o to účastník řízení do 15 dnů ode dne, kdy pominula příčina zmeškání, a učiní-li v téže lhůtě zmeškaný úkon. Správní orgán může této žádosti přiznat odkladný účinek.

účinné od 1. 1. 1968(2) Zmeškání lhůty nelze prominout, jestliže ode dne, kdy měl být úkon učiněn, uplynul jeden rok.

účinné od 1. 1. 1968(3) Proti rozhodnutí o návrhu na prominutí zmeškané lhůty se nelze odvolat.

§ 29

účinné od 1. 1. 1968Přerušení řízení

účinné od 1. 1. 1968(1) Správní orgán přeruší řízení, jestliže bylo zahájeno řízení o předběžné otázce (§ 40) nebo jestliže byl účastník řízení vyzván, aby ve stanovené lhůtě odstranil nedostatky podání (§ 19 odst. 3).

účinné od 1. 1. 1968(2) Správní orgán může též přerušit řízení nejdéle na dobu 30 dnů, jestliže to z důležitých důvodů navrhnou shodně účastníci řízení.

účinné od 1. 1. 1968(3) Proti rozhodnutí o přerušení řízení se nelze odvolat.

účinné od 1. 1. 1968(4) Správní orgán v řízení pokračuje z vlastního podnětu nebo z podnětu účastníka řízení, jakmile pominuly překážky, pro které bylo řízení přerušeno, popřípadě jakmile uplynula lhůta uvedená v odstavci 2.

účinné od 1. 1. 1968(5) Pokud je řízení přerušeno, lhůty podle tohoto zákona neběží.

§ 30

účinné od 1. 1. 1968Zastavení řízení

účinné od 1. 1. 1968Správní orgán zastaví řízení, vzal-li účastník návrh na jeho zahájení zpět a souhlasí-li s tím ostatní účastníci řízení, nebo odpadl-li důvod řízení zahájeného z podnětu správního orgánu.

§ 31

účinné od 1. 1. 1968Náklady řízení

účinné od 1. 1. 1968(1) Náklady řízení, které vznikly správnímu orgánu, nese tento orgán. Náklady, které v řízení vznikly účastníkovi řízení, nese účastník.

účinné od 1. 1. 1968(2) Správní orgán může účastníkům řízení, svědkům a znalcům uložit, aby nahradili náklady, které vznikly správnímu orgánu jejich zaviněním; může jim také uložit, aby nahradili náklady, které vznikly jejich zaviněním, ostatním účastníkům řízení.

účinné od 1. 1. 1968(3) Správní orgán nahradí svědkovi hotové výdaje a mzdu, která mu prokazatelně ušla. Nárok je třeba uplatnit do tří dnů po výslechu, jinak zaniká.

účinné od 1. 1. 1968(4) Náklady spojené s předložením listiny nebo s ohledáním, které vznikly tomu, kdo není účastníkem řízení, hradí správní orgán.

účinné od 1. 1. 1968(5) Náhrada hotových výdajů a poskytování odměn znalcům a tlumočníkům se řídí zvláštními právními předpisy.*)

§ 32

účinné od 1. 1. 1968(1) Správní orgán je povinen zjistit přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí. Přitom není vázán jen návrhy účastníků řízení.

účinné od 1. 1. 1968(2) Podkladem pro rozhodnutí jsou zejména podání, návrhy a vyjádření účastníků řízení, důkazy, čestná prohlášení, jakož i skutečnosti všeobecně známé nebo známé správnímu orgánu z jeho úřední činnosti. Rozsah a způsob zjišťování podkladů pro rozhodnutí určuje správní orgán.

účinné od 1. 1. 1968(3) Na žádost správního orgánu jsou státní orgány a socialistické organizace povinny sdělit skutečnosti, které mají význam pro řízení a rozhodnutí.

§ 33

účinné od 1. 1. 1968(1) Účastník řízení má právo navrhovat důkazy a jejich doplnění a klást svědkům a znalcům otázky při ústním jednání a místním ohledání.

účinné od 1. 1. 1968(2) Správní orgán je povinen dát účastníkům řízení možnost, aby se před vydáním rozhodnutí mohli vyjádřit k jeho podkladu i ke způsobu jeho zjištění, popřípadě navrhnout jeho doplnění.

§ 34

účinné od 1. 1. 1968Dokazování

účinné od 1. 1. 1968(1) K dokazování je možné použít všech prostředků, jimiž lze zjistit a objasnit skutečný stav věci a které jsou v souladu s právními předpisy.

účinné od 1. 1. 1968(2) Důkazy jsou zejména výslech svědků, znalecké posudky, listiny a ohledání.

účinné od 1. 1. 1968(3) Účastník řízení je povinen navrhnout na podporu svých tvrzení důkazy, které jsou mu známy.

účinné od 1. 1. 1968(4) Provádění důkazů přísluší správnímu orgánu.

účinné od 1. 1. 1968(5) Správní orgán hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

účinné od 1. 1. 1968(6) Skutečnosti všeobecně známé nebo známé správnímu orgánu z úřední činnosti není třeba dokazovat.

§ 35

účinné od 1. 1. 1968Svědci

účinné od 1. 1. 1968(1) Každý občan je povinen vypovídat jako svědek; musí vypovídat pravdivě a nesmí nic zamlčet.

účinné od 1. 1. 1968(2) Jako svědek nesmí být vyslechnut ten, kdo by porušil státní, hospodářské, služební tajemství nebo zákonem výslovně uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byl této povinnosti zproštěn příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má.

účinné od 1. 1. 1968(3) Výpověď může odepřít ten, kdo by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým; jejich výčet se řídí občanským zákoníkem.*)

účinné od 1. 1. 1968(4) Správní orgán poučí svědka před výslechem o možnosti odepřít výpověď, o jeho povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních následcích nepravdivé nebo neúplné výpovědi.**)

§ 36

účinné od 1. 1. 1968Znalci

účinné od 1. 1. 1968Je-li k odbornému posouzení skutečností důležitých pro rozhodnutí třeba znaleckého posudku, ustanoví správní orgán znalce podle příslušných právních předpisů.***)

§ 37

účinné od 1. 1. 1968Listiny

účinné od 1. 1. 1968(1) Správní orgán může uložit účastníkovi řízení nebo občanovi (organizaci), který má listinu potřebnou k provedení důkazů, aby ji předložil.

účinné od 1. 1. 1968(2) Předložení listiny nelze žádat nebo může být odepřeno z důvodů, pro které nesmí být vyslechnut nebo je oprávněn odepřít výpověď svědek.

§ 38

účinné od 1. 1. 1968Ohledání

účinné od 1. 1. 1968(1) Vlastník nebo uživatel věci je povinen předložit správnímu orgánu předmět ohledání nebo strpět ohledání na místě.

účinné od 1. 1. 1968(2) Ohledání nelze provést nebo může být odepřeno z důvodů, pro které nesmí být vyslechnut nebo je oprávněn odepřít výpověď svědek.

účinné od 1. 1. 1968(3) K místnímu ohledání přizve správní orgán účastníka řízení a toho, kdo je oprávněn předmětem ohledání nakládat.

§ 39

účinné od 1. 1. 1968Čestné prohlášení

účinné od 1. 1. 1968(1) Správní orgán může místo důkazu připustit čestné prohlášení účastníka řízení, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

účinné od 1. 1. 1968(2) Čestné prohlášení správní orgán nepřipustí, brání-li tomu obecný zájem nebo byla-li by tím porušena rovnost mezi účastníky řízení. Čestným prohlášením nelze nahradit znalecký posudek.

účinné od 1. 1. 1968(3) V čestném prohlášení je účastník povinen uvést pravdivé údaje. Správní orgán musí upozornit účastníka řízení na právní následky nepravdivého čestného prohlášení.^†)

§ 40

účinné od 1. 1. 1968Předběžné otázky

účinné od 1. 1. 1968(1) Vyskytne-li se v řízení otázka, o které již pravomocně rozhodl příslušný orgán, je správní orgán takovým rozhodnutím vázán; jinak si správní orgán může o takové otázce učinit úsudek nebo dá příslušnému orgánu podnět k zahájení řízení.

účinné od 1. 1. 1968(2) Správní orgán si nemůže jako o předběžné otázce učinit úsudek o tom, zda a kým byl spáchán trestný čin, provinění nebo přestupek, nebo o osobním stavu občana, přísluší-li o něm rozhodovat soudu.

§ 41

účinné od 1. 1. 1968Předvolání

účinné od 1. 1. 1968(1) Správní orgán předvolá osoby, jejichž osobní účast při projednávání věci je nutná.

účinné od 1. 1. 1968(2) V předvolání správní orgán upozorní na právní následky nedostavení se.

§ 42

účinné od 1. 1. 1968Předvedení

účinné od 1. 1. 1968(1) Účastník řízení nebo svědek, který se bez náležité omluvy nebo bez závažných důvodů na opětovné předvolání nedostaví ke správnímu orgánu a bez jehož osobní účasti nelze řízení provádět, může být předveden.

účinné od 1. 1. 1968(2) O předvedení požádá správní orgán Veřejnou bezpečnost, o předvedení vojáků v činné službě nebo příslušníků veřejných ozbrojených sborů požádá jejich náčelníka.

§ 43

účinné od 1. 1. 1968Předběžná opatření

účinné od 1. 1. 1968(1) Správní orgán může před skončením řízení v rozsahu nezbytně nutném pro zajištění jeho účelu

1. účinné od 1. 1. 1968a) uložit účastníkům, aby něco vykonali, něčeho se zdrželi nebo něco strpěli;
2. účinné od 1. 1. 1968b) nařídit zajištění věcí, které mají být zničeny nebo učiněny nepotřebnými, anebo jichž je třeba k provedení důkazů.

účinné od 1. 1. 1968(2) Správní orgán zruší předběžné opatření, jakmile pomine důvod, pro který bylo nařízeno; jinak pozbývá účinnosti dnem, kdy rozhodnutí ve věci nabylo právní moci.

účinné od 1. 1. 1968(3) Odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření nemá odkladný účinek.

§ 44

účinné od 1. 1. 1968Dožádání

účinné od 1. 1. 1968(1) Správní orgány provádějí procesní úkony v obvodu své působnosti.

účinné od 1. 1. 1968(2) Nemůže-li správní orgán provést některý procesní úkon v obvodu své působnosti nebo je-li to účelné z jiných důvodů, je oprávněn dožádat o jeho provedení jiný správní orgán téhož nebo nižšího stupně.

účinné od 1. 1. 1968(3) Dožádaný správní orgán je povinen v mezích své působnosti dožádání vyhovět nejpozději ve lhůtě 15 dnů, není-li v dožádání stanovena lhůta delší.

§ 45

účinné od 1. 1. 1968Pořádková opatření

účinné od 1. 1. 1968(1) Tomu, kdo ztěžuje postup řízení, zejména tím, že se bez závažných důvodů nedostaví na výzvu ke správnímu orgánu, ruší přes předchozí napomenutí pořádek, bezdůvodně odmítá svědeckou výpověď, předložení listiny nebo provedení ohledání, může správní orgán uložit pořádkovou pokutu až do výše 200 Kčs; u vojáků v činné službě a u příslušníků veřejných ozbrojených sborů odevzdá věc k vyřízení podle kázeňských předpisů.

účinné od 1. 1. 1968(2) Toho, kdo hrubě ruší pořádek, může správní orgán také vykázat z místa jednání; je-li vykázán účastník řízení, může se jednat v jeho nepřítomnosti.

účinné od 1. 1. 1968(3) Správní orgán, který pořádkovou pokutu uložil, ji může prominout.

§ 46

účinné od 1. 1. 1968Rozhodnutí musí být v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, musí být vydáno orgánem k tomu příslušným, vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci a obsahovat předepsané náležitosti.

§ 47

účinné od 1. 1. 1968Náležitosti rozhodnutí

účinné od 1. 1. 1968(1) Rozhodnutí musí obsahovat výrok, odůvodnění a poučení o odvolání (rozkladu). Odůvodnění není třeba, vyhovuje-li se všem účastníkům řízení v plném rozsahu.

účinné od 1. 1. 1968(2) Výrok obsahuje rozhodnutí ve věci s uvedením ustanovení právního předpisu, podle něhož bylo rozhodnuto, popřípadě též rozhodnutí o povinnosti nahradit náklady řízení. Pokud se v rozhodnutí ukládá účastníkovi řízení povinnost k plnění, stanoví pro ni správní orgán lhůtu; lhůta nesmí být kratší, než stanoví zvláštní právní předpis.

účinné od 1. 1. 1968(3) V odůvodnění rozhodnutí správní orgán uvede, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval.

účinné od 1. 1. 1968(4) Poučení o odvolání (rozkladu) obsahuje údaj, zda je rozhodnutí konečné nebo zda se lze proti němu odvolat (podat rozklad), v jaké lhůtě, ke kterému orgánu a kde lze odvolání podat.

účinné od 1. 1. 1968(5) V písemném vyhotovení rozhodnutí se uvede též orgán, který rozhodnutí vydal, datum vydání rozhodnutí, jméno a příjmení účastníků řízení. Rozhodnutí musí být opatřeno úředním razítkem a podepsáno s uvedením jména, příjmení a funkce oprávněné osoby. Zvláštní právní předpisy mohou stanovit další náležitosti rozhodnutí.

účinné od 1. 1. 1968(6) Chyby v psaní, počtech a jiné zřejmé nesprávnosti v písemném vyhotovení rozhodnutí správní orgán kdykoliv i bez návrhu opraví a vyrozumí o tom účastníky řízení.

§ 48

účinné od 1. 1. 1968Smír

účinné od 1. 1. 1968(1) Připouští-li to povaha věci, mohou účastníci řízení mezi sebou se schválením správního orgánu uzavřít smír. Správní orgán smír neschválí, jestliže odporuje právním předpisům nebo obecnému zájmu.

účinné od 1. 1. 1968(2) Schválený smír je vykonatelný.

§ 49

účinné od 1. 1. 1968Lhůta pro rozhodnutí

účinné od 1. 1. 1968(1) V jednoduchých věcech, zejména lze-li rozhodnout na podkladě dokladů předložených účastníkem řízení, rozhodne správní orgán bezodkladně.

účinné od 1. 1. 1968(2) V ostatních případech, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak, je správní orgán povinen rozhodnout ve věci do 30 dnů od zahájení řízení; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji přiměřeně prodloužit odvolací orgán (orgán příslušný rozhodnout o rozkladu). Nemůže-li správní orgán rozhodnout do 30, popřípadě do 60 dnů, je povinen o tom účastníka řízení s uvedením důvodů uvědomit.

§ 50

účinné od 1. 1. 1968Opatření proti nečinnosti

účinné od 1. 1. 1968Dovoluje-li to povaha věci a nelze-li nápravy dosáhnout jinak, správní orgán, který by byl jinak oprávněn rozhodnout o odvolání, sám ve věci rozhodne, pokud správní orgán příslušný k rozhodnutí nezahájil řízení, ač je k tomu povinen nebo pokud nerozhodl ve lhůtě stanovené v § 49 odst. 2.

§ 51

účinné od 1. 1. 1968Oznámení rozhodnutí

účinné od 1. 1. 1968(1) Rozhodnutí se účastníkovi řízení oznamuje doručením písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí. Den doručení rozhodnutí je dnem jeho oznámení.

účinné od 1. 1. 1968(2) Účastníku řízení, který je přítomen, může být rozhodnutí oznámeno ústním vyhlášením; den ústního vyhlášení rozhodnutí je dnem oznámení rozhodnutí, jen pokud se přítomný účastník řízení vzdal nároku na doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.

§ 52

účinné od 1. 1. 1968Právní moc a vykonatelnost rozhodnutí

účinné od 1. 1. 1968(1) Rozhodnutí, proti kterému se nelze odvolat (podat rozklad), je v právní moci.

účinné od 1. 1. 1968(2) Rozhodnutí je vykonatelné, jestliže se proti němu nelze odvolat (podat rozklad) nebo jestliže odvolání (rozklad) nemá odkladný účinek.

§ 53

účinné od 1. 1. 1968Proti rozhodnutí správního orgánu má účastník řízení právo podat odvolání, pokud zákon nestanoví jinak nebo pokud se účastník řízení odvolání písemně nebo ústně do protokolu nevzdal.

§ 54

účinné od 1. 1. 1968(1) Odvolání se podává u správního orgánu, který napadené rozhodnutí vydal.

účinné od 1. 1. 1968(2) Odvolání je třeba podat ve lhůtě 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, nestanoví-li jinou lhůtu zvláštní právní předpis.

účinné od 1. 1. 1968(3) Pokud účastník řízení v důsledku nesprávného poučení nebo proto, že nebyl poučen vůbec, podal opravný prostředek po lhůtě, má se za to, že jej podal včas, jestliže tak učinil nejpozději do tří měsíců ode dne oznámení rozhodnutí.

§ 55

účinné od 1. 1. 1968(1) Pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, má včas podané odvolání odkladný účinek.

účinné od 1. 1. 1968(2) Vyžaduje-li to naléhavý obecný zájem nebo je-li nebezpečí, že odkladem výkonu rozhodnutí utrpí účastník řízení nebo někdo jiný nenahraditelnou újmu, může správní orgán odkladný účinek vyloučit; naléhavost je třeba řádně odůvodnit. Odkladný účinek nelze vyloučit, stanoví-li tak zvláštní právní předpis.

účinné od 1. 1. 1968(3) Proti rozhodnutí o vyloučení odkladného účinku se nelze odvolat.

§ 56

účinné od 1. 1. 1968Správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, vyrozumí ostatní účastníky řízení o obsahu podaného odvolání, vyzve je, aby se k němu vyjádřili a podle potřeby doplní řízení provedením nově navržených důkazů.

§ 57

účinné od 1. 1. 1968(1) Správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, může o odvolání sám rozhodnout, jestliže odvolání v plném rozsahu vyhoví a jestliže se rozhodnutí netýká jiného účastníka řízení než odvolatele nebo jestliže s tím ostatní účastníci řízení souhlasí.

účinné od 1. 1. 1968(2) Nerozhodne-li správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, o odvolání, předloží je spolu s výsledky doplněného řízení a se spisovým materiálem odvolacímu orgánu nejdéle do 30 dnů ode dne, kdy mu odvolání došlo.

§ 58

účinné od 1. 1. 1968(1) Odvolacím orgánem je správní orgán nejblíže vyššího stupně nadřízený správnímu orgánu, který napadené rozhodnutí vydal.

účinné od 1. 1. 1968(2) V řízení před národními výbory rozhoduje o odvolání příslušný odbor národního výboru nejblíže vyššího stupně, jestliže o odvolání nerozhoduje správní komise národního výboru*) nejblíže vyššího stupně zřízená podle zvláštních právních předpisů, popřípadě komise tohoto národního výboru.**)

účinné od 1. 1. 1968(3) O odvolání proti rozhodnutí orgánu krajského národního výboru rozhoduje příslušný ústřední orgán státní správy, na Slovensku v rámci své působnosti příslušný orgán Slovenské národní rady.

účinné od 1. 1. 1968(4) Rozhodoval-li ve správním řízení orgán státní organizace, rozhoduje o odvolání správní orgán, který organizaci řídí.

§ 59

účinné od 1. 1. 1968(1) Odvolací orgán přezkoumá napadené rozhodnutí v celém rozsahu; je-li to nutné, dosavadní řízení doplní, popřípadě zjištěné vady odstraní.

účinné od 1. 1. 1968(2) Jsou-li pro to důvody, odvolací orgán rozhodnutí změní nebo zruší, jinak odvolání zamítne a rozhodnutí potvrdí.

účinné od 1. 1. 1968(3) Odvolací orgán rozhodnutí zruší a věc vrátí správnímu orgánu, který je vydal, k novému projednání a rozhodnutí, pokud je to vhodnější zejména z důvodů rychlosti nebo hospodárnosti; správní orgán je právním názorem odvolacího orgánu vázán.

účinné od 1. 1. 1968(4) Proti rozhodnutí o odvolání se nelze dále odvolat.

§ 60

účinné od 1. 1. 1968Odvolací orgán je povinen přezkoumat i opožděné nebo nepřípustné odvolání z toho hlediska, zda neodůvodňuje obnovu řízení anebo změnu nebo zrušení rozhodnutí mimo odvolací řízení; jinak odvolání zamítne.

§ 61

účinné od 1. 1. 1968(1) Proti rozhodnutí ústředního orgánu státní správy (příslušného orgánu Slovenské národní rady), vydanému v prvním stupni, lze podat u tohoto orgánu ve lhůtě 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí rozklad; včas podaný rozklad má odkladný účinek.

účinné od 1. 1. 1968(2) O rozkladu rozhoduje vedoucí ústředního orgánu státní správy (orgánu Slovenské národní rady) na základě návrhu jím ustavené zvláštní komise. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.

účinné od 1. 1. 1968(3) Ustanovení o odvolacím řízení se vztahují přiměřeně i na řízení o rozkladu.

§ 62

účinné od 1. 1. 1968(1) Řízení před správním orgánem ukončené rozhodnutím, které je v právní moci, se na návrh účastníka řízení obnoví, jestliže

1. účinné od 1. 1. 1968a) vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které mohly mít podstatný vliv na rozhodnutí a nemohly být v řízení uplatněny bez zavinění účastníka řízení;
2. účinné od 1. 1. 1968b) rozhodnutí záviselo na posouzení předběžné otázky, o níž bylo příslušným orgánem rozhodnuto jinak;
3. účinné od 1. 1. 1968c) byla nesprávným postupem správního orgánu účastníkovi řízení odňata možnost účastnit se řízení, mohlo-li to mít podstatný vliv na rozhodnutí a nemohla-li náprava být zjednána v odvolacím řízení;
4. účinné od 1. 1. 1968d) rozhodnutí bylo vydáno vyloučeným orgánem (§ 9 a 13), mohlo-li to mít podstatný vliv na rozhodnutí a nemohla-li náprava být zjednána v odvolacím řízení;
5. účinné od 1. 1. 1968e) rozhodnutí se opírá o důkazy, které se ukázaly nepravdivými, nebo rozhodnutí bylo dosaženo trestným činem.

účinné od 1. 1. 1968(2) Správní orgán nařídí obnovu řízení z důvodů uvedených v odstavci 1, je-li na přezkoumání rozhodnutí obecný zájem.

účinné od 1. 1. 1968(3) Obnova řízení není přípustná, jestliže rozhodnutím byl účastníkovi řízení udělen souhlas k občanskoprávnímu nebo pracovněprávnímu jednání nebo jestliže bylo rozhodnuto ve věci osobního stavu občana a účastník řízení nabyl práv v dobré víře.

§ 63

účinné od 1. 1. 1968(1) Obnovu řízení povolí na návrh účastníka řízení nebo nařídí správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni.

účinné od 1. 1. 1968(2) V návrhu na obnovu řízení je třeba uvést důvody obnovy řízení a skutečnosti svědčící o tom, že je návrh podán včas.

účinné od 1. 1. 1968(3) Návrh se podává u správního orgánu uvedeného v odstavci 1 ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy se účastník dozvěděl o důvodech obnovy, nejdéle však do tří let od právní moci rozhodnutí; ve stejné lhůtě může správní orgán obnovu řízení nařídit. Zmeškání lhůty (§ 28) nelze prominout.

účinné od 1. 1. 1968(4) Po uplynutí tří let od právní moci rozhodnutí se obnova povolí nebo nařídí jen tehdy, bylo-li rozhodnutí dosaženo trestným činem.

účinné od 1. 1. 1968(5) Proti rozhodnutí o obnově řízení lze podat odvolání (rozklad). Rozhodnutí o povolení nebo nařízení obnovy má odkladný účinek, pokud napadené rozhodnutí nebylo ještě vykonáno.

§ 64

účinné od 1. 1. 1968(1) Nové řízení ve věci provede správní orgán, jehož rozhodnutí se důvod obnovy řízení týká; týká-li se důvod obnovy řízení rozhodnutí správních orgánů prvého i druhého stupně, provede nové řízení správní orgán prvého stupně.

účinné od 1. 1. 1968(2) Pokud se důvod obnovy řízení týká pouze řízení před odvolacím orgánem, spojí se rozhodnutí o obnově řízení s novým rozhodnutím ve věci.

účinné od 1. 1. 1968(3) Novým rozhodnutím ve věci se původní rozhodnutí ruší.

účinné od 1. 1. 1968(4) Proti novému rozhodnutí ve věci se lze odvolat (podat rozklad).

§ 65

účinné od 1. 1. 1968(1) Rozhodnutí, které je v právní moci, může z vlastního nebo jiného podnětu přezkoumat správní orgán nejblíže vyššího stupně nadřízený správnímu orgánu, který toto rozhodnutí vydal (§ 58), jde-li o rozhodnutí ústředního orgánu státní správy (orgánu Slovenské národní rady), jeho vedoucí na základě návrhu jím ustavené zvláštní komise (§ 61 odst. 2).

účinné od 1. 1. 1968(2) Správní orgán příslušný k přezkoumání rozhodnutí je zruší nebo změní, bylo-li vydáno v rozporu se zákonem, obecně závazným právním předpisem nebo obecně závazným nařízením. Při zrušení nebo změně rozhodnutí dbá na to, aby práva nabytá v dobré víře byla co nejméně dotčena.

účinné od 1. 1. 1968(3) Při přezkoumávání rozhodnutí vychází správní orgán z právního stavu a skutkových okolností v době vydání rozhodnutí. Nemůže proto zrušit nebo změnit rozhodnutí, jestliže se po jeho vydání dodatečně změnily rozhodující skutkové okolnosti, z nichž původní rozhodnutí vycházelo.

§ 66

účinné od 1. 1. 1968Podnětu účastníka řízení k přezkoumání rozhodnutí může v plném rozsahu vyhovět i správní orgán, který rozhodnutí vydal, v řízení před národními výbory též vyšší orgán národního výboru téhož stupně, netýká-li se rozhodnutí jiného účastníka řízení nebo souhlasí-li s tím ostatní účastníci řízení.

§ 67

účinné od 1. 1. 1968(1) Rozhodnutí, kterým byl účastníkovi řízení dán souhlas k občanskoprávnímu nebo pracovněprávnímu úkonu, nebo kterým bylo rozhodnuto ve věci osobního stavu občana, nelze mimo odvolací řízení zrušit nebo změnit, jestliže účastník řízení nabyl práv v dobré víře.

účinné od 1. 1. 1968(2) Je-li podle platných právních předpisů podán návrh na přezkoumání správního rozhodnutí soudem, nemůže správní orgán toto rozhodnutí mimo odvolací řízení zrušit nebo změnit, ledaže by plně vyhověl všem účastníkům řízení.

§ 68

účinné od 1. 1. 1968(1) Správní orgán nemůže mimo odvolací řízení rozhodnutí zrušit nebo změnit po uplynutí tří let od právní moci napadeného rozhodnutí.

účinné od 1. 1. 1968(2) Proti rozhodnutí, jímž se ruší nebo mění rozhodnutí mimo odvolací řízení, se lze odvolat (podat rozklad).

§ 69

účinné od 1. 1. 1968(1) Byl-li protest prokurátora podán u správního orgánu, který rozhodnutí vydal, může tento orgán sám své rozhodnutí, proti němuž protest směřuje, zrušit nebo nahradit rozhodnutím odpovídajícím zákonu.

účinné od 1. 1. 1968(2) Nevyhoví-li takto správní orgán plně protestu sám, je povinen předložit jej spolu se spisovým materiálem ve lhůtě v protestu určené, a není-li lhůta určena, do 30 dnů k rozhodnutí nadřízenému správnímu orgánu nejblíže vyššího stupně (§ 58); jde-li o ústřední orgán státní správy (orgán Slovenské národní rady), předloží protest svému vedoucímu, který rozhodne na základě návrhu jím ustavené zvláštní komise (§ 61 odst. 2).

účinné od 1. 1. 1968(3) Rozhodnutí o protestu prokurátora se doručí prokurátorovi a účastníkům řízení.

účinné od 1. 1. 1968(4) Proti rozhodnutí o protestu prokurátora se mohou účastníci řízení odvolat (podat rozklad).

§ 70

účinné od 1. 1. 1968Zvláštní zákony stanoví, ve kterých případech soudy přezkoumávají rozhodnutí správních orgánů.