Zákon, kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony

zákona č. 500/2012 Sb., zákona č. 503/2012 Sb., zákona č. 44/2013 Sb., zákona č. 80/2013 Sb., zákona č. 105/2013 Sb., zákona č. 160/2013 Sb., zákona č. 215/2013 Sb., zákona č. 241/2013 Sb., zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 162/2014 Sb., zákona č. 247/2014 Sb., zákona č. 267/2014 Sb., zákona č. 332/2014 Sb., zákona č. 84/2015 Sb., zákona č. 127/2015 Sb., zákona č. 221/2015 Sb., zákona č. 375/2015 Sb., zákona č. 377/2015 Sb., zákona č. 47/2016 Sb., zákona č. 105/2016 Sb., zákona č. 113/2016 Sb., zákona č. 125/2016 Sb., zákona č. 148/2016 Sb., zákona č. 188/2016 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 271/2016 Sb., zákona č. 321/2016 Sb., zákona č. 454/2016 Sb., zákona č. 170/2017 Sb., zákona č. 200/2017 Sb., zákona č. 225/2017 Sb., zákona č. 246/2017 Sb., zákona č. 254/2017 Sb., zákona č. 293/2017 Sb., zákona č. 92/2018 Sb., zákona č. 174/2018 Sb. a zákona č. 306/2018 Sb., se mění takto:

1. 1. Na konci poznámky pod čarou č. 137 se na samostatný řádek doplňuje věta „Směrnice Rady 2016/1164/EU ze dne 12. července 2016, kterou se stanoví pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají přímý vliv na fungování vnitřního trhu, ve znění směrnice Rady 2017/952/EU.“.
2. 2. V § 6 odst. 4 písm. b) se částka „2 500 Kč“ nahrazuje slovy „rozhodnou pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění“.
3. 3. V § 7 odst. 7 písm. a) se částka „800 000 Kč“ nahrazuje částkou „1 600 000 Kč“.
4. 4. V § 7 odst. 7 písm. b) se částka „600 000 Kč“ nahrazuje částkou „1 200 000 Kč“.
5. 5. V § 7 odst. 7 písm. c) se částka „300 000 Kč“ nahrazuje částkou „600 000 Kč“.
6. 6. V § 7 odst. 7 písm. d) se částka „400 000 Kč“ nahrazuje částkou „800 000 Kč“.
7. 7. V § 8 odst. 4 se za slova „a) až d)“ vkládají slova „a i)“.
8. 8. V § 9 odst. 4 větě první se částka „300 000 Kč“ nahrazuje částkou „600 000 Kč“.
9. 9. V § 22 odst. 1 písm. g) se na konci textu bodu 3 doplňují slova „a ze zisku rodinné fundace“.
10. 10. V § 22 odst. 1 písm. g) bod 7 zní:
    1. „7. příjmy z prodeje investičních nástrojů podle zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu a majetkových práv registrovaných na území České republiky neuvedené pod písmeny h) a j),“.

1. 11. V § 22 odst. 1 písm. g) se na konci textu bodu 13 doplňují slova „a z rodinné fundace“.
2. 12. V § 22 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno j), které zní:
   1. „j) příjmy z prodeje movitých věcí, které jsou v obchodním majetku stálé provozovny, a příjmy z přemístění majetku bez změny vlastnictví z České republiky do zahraničí.“.

1. 13. V § 23 odst. 9 písm. a) se slova „, kmenových listů“ zrušují.
2. 14. V § 23 se doplňuje odstavec 19, který zní:

   „(19) Výsledek hospodaření poplatníka, který na základě právních předpisů upravujících účetnictví využil možnost oceňovat finanční nástroj reálnou hodnotou do vlastního kapitálu bez ovlivnění výsledku hospodaření, se při realizaci tohoto finančního nástroje upraví o částku odpovídající změnám vlastního kapitálu souvisejícím s tímto finančním nástrojem od jeho pořízení do jeho realizace, pokud neovlivnily základ daně; to neplatí pro finanční nástroj, u kterého by byl příjem z jeho převodu osvobozen.“.

1. 15. V § 23 se doplňuje odstavec 20, který včetně poznámky pod čarou č. 140 zní:

   „(20) V případech, kdy poplatník na základě právních předpisů upravujících účetnictví postupuje podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího účetní výkaznictví leasingů¹⁴⁰), se pro zjištění základu daně vychází z výsledku hospodaření, který by byl zjištěn, kdyby poplatník v těchto případech postupoval podle právních předpisů upravujících účetnictví účinných před 1. lednem 2018.

   ¹⁴⁰) Nařízení Komise 2017/1986 ze dne 31. října 2017, kterým se mění nařízení (ES) č. 1126/2008, kterým se přijímají některé mezinárodní účetní standardy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002, pokud jde o mezinárodní standard účetního výkaznictví 16.“.

1. 16. V § 23d se odstavec 2 zrušuje.

   Dosavadní odstavce 3 až 6 se označují jako odstavce 2 až 5.

1. 17. V § 23d odstavec 2 zní:

   „(2) Ustanovení § 23a odst. 2, § 23a odst. 5 písm. b) a c), § 23b odst. 5 a § 23c odst. 8 písm. b) a c) se nepoužije, pokud je při převodu obchodního závodu přijímající obchodní korporací, při fúzi obchodních korporací nebo při rozdělení obchodní korporace zanikající obchodní korporací, rozdělovanou obchodní korporací, nástupnickou existující obchodní korporací, nástupnickou založenou obchodní korporací, nástupnickou obchodní korporací, která je jediným společníkem, nebo nástupnickou obchodní korporací při rozdělení obchodní korporace, která po dobu delší než 12 měsíců předcházejících převodu obchodního závodu, rozhodnému dni fúze nebo rozdělení ve skutečnosti nevykonávala činnost. To neplatí, pokud dotčený poplatník prokáže, že pro převod obchodního závodu, fúzi obchodních korporací nebo rozdělení obchodní korporace existují řádné ekonomické důvody.“.

1. 18. V § 23d se na konci odstavců 3 a 4 doplňuje věta „To neplatí, pokud dotčený poplatník prokáže, že pro takový převod podílu existují řádné ekonomické důvody.“.
2. 19. Za § 23d se vkládají nové § 23e až 23h, které včetně nadpisů znějí:

   㤠23e

   Odkaz 㤠23e

   Omezení uznatelnosti nadměrných výpůjčních výdajů

   (1) Výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji poplatníka daně z příjmů právnických osob se zvyšuje o částku odpovídající kladnému rozdílu mezi nadměrnými výpůjčními výdaji a limitem uznatelnosti nadměrných výpůjčních výdajů, kterým je vyšší z částek

   1. a) 30 % daňového zisku před úroky, zdaněním a odpisy, nebo
   2. b) 80 000 000 Kč.

   (2) Nadměrnými výpůjčními výdaji se pro účely daní z příjmů rozumí výpůjční výdaje, které jsou výdaji vynaloženými na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, po odečtení zdanitelných výpůjčních příjmů za dané zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání.

   (3) Výpůjčním výdajem se pro účely daní z příjmů rozumí

   1. a) finanční výdaj,
   2. b) výdaj, který svou podstatou představuje plnění za poskytnutí úvěrového finančního nástroje, bez ohledu na závazek, ze kterého takové plnění plyne,
   3. c) pomyslný úrok v rámci derivátu,
   4. d) výdaj související s derivátem sjednaným za účelem zajištění rizika souvisejícího se závazkem podle písmen a) až c),
   5. e) výdaj v podobě kursového rozdílu souvisejícího se závazkem podle písmen a) až d),
   6. f) úrok obsažený v úplatě na základě závazku o přenechání majetku k úplatnému užití s právem na následné úplatné nabytí tohoto majetku stranou tohoto závazku,
   7. g) úrok, který je součástí ocenění majetku podle právních předpisů upravujících účetnictví,
   8. h) výdaj obdobný výdaji podle písmen a) až g).

   (4) Výpůjčním příjmem se pro účely daní z příjmů rozumí příjem ve formě úroku z úvěrového finančního nástroje a obdobný příjem z titulu podle odstavce 3.

   (5) Daňovým ziskem před úroky, zdaněním a odpisy se pro účely daní z příjmů rozumí úhrn za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání,

   1. a) výsledku hospodaření nebo rozdílu mezi příjmy a výdaji upraveného podle tohoto zákona s výjimkou úpravy v důsledku omezení uznatelnosti nadměrných výpůjčních výdajů,
   2. b) základů daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně,
   3. c) samostatného základu daně zdaňovaného sazbou daně podle § 21 odst. 4,
   4. d) odpisů majetku uplatněných jako výdaj vynaložený na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů,
   5. e) kladného oceňovacího rozdílu při koupi obchodního závodu nebo kladného rozdílu mezi oceněním obchodního závodu nabytého koupí a souhrnem jeho individuálně přeceněných složek majetku sníženým o převzaté dluhy uplatněného jako výdaj vynaložený na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů a
   6. f) nadměrných výpůjčních výdajů.

   (6) Pokud byl výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji zvýšen v důsledku omezení uznatelnosti nadměrných výpůjčních výdajů, lze o částku, o kterou byl takto zvýšen, snížit výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji v následujících zdaňovacích obdobích nebo obdobích, za která se podává daňové přiznání, a to až do výše kladného rozdílu mezi limitem uznatelnosti nadměrných výpůjčních výdajů a nadměrnými výpůjčními výdaji za dané zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání. Možnost snížit si výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji nepřechází na právního nástupce.