Nařízení vlády, kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku

Příloha č. 1

ZAŘÍZENÍ, PRO KTERÁ JSOU STANOVENY NEJVYŠŠÍ PŘÍPUSTNÉ HODNOTY EMISÍ HLUKU

1. a) stavební výtahy na dopravu materiálu poháněné spalovacím motorem,
2. b) stroje na zhutňování: vibrační válce nebo válce bez vibrace, vibrační desky a vibrační pěchy,
3. c) kompresory,
4. d) ruční bourací a sbíjecí kladiva,
5. e) stavební vrátky poháněné spalovacím motorem,
6. f) dozery,
7. g) dampry,
8. h) hydraulická rýpadla nebo lanová lopatová rýpadla,
9. i) rýpadla-nakladače,
10. j) grejdry,
11. k) zdroje tlakové kapaliny,
12. l) kompaktory odpadu s nakládacím zařízením,
13. m) sekačky na trávu (žací stroje na trávu),
14. n) vyžínače trávníků nebo začišťovače okrajů trávníku,
15. o) manipulační vozíky s protizávažím poháněné spalovacím motorem s výjimkou manipulačních vozíků definovaných v § 2 odst. 15 písm. b), jejichž jmenovitá nosnost nepřesahuje 10 t,
16. p) nakladače,
17. r) pojízdné jeřáby,
18. s) motorové kultivátory,
19. t) finišery na vozovky s výjimkou finišerů se zhutňovací lištou,
20. u) elektrická zdrojová soustrojí o instalovaném výkonu menším než 400 kW,
21. v) věžové jeřáby,
22. w) svařovací generátory.

Příloha č. 2

ZAŘÍZENÍ, PRO KTERÁ JE STANOVEN POUZE POŽADAVEK NA OZNAČENÍ ÚDAJEM O GARANTOVANÉ HLADINĚ AKUSTICKÉHO VÝKONU

1. a) zdvižné pracovní plošiny se spalovacím motorem,
2. b) křovinořezy,
3. c) stavební výtahy na dopravu materiálu poháněné elektrickým motorem,
4. d) pásové pily pro staveniště,
5. e) jednokotoučové stolové pily pro staveniště,
6. f) přenosné řetězové pily,
7. g) kombinované pojízdné vysokotlaké myčky s vysavačem,
8. h) stroje na zhutňování: pěchy se vznětovým pohonem,
9. i) míchačky na betonové směsi nebo maltu,
10. j) stavební vrátky poháněné elektrickým motorem,
11. k) dopravníky a čerpadla betonové směsi a malty,
12. l) pásové dopravníky,
13. m) chladicí zařízení na vozidla (trakční chladicí zařízení),
14. n) vrtné soupravy,
15. o) zařízení na plnění a vyprazdňování vozidel se zásobníky nebo cisternami,
16. p) kontejnery na recyklované sklo,
17. r) vyžínače travních porostů nebo začišťovače okrajů travních porostů,
18. s) přenosné nůžky na živé ploty s vlastním pohonem,
19. t) vysokotlaké pojízdné čističky,
20. u) vysokotlaké vodní proudové čističky,
21. v) hydraulická bourací kladiva,
22. w) řezače spár,
23. x) vyfoukávače listí,
24. y) sběrače listí,
25. z) manipulační vozíky s protizávažím poháněné spalovacím motorem s výjimkou manipulačních vozíků definovaných v § 2 odst. 15 písm. b), jejichž jmenovitá nosnost je vyšší než 10 t,
26. aa) pojízdné kontejnery na odpadky (pojízdné popelnice),
27. bb) finišery na vozovku vybavené lištou na zhutnění,
28. cc) soupravy na pilotovací práce,
29. dd) pokladače potrubí,
30. ee) rolby,
31. ff) elektrická zdrojová soustrojí o instalovaném výkonu větším nebo rovném 400 kW,
32. gg) samosběrné zametače,
33. hh) vozy na sběr odpadků,
34. ii) stroje na frézování vozovek,
35. jj) kypřiče,
36. kk) drtiče nebo štěpkovací stroje,
37. ll) sněhové frézy,
38. mm) pojízdné vysavače,
39. nn) rýhovače,
40. oo) automíchače betonové směsi,
41. pp) čerpací stanice na vodu.

Příloha č. 3

METODY MĚŘENÍ HLUKU VYZAŘOVANÉHO ZAŘÍZENÍMI URČENÝMI K POUŽITÍ VE VENKOVNÍM PROSTORU A ŠÍŘENÉHO VZDUCHEM

Při zkoušení určitých typů zařízení si může výrobce nebo dovozce zvolit jednu nebo několik základních norem pro měření vyzařovaného hluku uvedených v části A této přílohy a aplikovat provozní podmínky stanovené pro tento typ zařízení v části B této přílohy. V případě nejasností se vždy použije doporučená norma stanovená v části B této přílohy spolu s provozními podmínkami stanovenými v téže části.

Hladinou akustického výkonu L_WA se rozumí hladina akustického výkonu frekvenčně vážená váhovou funkcí A, vztažená k referenčnímu akustickému výkonu 1 pW a definovaná v ČSN EN ISO 3744 a ČSN ISO 3746.

Na základě měření podle této přílohy se získá naměřená hladina akustického výkonu zařízení. Naměřené hodnoty se určí buď na základě hodnot pro jednotlivé zařízení určitého typu nebo jako průměr z hodnot pro určitý počet zařízení. Naměřená hladina akustického výkonu slouží ke stanovení garantované hladiny akustického výkonu zařízení [§ 2 písm. iii)].

ČÁST A

Tato část přílohy pro každé zařízení stanoví:

1. a) základní normy pro měření vyzařovaného hluku,
2. b) obecné dodatky k těmto základním normám pro měření vyzařovaného hluku.

ZÁKLADNÍ NORMY PRO MĚŘENÍ VYZAŘOVANÉHO HLUKU

Pro určování hladiny akustického výkonu zařízení se obecně používají normy ČSN EN ISO 3744 a ČSN ISO 3746.

OBECNÉ DODATKY K ZÁKLADNÍM NORMÁM

K výše uvedeným normám se používají tyto dodatky:

1. 1. Nejistota měření

   Při posuzování shody se nejistoty měření neberou v úvahu ve stadiu návrhu (zařízení).

1. 2. Provozní podmínky při zkoušce
   1. 2.1 Otáčky ventilátoru

      Je-li motor zařízení nebo jeho hydraulický systém vybaven jedním nebo více ventilátory, musí být ventilátor (ventilátory) při zkoušce v provozu. Otáčky ventilátoru musí být zvoleny výrobcem zařízení jedním z následujících postupů a musí být uvedeny ve zkušebním protokolu; tyto otáčky se pak používají při dalších měřeních.

      1. a) Ventilátor připojený přímo k motoru

         Je-li ventilátor poháněn přímo motorem anebo hydraulickým zařízením (například pomocí řemenového převodu), musí být při zkoušce v provozu.

      1. b) Ventilátor s více rychlostními stupni

         Může-li být ventilátor provozován při různých otáčkách, zvolí se buď

         1. 1. maximální otáčky, nebo
         2. 2. se první zkouška provede s ventilátorem v klidu a druhá při maximálních otáčkách ventilátoru. Výsledná hladina akustického tlaku L_pA se pak vypočte na základě výsledků obou zkoušek podle následující rovnice:
         1. kde je
         2. L_pA,.0% - hladina akustického tlaku určená při nulových otáčkách ventilátoru,
         3. L_{pA,. 100%} - hladina akustického tlaku určená při maximálních otáčkách ventilátoru.
      1. c) Ventilátor s plynule proměnnými otáčkami

         Může-li být ventilátor provozován při plynule se měnících otáčkách, provádí se zkouška buď postupem podle podbodu b), nebo při otáčkách nastavených výrobcem na nejméně 70 % maximálních otáček.

   1. 2.2 Zkoušky zařízení bez zatížení

      Při těchto měřeních se musí motor a hydraulický systém zařízení nahřát na provozní teplotu podle provozních pokynů a musí být dodrženy bezpečnostní požadavky.

      Zkouška se provede se zařízením bez pojíždění, aniž by bylo pracovní nebo pojezdové zařízení v chodu. Při této zkoušce běží motor naprázdno při jmenovitých nebo vyšších otáčkách odpovídajících čistému (užitečnému) výkonu. Čistým výkonem se rozumí výkon zjištěný na zkušební stolici (brzdě) na konci klikového hřídele nebo ekvivalentním místě metodou pro měření výkonu spalovacích motorů pro silniční vozidla¹³) a zmenšený o příkon ventilátoru chlazení motoru.

      Je-li stroj poháněn generátorem nebo ze sítě, musí být kmitočet dodávaného proudu specifikovaný výrobcem u stroje vybaveného indukčním motorem stabilní v rozmezí ± 1 Hz a u stroje vybaveného komutátorovým motorem musí být stabilní dodávané napětí v rozmezí ± 1 % jmenovitého napětí. Napájecí napětí se měří na vidlici kabelu nebo šňůry pevně spojené se zařízením nebo na přívodce stroje, je-li kabel odpojitelný. Tvar vlny proudu dodávaného generátorem musí být podobný tvaru vlny proudu dodávaného ze sítě.

      Baterie stroje poháněného z baterie musí být úplně nabita.

      Použité otáčky a příslušný jmenovitý výkon určí výrobce zařízení a musí být uvedeny v protokolu o zkoušce.

      Je-li zařízení vybaveno několika motory, musí během zkoušky pracovat všechny motory současně. Není-li to možné, zkouší se při všech kombinacích motorů, které v provozu přicházejí v úvahu.

   1. 2.3 Zkouška zařízení s vlastním pohonem při zatížení

      Při těchto měřeních se musí motor (pohon) a hydraulický systém zařízení předehřát v souladu s pokyny uvedenými v návodu k obsluze a bezpečnostními požadavky. Signální zařízení, jako je například houkačka nebo výstražný signál při zpětném chodu, nesmí být během zkoušky v provozu.

      Otáčky nebo rychlost pohybu zařízení při zkoušce musí být zaznamenány a uvedeny v protokolu.

      Je-li zařízení vybaveno několika motory nebo připojenými soustrojími, musí během zkoušky pracovat všechny motory souběžně. Není-li to možné, zkouší se při všech kombinacích motorů a připojených soustrojí, které v provozu přicházejí v úvahu.

      U každého typu zařízení zkoušeného při zatížení je třeba uvést specifické provozní podmínky při zatížení, které mají co nejvíce napodobit účinky a namáhání vyskytující se při skutečných provozních podmínkách.

   1. 2.4 Zkouška ručního zařízení

      Pro každý typ ručního zařízení musí být stanoveny typické provozní podmínky, které mají podobný účinek a způsobují podobné namáhání, jaké se vyskytuje za skutečných provozních podmínek.

1. 3. Výpočet hladiny akustického tlaku na měřicí ploše

   Hladina akustického tlaku na měřicí ploše se určuje nejméně třikrát. Jestliže se nejméně dvě z určených hodnot neliší o více než 1 dB, není třeba pokračovat v měření; v opačném případě je třeba v měřeních pokračovat, dokud nebudou získány dvě hodnoty, které se neliší o více než 1 dB. Hladina akustického tlaku A na měřicí ploše, která se použije pro výpočet hladiny akustického výkonu A, je aritmetickým průměrem dvou nejvyšších hodnot, které se vzájemně neliší o více než 1 dB.

1. 4. Informace uváděné v protokolu o měření

   Jako hladina akustického výkonu A zkoušeného zařízení se uvádí údaj zaokrouhlený na nejbližší celé číslo (liší-li se od nejbližšího menšího čísla o méně než 0,5 dB, uvede se toto nejbližší nižší celé číslo, liší-li se o 0,5 nebo více, uvede se nejbližší větší celé číslo).

   Protokol musí obsahovat technické údaje nezbytné pro identifikaci zkoušeného zařízení, zkušebního předpisu pro měření hluku a akustické údaje.

1. 5. Doplňkové měřicí body na polokulové měřicí ploše (ČSN EN ISO 3744)

   Kromě měřicích bodů uvedených v bodech 7.2.1 a 7.2.2 normy ČSN EN ISO 3744 je na polokulové měřicí ploše možno používat dalších dvanáct měřicích bodů. V následující tabulce jsou uvedeny kartézské pravoúhlé souřadnice dvanácti měřicích bodů na polokulové měřicí ploše o poloměru r. Poloměr r musí být rovný nebo větší dvojnásobku největšího rozměru referenčního rovnoběžnostěnu. Referenčním rovnoběžnostěnem je nejmenší možný pravoúhlý rovnoběžnostěn, který obepíná zařízení (bez příslušenství) a končí na odrazivé rovině. Poloměr polokoule se zaokrouhluje na nejbližší vyšší číslo z hodnot 4, 10, 16 m.

   Počet měřicích bodů (12) je možno snížit na 6, musí však být při tom podle bodu 7.4.2 normy ČSN EN ISO 3744 vždy použity měřicí body 2, 4, 6, 8, 10 a 12 podle následujícího obrázku.

   Obecně se používá uspořádání se šesti měřicími body na polokulové měřicí ploše. Pokud jsou ve zkušebním postupu pro měření hluku podle této přílohy uvedeny pro určitá zařízení další požadavky, postupuje se podle těchto požadavků.

   TABULKA

   Souřadnice 12 měřicích bodů

   Příloha č. 3 METODY MĚŘENÍ HLUKU VYZAŘOVANÉHO ZAŘÍZENÍMI URČENÝMI K POUŽITÍ VE VENKOVNÍM PROSTORU A ŠÍŘENÉHO VZDUCHEM ZÁKLADNÍ NORMY PRO MĚŘENÍ VYZAŘOVANÉHO HLUKU OBECNÉ DODATKY K ZÁKLADNÍM NORMÁM TABULKA Souřadnice 12 měřicích bodů

   Pořadové číslo měřicího bodu	x/r	y/r	z
   1	1	0	1,5 m
   2	0,7	0,7	1,5 m
   3	0	1	1,5 m
   4	- 0,7	0,7	1,5 m
   5	- 1	0	1,5 m
   6	- 0,7	- 0,7	1,5 m
   7	0	- 1	1,5 m
   8	0,7	- 0,7	1,5 m
   9	0,65	0,27	0,71 r
   10	- 0,27	0,65	0,71 r
   11	- 0,65	- 0,27	0,71 r
   12	0,27	- 0,65	0,71 r

1. 6. Korekce na vliv prostředí K_2A

   Zařízení se měří na odrazivé rovině z betonu nebo nepórovitého asfaltu a korekce na vliv prostředí K_2A se pak volí K_2A = 0. Jestliže jsou ve zkušebním postupu pro měření hluku podle této přílohy uvedeny pro určitá zařízení další požadavky, postupuje se podle těchto požadavků.

   Obrázek

   Umístění doplňkových měřicích bodů na polokulové měřicí ploše