Vyhláška, kterou se stanoví požadavky na měřicí sestavy pro měření magnetických charakteristik magnetů

1. účinné od 1. 3. 20041.1 Měřicí sestava se používá pro měření magnetických charakteristik magnetů v uzavřeném magnetickém obvodu, to je statické hraniční hysterezní smyčky (celé nebo její části ve II. kvadrantu označované demagnetovací křivka) a jejích význačných bodů. Skládá se z přístrojů a zařízení specifikovaných v bodu 2.1 a 2.2.
2. účinné od 1. 3. 20041.2 Etalonový vzorek magnetických charakteristik magnetu (dále jen „etalonový vzorek“) příslušející měřicí sestavě je vzorek splňující požadavky této vyhlášky a používaný výhradně k metrologické návaznosti měřicí sestavy.
3. účinné od 1. 3. 20041.3 Etalonová měřicí sestava je měřicí sestava podle bodu 1.1, která je v držení metrologické instituce, je dlouhodobě sledovaná a prostřednictvím etalonových vzorků mezinárodně porovnaná.
4. účinné od 1. 3. 20041.4 Měření charakteristik magnetů podle této normy se týká měření závislosti jak magnetické indukce B, tak magnetické polarizace J na intenzitě magnetického pole H. Tyto veličiny spolu souvisí podle rovnice:
   účinné od 1. 3. 2004

   § 3

   1. účinné od 1. 3. 2004kde
   2. účinné od 1. 3. 2004B je magnetická indukce v T,
   3. účinné od 1. 3. 2004μ₀ je magnetická konstanta 4π. 10^-7 v H/m,
   4. účinné od 1. 3. 2004H je intenzita magnetického pole v A/m,
   5. účinné od 1. 3. 2004J je magnetická polarizace v T.

1. účinné od 1. 3. 20041.5 Remanence B_r je hodnotou magnetické indukce nebo magnetické polarizace na demagnetovací křivce pro nulovou hodnotu intenzity magnetického pole.
2. účinné od 1. 3. 20041.6 Koercivita H_cB (koercivita vztažená k magnetické indukci) je hodnota intenzity magnetického pole daná průsečíkem demagnetovací křivky a přímky B = 0.
3. účinné od 1. 3. 20041.7 Koercivita H_cJ (koercivita vztažená k magnetické polarizaci) je hodnota intenzity magnetického pole daná průsečíkem demagnetovací křivky a přímky J = 0.
4. účinné od 1. 3. 20041.8 Maximální součin (BH)_max je maximální hodnota součinu odpovídajících hodnot B a H na demagnetovací křivce.

1. účinné od 1. 3. 20042.1 METROLOGICKÉ POŽADAVKY

   účinné od 1. 3. 2004Měřicí sestava se skládá z částí, které musí splňovat tyto požadavky:

   1. účinné od 1. 3. 2004a) elektromagnet specifikovaný v bodu 2.2,
   2. účinné od 1. 3. 2004b) měřicí cívky navinuté nebo nasunuté na vzorku specifikované v bodu 2.2,
   3. účinné od 1. 3. 2004c) měřidlo magnetické indukce nebo magnetické polarizace integrující napětí indukované v měřicích cívkách. Nejistota měření magnetické indukce nebo nejistota měření magnetické polarizace nesmí být větší než 2%,
   4. účinné od 1. 3. 2004d) měřidlo intenzity magnetického pole (plochá měřicí cívka, magnetický potenciálmetr nebo Hallova sonda ve spojení s vhodnými přístroji) musí splňovat požadavky specifikované v bodu 2.2 a musí být samostatně kalibrováno. Chyba měření intenzity magnetického pole ve vzorku nesmí být větší než 2%.

   účinné od 1. 3. 2004Součástí měřicí sestavy jsou etalonové vzorky, které musí magnetickými vlastnostmi a rozměry odpovídat vzorkům, které jsou měřicí sestavou běžně měřeny. Tyto vzorky musí splňovat příslušné požadavky bodu 2.2.

1. účinné od 1. 3. 20042.2 TECHNICKÉ POŽADAVKY
   1. účinné od 1. 3. 20042.2.1 Konstrukce
   2. účinné od 1. 3. 20042.2.2 Elektromagnet

      účinné od 1. 3. 2004Elektromagnet z magneticky měkkého materiálu tvoří společně se vzorkem uzavřený magnetický obvod. Schéma je na obrázku 1. Konstrukce jha musí být symetrická, nejméně jeden pólový nástavec musí být pohyblivý, aby se minimalizovala vzduchová mezera mezi vzorkem a pólovými nástavci. Koncové plochy obou pólových nástavců musí být co nejvíce vzájemně rovnoběžné a co nejvíce kolmé k osám pólových nástavců, aby se minimalizovaly vzduchové mezery. Pro některá měření jho a póly mohou být složeny z plechů, aby se zmenšily vířivé proudy. Koercivita materiálu pólů obvykle nesmí být větší než 100 A/m. K tomu, aby se získalo homogenní magnetické pole v prostoru, který zaujímá vzorek, musí být současně splněny podmínky:

      účinné od 1. 3. 2004

      § 3

      účinné od 1. 3. 2004

      § 3

      1. účinné od 1. 3. 2004kde
      2. účinné od 1. 3. 2004d₁ je průměr válcového pólového nástavce nebo nejmenší rozměr pravoúhlého pólového nástavce v mm,
      3. účinné od 1. 3. 2004l´ je délka vzdálenosti mezi pólovými nástavci v mm,
      4. účinné od 1. 3. 2004d₂ je maximální průměr válcového prostoru homogenního magnetického pole v mm.

      účinné od 1. 3. 2004Aby se dosáhlo co nejlepší ekvipotenciálnosti čelních ploch pólových nástavců během měření demagnetovací křivky, musí být magnetická indukce v pólových nástavcích podstatně menší než magnetická polarizace ve stavu nasycení. Prakticky to znamená, že magnetická indukce musí být v železe menší než 1 T a ve slitinách obsahujících 35% až 50% kobaltu menší než 1,2 T.

      účinné od 1. 3. 2004Jho je magnetováno magnetovacími cívkami, které musí být co nejvíce symetrické vzhledem ke vzorku. Vzorek a magnetovací cívky musí být souosé.

      účinné od 1. 3. 2004
      1. účinné od 1. 3. 2004Obrázek 1

      účinné od 1. 3. 2004Pokud materiálová norma nebo výrobce nespecifikují pro materiál vzorku maximální intenzitu magnetického pole, při které se měření provádí, doporučuje se, aby vzorek před měřením demagnetovací křivky byl magnetován do nasycení. Vzorek se považuje za nasycený, jestliže pro dvě výchozí hodnoty intenzity magnetického pole H₁ a H₂ platí:
      

      účinné od 1. 3. 2004
      1. účinné od 1. 3. 2004nebo
      účinné od 1. 3. 2004
      1. účinné od 1. 3. 2004a
      účinné od 1. 3. 2004
      1. účinné od 1. 3. 2004kde
      2. účinné od 1. 3. 2004P₂ je maximální dosáhnutá hodnota (BH)_max v J/m³ nebo H_cB v A/m,
      3. účinné od 1. 3. 2004P₁ je menší hodnota (BH)_max v J/m³ nebo H_cB v A/m,
      4. účinné od 1. 3. 2004H₂ je hodnota intenzity magnetického pole odpovídající P₂ v A/m,
      5. účinné od 1. 3. 2004H₁ je hodnota intenzity magnetického pole odpovídající P₁ v A/m.

      účinné od 1. 3. 2004Ve zvláštním případě H₂ / H₁ = 1,5 z rovnic (5) a (6) vychází P₂ ≤ 1,01 P₁.

      účinné od 1. 3. 2004Magnetovací proces nesmí v žádném případě způsobit nepřiměřené ohřátí vzorku.

   1. účinné od 1. 3. 20042.2.3 Etalonové vzorky

      účinné od 1. 3. 2004Etalonový vzorek musí mít jednoduchý tvar (např. pravoúhlý válec nebo kvádr). Délka l etalonového vzorku nesmí být menší než 5 mm a jeho další rozměry musí být minimálně 5 mm a musí být takové, že vzorek a čidla přístrojů musí být uvnitř průměru d₂ definovaného v bodě 2.2.2.

      účinné od 1. 3. 2004Etalonový vzorek nesmí mít povrchové vady ani vnitřní defekty.

      účinné od 1. 3. 2004Koncové plochy etalonového vzorku musí být co nejvíce vzájemně rovnoběžné a kolmé k ose vzorku, aby se co nejvíce zmenšila vzduchová mezera mezi vzorkem a pólovými nástavci.

      účinné od 1. 3. 2004Příčný průřez etalonového vzorku musí být co nejvíce homogenní podél své délky, rozdíly v průřezu musí být menší než 1% svého minima. Střední hodnota příčného průřezu etalonového vzorku musí být určena s nejistotou menší nebo rovnou 1%.

      účinné od 1. 3. 2004Na etalonovém vzorku musí být vyznačen směr magnetování.

      účinné od 1. 3. 2004Etalonové vzorky příslušející k měřicí sestavě musí svými rozměry a magnetickými vlastnostmi pokrývat rozsah magnetických vlastností a rozměrů vzorků, které jsou měřicí sestavou běžně měřeny.

   1. účinné od 1. 3. 20042.2.4 Měřicí sestava
      1. účinné od 1. 3. 20042.2.4.1 Měření magnetické indukce

         účinné od 1. 3. 2004Změny magnetické indukce ve vzorku se určují integrováním napětí indukovaného v měřicí cívce navinuté nebo nasunuté na vzorek.

         účinné od 1. 3. 2004Měřicí cívka musí být navinuta nebo nasunuta co nejtěsněji na vzorek a musí být symetrická s ohledem k čelním plochám vzorku. Přívody musí být těsně zkrouceny, aby se neindukovala napětí do smyček přívodů měřicí cívky.

         účinné od 1. 3. 2004Rozdíl magnetické indukce v měřicí cívce ∆B_ap mezi dvěma časovými okamžiky t₁ a t₂, nekorigovaný se zřetelem k magnetickému toku vzduchem, je dán rovnicí:

         účinné od 1. 3. 2004
         1. účinné od 1. 3. 2004kde
         2. účinné od 1. 3. 2004B₂ je magnetické indukce ve vnitřním prostoru měřicí cívky v okamžiku t₂ v T,
         3. účinné od 1. 3. 2004B₁ je magnetická indukce ve vnitřním prostoru měřicí cívky v okamžiku t₁ v T,
         4. účinné od 1. 3. 2004A je plocha průřezu vzorku v m²,
         5. účinné od 1. 3. 2004N je počet závitů měřicí cívky,
            účinné od 1. 3. 2004

         účinné od 1. 3. 2004Tento rozdíl magnetické indukce ∆B_ap se musí korigovat se zřetelem k magnetickému toku vzduchem ve vinutí měřicí cívky. Rozdíl magnetické indukce ∆B ve vzorku mezi časovými okamžiky t₂ a t₁ je dán rovnicí:

         účinné od 1. 3. 2004
         1. účinné od 1. 3. 2004kde
         2. účinné od 1. 3. 2004μ₀ je magnetická konstanta rovnající se 4π. 10^-7 H/m,
         3. účinné od 1. 3. 2004∆H je rozdíl v měřených hodnotách intenzity magnetického pole v A/m,
         4. účinné od 1. 3. 2004A_t je plocha závitů měřicí cívky vztažená k jednomu závitu v m².
      1. účinné od 1. 3. 20042.2.4.2 Měření magnetické polarizace

         účinné od 1. 3. 2004Rozdíly magnetické polarizace ve vzorku se určují měřením integrovaného napětí indukovaného v dvojité měřicí cívce, kde vzorek obepíná jen jedna z těchto cívek. Tyto jednotlivé cívky musí mít stejnou celkovou plochu závitů a jsou sériově zapojeny v opozici. Rozdíl magnetické polarizace ∆J ve vzorku je dán rovnicí:

         účinné od 1. 3. 2004
         1. účinné od 1. 3. 2004kde
         2. účinné od 1. 3. 2004J₂ je magnetická polarizace ve vzorku v okamžiku t₂ v T,
         3. účinné od 1. 3. 2004J₁ je magnetická polarizace ve vzorku v okamžiku t₁ v T,
         4. účinné od 1. 3. 2004A je plocha průřezu vzorku v m²,
         5. účinné od 1. 3. 2004N je počet závitů měřicí cívky obepínající vzorek,
         účinné od 1. 3. 2004

         účinné od 1. 3. 2004Obě cívky dvojité měřicí cívky musí ležet v oblasti homogenního magnetického pole definovanému rovnicemi (2) a (3).

      1. účinné od 1. 3. 20042.2.4.3 Měření intenzity magnetického pole

         účinné od 1. 3. 2004Intenzita magnetického pole na povrchu vzorku je shodná s intenzitou magnetického pole uvnitř vzorku jen tam, kde vektor intenzity magnetického pole je rovnoběžný s povrchem vzorku. Proto se senzor měřidla intenzity magnetického pole musí umístit do oblasti homogenního magnetického pole co nejblíže vzorku a symetricky vzhledem k čelním plochám vzorku (viz obrázek 1).

         účinné od 1. 3. 2004K určení intenzity magnetického pole se používá plochá měřicí cívka, magnetický potenciálmetr nebo Hallova sonda s odpovídajícími měřidly. Rozměry senzoru a jeho umístění musí být takové, že bude v oblasti omezené poloměrem d₂ podle rovnic (2) a (3).

         účinné od 1. 3. 2004Vzduchová mezera mezi vzorkem a pólovými nástavci se minimalizuje tak, aby se redukovaly chyby měření.

         účinné od 1. 3. 2004Čelní plochy pólových nástavců musí být magneticky ekvipotenciální, viz rovnice (3). U některých materiálů permanentních magnetů s vysokou hodnotou remanence, koercivity nebou obou současně může být hodnota magnetické indukce vyšší než 1,0 T nebo 1,2 T. To může generovat nevhodně vysokou hodnotu magnetické indukce v částech pólových nástavců přilehlých ke vzorku. V takových případech čelní plochy pólových nástavců nejsou ekvipotenciálními plochami a mohou vzniknout větší chyby měření.

      1. účinné od 1. 3. 20042.2.4.4 Stanovení demagnetovací křivky

         účinné od 1. 3. 2004Demagnetovací křivka se může získat nebo zaznamenat jako B-H nebo J-H graf. Přeměna původně získaného B-signálu na J-signál a naopak se může provést elektricky nebo numericky odečtením respektive přičtením μ₀H podle rovnice (1).

         účinné od 1. 3. 2004Stanovení B-H křivky je popsáno v bodě 2.2. Stanovení J-H křivky je obdobné, magnetická indukce B se v odpovídajících vzorcích a křivkách zamění magnetickou polarizací J.

         účinné od 1. 3. 2004Měřicí cívka užívaná pro měření B nebo J se připojí ke kalibrovanému integrátoru magnetického toku, který je nastaven na nulu. Vzorek se vsune do měřicí cívky, upne se do elektromagnetu a magnetuje se do nasycení. Magnetující proud se sníží na velmi malou hodnotu, nulu, nebo je-li potřeba opačnou polaritu, aby se dosáhlo nulové hodnoty intenzity magnetického pole ve vzorku. Odpovídající hodnota magnetické indukce nebo magnetické polarizace se zaznamená.

         účinné od 1. 3. 2004Při opačné polaritě proudu než při magnetování do nasycení se hodnota proudu zvětšuje až intenzita magnetického pole projde hodnotou koercivity H_cB nebo H_cJ. Rychlost změny intenzity magnetického pole musí být taková, aby nedocházelo k fázovému posunu mezi B a H nebo vzniku vířivých proudů ve vzorku. U některých materiálů je zřetelné časové zpoždění mezi magnetickou indukcí a intenzitou magnetického pole. V takových případech musí být časová konstanta integrátoru magnetického toku vhodně dlouhá s nízkým nulovým driftem, aby byla zajištěna správná integrace. Odpovídající hodnoty H a B nebo H a J na demagnetovací křivce se získají buď z plynulého zápisu křivky zapisovačem připojeným na výstupy přístroje měřícího intenzitu magnetického pole a integrátoru magnetického toku nebo měřením bod po bodu intenzity magnetického pole a magnetické indukce nebo magnetické polarizace.

      1. účinné od 1. 3. 20042.2.4.5 Stanovení význačných bodů a hodnot demagnetovací křivky

         účinné od 1. 3. 2004Remanence se stanoví jako hodnota B nebo J průsečíku demagnetovací křivky s osou B nebo J.

         účinné od 1. 3. 2004Koercivita H_cB se stanoví jako hodnota H průsečíku demagnetovací křivky s přímkou B = 0, koercivita H_cJ se stanoví jako hodnota H průsečíku demagnetovací křivky s přímkou J = 0.

         účinné od 1. 3. 2004Maximální součin (BH)_max je maximální hodnota absolutních hodnot součinů odpovídajících hodnot B a H. Stanoví se například některou z následujících metod:

         1. účinné od 1. 3. 2004a) přímým čtením nebo interpolací ze souboru křivek B.H = konstanta, na který je demagnetovací křivka zaznamenána,
         2. účinné od 1. 3. 2004b) vyčíslením součinů B.H pro množství bodů demagnetovací křivky a ujištěním se, že maximální hodnota je zahrnuta,
         3. účinné od 1. 3. 2004c) násobením B a H elektronicky a zaznamenáním tohoto součinu jako funkce B nebo H,
         4. účinné od 1. 3. 2004d) geometrickým zjištěním takového bodu (B,H) demagnetovací křivky, v kterém je tečna k demagnetovací křivce rovnoběžná se spojnicí bodů (B, 0) a (0, H) a vyčíslením tohoto součinu B.H.
      1. účinné od 1. 3. 20042.2.4.6 Stanovení vnějších podmínek

         účinné od 1. 3. 2004Měření se musí provádět při teplotě vnějšího prostředí 18 °C až 28°C. Teplota vzorku se musí měřit nemagnetickým teplotním sensorem připevněným k pólovým nástavcům elektromagnetu. Teplotní závislosti měřicích přístrojů (například Hallovy sondy) se musí zahrnout do výpočtů a vyhodnocení.

   1. účinné od 1. 3. 20042.2.5 Nápisy a značky
      1. účinné od 1. 3. 20042.2.5.1 Měřicí sestava

         účinné od 1. 3. 2004Speciální nápisy a značky na měřicí sestavě mimo běžného značení jsou nahrazeny technickou dokumentací, která musí být vypracována a která musí obsahovat:

         1. účinné od 1. 3. 2004a) seznam všech měřidel a zařízení, která přísluší k měřicí sestavě, s uvedením výrobců a výrobních čísel a popřípadě chyb měřidel a měřicí sestavy podle údajů výrobce,
         2. účinné od 1. 3. 2004b) podrobné a přehledné schéma zapojení pro příslušný druh měření, technické popisy a návody k obsluze součástí měřicí sestavy,
         3. účinné od 1. 3. 2004c) stručné popisy způsobů měření a napájení (například měření intenzity magnetického pole, využití řídícího počítače),
         4. účinné od 1. 3. 2004d) dolní a horní meze rozsahů, při kterých bude měřicí sestava používána,
         5. účinné od 1. 3. 2004e) impedance důležitých součástí a měřidel,
         6. účinné od 1. 3. 2004f) seznam etalonových vzorků,
         7. účinné od 1. 3. 2004g) kalibrační nebo ověřovací listy měřidel, která jsou součástí měřicí sestavy, pokud kalibrace nebo ověření byly provedeny,
         8. účinné od 1. 3. 2004h) ověřovací list měřicí sestavy (při následném ověření),
         9. účinné od 1. 3. 2004i) kniha záznamů všech měření s etalonovými vzorky příslušejícími k měřicí sestavě.
      1. účinné od 1. 3. 20042.2.5.2 Etalonové vzorky

         účinné od 1. 3. 2004Etalonový vzorek musí být označen evidenčním číslem nebo písmeny, a to stejným, trvalým a nesmazatelným způsobem na vzorku. Označení nesmí být na čelních plochách vzorku.

         účinné od 1. 3. 2004Ke každému etalonovému vzorku musí být vystaven evidenční list, ve kterém musí být uvedeno:

         1. účinné od 1. 3. 2004a) evidenční označení etalonového vzorku,
         2. účinné od 1. 3. 2004b) druh a typ materiálu,
         3. účinné od 1. 3. 2004c) průřez vzorku,
         4. účinné od 1. 3. 2004d) tvar a rozměry vzorku.

         účinné od 1. 3. 2004Pokud jsou všechny údaje, které mají být uvedeny v evidenčním listu, uvedeny v kalibračním listu vzorku, etalonový vzorek nemusí mít evidenční list.

1. účinné od 1. 3. 20043.1 Postup při schvalování typu
   1. účinné od 1. 3. 20043.1.1 Předběžné posouzení

      účinné od 1. 3. 2004Posuzující orgán na základě prostudování dokumentace¹) zjišťuje, zda dokumentace a následně měřicí sestava splňuje požadavky stanovené touto vyhláškou, rozhodne o pokračování zkoušek nebo podá návrh na negativní ukončení zkoušek.

   1. účinné od 1. 3. 20043.1.2 Předběžná zkouška měřením vzorků materiálu
      1. účinné od 1. 3. 20043.1.2.1 Žadatel doručí posuzujícímu orgánu nejméně 2 kusy etalonových vzorků materiálu příslušejících ke zkoušené měřicí sestavě. Etalonové vzorky musí pokrývat svou hmotností a svými magnetickými vlastnostmi rozsah hmotností a magnetických vlastností etalonových vzorků měřených zkoušenou měřicí sestavou v rámci rozsahu zkoušky typu. Tyto etalonové vzorky musí splňovat požadavky uvedené v bodě 2.2.3 a 2.2.5.2. K etalonovým vzorkům žadatele musí být přiloženy kopie evidenčních listů vzorků popřípadě předchozí kalibrační listy vzorků. K doručeným etalonovým vzorkům musí být přiloženy výsledky a protokoly jejich měření zkoušenou měřicí sestavou v rozsazích prováděných zkoušek ne starší než 3 měsíce do data doručení.
      2. účinné od 1. 3. 20043.1.2.2 U doručených etalonových vzorků se změří na etalonové měřicí sestavě posuzujícího orgánu demagnetovací křivka podle bodu 2.2. K změřenému vzorku se vystaví kalibrační list, kde se uvedou aritmetické střední hodnoty z opakovaných měření.
      3. účinné od 1. 3. 20043.1.2.3 Vypočtou se relativní rozdíly měření demagnetovací křivky B-H etalonových vzorků (příslušejících ke zkoušené měřicí sestavě) zkoušenou měřicí sestavou a etalonovou měřicí sestavou v % jako minimální normované vzdálenosti i-tého bodu (B_i, H_i) charakteristiky zjištěné měřením zkoušenou měřicí sestavou od charakteristiky určené měřením téhož etalonového vzorku etalonovou měřicí sestavou podle rovnice (10), (11) nebo (12):
         účinné od 1. 3. 2004
         účinné od 1. 3. 2004
         účinné od 1. 3. 2004
         účinné od 1. 3. 2004
         účinné od 1. 3. 2004
         účinné od 1. 3. 2004
         1. účinné od 1. 3. 2004kde odmocniny se berou jen kladné a kde
         účinné od 1. 3. 2004
         účinné od 1. 3. 2004
         účinné od 1. 3. 2004
         účinné od 1. 3. 2004
         1. účinné od 1. 3. 2004(dB / dH)_i je směrnice tečny křivky dané měřením etalonového vzorku etalonovou měřicí sestavou v bodě (H_i, B_i´),
         2. účinné od 1. 3. 2004H_i a B_i jsou hodnoty intenzity magnetického pole respektive magnetické indukce i-tého bodu charakteristiky etalonového vzorku měřené zkoušenou měřicí sestavou,
         3. účinné od 1. 3. 2004B_i´ je hodnota magnetické indukce odečtená na charakteristice měřené etalonovou měřicí sestavou pro hodnotu H_i,
         4. účinné od 1. 3. 2004H_i´ je hodnota intenzity magnetického pole odečtená na charakteristice měřené etalonovou měřicí sestavou pro hodnotu B_i.

         účinné od 1. 3. 2004Pokud se měří místo demagnetovací křivky B-H demagnetovací křivka J-H, je postup obdobný, vypočtou se relativní rozdíly δ_ai podle rovnic (10) až (16), kde však značka B je vždy nahrazena značkou J, to znamená, že magnetická indukce B je vždy nahrazena odpovídající hodnotou magnetické polarizace J.

         účinné od 1. 3. 2004Relativní rozdíly měření demagnetovací křivky B-H nebo demagnetovací křivky J-H δ_ai musí být menší než 4% pro všechny body měření demagnetovací křivky etalonových vzorků v rámci této zkoušky.

   1. účinné od 1. 3. 20043.1.3 Prohlídka zkoušené měřicí sestavy

      účinné od 1. 3. 2004Vnější prohlídka a kontrola předepsané technické dokumentace probíhá v místě užívání zkoušené měřicí sestavy. Při vnější prohlídce se kontroluje:

      1. účinné od 1. 3. 2004a) měřicí sestava nesmí být mechanicky poškozena,
      2. účinné od 1. 3. 2004b) měřicí sestava musí sestávat z měřidel, etalonů a součástí uvedených v dokumentaci,
      3. účinné od 1. 3. 2004c) uspořádání měřidel a součástí musí být v souladu se schématem zapojení pro příslušný druh měření,
      4. účinné od 1. 3. 2004d) úplnost všech dokumentů požadovaných v bodu 2.2.5.1.
      1. účinné od 1. 3. 2004Zkouška měřením vzorků materiálů

         účinné od 1. 3. 2004Při zkoušce měřením vzorků se měří etalonové vzorky (příslušející k etalonové měřicí sestavě) zkoušejícího metrologického orgánu v jeho přítomnosti zkoušenou měřicí sestavou ve shodě s bodem 3.1.2.

      1. účinné od 1. 3. 2004Vypracování protokolu o technické zkoušce

         účinné od 1. 3. 2004Protokol o technické zkoušce obsahuje popis a výsledky zkoušek provedených podle bodů 3.1.2, 3.1.3 a 3.1.4, které musí mít kladný výsledek. Dále obsahuje popisy, nákresy a schémata nutné pro identifikaci typu a objasnění jeho funkce.

      1. účinné od 1. 3. 2004Certifikát schválení typu

         účinné od 1. 3. 2004Náležitosti certifikátu schválení typu stanoví zvláštní právní předpis²).

účinné od 1. 3. 2004Prvotní a následné ověřování sestává ze zkoušek podle bodů 3.1.2, 3.1.3 a 3.1.4.. Pokud výsledek všech těchto zkoušek je kladný a měřicí sestava splňuje požadavky stanovené touto vyhláškou, vystaví se ověřovací list, a zkoušená měřicí sestava se opatří úřední značkou.³)