83.
VYHLÁŠKA
Státní komise pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky
ze dne 15. října 1963
o povinném zkoušení a kontrole elektrotechnických výrobků, materiálů a pomůcek
Státní komise pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky stanoví podle § 8 zákona č. 17/1962 Sb., o zřízení Státní komise pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky:
Stoupající význam elektrotechnických výrobků pro zvyšování technické úrovně výroby a růst životní úrovně obyvatelstva klade stále vyšší požadavky na jejich technickou úroveň, hospodárnost, všestrannou spolehlivost, trvanlivost a účelnost a zejména zajištění bezpečnosti osob i majetku. Těmto požadavkům musí odpovídat i způsob zkoušení a kontroly elektrotechnických výrobků.
(1) Elektrotechnické výrobky, materiály a pomůcky, jejichž seznam je uveden v příloze č. 1 (dále jen „výrobky“), mohou být sériově vyráběny a uváděny do oběhu jen tehdy, jestliže je schválil Elektrotechnický zkušební ústav (dále jen „ústav“) z hlediska bezpečnosti, trvanlivosti, spolehlivosti, účelnosti a hospodárnosti; ústav také zjišťuje, zda výrobky odpovídají technickým normám.
(2) Pro schválený výrobek přidělí ústav kontrolní značku „ESČ“ (ELEKTROTECHNICKÝ STANDARD ČESKOSLOVENSKÝ), popřípadě zvláštní kontrolní značku podle přílohy č. 2 (dále jen „kontrolní značku“). Výrobce je povinen schválené výrobky označovat přidělenou kontrolní značkou; bez tohoto označení nesmí uvádět výrobky do oběhu.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se vztahují i na výrobky z ověřovací série. Množství výrobků pro ověřovací sérii stanoví výrobce po projednání s ústavem.
(1) Žádost o schválení výrobku předkládá ústavu výrobce. V žádosti uvede
(2) K žádosti o schválení výrobku připojí výrobce technické podklady (výkresy a vyobrazení, technické podmínky, popis, návod k obsluze apod.), podle nichž je možno posoudit bezpečnost, trvanlivost, spolehlivost, účelnost a hospodárnost výrobku, jakož i protokol nebo záznam o zkoušce výrobku provedené zkušebnou závodu a není-li v závodě zkušebna, potvrzení vedoucího technické kontroly o tom, že výrobek při ověření v závodě vyhověl, popřípadě stanovisko hlavních odběratelů k výsledkům těchto zkoušek.
(3) Předkládá-li výrobce ke zkoušce výrobek, který při předchozí zkoušce nevyhověl, musí sdělit, jaké úpravy provedl.
(4) Výrobce je povinen současně se žádostí zaslat ústavu vzorky výrobků v počtu stanoveném technickou normou, jinak v počtu, který stanoví ústav. Vzorky výrobků musí být označeny tak, aby nedošlo k záměně. Za vzorky výrobků nepřísluší výrobci náhrada.
(5) Ústav je oprávněn uložit výrobci, aby předložil doklad o provedení zkoušek v oborech, které nespadají do činnosti ústavu, pokud těchto zkoušek je třeba pro posouzení celkové kvality výrobků.
(1) Ústav vyzkouší, popřípadě dá vyzkoušet vzorky výrobku v jiné organizaci ve lhůtě, kterou s výrobcem sjedná, a o výsledku zkoušky ho vyrozumí.
(2) Pro výrobek, jehož vzorky při zkoušce vyhověly, vydá ústav výrobci osvědčení o přidělení kontrolní značky.
(3) Jestliže není možno zajistit, aby výrobek odpovídal technickým normám, může ústav schválit výrobek jen tehdy, vyhovuje-li z hlediska bezpečnosti a byla-li pro něj povolena výjimka ze závaznosti technických norem.*) V tomto případě přidělí ústav pro výrobek zvláštní kontrolní značku; její vzor je uveden v příloze č. 2.
(1) Výrobce je povinen
(2) K výrobě výrobku ve změněném provedení je třeba souhlasu ústavu, pokud taková změna může ovlivnit hlediska uvedená v § 2 odst. 1, podle nichž byl výrobek schválen. V tomto případě je výrobce povinen zaslat ústavu k přezkoušení vzorky výrobku ve změněném provedení.
(3) Převede-li se výroba do jiného závodu téhož podniku, zašle tento závod ústavu výrobek k přezkoušení.
(4) Převádí-li se výroba do jiného podniku, je nový výrobce před započetím výroby povinen znovu požádat o schválení výrobku a předložit doklady o tom, že jsou dány podmínky pro zachování kvality výrobků.
(1) Výrobky podléhající povinné kontrole mohou být dováženy ze zahraničí a v tuzemsku uváděny do oběhu jen tehdy, jestliže ústav schválil jejich vzorek z hlediska bezpečnosti, trvanlivosti, spolehlivosti, účelnosti a hospodárnosti a odpovídají-li technickým normám, popřípadě doporučením mezinárodních normalizačních organizací, přijatým Úřadem pro normalizaci a měření.
(2) Ústav je v závažných případech oprávněn schvalovat dovážené výrobky jen na podkladě jejich vyzkoušení z hlediska bezpečnosti.
(1) Žádost o schválení výrobku předkládá ústavu tuzemský velkoodběratel, popřípadě organizace zahraničního obchodu, jestliže výrobek dováží bez předchozího projednání s velkoodběratelem.
(2) Velkoodběratel, popřípadě organizace zahraničního obchodu uvede v žádosti
(3) K žádosti o schválení dováženého výrobku je nutno připojit technické podklady (výkresy a vyobrazení, technické podmínky, popis, návod k obsluze apod.), dokládající zejména údaje podle odstavce 2 písm. b), a předložit vzorky výrobků.
(1) Vyhoví-li vzorek výrobku při zkoušce, ústav jej schválí a vyrozumí o tom žadatele.
(2) Organizace zahraničního obchodu odpovídá za to, že dovážené výrobky jsou v souladu se schváleným vzorkem výrobku.
(1) Ústav je oprávněn provádět u výrobců a v obchodních organizacích namátkové kontroly a zjišťovat kontrolními zkouškami, zda výrobky odpovídají těm, které ústav schválil.
(2) Výrobci a obchodní organizace jsou povinni umožnit pracovníkům ústavu provádění namátkových kontrol; zejména jsou povinni umožnit jim přístup do výrobních a jiných provozoven, předložit jim vyžadovanou dokumentaci a dát potřebná vysvětlení.
(3) Ústav je povinen předložit na požádání nadřízenému orgánu výrobce nebo obchodní organizace protokoly, zápisy a záznamy o průběhu kontrolní zkoušky.
(1) Ústav je oprávněn odebírat u výrobců i v obchodních organizacích výrobky, jichž je třeba v nezbytně nutném rozsahu k provedení kontrolních zkoušek. Odebíráním vzorků ke kontrolní zkoušce ve výrobě může ústav pověřit pracovníka technické kontroly výrobce.
(2) Výrobci a obchodní organizace jsou povinni bezplatně předložit ústavu odebrané výrobky ke kontrolní zkoušce.
(3) Výrobky odebrané u obchodní organizace je výrobce, v případě dovozu velkoodběratel, povinen této organizaci nahradit.
(4) O výrobcích odebraných ke zkouškám vede ústav evidenci.
(5) Za poškození výrobků při zkouškách ústav neodpovídá a vrací je ve stavu, v jakém jsou po zkouškách, pokud je sám nepotřebuje jako doklad.
(1) Výsledek kontrolní zkoušky sdělí ústav výrobci nebo obchodní organizaci. Zjistí-li při přezkoušení hrubé závady, uvědomí také nadřízený orgán výrobce.
(2) Závady zjištěné kontrolní zkouškou je výrobce povinen odstranit ihned nebo ve lhůtě, kterou ústav stanoví.
Ústav odejme kontrolní značku, neodpovídají-li výrobky schválenému vzorku, ohrožují-li bezpečnost osob či majetku, nebo došlo-li by při jejich další výrobě k vážným hospodářským ztrátám.
Ústav je oprávněn pověřit prováděním kontrolních zkoušek výrobní podniky, závody nebo i jiné organizace řádně k tomu vybavené a po dohodě s nimi.
(1) Výrobky, které dříve povinnému zkoušení nepodléhaly, musí výrobce do jednoho měsíce ohlásit ústavu. Ústav stanoví lhůtu, do které je výrobce povinen výrobek předložit ke zkoušce.
(2) Do vyrozumění o výsledku zkoušky může výrobce pokračovat ve výrobě. Nevyhoví-li výrobek při zkoušce, musí výrobce závady odstranit ve lhůtě, kterou ústav stanoví.
Za vyzkoušení výrobku náleží ústavu, popřípadě organizaci pověřené vyzkoušením, náhrada podle sazeb stanovených Státní komisí pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky v dohodě se Státní plánovací komisí a ministerstvem financí.
Ústav uveřejňuje seznamy výrobků, pro které byly přiděleny kontrolní značky, ve Zprávách Elektrotechnického zkušebního ústavu.
Zrušuje se vyhláška č. 78/1955 Ú. l., o povinném zkoušení a kontrole elektrotechnických výrobků, materiálů a pomůcek.
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 13. listopadu 1963.
