trestní řád

§ 266.

Vykonatelnost rozhodnutí.

(1) Rozhodnutí se vykoná,

1. a) nepřipouští-li proti němu zákon opravný prostředek, nebo
2. b) jestliže zákon proti němu sice opravný prostředek připouští, avšak výslovně stanoví, že opravný prostředek nemá odkladný účinek.

(2) Rozhodnutí, proti němuž zákon připouští opravný prostředek, který odkladný účinek má, se vykoná, jestliže

1. a) opravný prostředek nebyl podán ve lhůtě,
2. b) oprávněné osoby se opravného prostředku výslovně vzdaly nebo jej vzaly zpět, nebo
3. c) podaný opravný prostředek byl zamítnut.

(3) Odvolání směřující jen proti výroku o nárocích poškozeného vzešlých z trestného činu nebrání tomu, aby ostatní části rozsudku byly vykonány; totéž platí o odvolání směřujícím jen proti výroku, který se přímo dotýká zúčastněné osoby.

(4) Má-li opravný prostředek, který byl promeškán, odkladný účinek, nelze rozhodnutí, proti němuž opravný prostředek směřuje, vykonat až do rozhodnutí o žádosti za navrácení lhůty.

§ 267.

Obecné ustanovení.

Prokurátor činný u soudu, který ve věci rozhodl v první stolici, zařídí vše, čeho je třeba k výkonu trestu nebo ochranného opatření, zejména vyrozumí úřady a veřejné orgány, kterým náleží v této věci vykonat nějaké opatření.

§ 268.

(1) Nepřekáží-li nic výkonu trestu smrti, oznámí předseda senátu nebo jiný jím pověřený soudce odsouzenému, že trest smrti bude vykonán.

(2) Prokurátor povolí nejbližším příbuzným odsouzeného, obhájci, duchovnímu a pokud možno i jiným osobám, s nimiž si odsouzený přeje mluvit, jeho návštěvu.

(3) Na těhotné ženě se trest smrti vykonat nesmí.

§ 269.

(1) Trest smrti se vykoná za přítomnosti předsedy senátu, prokurátora, zapisovatele, velitele vězeňského ústavu, lékaře, který má zjistit smrt, a žádá-li o to odsouzený, též duchovního. Které další osoby smějí být přítomny výkonu trestu smrti, stanoví zvláštní předpis.

(2) Za zvýšeného ohrožení vlasti určí prokurátor, zda se trest smrti vykoná oběšením nebo zastřelením.

(3) Před popravou přečte předseda senátu rozsudek, pokud se týká odsouzeného, a to bez odůvodnění.

(4) Protokol o výkonu trestu smrti musí obsahovat též údaje o tom, kdy podle zjištění lékaře nastala smrt.

§ 270.

Trest smrti vyhlášený ve stanném řízení se vykoná zpravidla veřejně, a to tři až dvanáct hodin po vyhlášení rozsudku.

§ 271.

Nařízení výkonu trestu.

Je-li odsouzený ve vazbě, nařídí prokurátor, aby byl trest odnětí svobody vykonán. Není-li odsouzený ve vazbě, může mu prokurátor poskytnout přiměřenou lhůtu k nastoupení trestu.

§ 272.

(1) Prokurátor odloží na potřebnou dobu výkon trestu odnětí svobody, kdyby jeho výkonem byl ohrožen život nebo zdraví odsouzeného.

(2) Výkon trestu odnětí svobody odloží prokurátor také tehdy, má-li být trest vykonán na těhotné ženě, a to až na šest měsíců po porodu. Trest odnětí svobody se může na těhotné ženě vykonat jen tehdy, jestliže je tak krátkého trvání, že porod za výkonu trestu pravděpodobně nenastane a výkonem trestu nebude ohroženo zdraví těhotné nebo zdraví očekávaného dítěte.

§ 273.

Výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího jeden rok může prokurátor na žádost odsouzeného z důležitých důvodů odložit na dobu nejvýše tří měsíců od právní moci rozsudku, nebrání-li tomu obecný zájem. Je-li obava, že odsouzený uprchne nebo odkladu výkonu trestu jinak zneužije, prokurátor odklad odvolá.

§ 274.

(1) Je-li vězeň, na němž se vykonává trest odnětí svobody, stižen těžkou chorobou, může prokurátor výkon trestu na potřebnou dobu přerušit.

(2) Pro naléhavé rodinné důvody může prokurátor výkon trestu na žádost vězně přerušit nejdéle na patnáct dnů, nebrání-li tomu obecný zájem.

(3) Rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 činí prokurátor, v jehož obvodu se vykonává trest.

§ 275.

(1) Odměnou za pracovní výkon a za dobré chování vězně může prokurátor výkon trestu na žádost vězně přerušit nejvýše na patnáct dnů, a to i opětovně. Tato doba se započítává do trestu.

(2) Rozhodnutí podle odstavce 1 činí prokurátor, v jehož obvodu se vykonává trest.

§ 276.

Upuštění od výkonu trestu.

(1) Prokurátor může upustit od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku, jestliže odsouzený byl nebo má být vydán nebo vyhoštěn.

(2) Nedojde-li k provedení vydání nebo vyhoštění anebo vrátí-li se vydaný nebo vyhoštěný, trest odnětí svobody nebo jeho zbytek se vykoná.

§ 277.

Odklad a přerušení výkonu trestu a upuštění od jeho výkonu u vojenských osob.

(1) Výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího pět let nebo zbytku trestu odnětí svobody nepřevyšujícího touž dobu prokurátor odloží nebo přeruší, byl-li odsouzený za zvýšeného ohrožení vlasti povolán k nastoupení mimořádné vojenské služby. Vojenský prokurátor tak může učinit též tehdy, jestliže odsouzený za zvýšeného ohrožení vlasti mimořádnou vojenskou službu již koná.

(2) Jestliže se odsouzený, jemuž byl výkon trestu podle odstavce 1 odložen nebo přerušen, ve službě proti nepříteli osvědčil a nebyl v době konání mimořádné vojenské služby znovu odsouzen, může prokurátor od výkonu trestu nebo jeho zbytku zcela nebo zčásti upustit. Upustí-li prokurátor zcela od výkonu trestu nebo jeho zbytku, pokládá se trest za vykonaný dnem, kdy byl odložen nebo přerušen.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahují na osoby odsouzené za některý z trestných činů, uvedených v hlavě prvé zvláštní části trestního zákona, k trestu odnětí svobody nejméně na jeden rok.

(4) Prokurátor odloží nebo přeruší výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího šest měsíců, je-li odsouzený povolán k výkonu základní vojenské služby. Jestliže se odsouzený za výkonu této služby nedopustil trestného činu a konal řádně vojenskou službu, upustí prokurátor od výkonu trestu nebo jeho zbytku; v takovém případě se trest pokládá za vykonaný dnem, kdy byl odložen nebo přerušen.

§ 278.

Podmíněné propuštění.

(1) Veškerá rozhodnutí týkající se podmíněného propuštění činí komise pro podmíněné propuštění, zřízená u krajského soudu, v jehož obvodu je nebo byl na odsouzeném vykonáván trest odnětí svobody.

(2) Komise pro podmíněné propuštění je složena ze dvou soudců z povolání, jmenovaných ministrem spravedlnosti, z nichž jeden předsedá, a ze tří soudců z lidu; rozhoduje většinou hlasů.

(3) O tom, zda má být odsouzený podmíněně propuštěn, rozhoduje komise pro podmíněné propuštění na návrh velitele vězeňského ústavu nebo kárného útvaru anebo na návrh krajského prokurátora. Jiná rozhodnutí týkající se podmíněného propuštění činí komise pro podmíněné propuštění na návrh krajského prokurátora.

(4) Navrhne-li to krajský prokurátor do tří dnů od vyrozumění o rozhodnutí komise pro podmíněné propuštění, předloží komise věc k přezkoumání ministru spravedlnosti, jenž rozhodne s konečnou platností. V takovém případě nelze vězně podmíněně propustit, dokud ministr spravedlnosti o tom nerozhodl.

§ 279.

Zařazení do tábora nucené práce.

(1) O tom, zda má být odsouzený po odpykání trestu odnětí svobody zařazen do tábora nucené práce, rozhoduje na návrh krajského prokurátora komise pro podmíněné propuštění, zřízená u krajského soudu, v jehož obvodu se na odsouzeném vykonává trest odnětí svobody.

(2) Navrhne-li to krajský prokurátor do tří dnů od vyrozumění o rozhodnutí komise pro podmíněné propuštění, předloží komise věc k přezkoumání ministru spravedlnosti, jenž rozhodne s konečnou platností.

(3) Rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 musí být učiněna před skončením výkonu trestu odnětí svobody.

§ 280.

(1) O rozhodnutí soudu, že nápravné opatření bude vykonáno beze změny zaměstnání odsouzeného, vyrozumí prokurátor zaměstnavatele odsouzeného a sdělí mu skutečnosti potřebné pro výkon tohoto trestu.

(2) Nařídí-li soud změnu dosavadního zaměstnání odsouzeného, určí nové zaměstnání okresní národní výbor podle zásad stanovených soudem. Okresní národní výbor sdělí zaměstnavateli skutečnosti potřebné pro výkon nápravného opatření.

(3) Zaměstnavatel odsouzeného je povinen neodkladně sdělit prokurátoru veškeré skutečnosti rozhodné pro přeměnu nápravného opatření nebo jeho zbytku v trest odnětí svobody; je dále povinen ty částky odměny náležející odsouzenému za práci, které propadají státu, vyúčtovat a odvádět přímo prokurátoru.

§ 281.

Je-li odsouzený stižen chorobou, která mu znemožňuje výkon určeného zaměstnání, může prokurátor na potřebnou dobu odložit nebo přerušit výkon nápravného opatření nebo požádat okresní národní výbor, aby odsouzenému určil zaměstnání jiné.

§ 282.

Prokurátor může na žádost propustit z propadnutí jednotlivé majetkové kusy, kterých je nezbytně třeba k zabezpečení nutné výživy odsouzeného anebo výživy nebo výchovy osoby, o jejíž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat.

§ 283.

(1) Jestliže je obviněný podezřelý z trestného činu, za který lze podle zákona vyslovit trest propadnutí jmění, a je důvodná obava, že bude výkon propadnutí jmění nějak zmařen nebo ztížen, může prokurátor a v řízení před soudem soud zajistit majetek obviněného. Proti rozhodnutí o zajištění je přípustná stížnost, která nemá odkladný účinek.

(2) Rozhodnutí, kterým byl majetek obviněného zajištěn, se vyhlásí v příslušném úředním listě, po případě také jiným vhodným způsobem.

§ 284.

(1) Zajištění postihuje veškerý majetek obviněného, přírůstek a výtěžky, které ze zajištěného majetku plynou, a majetek, kterého obviněný nabude po zajištění. Pokud trvá zajištění, jsou neúčinná veškerá právní jednání obviněného, která se týkají zajištěného majetku, vyjímajíc jednání směřující k odvrácení bezprostředně hrozící škody.

(2) Kdo má ve své moci věci, které náležejí do zajištěného majetku, je povinen, jakmile se o zajištění doví, oznámit to prokurátoru nebo soudu, který zajištění majetku nařídil; jinak odpovídá za škodu způsobenou opominutím oznámení.

§ 285.

K zabezpečení zajištěného majetku i výtěžku z něho učiní soud, v jehož obvodu je zajištěný majetek, potřebná zatímní opatření podle ustanovení o soudní exekuci.

§ 286.

Prokurátor a v řízení před soudem soud může na žádost vyjmout ze zajištění jednotlivé majetkové kusy, kterých je nezbytně třeba k zabezpečení nutné výživy obviněného anebo výživy nebo výchovy osoby, o jejíž výživu nebo výchovu je obviněný podle zákona povinen pečovat; může též jinak zajistit prostředky k tomu potřebné.

§ 287.

Prokurátor a v řízení před soudem soud zruší zajištění, pomine-li důvod, pro který byl majetek zajištěn.

§ 288.

Vyzvání k zaplacení trestu.

Jestliže odsouzený nezaplatí trest peněžitý, prokurátor ho vyzve, aby tak učinil do patnácti dnů, a upozorní ho, že jinak bude zaplacení vymáháno exekucí.

§ 289.

Odklad výkonu trestu a jeho splácení.

(1) Na žádost odsouzeného může prokurátor z důležitých důvodů

1. a) odložit výkon trestu peněžitého, a to na dobu nejvýše tří měsíců od právní moci rozsudku, nebo
2. b) povolit splácení trestu peněžitého po částkách tak, aby byl nejpozději do jednoho roku od právní moci rozsudku celý zaplacen.

(2) Prokurátor může až do rozhodnutí o žádosti uvedené v odstavci 1 sečkat s exekučním vymáháním trestu peněžitého anebo může u exekučního soudu navrhnout odklad exekuce již vedené.

(3) Pominou-li důvody, pro které byl povolen odklad výkonu trestu peněžitého, nebo nezaplatí-li odsouzený bez závažného důvodu řádně dvě splátky po sobě jdoucí, může prokurátor povolení odkladu výkonu trestu peněžitého nebo povolení splácet jej po částkách odvolat.

§ 290.

(1) Trest peněžitý se vymáhá exekucí, nezaplatí-li jej odsouzený

1. a) do patnácti dnů od vyzvání k zaplacení,
2. b) do patnácti dnů od oznámení rozhodnutí (§ 29), jímž byly povolený odklad nebo povolené splácení odvolány, nebo
3. c) do uplynutí doby, na kterou byl výkon trestu odložen.

(2) Trest peněžitý smí být vymáhán, jen pokud nároky poškozeného vzešlé z téhož trestného činu byly uspokojeny.

§ 291.

Prokurátor upustí od exekučního vymáhání trestu peněžitého, je-li zjevné, že by nemělo výsledku nebo že by výkonem trestu byla vážně ohrožena výživa odsouzeného anebo výživa nebo výchova osoby, o jejíž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat.

§ 292.

Vymáhání trestu na zúčastněné osobě.

Trest peněžitý nebo jeho zbytek může být vymáhán na zúčastněné osobě, jen pokud exekuce proti odsouzenému zůstala bezvýsledná nebo jen pokud prokurátor upustil od exekučního vymáhání na odsouzeném. Jinak se na vymáhání trestu peněžitého na zúčastněné osobě přiměřeně užije ustanovení §§ 288 až 291.

§ 293.

Nařízení výkonu náhradního trestu.

(1) Je-li trest peněžitý na odsouzeném nedobytný nebo upustí-li prokurátor od exekučního vymáhání trestu peněžitého, prokurátor nařídí výkon náhradního trestu odnětí svobody. Bylo-li však uloženo ručení za nedobytný trest peněžitý, učiní tak teprve tehdy, jestliže trest peněžitý nelze vymoci na žádné ze zúčastněných osob nebo jestliže bylo upuštěno od exekučního vymáhání na všech těchto osobách.

(2) Je-li nedobytná toliko část trestu peněžitého, prokurátor nařídí výkon jen poměrné části náhradního trestu.

(3) Odsouzený může kdykoli odvrátit výkon náhradního trestu nebo jeho poměrné části tím, že trest peněžitý nebo jeho poměrnou část zaplatí.

(4) Proti rozhodnutím podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.

§ 294.

Uveřejnění rozsudku se stane nejvýše ve třech časopisech, které prokurátor určí, a to nejvýše třikrát. Pokládá-li to prokurátor za vhodné, uveřejní se rozsudek též tak, že se stejnopis jeho vyhotovení nebo výtah z něho vyvěsí na místě určeném pro úřední vyhlášky v obci, kde má odsouzený bydliště nebo kde se trestného činu dopustil, a to na dobu nejdéle patnácti dnů, anebo že se jinak zveřejní v obou těchto obcích nebo v některé z nich.

§ 295.

(1) Prokurátor určí, v kterém léčebném ústavu se vykoná ochranné léčení a v kterém výchovném nebo léčebném ústavu se vykoná ochranná výchova.

(2) Prokurátor, v jehož obvodu se vykonává ochranné léčení nebo ochranná výchova, dohlíží na jejich výkon.

§ 296.

Výkon vazby.

(1) Vazba se vykonává v soudních věznicích; vazba nařízená představeným (§ 101) se může vykonávat též u útvaru. Ve vazbě je obviněný podroben jen těm omezením, která jsou nutná k zabezpečení úspěšného provedení trestního řízení.

(2) Je-li to nutné k zabezpečení úspěšného provedení trestního řízení, může prokurátor před podáním žaloby nařídit, aby se vazba po dobu nejnutnější potřeby vykonávala u orgánu povolaného k vyhledávání.

(3) Z důvodů hodných zvláštního zřetele může prokurátor povolit, aby vazba byla vykonávána za náležitého dohledu v léčebném ústavu nebo i jinde.

§ 297.

Vymáhání pokuty.

(1) Jakmile nabude právní moci usnesení, jímž byla uložena pokuta, vyzve prokurátor nebo soud, který pokutu uložil, osobu, jíž byla uložena, aby pokutu zaplatila do tří dnů, a upozorní ji, že jinak bude zaplacení vymáháno exekucí.

(2) Nebude-li pokuta zaplacena ve lhůtě uvedené v odstavci 1, vymáhá se exekucí.

§ 298.

(1) Kdo utrpěl majetkovou škodu vazbou od zatčení, zadržení nebo vzetí do vazby až do propuštění, má nárok, aby mu ji stát nahradil, byl-li žaloby zproštěn nebo bylo-li trestní stíhání zastaveno, protože

1. a) jeho skutek není trestným činem,
2. b) je nepochybné, že trestný čin nespáchal, nebo
3. c) trestní stíhání bylo znovu zahájeno, aniž tu byly podmínky pro jeho obnovu.

(2) Nárok na náhradu škody za vazbu nepřísluší tomu, kdo

1. a) zavinil si vazbu sám, zejména pokusem o útěk nebo útěkem,
2. b) konal přípravy k trestnému činu nebo jím vyhrožoval, nebo
3. c) byl pro týž skutek později potrestán národním výborem nebo kázeňsky.

(3) I v případech uvedených v odstavci 2 nárok na náhradu škody za vazbu přísluší za dobu, o kterou byla vazba proti zákonu prodloužena.

(4) Za vazbu nařízenou v řízení o vydání do ciziny (§ 245) nárok na náhradu škody nepřísluší.

§ 299.

(1) Kdo utrpěl majetkovou škodu tím, že na něm byl zcela nebo zčásti vykonán trest odnětí svobody, nápravné opatření, propadnutí jmění nebo trest peněžitý, má nárok, aby mu ji stát nahradil, byl-li v pozdějším řízení žaloby zproštěn nebo bylo-li pozdější trestní stíhání zastaveno, protože

1. a) jeho skutek není trestným činem, nebo
2. b) je nepochybné, že trestný čin nespáchal.

(2) Nárok na náhradu škody za trest má i ten, kdo byl v pozdějším řízení odsouzen k mírnějšímu trestu, než ke kterému byl odsouzen zrušeným rozsudkem.

(3) Nárok na náhradu škody za trest nepřísluší, jestliže si odsouzený způsobil své odsouzení úmyslně.

§ 300.

Nároky na náhradu škody za vazbu a za trest přecházejí na dědice oprávněného, jen pokud byli jeho vazbou nebo trestem zkráceni na své výživě nebo výchově, kterou jim byl podle zákona povinen poskytovat.

§ 301.

(1) Kdo uplatňuje nárok na náhradu škody za vazbu nebo za trest, je povinen požádat napřed ministerstvo spravedlnosti, aby mu přiznalo náhradu.

(2) Nepřizná-li ministerstvo spravedlnosti náhradu do šesti měsíců od uplatnění nároku nebo není-li žadatel s přiznanou výší náhrady spokojen, může svůj nárok uplatnit v řízení ve věcech občanskoprávních.

§ 302.

Vojenské soudy.

(1) Vojenskou soudní pravomoc vykonávají:

1. a) nižší vojenské soudy,
2. b) vyšší vojenské soudy,
3. c) nejvyšší vojenský soud.

(2) V polním řízení vykonávají pravomoc nižších vojenských soudů nižší polní soudy a pravomoc vyšších vojenských soudů vyšší polní soudy.

§ 303.

Zřizování a zrušování vojenských soudů.

(1) Nižší a vyšší vojenské soudy zřizuje a zrušuje a jejich sídla a obvody, jakož i sídlo nejvyššího vojenského soudu stanoví president republiky jako vrchní velitel branné moci.

(2) Polní soudy zřizuje a zrušuje hlavní velitel; právo zřizovat a zrušovat nižší polní soudy může tento velitel přenést na jiné velitele jemu podřízené.

(3) Velitel, u něhož je polní soud zřízen, určuje jeho stanoviště.

§ 304.

Nejvyšší vojenský soud.

(1) Působnost nejvyššího vojenského soudu se vztahuje na celé území Československé republiky; jsou mu podřízeny všechny nižší a vyšší vojenské soudy.

(2) Nejvyšší vojenský soud vykonává všeobecný dozor též nad polními soudy.

§ 305.

Náčelník vojenského soudu.

V čele vojenského soudu je jako náčelník vojenský soudce; ustanovuje ho u nejvyššího vojenského soudu president republiky, u nižšího a vyššího vojenského soudu ministr národní obrany a u polních soudů hlavní velitel.

§ 306.

Vojenští soudcové.

(1) Vojenské soudce ustanovuje ministr národní obrany z důstojníků práv v činné službě.

(2) Vojenští soudcové jsou při soudcovském jednání a rozhodování nezávislí a jsou vázáni jen právním řádem lidové demokracie. Kázeňsky podléhají pouze svým soudcovským představeným a nejvyššímu vojenskému soudu.

(3) Vojenští soudcové jsou ustanovováni trvale a na určitá služební místa; proti své vůli mohou být přeloženi, sesazeni nebo dáni do výslužby jen při nové soudní organisaci po dobu stanovenou zákonem nebo na základě pravomocného kárného nálezu. Doba, po kterou jsou zřízeny polní soudy, je dobou nové soudní organisace.

(4) Vojenští soudcové mohou být dočasně přiděleni jinému vojenskému soudu; bez jejich souhlasu se tak může stát jen na dobu šesti měsíců v kalendářním roce.

§ 307.

Přísaha vojenských soudců.

(1) Při nastoupení soudcovského úřadu vykoná vojenský soudce tuto přísahu:

(2) Vojenský soudce vykoná přísahu před náčelníkem vojenského soudu, u něhož je ustanoven. Náčelník vojenského soudu vykoná přísahu před náčelníkem nejvyššího vojenského soudu. Náčelník nejvyššího vojenského soudu vykoná přísahu před presidentem republiky nebo členem vlády jím určeným. Přísaha se neopakuje při změně přidělení nebo při opětovném nastoupení soudcovského úřadu.

(3) Odepření vykonat přísahu má za následek zrušení služebního poměru a trvalou ztrátu způsobilosti k vykonávání soudcovského úřadu.

§ 308.

Soudcové z lidu.

(1) Za soudce z lidu u vojenských soudů budou příslušným ministrem nebo orgánem jím k tomu zmocněným určeny vojenské osoby, příslušníci Sboru národní bezpečnosti a příslušníci Sboru vězeňské stráže v činné službě.

(2) V polním řízení určuje soudce z lidu pro jednotlivé případy na žádost předsedy senátu velitel, u něhož je polní soud zřízen.

(3) Za soudce z lidu může být určen, kdo

1. a) je starší než dvacet let,
2. b) nebyl soudně trestán ani není trestně stíhán a
3. c) je oddán lidově demokratickému zřízení.

(4) O námitkách proti určení k této funkci rozhoduje orgán, který soudce z lidu určil.

§ 309.

Funkční období soudců z lidu.

(1) Funkční období soudce z lidu trvá jeden rok. Dokud nebyli určeni pro další období soudci z lidu v potřebném počtu, mohou být k výkonu funkce povoláni i dosavadní soudci z lidu.

(2) Ustanovení odstavce 1 se neužije v polním řízení.

§ 310.

Přísaha soudců z lidu.

(1) Soudci z lidu vykonají při prvém výkonu své funkce jednou provždy přísahu stejného znění jako vojenští soudcové, a to před předsedou senátu.

(2) Odmítnutí vykonat přísahu má za následek trvalou ztrátu způsobilosti k funkci soudce z lidu.

§ 311.

(1) Nižší vojenský soud vykonává soudní moc v senátě složeném z vojenského soudce jako předsedy a ze dvou soudců z lidu.

(2) Stanoví-li zákon na trestný čin, který je předmětem trestního stíhání, trest smrti, trest odnětí svobody na doživotí nebo trest dočasného odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje deset let, vykonává nižší vojenský soud soudní moc v senátě složeném ze dvou vojenských soudců, z nichž jeden předsedá, a ze tří soudců z lidu.

(3) Nižší polní soud vykonává soudní moc v senátě složeném z vojenského soudce jako předsedy a ze dvou soudců z lidu, pokud se nekoná řízení před jediným soudcem (§ 258 odst. 1).

§ 312.

(1) Vyšší vojenský soud vykonává soudní moc v senátě složeném ze dvou vojenských soudců, z nichž jeden předsedá, a ze tří soudců z lidu.

(2) Vyšší polní soud vykonává soudní moc v senátě složeném ze dvou vojenských soudců, z nichž jeden předsedá, a ze tří soudců z lidu.

§ 313.

Nejvyšší vojenský soud vykonává soudní moc v senátě složeném ze tří vojenských soudců, z nichž jeden předsedá; rozhoduje-li o stížnosti pro zachování zákona nebo jako soud odvolací (§ 264 odst. 3), vykonává soudní moc v senátě rozšířeném o dva soudce z lidu.

§ 314.

(1) Soudcové z lidu budou v každém jednotlivém případě povoláni z onoho ozbrojeného sboru, k němuž obviněný náleží. Náleží-li spoluobvinění k různým ozbrojeným sborům, budou povoláni soudci z lidu tak, aby byl pokud možno zastoupen každý sbor.

(2) Není-li obviněný příslušníkem ozbrojeného sboru, budou povoláni soudci z lidu z vojenských osob.

(3) Soudci z lidu musí mít alespoň stejnou hodnost jako ten z obviněných, který má hodnost nejvyšší.

(4) V polním řízení určuje soudce z lidu pro jednotlivé případy na žádost předsedy senátu velitel, u něhož je polní soud zřízen.

(5) K jednotlivým zasedáním volá soudce z lidu předseda senátu.

§ 315.

Vojenští prokurátoři.

(1) Pravomoc vojenského prokurátora vykonává:

1. a) nižší vojenský prokurátor,
2. b) vyšší vojenský prokurátor,
3. c) nejvyšší vojenský prokurátor.

(2) Nižší vojenský prokurátor je podřízen vyššímu vojenskému prokurátoru a spolu s ním nejvyššímu vojenskému prokurátoru.

(3) V polním řízení vykonávají pravomoc nižšího vojenského prokurátora nižší polní prokurátoři a pravomoc vyššího vojenského prokurátora vyšší polní prokurátoři.

(4) Polní prokurátor je podřízen veliteli, u kterého je zřízen polní soud, u něhož je činný.

§ 316.

Ustanovování vojenských prokurátorů.

(1) Nejvyššího vojenského prokurátora ustanovuje president republiky, jeho náměstky ministr národní obrany.

(2) Vyšší a nižší vojenské prokurátory a jejich náměstky ustanovuje ministr národní obrany.

(3) Polní prokurátory ustanovuje hlavní velitel; právo ustanovovat nižší polní prokurátory může tento velitel přenést na jiné velitele jemu podřízené.

(4) Vojenští prokurátoři a jejich náměstkové ustanovují se z důstojníků práv v činné službě.

§ 317.

Sídla vojenských prokurátorů.

(1) Sídlo nejvyššího vojenského prokurátora je shodné se sídlem nejvyššího vojenského soudu.

(2) Sídla nižších a vyšších vojenských prokurátorů stanoví ministr národní obrany zpravidla shodně se sídly nižších a vyšších vojenských soudů.

(3) Velitel, u něhož je polní soud zřízen, určuje stanoviště polního prokurátora činného u tohoto soudu.

§ 318.

Dosavadních předpisů o trestním řízení se užije, jen bylo-li v řízení zahájeném před účinností tohoto zákona ve věci již vydáno rozhodnutí soudu první stolice. Ustanovení tohoto zákona o výkonu rozhodnutí se však užije i na tresty a ochranná opatření, které byly uloženy před účinností tohoto zákona.

§ 319.

(1) Na řízení o obnově trestního stíhání, které bylo pravomocně skončeno před účinností tohoto zákona, se užije ustanovení tohoto zákona. Podmínky pro povolení obnovy se však v takovém případě posuzují podle zákona, který je pro obviněného příznivější.

(2) Jestliže rozhodnutí, proti němuž směřuje návrh na obnovu, vydal v první stolici jiný soud než státní nebo okresní soud, je k rozhodnutí o návrhu na obnovu příslušný ten okresní soud, v jehož obvodu je nebo bylo sídlo takového soudu.

§ 320.

(1) Jestliže trestní stíhání zahájené před účinností tohoto zákona pro čin, který není trestný podle trestního zákona, neskončilo pravomocným rozsudkem, trestní stíhání se v kterémkoli období zastaví. Je-li takový čin přestupkem podle trestního zákona správního, postoupí se věc příslušnému národnímu výboru; dosavadní náklady trestního řízení se stávají součástí nákladů trestního řízení správního.

(2) Bylo-li na žalobu soukromou zahájeno před účinností tohoto zákona trestní stíhání pro čin, který je trestný i podle trestního zákona, převezme prokurátor stíhání.

§ 321.

Kde tento zákon mluví o prokurátoru, rozumějí se tím, pokud z jednotlivých ustanovení nevyplývá jinak, též osoby, které vykonávají jeho pravomoc.

§ 322.

Zákon č. 232/1948 Sb., o státním soudu, se mění takto:

1. 1. § 5 odst. 4 zní:

   „Přijmout a zastávat úřad soudce z lidu je občanskou povinností. Odmítnout úřad soudce z lidu nebo se ho vzdát lze jen z důležitých důvodů; rozhoduje o tom ministr spravedlnosti, a jde-li o vojenskou osobu, ministr národní obrany.“

1. 2. § 21 odst. 2 zní:

   „Podléhá-li obviněný nebo některý z obviněných jinak vojenské soudní pravomoci, je jedním členem senátu vojenský soudce, není-li vojenským soudcem již předseda. Jedním soudcem z lidu musí být příslušník onoho ozbrojeného sboru, k němuž náleží obviněný; náleží-li spoluobvinění k různým ozbrojeným sborům, budou soudci z lidu povoláni tak, aby každý sbor byl pokud možno zastoupen.“

1. 3. § 23 odst. 1 zní:

   „Nejvyšší soud vykonává soudní moc ve věcech, v nichž v první stolici rozhodoval státní soud, v pětičlenných senátech. Podléhá-li obviněný nebo některý z obviněných jinak vojenské soudní pravomoci, musí být dva členové těchto senátů vojenskými soudci činnými u nejvyššího vojenského soudu.“

1. 4. V §§ 2, 3, 4, 10, 12 a 13 se vypouštějí ustanovení týkající se ministra národní obrany, vojenských soudců a jiných vojenských osob.
2. 5. Ustanovení §§ 6, 7, 17 až 20, § 21 odst. 3 a 4 a §§ 24 až 46 se zrušují.

§ 323.

Zákon č. 319/1948 Sb., o zlidovění soudnictví, se mění takto:

1. 1. § 120 zní:

   „Dozor nad vězeňskými ústavy.

   Dozor nad trestním ústavem a nad krajskou soudní věznicí vykonává krajský prokurátor, v jehož obvodu je ústav nebo věznice. Dozor nad okresní soudní věznicí vykonává okresní prokurátor, v jehož obvodu je věznice.“

1. 2. Ustanovení § 3 odst. 2 věta druhá, §§ 64 až 116 a § 136 se zrušují.

§ 324.

Platnosti pozbývají všechna ustanovení z oboru trestního řízení soudního, zejména:

1. 1. trestní řád uvedený zákonem č. 119/1873 ř. z.,
2. 2. zák. čl. XXXIII/1896, o soudním trestním řádu,
3. 3. zák. čl. XXXIV/1897, kterým se uvádí v život soudní trestní řád,
4. 4. nařízení č. 26/1855 ř. z., jímž se vydává předpis pro výkon soudního ohledání mrtvol,
5. 5. zák. čl. XLIII/1890, o vymáhání a účtování trestních nákladů vzniklých u soudů,
6. 6. zák. čl. XVIII/1907, o změně a doplnění zák. čl. XXXIII/1896, o soudním trestním řádu,
7. 7. zák. čl. XXXIII/1912, o vojenském trestním řádu,
8. 8. zákon č. 131/1912 ř. z., o vojenském trestním řádu,
9. 9. zákon č. 142/1912 ř. z., jímž se mění některá ustanovení trestního řádu,
10. 10. zákon č. 143/1913 ř. z., jímž se doplňuje trestní řád č. 119/1873 ř. z.,
11. 11. zák. čl. IX/1916, o předražování,
12. 12. nařízení č. 41900/1917 I. M. (uh. m. spravedlnosti), o novějším stanovení řádných pravidel urychleného trestního řízení,
13. 13. zákon č. 109/1918 ř. z., o náhradě škody osobám neprávem odsouzeným,
14. 14. zákon č. 318/1918 ř. z., o náhradě škody za vyšetřovací vazbu,
15. 15. zákon č. 89/1918 Sb., jímž se prozatímně mění některá ustanovení vojenského trestního řádu,
16. 16. nařízení č. 101/1919 Ú. n., o vykonávání stopování okresními soudy,
17. 17. zákon č. 263/1919 Sb., kterým se doplňuje trestní řád hledíc k výroku rozsudku o ztrátě práva volebního,
18. 18. zákon č. 442/1919 Sb., o objektivních nálezech v řízení tiskovém,
19. 19. zákon č. 1/1920 Sb., kterým se mění některá ustanovení trestního řádu č. 119/1873 ř. z. a zák. čl. XXXIII/1896,
20. 20. zákon č. 168/1922 Sb., kterým se částečně zrušuje zák. čl. LXIII/1912, o výjimečných opatřeních, a mění některá ustanovení o stanném právu,
21. 21. zákon č. 4/1924 Sb., kterým se doplňuje § 393 trestního řádu č. 119/1873 ř. z.,
22. 22. zákon č. 8/1924 Sb., o trestním řízení konaném podle trestního řádu zák. čl. XXXIII/1896 proti nepřítomným osobám,
23. 23. zákon č. 73/1924 Sb., kterým se mění ustanovení trestních řádů o tom, kdo má právo být posluchačem veřejného hlavního líčení,
24. 24. zákon č. 107/1927 Sb., jímž se mění některá ustanovení trestních řádů a zřizují soudní lékařské rady,
25. 25. zákon č. 181/1927 Sb., o změně některých předpisů o vymáhání a zúčtování nákladů spojených s trestním řízením u soudů na Slovensku,
26. 26. zákon č. 115/1937 Sb., o vojenském polním trestním řízení,
27. 27. zákon č. 33/1940 Sl. z., kterým se zrušují porotní a kmetské soudy a přechodně upravují některé věci v oboru trestního soudnictví,
28. 28. dekret presidenta republiky č. 62/1945 Sb., o úlevách v trestním řízení soudním,
29. 29. dekret presidenta republiky č. 126/1945 Sb., o zvláštních nucených pracovních oddílech,
30. 30. dekret presidenta republiky č. 137/1945 Sb., o zajištění osob, které byly považovány za státně nespolehlivé, v době revoluční,
31. 31. nařízení Slovenské národní rady č. 53/1945 Sb. SNR, o úpravě některých trestněprávních otázek souvisících s obnovením československého právního pořádku a o novelisaci některých ustanovení trestního práva procesního,
32. 32. zákon č. 166/1946 Sb., jímž se mění a doplňují trestní řády,
33. 33. zákon č. 226/1947 Sb., jímž se mění, doplňují a sjednocují některá ustanovení vojenských trestních řádů,
34. 34. zákon č. 23/1948 Sb., o výkonu trestů postihujících majetek, uložených trestními soudy.

§ 325.

Ministr spravedlnosti a ministr národní obrany se zmocňují, aby k provedení tohoto zákona vydali nařízení.

§ 326.