Zákon o organisaci peněžnictví

§ 1.

Státní plán rozvoje národního hospodářství ukládá peněžnictví, aby provádělo kontrolu korunou nad výrobou a oběhem zboží, nad prováděním investic, nad plněním plánu zásobování a odbytu, nad plněním plánu snížení vlastních nákladů a plánu produktivity práce, nad zrychlováním obratu oběžných prostředků, nad uskutečňováním zásady hospodárnosti a nad upevňováním a dodržováním zásad chozrasčotu. Ukládá mu dále, aby byla věnována péče vzrůstu úspor pracujících a jejich využití k budování socialistického hospodářství. Aby peněžnictví mohlo účinněji plnit všechny tyto úkoly, provádějí se změny v jeho organisaci.

§ 2.

Peněžní a úvěrovou soustavu tvoří státní peněžní ústavy, kterými jsou

1. 1. Státní banka československá,
2. 2. Investiční banka,
3. 3. státní spořitelny.

§ 3.

(1) Státní banka československá je jedinou emisní bankou, bankou pro poskytování krátkodobých úvěrů a pokladním a zúčtovacím ústředím Československé republiky jak na území republiky tak i ve styku s cizinou.

(2) Investiční banka provádí financování investic a poskytování dlouhodobého úvěru.

(3) Státní spořitelny pečují především o sběr peněžních úspor pracujících ve formě vkladů a státních půjček a spravují je. Další úkoly stanoví jim ministerstvo financí.

§ 4.

Státní peněžní ústavy jsou samostatné právnické osoby. Neručí za závazky státu, leč by výslovně takovou záruku převzaly. Stát ručí za závazky státních peněžních ústavů, pokud je tak výslovně stanoveno.

§ 5.

Ministerstvo financí může se souhlasem vlády ponechat v činnosti některé dosavadní peněžní ústavy v nezměněné právní formě, změnit jejich právní formu, zrušit je, nebo zřídit nové peněžní ústavy a určit jejich právní formu.

§ 6.

(1) Státní peněžní ústavy požívají právní ochrany a oprávnění, která příslušejí národním podnikům.

(2) Výpisy z knih státních peněžních ústavů jsou vykonatelným exekučním titulem.

§ 7.

Státní banka československá podléhá vrchnímu vedení ministra financí.

§ 8.

Státní banka sestavuje a předkládá návrhy úvěrového a pokladního plánu ministru financí, který je po projednání předkládá ke schválení vládě.

§ 9.

(1) Státní banka má statutární fond, všeobecný reservní fond, fond základních prostředků a odpisový fond.

(2) Státní banka může se souhlasem ministra financí zřizovat i jiné fondy.

§ 10.

(1) Statutární fond činí 5 miliard Kčs a slouží k zabezpečení závazků banky. Vláda může podle potřeby statutární fond zvýšit a určit, z jakých prostředků se zvýšená část statutárního fondu doplní.

(2) Do všeobecného reservního fondu plynou příděly ze zisku tak dlouho, až dosáhne výše statutárního fondu.

§ 11.

(1) Zisk, který zůstane po přídělech fondům, zřízeným podle § 9 odst. 2, a po odečtení příspěvků stanovených zákony, rozdělí se tak, že všeobecnému reservnímu fondu připadne 50 % a 50 % se odvede do státního rozpočtu.

(2) Ztráta Státní banky se hradí z příslušných fondů; pokud fondy k úhradě ztráty nestačí, hradí ji stát.

§ 12.

Státní banka vykonává svou činnost a organisuje svou práci podle zákona č. 31/1950 Sb., o Státní bance československé, podle statutu Státní banky, který schvaluje vláda, a také podle pokynů vlády a směrnic ministra financí.

§ 13.

(1) Investiční banka přestává být národním podnikem a organisuje se jako státní peněžní ústav. Je podřízena ministerstvu financí. Zřídí pobočky ve všech sídlech krajských národních výborů a těch okresních národních výborů, v jejichž obvodu to rozsah investiční činnosti vyžaduje.

(2) Organisaci, působnost a hospodaření Investiční banky stanoví statut, který vydá vláda. Jinak zůstává v platnosti zákon č. 183/1948 Sb., o Investiční bance, ve znění zákona č. 61/1950 Sb.

§ 14.

(1) Dosavadní ústavy lidového peněžnictví se přeměňují na státní peněžní ústavy způsobem dále uvedeným.

(2) Okresní spořitelny a záložny, na Slovensku okresní spořitelny a pokladnice, jakož i Spořitelny a záložny v Praze a v Brně se přeměňují na státní spořitelny. Obvod a sídlo státní spořitelny jsou zpravidla totožné s obvodem a sídlem okresního národního výboru. Z důvodů hospodářské účelnosti mohou obvod a sídlo státní spořitelny být stanoveny odchylně; podrobnosti upraví statut.

(3) Spořitelny a záložny a záložny-kampeličky, na Slovensku spořitelny a pokladnice a úvěrní družstva, se sloučí universální sukcesí bez likvidace se státní spořitelnou v sídle příslušného okresního národního výboru a stávají se jejími pobočkami nebo jednatelstvími. Pobočky mají označení „Státní spořitelna“ s údajem sídla pobočky. Obvod pobočky nebo jednatelství je totožný s územím jedné nebo více obcí nebo části obce podle určení státní spořitelny.

§ 15.

(1) Činnost státních spořitelen řídí a dozor nad nimi vykonává ministerstvo financí; k tomu účelu se zřizuje v ministerstvu financí hlavní správa státních spořitelen a v pověřenectvu financí oblastní správa státních spořitelen. V sídlech krajských národních výborů se zřizují krajské správy státních spořitelen jako střediska řídící, plánovací a kontrolní. Hlavní správa sestavuje jednotný rozpočet, který schvaluje ministr financí.

(2) Organisaci, působnost a hospodaření hlavní správy, oblastní správy a krajských správ, jakož i státních spořitelen, určí statut, který vydá vláda.

§ 16.

Národní výbory, zejména krajské a okresní, spolupracují s krajskými správami státních spořitelen, napomáhají jim při plnění jejich úkolů, upozorňují je na případné jejich závady a nedostatky a napomáhají je odstraňovat. Krajské správy státních spořitelen jim však nejsou podřízeny.

§ 17.

Ministerstvo financí stanoví úrokovou sazbu ze vkladů a úvěrů, jakož i poplatky a náhrady při provádění peněžních obchodů.

§ 18.

(1) Státní peněžní ústavy mají výhradní právo přijímat pracovní úspory obyvatelstva na vkladní knížky (vkladní listy) v rozsahu stanoveném ministerstvem financí. Za tyto vklady ručí stát.

(2) Vkladní knížka je potvrzením o přijatém peněžním vkladu, upraveným tak, aby byla z něho patrna výše vkladu, jeho změny a jeho konečný stav. Vkladní knížka je cenným papírem.

§ 19.

Anonymita vkladů je zaručena. Zprávy o vkladních knížkách a vkladech lze podávat jen v případech, kde to stanoví zákonné předpisy.

§ 20.

Pohledávky z vkladů na vkladní knížky a z úroků z těchto vkladů se promlčují ve 20 letech od posledního zápisu ve vkladní knížce. Ministerstvo financí stanoví, ve kterých případech se státní peněžní ústavy nemají promlčení dovolávat.

§ 21.

Vláda může nařízením stanovit v oboru daní úlevy nebo osvobození pro vklady a úroky z nich.

§ 22.

Ministr financí vyhlásí druhy a náležitosti vkladních knížek, způsob výplaty z vkladních knížek a způsob umořování vkladních knížek při ztrátě a zničení, jakož i podmínky pro přijímání vkladů na běžné účty a pro jiné způsoby ukládání pracovních úspor obyvatelstva.

§ 23.

(1) Zaměstnanci státních peněžních ústavů se stávají státními zaměstnanci v oboru působnosti ministerstva financí.

(2) Ministerstvo financí může převádět zaměstnance mezi jednotlivými státními peněžními ústavy.

§ 24.

Zaměstnanci státních peněžních ústavů, jakož i orgány dohlížející na činnost a hospodaření státních peněžních ústavů, jsou povinni zachovávat mlčenlivost ve věcech služebních. Tato povinnost trvá i po ukončení služebního poměru.

§ 25.

(1) Odbor ústavů lidového peněžnictví v Ústřední radě družstev se zrušuje. Potřebný počet zaměstnanců zrušeného odboru přejde do oboru působnosti ministerstva financí, které určí jejich zařazení.

(2) Orgány ústavů lidového peněžnictví, zejména představenstva, dozorčí rady a zatímní správy se zrušují.

§ 26.

(1) Povinnost orgánů bývalých ústavů lidového peněžnictví, zejména členů představenstva, dozorčí rady a zatímních správ, zachovávat služební tajemství a jejich odpovědnost za škody způsobené neplněním povinností zůstávají nedotčeny.

(2) Nároky z členských podílů bývalých členů ústavů, jichž jsou státní spořitelny právními nástupci, budou vypořádány v případech a způsobem, které stanoví ministr financí směrnicemi.

§ 27.

Na návrh státního peněžního ústavu provedou soudy zápis vlastnických a jiných práv pro československý stát (příslušný státní peněžní ústav) s odvoláním na tento zákon.

§ 28.

Zrušují se všechny předpisy, které odporují tomuto zákonu, zejména

1. 1. ustanovení §§ 16 až 24 zákona č. 143/1930 Sb., o poštovní spořitelně, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících,
2. 2. zákon č. 181/1948 Sb., o organisaci peněžnictví, s výjimkou § 7 odst. 3, §§ 9 až 11, §§ 14 až 16 a §§ 18 až 21,
3. 3. ustanovení §§ 16 a 17 zákona č. 187/1948 Sb., o Ústřední radě družstev,
4. 4. zákon č. 229/1949 Sb., o vkladních knížkách,
5. 5. ustanovení §§ 5 a 12 a §§ 14 až 16 zákona č. 31/1950 Sb., o Státní bance československé.

§ 29.