zákon o integrované prevenci

Příloha č. 1

Kategorie zařízení

Energetika

1. 1.1. Spalovací zařízení o jmenovitém tepelném příkonu větším než 50 MW.
2. 1.2. Rafinerie minerálních olejů a plynu.
3. 1.3. Koksovací pece.
4. 1.4. Zařízení na zplynování a zkapalňování uhlí.

Výroba a zpracování kovů

1. 2.1. Zařízení na pražení nebo slinování kovové rudy (včetně sirníkové rudy).
2. 2.2. Zařízení na výrobu surového železa nebo oceli (z prvotních nebo druhotných surovin), včetně kontinuálního lití, o kapacitě větší než 2,5 t za hodinu.
3. 2.3. Zařízení na zpracování železných kovů
   1. a) válcovny za tepla o kapacitě větší než 20 t surové oceli za hodinu,
   2. b) kovárny s buchary o energii větší než 50 kJ na jeden buchar, kde spotřeba tepelné energie je větší než 20 MW,
   3. c) nanášení ochranných povlaků z roztavených kovů se zpracovávaným množstvím větším než 2 tuny surové oceli za hodinu.

1. 2.4. Slévárny železných kovů o výrobní kapacitě větší než 20 tun denně.
2. 2.5. Zařízení
   1. a) na výrobu surových neželezných kovů z rudy, koncentrátů nebo druhotných surovin metalurgickými, chemickými nebo elektrolytickými postupy,
   2. b) na tavení, včetně slévání slitin, neželezných kovů, včetně přetavovaných produktů (rafinace, výroba odlitků apod.), o kapacitě tavení větší než 4 t denně u olova a kadmia nebo 20 t denně u všech ostatních kovů,

1. 2.6. Zařízení na povrchovou úpravu kovů a plastů s použitím elektrolytických nebo chemických postupů, je-li obsah lázní větší než 30 m³.

Zpracování nerostů

1. 3.1. Zařízení na výrobu cementového slínku v rotačních pecích o výrobní kapacitě větší než 500 t denně nebo na výrobu vápna v rotačních pecích o výrobní kapacitě větší než 50 t denně nebo v jiných pecích o výrobní kapacitě větší než 50 t denně.
2. 3.2 Zařízení na výrobu azbestu a produktů na bázi azbestu, produkce výrobků s obsahem azbestu.
3. 3.3. Zařízení na výrobu skla, včetně skleněných vláken, o kapacitě tavení větší než 20 t denně.
4. 3.4. Zařízení na tavení nerostných materiálů, včetně výroby nerostných vláken, o kapacitě tavení větší než 20 t denně.
5. 3.5. Zařízení na výrobu keramických výrobků vypalováním, zejména krytinových tašek, cihel, žáruvzdorných tvárnic, obkládaček, kameniny nebo porcelánu, o výrobní kapacitě větší než 75 t denně anebo o kapacitě pecí větší než 4 m³ a s hustotou vsázky větší než 300 kg/m³.

Chemický průmysl

U kategorií zařízení uvedených v této části se „výrobou“ rozumí výroba v průmyslovém měřítku pomocí chemických reakcí, podle výčtu v oddílech 4.1 až 4.6.

1. 4.1. Chemická zařízení na výrobu základních organických chemických látek, jako jsou
   1. a) jednoduché uhlovodíky (lineární nebo cyklické, nasycené nebo nenasycené, alifatické nebo aromatické),
   2. b) organické sloučeniny obsahující kyslík, jako alkoholy, aldehydy, ketony, karboxylové kyseliny, estery, acetáty, ethery, peroxidy, epoxidové pryskyřice,
   3. c) organické sloučeniny síry,
   4. d) organické sloučeniny dusíku, jako aminy, amidy, nitroderiváty, nitrily, kyanatany, isokyanatany,
   5. e) organické sloučeniny fosforu,
   6. f) halogenderiváty uhlovodíků,
   7. g) organokovové sloučeniny,
   8. h) základní plastické hmoty (na bázi syntetických a přírodních polymerů),
   9. i) syntetické kaučuky,
   10. j) barviva a pigmenty,
   11. k) povrchově aktivní látky.

1. 4.2. Chemická zařízení na výrobu základních anorganických chemických látek, jako jsou:
   1. a) plyny, jako čpavek, chlor nebo chlorovodík, fluor nebo fluorovodík, oxidy uhlíku, sloučeniny síry, oxidy dusíku, vodík, oxid siřičitý, karbonylchlorid,
   2. b) kyseliny, jako kyselina chromová, kyselina fluorovodíková, kyselina fosforečná, kyselina dusičná, kyselina chlorovodíková, kyselina sírová, oleum, kyselina siřičitá,
   3. c) zásady, jako hydroxid amonný, hydroxid draselný, hydroxid sodný,
   4. d) soli, jako chlorid amonný, chlorečnan draselný, uhličitan draselný, uhličitan sodný, perboritan, dusičnan stříbrný,
   5. e) nekovy, oxidy kovů či jiné anorganické sloučeniny, jako karbid vápníku, křemík, karbid křemíku.

1. 4.3. Chemická zařízení na výrobu hnojiv na bázi fosforu, dusíku a draslíku (jednoduchých nebo směsných).
2. 4.4. Chemická zařízení na výrobu základních prostředků na ochranu rostlin a biocidů.
3. 4.5. Zařízení využívající chemické nebo biologické procesy k výrobě základních farmaceutických produktů.
4. 4.6. Chemická zařízení na výrobu výbušnin.

Nakládání s odpady

1. 5.1. Zařízení na odstraňování nebo využívání nebezpečného odpadu a zařízení k nakládání s odpadními oleji, vždy o kapacitě větší než 10 t denně.
2. 5.2. Zařízení na spalování komunálního odpadu o kapacitě větší než 3 t za hodinu.
3. 5.3. Zařízení na zneškodňování odpadu neklasifikovaného jako nebezpečný odpad o kapacitě větší než 50 t denně.
4. 5.4. Skládky, které přijímají více než 10 t denně nebo mají celkovou kapacitu větší než 25 000 t, s výjimkou skládek inertního odpadu.

Ostatní zařízení

1. 6.1. Průmyslové závody na výrobu
   1. a) buničiny ze dřeva nebo jiných vláknitých materiálů,
   2. b) papíru a lepenky, o výrobní kapacitě větší než 20 t denně.

1. 6.2. Závody na předúpravu (operace jako praní, bělení, mercerace) nebo barvení vláken či textilií, jejichž zpracovatelská kapacita je větší než 10 t denně.
2. 6.3. Závody na vydělávání kůží a kožešin, jejichž zpracovatelská kapacita je větší než 12 t hotových výrobků denně.
3. 6.4. a) jatka o kapacitě porážky větší než 50 t denně,
   1. b) zařízení na úpravu a zpracování za účelem výroby potravin nebo krmiv
      1. - z živočišných surovin (jiných než mléka), o výrobní kapacitě větší než 75 t hotových výrobků denně,
      2. - z rostlinných surovin, o výrobní kapacitě větší než 300 t hotových výrobků denně (v průměru za čtvrtletí),
   1. c) zařízení na úpravu a zpracování mléka, kde množství odebíraného mléka je větší než 200 t denně (v průměru za rok).

1. 6.5. Zařízení na zneškodňování nebo zhodnocování zvířecích těl a živočišného odpadu o kapacitě zpracování větší než 10 t denně.
2. 6.6. Zařízení intenzivního chovu drůbeže nebo prasat mající prostor pro více než
   1. a) 40 000 kusů drůbeže,
   2. b) 2 000 kusů prasat na porážku (nad 30 kg), nebo
   3. c) 750 kusů prasnic.

1. 6.7. Zařízení pro povrchovou úpravu látek, předmětů nebo výrobků používající organická rozpouštědla, zejména provádějící apreturu, potiskování, pokovování, odmašťování, nepromokavou úpravu, úpravu rozměrů, barvení, čištění nebo impregnaci, o spotřebě organického rozpouštědla větší než 150 kg za hodinu nebo větší než 200 t za rok.
2. 6.8. Zařízení na výrobu uhlíku (vysokoteplotní karbonizací uhlí) nebo elektrografitu vypalováním či grafitizací.

Příloha č. 2

Seznam hlavních znečišťujících látek pro stanovování emisních limitů

OVZDUŠÍ

1. 1. Oxid siřičitý a jiné sloučeniny síry.
2. 2. Oxidy dusíku a jiné sloučeniny dusíku.
3. 3. Oxid uhelnatý.
4. 4. Těkavé organické sloučeniny.
5. 5. Kovy a jejich sloučeniny.
6. 6. Prach.
7. 7. Azbest (suspendované částice, vlákna).
8. 8. Chlor a jeho sloučeniny.
9. 9. Fluor a jeho sloučeniny.
10. 10. Arzen a jeho sloučeniny.
11. 11. Kyanidy.
12. 12. Látky a přípravky, u kterých bylo prokázáno, že při přenosu vzduchem mají karcinogenní nebo mutagenní účinky anebo vlastnosti, které mohou ovlivnit reprodukci.
13. 13. Polychlorované dibenzodioxiny a polychlorované dibenzofurany.

VODA

1. 1. Organické sloučeniny halogenů a látky, které mohou ve vodném prostředí tyto sloučeniny vytvářet.
2. 2. Organické sloučeniny fosforu.
3. 3. Organické sloučeniny cínu.
4. 4. Látky a přípravky, u nichž bylo prokázáno, že ve vodním prostředí nebo při přenosu vodním prostředím mají karcinogenní nebo mutagenní účinky nebo vlastnosti, které mohou ovlivnit reprodukci.
5. 5. Persistentní uhlovodíky a persistentní a bioakumulovatelné toxické organické látky.
6. 6. Kyanidy.
7. 7. Kovy a jejich sloučeniny.
8. 8. Arzen a jeho sloučeniny.
9. 9. Biocidy a prostředky na ochranu rostlin.
10. 10. Materiály v suspenzi.
11. 11. Látky, které přispívají k eutrofizaci (zejména dusičnany a fosforečnany).
12. 12. Látky mající nepříznivý vliv na kyslíkovou bilanci (a mohou být měřeny pomocí BSK - biologická spotřeba kyslíku, CHSK - chemická spotřeba kyslíku atd.).

Příloha č. 3

Hlediska pro určování nejlepších dostupných technik

Hlediska, která musí úřad při určování nejlepších dostupných technik buď obecně, anebo v určitých případech, se zřetelem k očekávaným nákladům a přínosům plánovaného opatření a se zřetelem k principům prevence a předběžné opatrnosti, zohlednit jsou:

1. 1. Použití nízkoodpadové technologie.
2. 2. Použití látek méně nebezpečných.
3. 3. Podpora zhodnocování a recyklace látek, které vznikají nebo se používají v technologickém procesu, případně zhodnocování a recyklace odpadu.
4. 4. Srovnatelné procesy, zařízení či provozní metody, které již byly úspěšně vyzkoušeny v průmyslovém měřítku.
5. 5. Technický pokrok a změny vědeckých poznatků a jejich interpretaci.
6. 6. Charakter, účinky a množství příslušných emisí.
7. 7. Datum uvedení nových nebo existujících zařízení do provozu.
8. 8. Doba potřebná k zavedení nejlepší dostupné techniky.
9. 9. Spotřeba a druh surovin (včetně vody) používaných v technologickém procesu a jejich energetická účinnost.
10. 10. Požadavek prevence nebo omezení celkových dopadů emisí na životní prostředí a rizik s nimi spojených na minimum.
11. 11. Požadavek prevence havárií a minimalizace jejich následků pro životní prostředí.
12. 12. Informace o stavu a vývoji nejlepších dostupných technik a jejich monitorování zveřejňované Evropskou komisí nebo mezinárodními organizacemi.