Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. listopadu 1994 ve věci návrhu na zrušení § 9 a 9a zákona č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění zákona č. 294/1993 Sb., a bodu 198 zákona č. 292/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád)

Odůvodnění

I. I.

Dne 23. února 1994 podala skupina 44 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky návrh na zrušení ustanovení § 9 a 9a zákona č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění zákona č. 294/1993 Sb., která upravují podmínky, jakož i řízení o přeřazování odsouzených z jednoho typu věznice do druhého. Skupina poslanců tvrdí, že se novela zákona o výkonu trestu odnětí svobody č. 294/1993 Sb. tím, že svěřila toto řízení řediteli věznice a přezkum jeho správního rozhodnutí okresním soudům, dostala do rozporu s Ústavou České republiky, jakož i s Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Navrhovatel vytýká nové právní úpravě, že přenáší výkon státní moci, příslušející jen soudům, na orgány výkonné moci a umožňuje jim tak rozhodovat o omezování nedotknutelnosti osoby odsouzených.

Dále namítá, že novela připouští, aby se rozhodnutími správních orgánů, na která se však v těchto případech nevztahuje správní řád, rušila právní moc a vykonatelnost rozsudků o zařazení odsouzených do jednotlivých typů věznic. Konečně zdůrazňuje, že se takto ruší odsouzeným práva, která jinak mají ve správním řízení, jakož i právo na to, aby pouze jejich zákonný soudce v prvním a druhém stupni rozhodoval o způsobu výkonu trestu odnětí svobody uloženého jim soudem.

V průběhu řízení před Ústavním soudem rozšířil zástupce navrhovatelů ve smyslu ustanovení § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a § 95 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších novel, původní návrh, a sice tak, aby spolu s uvedenými ustanoveními novelizovaného zákona o výkonu trestu odnětí svobody bylo také zrušeno ustanovení zákona č. 292/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní řád, v části, kterou byl zrušen dřívější § 324 tr. ř. Podle tohoto ustanovení rozhodoval o změně způsobu výkonu trestu, tedy i o přeřazování, okresní soud. Jako alternativu navrhl, aby Ústavní soud odložil na přiměřenou dobu vykonatelnost svého nálezu o zrušení § 9 a 9a novelizovaného zákona o výkonu trestu odnětí svobody a poskytl tak zákonodárnému sboru čas na příslušnou novelizaci trestního řádu.

Rozšíření návrhu o požadované zrušení bodu 198 zákona č. 292/1993 Sb. je věcně spojeno s návrhem na zrušení § 9 a 9a zákona č. 59/1965 Sb., ve znění zákona č. 294/1993 Sb., do té míry, že dodatečný souhlas 44 poslanců s tímto rozšířením lze důvodně předpokládat. Proto Ústavní soud v daném případě tyto podpisy znovu nepožadoval (§ 64 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb.). Pokud by takováto přímá věcná vazba nebyla dána, bylo by naopak nutné postupovat ve smyslu naposledy citovaného zákonného ustanovení.

Podle tvrzení navrhovatelů se novelizovaná právní úprava výkonu trestu odnětí svobody i trestního řízení dostává do rozporu s ustanoveními čl. 39 a 40 Listiny, podle nichž jedině soud rozhoduje o trestu a jiných újmách na právech, které lze uložit za spáchání trestného činu. Rozpor je dále spatřován s ustanoveními čl. 38 odst. 1 Listiny, podle něhož nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Napadená ustanovení novely zákona o výkonu trestu odnětí svobody, jakož i zrušovací ustanovení novely trestního řádu, jsou konečně v rozporu s ustanoveními čl. 2, 4 a 90 Ústavy, která nepřipouštějí, aby orgány výkonné moci vykonávaly působnost náležející soudní moci.

II. II.

Návrh na zrušení ustanovení zákona podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy podala skupina 44 poslanců Parlamentu [§ 64 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.], kteří ze svých řad pověřili zastupováním v řízení před Ústavním soudem JUDr. Jaroslava Ortmana. Po zjištění, že neexistují důvody ani pro odmítnutí návrhu (§ 43 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.), ani pro zastavení řízení (§ 67 zákona č. 182/1993 Sb.), byl návrh v souladu s ustanovením § 69 zákona č. 182/1993 Sb. zaslán Parlamentu České republiky s výzvou k vyjádření.

III. III.

Parlament České republiky, jako účastník řízení, ve svém vyjádření, které podepsal místopředseda Poslanecké sněmovny Ing. Jan Kasal, uvedl, že smyslem přijaté právní úpravy, podle důvodové zprávy, bylo to, že právní úprava, podle níž o zařazení odsouzeného do určitého typu ústavu pro prakticky celý výkon trestu rozhodoval soud rozsudkem, se neosvědčila jako adekvátní a pružná. Soud v této fázi nemohl s určitou mírou pravděpodobnosti odhadnout, jak se odsouzený v podmínkách výkonu trestu bude chovat a jak bude přijímat nebo naopak odmítat resocializační programy. Proto byla navržena úprava, která zajistí potřebnou prostupnost mezi jednotlivými typy věznic, a zároveň umožní, aby odsouzený, jehož postavení ve výkonu trestu bylo rozhodnutím ředitele věznice zhoršeno, se domáhal soudní ochrany. Odsouzený ve výkonu trestu tedy nebyl zbaven soudní ochrany a má vždy možnost, pokud s rozhodnutím nesouhlasí, požádat nezávislý soud o soudní přezkoumání rozhodnutí ředitele věznice. V závěru vyjádření k návrhu Parlament České republiky napsal, že je na Ústavním soudu, aby v rámci dělby moci mezi mocemi zákonodárnou, výkonnou a soudní posoudil, zda napadená ustanovení novely zákona o výkonu trestu odnětí svobody jsou v souladu s naším právním řádem, a vydal příslušné rozhodnutí.

V návaznosti na rozšíření návrhu, přednesené v průběhu řízení před Ústavním soudem zástupcem navrhovatelů, jemuž byl přítomen zástupce účastníka - místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, sdělil zástupce účastníka, že nemá žádné návrhy na doplnění dokazování a že setrvává na svém stanovisku.