Katalog odpadů

Příloha č. 2

Doplňující limitní hodnoty a kritéria pro hodnocení nebezpečných vlastností odpadu HP 9, HP 14 a HP 15

1. 1. HP 9 Infekční
   1. 1.1. Přiřazení nebezpečné vlastnosti HP 9 Infekční se posuzuje podle pravidel stanovených v jiných právních předpisech nebo referenčních dokumentech⁷).
   2. 1.2. Hodnocení nebezpečné vlastnosti HP 9 Infekční se vždy provádí na základě popisu vzniku odpadu, odborného posudku technologie produkující odpad nebo technologie úpravy odpadu a popisu odpadu z hlediska možného obsahu infekčního agens⁷).
   3. 1.3. Pro hodnocení je nezbytné posoudit, zda odpad obsahuje
      1. a) mikroorganismy - mikrobiologická agens, buněčná nebo nebuněčná, schopná rozmnožování nebo přenosu genetického materiálu. Mikrobiologická agens zahrnují řasy, bakterie, plísně, parazity, plasmidy, priony, viry a jejich geneticky modifikované varianty. Hodnocení mikroorganismů z hlediska patogenity se provádí podle současných poznatků⁸);
      2. b) životaschopné mikroorganismy - podle stavu organismu v místě a čase produkce odpadu. Mikroorganismy, které byly usmrceny, nejsou považovány za infekční;
      3. c) toxiny produkované mikroorganismy, které mohou pocházet z odpadů s nebezpečnou vlastností HP 9 Infekční, i když produkující organismus již v odpadu není přítomen.
   1. 1.4. Toxiny z mikroorganismů jsou hodnoceny stejně jako chemické látky porovnáváním míry rizika, a jsou jim přiděleny kódy označující jejich rizikové vlastnosti. Odpad je následně klasifikován podle příslušné nebezpečné vlastnosti, například jako odpad s nebezpečnou vlastností HP 6.
   2. 1.5. Při hodnocení nebezpečné vlastnosti HP 9 Infekční u upravených odpadů je nutné popsat technologický proces, metodu dekontaminace (fyzikální, chemickou nebo biologickou) a prokázat účinnost úpravy odpadů nebo dekontaminace validací technologie nebo metody. Postupy pro prokázání účinnosti dekontaminace jsou uvedeny v jiných právních předpisech a metodikách⁷).
   3. 1.6. Indikátory účinnosti úpravy odpadu nebo dekontaminace odpadu jsou mikrobiologická vyšetření. Metody stanovení indikátorových mikroorganismů jsou uvedeny v příslušných metodikách⁷).

1. 2. HP 14 Ekotoxický

   Pokud se nebezpečná vlastnost HP 14 Ekotoxický posuzuje provedením zkoušky, má odpad nebezpečnou vlastnost HP 14 Ekotoxický, pokud při provádění zkoušky podle přílohy č. 3 dojde k překročení limitních hodnot uvedených v tabulce č. 1 alespoň pro jeden zkušební organismus.

   Tabulka č. 1: Požadavky na výsledky zkoušek ekotoxicity

   Příloha č. 2 Doplňující limitní hodnoty a kritéria pro hodnocení nebezpečných vlastností odpadu HP 9, HP 14 a HP 15 Tabulka č. 1: Požadavky na výsledky zkoušek ekotoxicity

   Zkušební organismus	Doba působení	Limitní hodnoty
   Bakterie Aliivibrio fischeri	15 minut a 30 minut	neprokáže se ve zkoušce inhibice světelné emise bakterií větší než 50 % při expozici 15 minut ani při expozici 30 minut
   Perloočka Daphnia magna Straus	48 hodin	procento imobilizace perlooček nesmí ve zkoušce přesáhnout 50 %
   Řasa Desmodesmus subspicatus	72 hodin	neprokáže se ve zkoušce inhibice nebo stimulace růstu řas větší než 50 % ve srovnání s kontrolou
   Salát Lactuca sativa	120 hodin	neprokáže se ve zkoušce inhibice nebo stimulace růstu kořene salátu větší než 50 % ve srovnání s kontrolou

   Pro porovnání výsledku zkoušek ekotoxicity s limitní hodnotou se nezohledňuje nejistota měření.

1. 3. HP 15 Odpad schopný vykazovat při nakládání s ním některou z výše uvedených nebezpečných vlastností, kterou v době vzniku neměl

   Vedle přiřazení nebezpečné vlastnosti HP 15 na základě přímo použitelného předpisu má nebezpečnou vlastnost HP 15 rovněž odpad, který uvolňuje do vodného výluhu škodliviny v množstvích překračujících hodnoty limitních koncentrací ve výluhu stanovených v tabulce č. 2.

   Tabulka č. 2 Hodnoty limitních koncentrací ve výluhu pro hodnocení nebezpečné vlastnosti HP 15

   Příloha č. 2 Doplňující limitní hodnoty a kritéria pro hodnocení nebezpečných vlastností odpadu HP 9, HP 14 a HP 15 Tabulka č. 1: Požadavky na výsledky zkoušek ekotoxicity Tabulka č. 2 Hodnoty limitních koncentrací ve výluhu pro hodnocení nebezpečné vlastnosti HP 15

   Ukazatel	Jednotka	Limitní hodnota
   pH		5,5 – 13
   RL (rozpuštěné látky)	mg/l	8 000
   Fluoridy	mg/l	30
   As	mg/l	2,5
   Ba	mg/l	30
   Cd	mg/l	0,5
   Cr celkový	mg/l	7
   Cu	mg/l	10
   Hg	mg/l	0,2
   Ni	mg/l	4
   Pb	mg/l	5
   Sb	mg/l	0,5
   Se	mg/l	0,7
   Zn	mg/l	20
   Mo	mg/l	3
   B	mg/l	90
   Jednosytné fenoly	mg/l	100

   Vysvětlivka k tabulce č. 2:

   Jednosytnými fenoly se rozumí suma jednosytných fenolů těkajících s vodní parou.

Příloha č. 3

Provádění zkoušky ekotoxicity

1. 1. Zkoušky s bakteriemi, perloočkou a řasami se provádějí s vodným výluhem pevného odpadu nebo s kapalným odpadem, zkouška se salátem se provádí s pevným nebo kapalným odpadem.
2. 2. Koncentrace zkoušeného vzorku pevného odpadu činí 10 % hm. vzorku, tj. 100 g sušiny odpadu + 900 g sušiny umělé půdy. Umělá půda slouží zároveň jako kontrola.
3. 3. Kapalný odpad mísitelný s vodou se filtruje membránovým filtrem 0,45 μm v souladu s normou ČSN EN 14735 Charakterizace odpadů - Charakterizace odpadů - Příprava vzorků odpadu pro testy ekotoxicity a používá se ředěný na koncentraci 100 g/l s přidáním stejných živin a ve stejné koncentraci jako v kontrole podle odpovídající technické normy. Dále se postupuje podle bodu 4. S kapalným odpadem nemísitelným s vodou se akvatické zkoušky neprovádějí v souladu s normou ČSN EN 14735. Kapalný odpad se aplikuje v množství 100 g do 900 g sušiny umělé půdy.
4. 4. Vodný výluh pevného odpadu se používá ředěný (při koncentraci 100 ml/l) s přidáním stejných živin a ve stejné koncentraci jako v kontrole, podle odpovídající technické normy. V případě zkoušky s luminiscenčními bakteriemi Aliivibrio fischeri to znamená, že se k 0,5 ml ředěného vzorku (koncentrace 200 ml/l) s upravenou salinitou podle pokynů uvedených v technické normě ČSN EN ISO 11348 Stanovení inhibičního účinku vzorků vod na světelnou emisi Vibrio fischeri (Zkouška na luminiscenčních bakteriích) -1,2 a dodatku Změna A 01/19 Jakost vod - Stanovení inhibičního účinku vzorků vod na světelnou emisi Aliivibrio fischeri (Zkouška na luminiscenčních bakteriích) - část 1: Metoda s čerstvě připravenými bakteriemi, část 2: Metoda se sušenými bakteriemi přidá 0,5 ml suspenze bakterií (zkoušená koncentrace vzorku je 100 ml/l). V případě zkoušky s řasami Desmodesmus subspicatus se použije vodný výluh o koncentraci 100 ml/l, s přídavkem živin, přídavek řasové suspenze nesmí být větší než 1 % objemu zkoušeného vzorku.
5. 5. Příprava výluhu:

   Při přípravě výluhu se postupuje podle ČSN EN 12457-4 ze dne 1. července 2003 Charakterizace odpadů - Vyluhování - Ověřovací zkouška vychovatelnosti zrnitých odpadů a kalů - Část 4: Jednostupňová vsádková zkouška při poměru kapalné a pevné fáze 10 l/kg pro materiály se zrnitostí menší než 10 mm (bez zmenšení velikosti částic, nebo s ním).

   Pro filtraci se použijí membránové filtry 0,45 μm z PTTE nebo nylonu místo filtrů z acetylcelulózy nebo nitrocelulózy.

1. 6. V případě odpadů obsahujících anorganická pojiva (vápno, hydraulické vápno, cement a další silikáty) může být pH výluhu upraveno na hodnotu odpovídající doporučenému pH v netoxické kontrole podle odpovídající technické normy a pH pevného vzorku pro zkoušku se salátem může být upraveno roztokem kyseliny sírové na hodnotu 6,0 ± 0,5. Koncentrace kyseliny potřebná k úpravě hodnoty pH vzorku má být taková, aby změna objemu byla co nejmenší. Přídavek kyseliny nemá způsobit srážení nebo komplexaci, v takovém případě se úprava pH neprovádí.
2. 7. Doplňující podmínky pro provedení zkoušky se zkušebním organismem Salát Lactuca sativa podle technické normy ČSN EN ISO 11269-1 Kvalita půdy - Stanovení účinků znečišťujících látek na půdní flóru - Část 1: Metoda měření inhibice růstu kořene:

   Zkouška se provede se semeny salátu hlávkového k rychlení Lactuca sativa var. capitata, Safír. Pro zkoušku se vybírají nepoškozená semena stejné velikosti, chemicky neošetřená. Semena salátu se nechají předklíčit ve zkušební nádobě na vrstvě filtračního papíru zvlhčeného vodou po dobu 24 až 48 h, při laboratorní teplotě, bez regulace osvětlení. Pro zkoušku se vybírají naklíčená semena, popř. s kořínkem, který je kratší než 2 mm.

   Do zkušební nádoby se naváží 200 až 300 g zvlhčeného zkoušeného vzorku odpadu (ředěného v hmotnostním poměru 1:9 umělou půdou) nebo kontroly (umělá půda). Výška vrstvy vzorku v nádobě musí být minimálně 3 cm. Rozvrhne se pravoúhlá síť, např. 5 x 3 body. Do vytvořených jamek asi 0,5 až 1 cm hlubokých se pinzetou rovnoměrně rozmístí po 15 naklíčených semenech salátu, kořínkem směrem dolu. Semena se ke vzorku přitlačí, vzorkem se nezakrývají a takto připravené nádoby uzavřené víkem se umístí do termostatu s teplotou 24 ± 2 °C bez přístupu světla.

   Zkouška se provádí ve třech paralelních stanoveních. Po 120 ± 2 h inkubace se salát šetrně oddělí od vzorku a změří se a zaznamenává délka všech kořenů ve zkoušeném vzorku a v kontrole s přesností na 1 mm.

   Základem pro hodnocení zkoušky inhibice růstu je průměrná délka kořene zjištěná v kontrole a zkoušeném vzorku. Jestliže předklíčené semeno nevytvoří kořínek, započítává se tato hodnota do střední hodnoty jako nulová. Variační koeficient paralelních stanovení nesmí překročit 20 %. Průměrná délka kořene salátu v kontrole musí být minimálně 15 mm.

   Doporučuje se pravidelně provádět zkoušku s referenční látkou. Stanovuje se EC₅₀ kyseliny borité za použití umělé půdy, přičemž doporučená hodnota EC₅₀ se pohybuje v rozmezí 300 mg.kg_suš^-1 až 650 mg.kg_suš^-1.

   Aby se prokázala jednotnost laboratorních zkušebních podmínek, jsou do každé zkoušky inhibice růstu kořene zahrnuty tři zkušební nádoby naplněné pískem, po 6 semenech předklíčeného salátu.

   Vyhodnocení zkoušky se provádí v souladu s normou ČSN EN ISO 11269-1 Kvalita půdy - Stanovení účinků znečišťujících látek na půdní flóru - Část 1: Metoda měření inhibice růstu kořene. Doporučená střední hodnota délky kořene je 30 mm.

   Zkušební metody pro hodnocení nebezpečné vlastnosti HP 14 jsou uvedeny v těchto technických předpisech:

   Bakterie Aliivibrio fischeri - ČSN EN ISO 11348-1 ze dne 1. května 2009 Jakost Vod. Stanovení inhibičního účinku vzorků vod na světelnou emisi Vibrio fischeri (Zkouška na luminiscenčních bakteriích), - Část 1: Část 1: Metoda s čerstvě připravenými bakteriemi.

   Bakterie Aliivibrio fischeri - ČSN EN ISO 11348-2 ze dne 1. května 2009 Jakost vod - Stanovení inhibičního účinku vzorků vod na světelnou emisi Vibrio fischeri (Zkouška na luminiscenčních bakteriích), - Část 2: Metoda se sušenými bakteriemi.

   Bakterie Aliivibrio fischeri - ČSN EN ISO 11348-2:2009/A1 (757734), Jakost vod - Stanovení inhibičního účinku vzorků vod na světelnou emisi Vibrio fischeri (Zkouška na luminiscenčních bakteriích) - Část 2: Metoda se sušenými bakteriemi, Dodatek z 1.6.2019.

   Perloočka Daphnia magna Straus - ČSN EN ISO 6341 ze dne 1. května 2013 Kvalita vod - Zkouška inhibice pohyblivosti Daphnia magna Straus (Cladocera, Crustacea) - Zkouška akutní toxicity.

   Řasa Desmodesmus subspicatus - ČSN EN ISO 8692 ze dne 1. srpna 2012 Kvalita vod - Zkouška inhibice růstu sladkovodních zelených řas.

   Salát Lactuca sativa - ČSN EN ISO 11269-1 ze dne 1. srpna 2013 Kvalita půdy - Stanovení účinků znečišťujících látek na půdní flóru - Část 1: Metoda měření inhibice růstu kořene.

Příloha č. 4

Obsah vzdělávacího programu pro provádění a řízení vzorkování odpadu

1. A. Základní školení obsahuje informace alespoň o:
   1. 1. právních předpisech upravujících nakládání s odpady včetně cílů POH ČR,
   2. 2. odborné způsobilosti osob oprávněných ke vzorkování odpadů,
   3. 3. vzorkování odpadů a dokumentace odběru vzorků v souladu s technickou normou ČSN EN 14899 ze dne 1. července 2006 Charakterizace odpadů - vzorkování odpadů - Zásady přípravy programu vzorkování a jeho použití,
   4. 4. souvisejících technických předpisech a technických normách majících dopad na vzorkování odpadů,
   5. 5. metodických pokynech ministerstva majících dopad na vzorkování odpadů,
   6. 6. metodách vzorkování pevných a kapalných odpadů včetně úpravy vzorku, jeho uchovávání a dopravy vzorků do laboratoře,
   7. 7. aspektech (kritériích) výběru zkušební laboratoře,
   8. 8. dokumentaci vzorkování a činnostech souvisejících,
   9. 9. způsobech (nebo postupech) interpretace výsledků zkoušek,
   10. 10. bezpečnosti práce při odběrech vzorků odpadů včetně používání odpovídajících osobních ochranných pracovních prostředků.

   Dále kurz obsahuje praktický výcvik zaměřený na zvládání a ověření získaných teoretických znalostí a závěrečný test k ověření získaných znalostí.

   Časový rozsah základního školení činí minimálně 24 hodin.

1. B. Zdokonalovací a udržovací jednodenní školení obsahuje alespoň:
   1. 1. informace o změnách v související právní úpravě, změnách v souvisejících technických předpisech (technických normách), změnách v metodách zkoušení, které mají dopad na přípravu vzorků,
   2. 2. novinky a zkušenosti z praxe vzorkování odpadů, novinky související s teorií vzorkování a technickým vybavením vzorkaře,
   3. 3. opakování zásad bezpečnosti práce při vzorkování odpadů,
   4. 4. ukázky přístupů k vzorkování různých druhů odpadů - videozáznamy, informace o výsledcích vzorkování a zkoušek vzorků odebíraných v předcházejících doškolovacích školeních,
   5. 5. praktický odběr vzorku odpadů a jeho úprava na laboratorní vzorek včetně zpracování odpovídající dokumentace a případných následných zkoušek vybraných ukazatelů s cílem identifikovat vlivy vzorkování na výsledky zkoušek.

   Časový rozsah doškolovacího a udržovacího školení činí 8 - 12 hodin.

Příloha č. 5

Metody provádění zkoušek a vzorkování

Příloha č. 6

Dokumentační zpráva o hodnocení nebezpečných vlastností odpadu

1. 1. ÚVOD
   1. 1.1. Informace o žadateli a zadání hodnocení nebezpečných vlastností odpadu
   2. 1.2. Identifikace pověřené osoby nebo osob podílejících se na hodnocení odpadu
   3. 1.3. Identifikace osoby, která zpracovala dokumentační zprávu o hodnocení nebezpečných vlastností odpadu

1. 2. PODKLADY
   1. 2.1. Podklady a dokumenty předané žadatelem
   2. 2.2. Podklady a dokumenty vlastní

1. 3. POPISNÁ ČÁST
   1. 3.1. Popis technologie nebo způsobu vzniku odpadu
      1. 3.1.1 Popis zařízení, při jehož provozu odpad vzniká
      2. 3.1.2 Vznik odpadu a místo vzniku odpadu
      3. 3.1.3 Vstupy, které by mohly ovlivnit kvalitu odpadu
         1. 3.1.3.1 Technologie vzniku odpadu
         2. 3.1.3.2 Vstupní suroviny do technologie vzniku odpadu
         3. 3.1.3.3 Nepředpokládané vlivy
         4. 3.1.3.4 Ostatní
      1. 3.1.4 Informace o zařízení a jeho technický stav
         1. 3.1.4.1 Rozhodnutí potřebná pro provoz zařízení
         2. 3.1.4.2 Technický stav zařízení
         3. 3.1.4.3 Sledované a známé vlastnosti odpadu
         4. 3.1.4.4 Rešeršní a uchovávané údaje o vlastnostech odpadu
   1. 3.2. Informace o provedených zkouškách
      1. 3.2.1 Způsobilost osob podílejících se na zkoušení odpadů - vzorkování odpadu
      2. 3.2.2 Zkušební laboratoře nebo odborná pracoviště
      3. 3.2.3 Zkušební metody
      4. 3.2.4 Výsledky laboratorních zkoušek
         1. 3.2.4.1 Identifikace protokolů o odběru vzorků odpadu
         2. 3.2.4.2 Identifikace protokolů o zkouškách
   1. 3.3 Informace o podkladech poskytnutých jiným pověřeným osobám

1. 4. HODNOTÍCÍ ČÁST
   1. 4.1. Hodnocení jednotlivých nebezpečných vlastností odpadu
      1. 4.1.1 Definice a kritéria pro hodnocení
      2. 4.2.2 Hodnocení a odůvodnění podle § 6
   1. 4.2. Shrnutí

1. 5. PODMÍNKY PLATNOSTI OSVĚDČENÍ
   1. 5.1. Stanovení trvalé kontroly nebezpečných vlastností odpadu po dobu platnosti osvědčení
   2. 5.2. Způsob odběru kontrolních vzorků ke zkouškám
   3. 5.3. Stanovení rozsahu ukazatelů pro ověření nebezpečných vlastností odpadu

1. 6. ZÁVĚR
   1. 6.1. Shrnutí postupu hodnocení
   2. 6.2. Doporučení pro zařazení hodnoceného odpadu podle Katalogu odpadů

1. 7. PŘÍLOHOVÁ ČÁST DOKUMENTAČNÍ ZPRÁVY O HODNOCENÍ NEBEZPEČNÝCH VLASTNOSTÍ ODPADU
   1. 7.1. Kopie plánu odběru vzorků
   2. 7.2. Protokol o odběru vzorku ke zkouškám rozhodujícím pro hodnocení, včetně protokolů o výsledcích zkoušek
   3. 7.3 Všechny další dokumenty související s provedeným hodnocením nebezpečných vlastností odpadu.