72
VYHLÁŠKA
Ministerstva zdravotnictví Slovenské socialistické republiky
ze dne 16. května 1973,
kterou se provádí zákon č. 68/1957 Sb., o umělém přerušení těhotenství
Ministerstvo zdravotnictví Slovenské socialistické republiky v dohodě s ministerstvem spravedlnosti Slovenské socialistické republiky podle § 7 zákona č. 68/1957 Sb., o umělém přerušení těhotenství a § 11 odst. 3 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, stanoví:
V zájmu ochrany zdraví žen a zlepšení populačního vývoje je potřebné při respektování významného postavení ženy v socialistické společnosti pečlivě posuzovat zdravotní a jiné zvláštního zřetele hodné důvody k umělému přerušení těhotenství a odpovědně rozhodovat o jeho povolení.
(1) Zdravotní důvody (indikace) k umělému přerušení těhotenství jsou stanoveny v příloze, která je nedílnou součástí této vyhlášky.
(2) Za jiné zvláštního zřetele hodné důvody k umělému přerušení těhotenství se považují okolnosti, které mohou způsobit ztížené podmínky pro život ženy nebo jejích dětí, zejména:
(3) Z důvodů uvedených v odstavci 2 písm. e) až g) lze vdaným ženám bezdětným nebo s jedním dítětem povolit umělé přerušení těhotenství jen výjimečně.
(4) Z důvodů uvedených v odstavci 2 nelze povolit umělé přerušení těhotenství cizím státním příslušnicím, které nepobývají v Slovenské socialistické republice dlouhodobě.
(1) Umělé přerušení těhotenství nelze povolit, jsou-li proti umělému přerušení těhotenství zdravotní důvody (kontraindikace):
(2) Umělé přerušení těhotenství lze povolit i při kontraindikacích, jestliže by pokračování těhotenství ohrozilo život ženy.
(3) Ženám, u nichž na základě serologického vyšetření bylo prokázáno nebo nelze vyloučit, že prodělaly zarděnky v prvních 12 týdnech těhotenství, a toto vyšetření nebylo možno provést do konce 12. týdne těhotenství, lze povolit umělé přerušení těhotenství až do konce 16. týdne těhotenství.
(4) Ženám, které mají nebo vychovávají nejméně 4 děti, je možno povolit umělé přerušení těhotenství, i když jim již bylo těhotenství v posledních 12 měsících uměle přerušeno, jestliže od jeho přerušení uplynulo alespoň 6 měsíců.
(5) Umělé přerušení těhotenství z genetických důvodů je možno povolit, i když je těhotenství starší 12 týdnů nebo když bylo v posledních 12 měsících uměle přerušeno, nejpozději však do konce 24. týdne těhotenství.
Při posuzování, zda se má umělé přerušení těhotenství povolit, je třeba zvážit celkovou zdravotní a sociální situaci ženy a její rodiny a u žen, které dosud nerodily, zejména též možné nepříznivé následky pro jejich zdraví s ohledem na nebezpečí vzniku neplodnosti po prvém přerušení těhotenství.
(1) K rozhodování o umělém přerušení těhotenství zřizují okresní národní výbory a národní výbory jim na roveň postavené (dále jen „okresní národní výbory“) okresní interrupční komise. Podle potřeby mohou zřídit i více interrupčních komisí, a to zpravidla pro každou nemocnici s poliklinikou.
(2) K rozhodování o odvoláních proti rozhodnutím okresních interrupčních komisí zřizují krajské národní výbory a Národní výbor hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy (dále jen „krajské národní výbory“) krajské interrupční komise.
(3) Okresní a krajské interrupční komise jsou správními komisemi podle § 57 zákona o národních výborech.1)
(1) Okresní a krajské interrupční komise jsou tříčlenné.
(2) Okresní národní výbory volí do každé okresní interrupční komise
(3) Krajské národní výbory volí do krajské interrupční komise
(4) Okresní a krajské národní výbory volí za každého člena interrupční komise obdobným způsobem náhradníky.
Žena, která chce požádat o umělé přerušení těhotenství, obrátí se na svého ošetřujícího ženského lékaře, který je povinen mimo jiné ji zvláště upozornit na možné škodlivé následky umělého přerušení těhotenství. Jestliže žena trvá na své žádosti, poučí ji o dalším postupu a vydá jí doklad a zjištěném těhotenství.
Žena předloží svou žádost s odůvodněním a s potřebnými doklady interrupční komisi v okrese, kde má trvalý pobyt, popřípadě kde je sídlo jejího pracoviště nebo školy, kterou navštěvuje. Jestliže tato komise žádosti nevyhoví, poučí ženu o možnosti podat odvolání ke krajské interrupční komisi s tím, že chce-li využít této možnosti, musí tak učinit nejpozději do tří dnů ode dne oznámení rozhodnutí.
Žádost i odvolání musí být projednány účelně a urychleně tak, aby umělé přerušení těhotenství mohlo být provedeno do 14 dnů po oznámení rozhodnutí, nejpozději však před uplynutím 12 týdnů od počátku těhotenství, nejde-li o případy, kdy se umělé přerušení těhotenství může provést i po uplynutí 12 týdnů těhotenství.
Interrupční komise v případě potřeby přizve ke svému jednání muže, který podle vyjádření ženy otěhotnění způsobil, a rodiče dívek, popřípadě chlapců mladších 18 let.
Za umělé přerušení těhotenství povolené z důvodů uvedených v § 2 odst. 2 stanoví interrupční komise k částečnému krytí ošetřovacích nákladů příplatek od 200 Kčs do 800 Kčs. Ve výjimečných případech může být od stanovení příplatku upuštěno.2)
Těhotenství se uměle přerušuje v nemocničním ženském oddělení nemocnice s poliklinikou, jehož vedoucí je členem interrupční komise, popřípadě nemocnice s poliklinikou, kterou určí interrupční komise. V porodnici může být těhotenství uměle přerušeno jen tehdy, jsou-li tam vhodné podmínky.
Okresní a krajské interrupční komise provádějí každý rok rozbor příčin, pro něž ženy podávají žádost o umělé přerušení těhotenství, a projednávají s příslušnými orgány národních výborů opatření k odstranění těchto příčin.
Členové interrupční komise a všichni zúčastnění pracovníci jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dověděli při projednávání žádosti o umělé přerušení těhotenství; tato povinnost trvá i po zániku členství v komisi. Povinnost mlčenlivosti zaniká, vyjádří-li žena souhlas se sdělením těch skutečností, které jsou uvedeny v žádosti o umělé přerušení těhotenství. S veškerou dokumentací spojenou s umělým přerušením těhotenství Je nutno zacházet tak, aby skutečnosti v ní uvedené nebyly prozrazeny.
(1) O umělém přerušení těhotenství podává zdravotnické zařízení, kde bylo toto přerušení provedeno, hlášení na předepsaném tiskopise.3)
(2) Každý lékař, který zjistí, že u ošetřované ženy bylo těhotenství přerušeno jinak než způsobem stanoveným předpisy o umělém přerušení těhotenství, je povinen hlásit takový případ příslušným orgánům Veřejné bezpečnosti, pokud mu není známo, že hlášení již bylo podáno. Stejně postupuje při úmrtích na následky protiprávního přerušení těhotenství.
Zrušují se směrnice ministerstva zdravotnictví č. 28/1966 Věstníku ministerstva zdravotnictví o postupu při umělém přerušení těhotenství.
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1973.
Chlopenní vady, zejména mitrální stenóza a insuficience aorty s omezením výkonnosti srdce, nebo takové vady, u kterých došlo před těhotenstvím k projevům oběhové slabosti, k infarktu plic, k emboliím do velkého oběhu nebo k akutnímu edému plic.
Akutní nebo evolutivní zánětlivá onemocnění srdeční (myokarditida, endokarditida, evolutivní revmatismus).
Infarkty srdečního svalu.
Veškeré srdeční choroby, u nichž dochází do skončených 12 týdnů těhotenství k arytmiím (míhání nebo kmitání předsíní, kardiální synkopy), žilnímu městnání nebo cyanóze.
Vrozené srdeční vady s poruchou krevního oběhu, zejména vady s cyanózou a koarktace aorty se zřetelným přetlakem na horních končetinách.
Stavy po operaci srdce a velkých cév pro vrozené nebo získané srdeční vady.
Hypertenzní nemoc ve stadiu trvalé hypertenze s vyznačenými orgánovými změnami a diastolickým tlakem 110 mm Hg a vyšším.
Varikózní komplex rozsáhlého stupně, postihující zejména oblast rodidel a dolní končetiny, s ulceracemi a tromboflebitidami.
Kardiomyopatie se zvětšením srdce a patologickým EKG.
Plicní choroby s omezením respirační funkce (pulmonální insuficience, bronchiektázie, chronická bronchitida, emfyzém).
Chronické plicní infekce.
Stupeň funkčního poškození plic určí odborný lékař v odboru tuberkulózy a respiračních chorob.
Chronická glomerulonefritida zejména se známkami aktivního zánětlivého procesu.
Chronická glomerulonefritida provázená nefrotickým syndromem nebo hypertenzním syndromem.
Pyelonefritida s omezením renálních funkcí.
Nefrotický syndrom.
Polycystické ledviny.
Geneticky podmíněné nefropatie (např. metabolické tubulární syndromy), každé onemocnění ledvin, které je spojeno s výrazným snížením renálních funkcí.
Krvácivé choroby, kde lze při porodu a v šestinedělí očekávat závažné krvácení.
Veškeré hemoblastózy a hemoblastomy.
Dřeňové útlumy.
Hemolytické anémie.
Prokázané přenášení těžkých forem hemofilií nebo choroby Renduovy-Oslerovy-We-berovy.
Komplikovaná cholelitiáza (biliární cirhóza, choledocholitiáza, empyém žlučníku, cholangoitida, pankreatitida).
Recidivující pankreatitida a pankreatolitiáza.
Vředová nemoc.
Ulcerózní kolitida.
Stavy zjištěné denutrice vyvolané chorobami trávicího ústrojí.
Chronické parenchymatózní choroby jater.
Stav po infekční žloutence do 2 let, nebo jsou-li příznaky poruchy funkce jater.
Basedowova nemoc.
Struma s mechanickými následky, zvláště retrosternální struma s kompresí krčních žil.
Hypertyreóza na základě doporučení odborného lékaře endokrinologa.
Hypofýzový adenóm s mechanickými následky, zejména s ohrožením zraku.
Hyperparathyreoidismus.
Diabetes mellitus: při oboustranném zatížení (diabetes obou rodičů nebo v obou rodinách); se sklonem k acidóze; špatně reagující na léčbu inzulínem; diabetes doprovázený některými komplikacemi, zejména cévními u juvenilních forem, při opětovaných potratech a při úmrtí plodu nebo jiných porodních komplikacích.
Addisonova nemoc: po přípravě v odborném ústavu při prevenci addisonské krize.
Adenomy nadledvinek.
Ostatní endokrinopatie na základě vyšetření a doporučení odborného ústavu.
V prvních 12 týdnech těhotenství přenosné na plod a způsobující jeho malformace a poruchy vývoje.
Arthritis urica.
Poruchy lipidového metabolismu.
Thesaurismózy.
Rozsáhlé břišní kýly, brániční a hiátové kýly, Jestliže žena nesouhlasí s operací.
Postresekční syndromy po resekci žaludku a postcholecystektomické syndromy.
Opakující se ileózní stavy.
Chirurgicky léčené vrozené anomálie tlustého střeva a konečníku.
Rozsáhlé benigní nádory břišní a pánevní.
Stavy po operacích orgánů vnitřní sekrece.
Stavy po resekci plic se snížením funkční kapacity plic.
Aktinomykóza plic a plicní abscesy.
Pokročilé organické změny periferních cév.
Pravá a nepravá aneurysmata aorty a velkých pánevních a končetinových tepen; arteriovenózní aneurysmata.
Anatomicky benigní malformace mozkových cév.
Stavy po odstranění ledviny, nebo jestliže jedna ledvina chybí (agenezie), popřípadě je zakrnělá (hypoplazie) při funkční nedostatečnosti druhé ledviny.
Cystóza ledvin.
Hematurie z neznámé příčiny.
Oboustranná nefrolitiáza, i když konkrementy nejsou fixní a často z obou ledvin spontánně odcházejí (urátová urolitiáza).
Papilomatóza měchýře.
Hydronefróza.
Jiné závažné vývojové úchylky vedoucí ke snížení funkční schopnosti ledvin.
Poúrazové deformace pánve, při pánvi Chrobákově, při centrální luxaci kyčelního kloubu.
Symfyziolýza během porodu.
Skolióza bederní a hrudní páteře s deformacemi pánve.
Deformace pánve při kostní malacii a Morbus Paget.
Spondylolistéza.
Subluxace a jiné deformity kyčelního kloubu, popřípadě stavy po překonání Morbus Perthes (nutno vzít v úvahu, zda se matka bude moci řádně starat o své dítě, když je sama těžko mobilní).
Oboustranná ankylóza kyčelních kloubů.
Deformační artróza kyčelních kloubů a lumbosakrální.
Stavy po rozsáhlých a komplikovaných zlomeninách dlouhých kostí a po zlomeninách intraartikulárních velkých kloubů.
Systémová onemocnění (osteopsathyrosis, Morbus Albers-Schönberg), i když je nemocí postižen jen otec, chondrodystrofia fetalis.
Osteomalacie.
Obrny břišních svalů po poliomyelitidě; postižení dolních končetin obrnou.
Recidivující chronická osteomyelitida pánevních kostí a fistulující osteomyelitida jiné lokalizace.
Spastické obrny (Littleova nemoc).
Tumory kostí a kloubů a procesy jim podobné schopné malignizace nebo hrozící svou lokalizací patologickými zlomeninami.
Spondylarthritis ankylopoetica - Morbus Bechtěrev.
Polyarthritis progressiva.
(Při chronických polyartritidách je třeba přihlédnout zejména k průběhu nemoci, k její aktivitě a ovlivnitelnosti léčbou, jakož i k funkční zdatnosti.)
Chronická dna s pokročilými deformitami a zejména s viscerálním (ledvinným) postižením. Difúzní onemocnění pojiva (tzv. kolagenózy):
Všechny zhoubné nádory bez rozdílu lokalizace a stavy po jejich chirurgickém odstranění nebo po léčení zářením.
Urologická tbc:
Roztroušená mozkomíšní skleróza a jiné demyelinizační choroby (podle závažnosti stavu a obrazu choroby).
Paraplegie a těžké paraparézy dolních končetin z organické příčiny.
Nádory mozku, míchy a jejich obalů.
Parazitární onemocnění centrálního nervového systému.
Degenerativní a heredodegenerativní nemoci centrálního nervového systému, např. choroba Friedreichova, Pierre-Marieova, Wilsonova, Westphal-Strümpellova, amyotrofická laterální skleróza.
Všechny myopatie.
Dystrofické myotonie.
Huntingtonova choroba.
Těžké formy cévních onemocnění a mozkových a míšních příhod.
Aneurysmata a intrakraniální cévní malformace.
Funikulární myelózy.
Encefalitidy, encefalomyelitidy a meningitidy v akutním stavu a těžší následné reziduální syndromy.
Myastenie.
Syringomyelie a syringobulbie.
Traumata mozku a míchy s výraznou ložiskovou symptomatologií včetně reziduálních stavů tohoto typu.
Athetosis duplex.
Primární atrofie mozečkové.
Dysbasia lordotica progressiva.
Familiární periodická obrna.
Těžší bederní diskopatie.
Těžké rezistentní neuralgie.
Epilepsie rezistentní na moderní medikamentózní léčbu.
Těžké formy dětské mozkové obrny.
Neurolues - neurotabes.
Těžké sekundární neurastenické syndromy.
Těžké neurovegetativní neurózy.
Těžké formy migrény s častými nezvládnutelnými záchvaty.
Všechny akutní a chronické intoxikace s postižením periferního nebo centrálního systému.
Všechny ostatní nervové choroby, které se výrazně zhoršily při předcházejícím těhotenství.
Progresívní paralýza.
Schizofrenie s chronickým průběhem.
Generační psychózy s opětovnými atakami.
Vážná maniomelancholie.
Těžká psychopatie, úzkostná nebo obsedantní forma s nebezpečím suicidia, popřípadě ověřená hospitalizací na lůžku v psychiatrické léčebně nebo v oddělení nemocnice.
Neurotická dekompenzace těžké psychopatie.
Nervová heredofamiliární onemocnění s psychickými poruchami.
Oligofrenie.
Těžká psychopatie s poruchami sociability a adaptability.
Závažné sexuální deviace.
Lues:
maligní seropozitivní v II. floridním stadiu; zjevná u žen, které nesnášejí specifické léčení včetně antibiotik;
maligní v III. stadiu, zejména orgánová;
chorioiditis, atrofie optiku a luetické změny akustiku, serorezistentní se syfilofobic-kými obavami o zdraví dítěte (relativní indikace po dohodě s psychiatrem).
Neurolues a tabes dorsalis.
Luetická spondylitida.
Rozsáhlé jizevnaté vředové změny v okolí genitálu na hrázi při Morbus Nicolas Favre.
Pemfigus vulgaris, foliaceus, vegetans a typ Senear-Usher.
Erytrodermie.
Více let trvající svědivé choroby s psychopatickými stavy.
Difúzní sklerodermie.
Akutní dermatomyositida.
Mycosis fungoides.
Necrobiosis lipoidíca diabeticorum.
Purpury zhoršující se během těhotenství.
Impetigo herpetiformis.
Ichtyózy těžšího stupně.
Keratosis palmaris et plantaris heraditaria.
Erythematodes acutus, event. acute disseminatus.
Epidermolysis bullosa hereditaria.
Xeroderma pigmentosum.
Morbus Bourneville-Pringle (Epiloia).
Dermatitis herpetiformis Duhring.
Stavy po těžkých popáleninách s jizevnatými a keloidními změnami na prsech a kolem genitálu.
Psoriasis pustulosa generalisata, typ Zumbusch.
Morbus Recklinghausen.
Závažné, geneticky zakotvené dermatózy. (Podle vyjádření NsP III., kožní oddělení.)
Všechna vážná rozsáhlá chronická kožní onemocnění. (Podle vyjádření NsP III., kožní oddělení.)
Choroby zrakového ústrojí a oční projevy celkových onemocnění, při nichž lze umělým přerušením těhotenství zabránit trvalému poškození zraku matky. Sem patří zejména:
Po dvou porodech ukončených císařským řezem.
Po operativní úpravě závěsného a podpůrného aparátu, má-li žena dvě živé děti.
Při venter pendulus, vzniklém diastázou přímých břišních svalů po dvou porodech.