Vyhláška federálního ministerstva dopravy o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích

§ 36

Nádrž na paliva¹²⁰)

(1) U vozidel, jejichž technická způsobilost byla nebo bude schválena po 1. 7. 1972, musí nádrže na paliva splňovat tyto podmínky:

1. a) Palivová nádrž musí být naprosto těsná proti dvojnásobnému provoznímu tlaku, avšak nejméně proti přetlaku 0,3 bar (kp/cm²), musí vzdorovat vnější i vnitřní korozi a spolehlivě odolávat namáháním vznikajícím za všech provozních podmínek vozidla. Měkce připájené díly na nádrži musí být současně přinýtovány, přišroubovány nebo jinak bezpečně připevněny.
2. b) Přetlak v nádrži, který přesahuje hodnotu provozního tlaku, musí být snižován vhodným samočinným zařízením (otvory, bezpečnostními ventily apod.). Odvzdušňovací otvory musí být snadno přístupné pro čištění a nesmí se jimi znečišťovat a znehodnocovat obsah nádrže. Nádrž musí mít v nejnižším místě vypouštěcí zařízení.
3. c) Palivové nádrže musí být provedeny tak, aby palivo nevytékalo z nádrže vzniklým přetlakem, šikmou polohou vozidla, při jízdě v zatáčce nebo při nárazu, při kterém nedošlo k převrácení vozidla nebo k porušení vlastní nádrže (roztržení).
4. d) Palivová nádrž nesmí být umístěna (s výjimkou zemědělských a lesnických traktorů)
   1. - v budce řidiče a obsluhy,
   2. - v prostoru pro cestující,
   3. - v prostoru pro náklad, popřípadě pro zavazadla,
   4. - v motorovém prostoru (nevztahuje se na samojízdné sklizňové zemědělské a lesnické stroje a na pojízdné pracovní stroje).

   Oddělení nádrže, včetně přívodního potrubí od těchto prostorů - s výjimkou prostorů pro náklad u nákladních automobilů, u nichž je dostatečná vzdálenost mezi dřevěnou podlahou ložného prostoru a palivovou nádrží - musí být provedeno pevnou stěnou z nehořlavého materiálu, která tvoří nedílnou součást konstrukce karosérie nebo je s touto konstrukcí pevně a vodotěsně spojena. U osobních automobilů nemusí být nádrž oddělena od zavazadlového prostoru pevnou stěnou za předpokladu, že při poruše nádrže (po nárazu apod.) nemůže palivo vytéci do zavazadlového prostoru.

1. e) Palivové nádrže na benzín musí být mimoto na vozidlech - s výjimkou jednostopých vozidel a silničních tahačů s otevřenou budkou řidiče - umístěny tak daleko od předního, zadního a bočního obrysu vozidla, aby při nárazu nedošlo k vznícení vyteklého paliva (jiskrou způsobenou nárazem a trháním deformovaných částí karosérie vozidla, zkratem v elektrické instalaci vozidla apod.).
2. f) Palivové nádrže autobusů musí být umístěny pod podlahou ve vzdálenosti nejméně 500 mm od nejbližší hrany dveří a nejméně 1,2 m od přídě vozidla.
3. g) Plnicí otvor palivové nádrže musí být přístupný pouze zvenčí. Je-li umístěn na boku vozidla, nesmí jeho uzávěr vyčnívat z povrchu karosérie; u autobusů nesmí být plnicí otvor palivové nádrže plněné benzínem v menší vzdálenosti než 500 mm od nejbližší hrany dveří, plnicí otvor palivové nádrže plněné naftou v menší vzdálenosti než 250 mm od nejbližší hrany dveří. U jednostopých motorových vozidel a zemědělských a lesnických traktorů může být plnicí otvor palivové nádrže i v podélné svislé rovině souměrnosti vozidla. Plnicí potrubí palivové nádrže - s výjimkou palivových nádrží pro nezávislé topení a nádrží jednostopých motorových vozidel - musí být provedeno tak, aby nedocházelo ke zpětnému vystřikování paliva při rychloplnění u čerpací stanice u vozidel, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1976, rychlostí nejméně 100 dm³/min., u osobních automobilů rychlostí nejméně 60 dm³/min., u vozidel, jejichž technická způsobilost bude schválena po 1. 1. 1976, rychlostí nejméně 150 dm³/min., u osobních automobilů rychlostí nejméně 75 dm³/min.
4. h) Plnicí otvor nádrže musí být přístupně umístěn a dimenzován tak, aby bylo možné ručně plnit nádrž bez obtíží z nádoby se záložním palivem. Při plnění nádrže palivem nesmí ani při jejím přelití dojít k polití horkých částí vozidla, výfukového potrubí nebo elektrického příslušenství; toto ustanovení neplatí pro jednostopá motorová vozidla a pro zemědělské a lesnické traktory. Plnicí a odvětrávací otvory musí být vyvedeny mimo uzavřené prostory vozidla tak, aby výpary se nemohly shromažďovat v uzavřených prostorech (například v zavazadlovém prostoru).
5. i) Palivová nádrž musí mít takové zařízení s nouzovou zásobou paliva, které umožní ujetí nejméně 30 km. Po spotřebování hlavní zásoby paliva musí být tato nouzová zásoba paliva jednoznačně a zřetelně signalizována řidiči uspořádáním přepouštěcích kohoutů nebo optickým zařízením v zorném poli řidiče. Toto ustanovení neplatí pro zemědělské a lesnické traktory.
6. j) Plnicí otvor palivové nádrže u automobilů musí být zajištěn proti odcizení nebo znehodnocení jejího obsahu nepovolanou osobou.

(2) U osobních automobilů, jejichž technická způsobilost byla nebo bude schválena po 1. 1. 1975, musí být splněny tyto další podmínky:¹²¹)

1. a) plnicí potrubí, spojky k palivové nádrži a palivové nádrže plněné nejméně na 90 % objemu nesmí propouštět tekutinu rychlostí větší než 30 g/min. po ukončení nárazu na předepsanou překážku,
2. b) palivová nádrž naplněná stanoveným objemem a plnicí potrubí musí být konstruovány a umístěny tak, aby byly zajištěny proti protržení nebo úplnému odtržení.

§ 37

Palivové potrubí

(1) Celistvost a těsnost palivového potrubí nesmí být porušitelná vibracemi, krutovým nebo ohybovým namáháním přenášeným z vozidla v normálních provozních podmínkách; potrubí musí být chráněno zároveň před mechanickým poškozením. Trubkové spoje musí být šroubené nebo spájené na tvrdo; přípustné jsou též přesuvné spoje s pružnými, palivuvzdornými hadicemi z těžko hořlavých materiálů zajišťujících těsnost při všech provozních teplotách.

(2) Palivové potrubí a všechny orgány, kterými prochází palivo, musí být chráněny před nadměrným teplem; je nepřípustné, aby palivo z potrubí, popřípadě ze zařízení v jeho obvodu namontovaných odkapávalo a odpařovalo se na horké části vozidla, výfukovém potrubí a elektrickém zařízení vozidla.

(3) Motorová vozidla, u nichž se doprava paliva děje z nádrže ke karburátoru nebo vstřikovacímu čerpadlu vlastním spádem, musí mít u nádrže uzavírací zařízení pro přerušení dodávky paliva, které je - s výjimkou zemědělských a lesnických traktorů - snadno přístupné a lehce obsluhovatelné z místa řidiče.

(4) U autobusů nesmí být palivové potrubí v prostoru pro cestující ani v prostoru řidiče; palivo nesmí být dopravováno vlastním spádem nebo přetlakem v palivové nádrži.

§ 38

Provozní hmoty

(1) K pohonu vozidel a k plnění mazacích, chladicích a jiných podobných systémů se smí používat pouze provozních hmot takových složení, která byla schválena příslušným republikovým orgánem z hlediska přípustných limitů znečišťování ovzduší provozem vozidel.

(2) Palivo používané k pohonu vozidel

1. a) s benzínovým motorem nesmí obsahovat více než 0,78 g olova na 1 l paliva,
2. b) s naftovým motorem nesmí obsahovat více než 4 g (s tolerancí + 1 g) síry na 1 kg paliva.

§ 39

Výfukový systém

(1) Každé motorové vozidlo musí být vybaveno výfukovým potrubím s účinným tlumičem výfuku sloužícím k odvedení výfukových plynů do atmosféry a k tlumení hluku vycházejících plynů; tlumič výfuku musí být trvale zapojen do výfukového potrubí.

(2) Výfukové potrubí musí být od podlahy nebo jiných hořlavých částí vozidla odděleno a k dílům spodku vozidla nebo karosérie připevněno tak, aby tyto byly zvukově i tepelně od výfukového systému izolovány.

(3) Je-li vozidlo vybaveno výfukovou brzdou, musí být výfukové potrubí včetně těsnění až k ovládacímu ventilu brzdy dimenzováno pro příslušný tlak a teplotu. Spojovací šrouby a matice výfukového potrubí musí být dostatečně chráněny proti korozi.

(4) Koncová část výfukového potrubí musí být směrována vzhůru nad vozidlo¹²²) nebo dozadu rovnoběžně s podélnou osou vozidla nebo dozadu vlevo pod úhlem až 45° k podélné ose vozidla. U tahačů návěsů nesmí docházet k přímému ofukování částí návěsu výfukovými plyny. Koncová část výfukového potrubí (vyústění) nesmí přesahovat jinou pevnou část zadního a bočního obrysu vozidla. Osa vyústění koncové části výfukového potrubí musí být rovnoběžná s vodorovnou rovinou nebo odkloněná od ní tak, aby prodloužená osa potrubí ve vzdálenosti 1,0 m od ústí byla ve výši 200 mm nad rovinou vozovky, na níž nezatížené vozidlo stojí, přičemž rovina procházející středem ústí potrubí může být buď kolmá k ose potrubí nebo kolmá k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla. Vyústění výfukového potrubí musí být vedeno tak, aby bylo co nejvíce omezeno vnikání výfukových plynů dovnitř karosérie a aby výfukové plyny neznehodnocovaly náklad.

(5) U autobusů určených pro jízdu bez přívěsu pro dopravu osob, u skříňových a cisternových automobilů, u tahačů a sklápěčkových automobilů pro přepravu hořlavých nákladů, pokud je výfukové potrubí vyvedeno svisle vzhůru, musí být jeho vyústění v levé polovině vozidla a nejméně 100 mm nad střechou budky řidiče nebo karosérie.

(6) Ustanovení odstavce 4 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 40

Emise škodlivin motorových vozidel

(1) Vozidla s naftovými motory, vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1976, musí být z hlediska emisí škodlivin schválena;¹²³) vstřikovací čerpadla těchto motorů musí být plombována. Vstřikovací čerpadla naftových motorů vozidel vyrobených nebo dovezených před 1. 1. 1976 musí být plombována nejpozději dnem 1. 1. 1977.

(2) Vozidla s naftovými motory musí mít v provozu spalování při všech režimech jízdy tak dokonalé, aby kouřivost motoru na konci výfukového potrubí byla nejvýše o 10 % vyšší, než stanoví homologační křivka podle zvláštního předpisu.¹²⁴)

(3) Vozidla s benzínovými motory, jejichž technická způsobilost byla nebo bude schválena po 1. 7. 1972, s výjimkou dvoukolových a tříkolových motorových vozidel s celkovou hmotností menší než 400 kg nebo s nejvyšší konstrukční rychlostí menší než 50 km/h, musí být z hlediska emise plynných škodlivin schválena¹²⁵) a

1. a) při volnoběhu motoru nesmí vylučovat ve zplodinách hoření objemový obsah kysličníku uhelnatého větší než 4,5 %,
2. b) konstrukce a provedení motoru musí být takové, aby bylo zabráněno úniku plynů z klikové skříně do ovzduší,¹²⁶)
3. c) vozidla s celkovou hmotností menší než 3,5 t musí splňovat test I (evropský cyklus).¹²⁶)

§ 41

Hluk vozidel

(1) Vozidla, jejich motory, díly a všechny orgány, ve kterých dochází k pohybu částí, sací a výfukové potrubí s tlumičem, výfuková brzda a ovládání vzduchotlakových brzd musí být konstruovány tak, aby hluk uvnitř i vně vozidla byl co nejmenší. Vozidla musí být schválena¹²⁷) z hlediska hladiny vnějšího hluku.

(2) Nejvyšší přípustné hladiny vnějšího hluku vozidel jsou:

Uvedené hodnoty jsou platné pro vozidla nová i po generální opravě. Pro vozidla v provozu (po uplynutí záruční doby vozidla) smějí být hodnoty nejvýše o 2 dB (A) vyšší.

(3) Automobily opatřené karosérií pro obsluhu nebo pro přepravu osob smějí při měření podle příslušné technické normy vykazovat nejvyšší hlasitost vnitřního hluku¹²⁸)

Uvedené hodnoty platí pro vozidla nová i po generální opravě. Pro vozidla v provozu (po uplynutí záruční doby) může být hlasitost vnitřního hluku nejvýše o 10 son (OD) vyšší.

(4) Výrobce vozidel je povinen umožnit organizaci pověřené prováděním homologačních zkoušek, aby nejméně jednou ročně provedla statistická kontrolní měření hluku u nejméně šesti namátkově vybraných vozidel každého hromadně vyráběného typu. Stejnou povinnost má dovozce vozidel dovážených prostřednictvím organizace zahraničního obchodu, pokud nepředloží v příslušném roce osvědčení o shodnosti výroby z hlediska hluku.

(5) V konstrukci a provedení orgánů vozidla nesmějí být prováděny takové zásahy, které by zvyšovaly hluk nad stanovené meze.

(6) U motorových a jejich přípojných vozidel s kovovou nebo jinou k resonanci náchylnou karosérií musí být její upevnění a uložení řešeno tak, aby během provozu nedocházelo k zvyšování hluku vozidla nad stanovené přípustné hodnoty (tj. nehlučné upevnění a uložení sklápěcích karosérií a skříní, dostatečná tloušťka a tuhost použitých materiálů - plechů, podpěry a výztuhy apod.).

(7) Ustanovení odstavců 1 až 4 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 42

Zdrojové soupravy elektrické energie

(1) Akumulátor musí být na vozidle upevněn a upraven tak, aby z něho elektrolyt nevystřikoval a aby jeho poloha na vozidle byla zachována i při zpoždění nebo zrychlení nejméně 5 g všemi směry. Akumulátor musí být umístěn tak, aby byla umožněna jeho snadná přístupnost, montáž a demontáž, a přitom tak, aby nemohlo dojít k neúmyslnému zkratu s vodivými díly vozidla.

(2) Akumulátor smí být umístěn jen v takovém prostoru, kde je zaručeno dostačující odvětrávání. Vyústění odvětrávání akumulátoru nesmí být zásadně vedeno do prostoru pro cestující, obsluhu, náklad ani do jiného uzavřeného prostoru vozidla ani do blízkosti palivové nádrže a jejího odvětrávání.

(3) Akumulátor musí při vnější teplotě -15 °C při stavu nabití na 66 % jmenovité kapacity umožnit spolehlivé spuštění motoru vozidla za podmínek stanovených v § 23 odst. 3. Toto ustanovení se netýká jednostopých motorových vozidel a jejich modifikací a zemědělských a lesnických traktorů.

(4) Zařízení vyrábějící elektrickou energii na motorovém vozidle musí mít takový výkon, aby krylo - i na přípojných vozidlech, pokud jsou motorová vozidla k jejich tažení určena - s dostatečnou rezervou spotřebu na všech elektrických spotřebičích, včetně doplňků, které výrobce na přání odběratele montuje nebo běžně povoluje dodatečně montovat, a přitom zajistilo řádné dobíjení akumulátoru.

(5) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 43

Elektrická instalace vozidla

(1) Elektrické vedení musí být izolováno a umístěno tak, aby bylo zamezeno poškození kabelů nebo vzniku zkratu. Izolaci jednotlivých kabelů nutno volit podle prostředí, druhu a způsobu uložení. Elektrická instalace musí být provedena podle příslušné technické normy.¹²⁹)

(2) Motorová vozidla, s výjimkou jednostopých, musí být opatřena zásuvkou pro přenosnou elektrickou svítilnu.

(3) Připojení elektrické instalace pro předepsané osvětlení návěsu a přívěsu k tažnému vozidlu musí být provedeno sedmipólovým elektrickým vedením se zásuvkou a jí odpovídající vidlicí; u přípojných vozidel za zemědělské a lesnické traktory může být připojení elektrické instalace provedeno pětipólovým elektrickým vedením. Je-li pro spojení použito více sedmipólových zásuvek, musí být žluté barvy; zásuvka a vidlice pro jiné účely musí být červené barvy. Zásuvky a vidlice co do provedení a umístění podléhají schválení.¹³⁰)

(4) Nákladní automobily a autobusy musí mít elektrické zařízení opatřeno snadno přístupným odpojovačem nebo nejméně jednou rychloupínací svorkou vodiče na akumulátoru, které umožní jeho odpojení od kostry vozidla bez použití nástrojů.

(5) Ustanovení odstavce 1 třetí věty a odstavců 2 a 4 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 44

Osvětlení vozidel

(1) Na vozidle se smí používat jen takových světelných zařízení - i co do počtu¹³¹) - která jsou pro druh vozidla předepsána nebo povolena. Světelná zařízení na vozidlech, jejichž technická způsobilost byla nebo bude schválena po 1. 7. 1972, a světelná zařízení vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1976 musí být schválena.¹³²)

(2) Veškerá vnější světelná zařízení vozidla musí být umístěna tak, aby referenční osy světelných zařízení byly zásadně v rovinách rovnoběžných s podélnou svislou rovinou souměrnosti vozidla a rovinou vozovky, pokud není pro určitý druh světla předepsáno jinak.¹³³)

(3) Světelná zařízení, s výjimkou světlometu pro hledací světlo, musí být na vozidle umístěna tak, aby se jejich poloha a referenční osy samovolně neměnily.¹³⁴) Poloha světelných zařízení se stanoví při pohotovostní hmotnosti vozidla. Dodatečně montovaná světelná zařízení musí být na vozidle umístěna tak, aby nenarušovala výhled z místa řidiče ani stanovenou geometrickou viditelnost ostatních světel.

(4) Vnější světelná zařízení mohou být samostatná, skupinová, sdružená nebo sloučená.

(5) Každá dvojice téhož druhu vnějšího světelného zařízení musí být na vozidle - pokud není stanoveno jinak - umístěna souměrně k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla, ve stejné výši nad vozovkou a musí vykazovat stejné světelné parametry a barevné odstíny.

(6) Všechna vnější světelná zařízení, pokud jsou v činnosti, musí svítit stálým a nepřerušovaným světelným tokem, s výjimkou směrových světel (§ 49).

(7) Všechna vnější světelná zařízení musí vyzařovat světlem té barvy, která je pro jednotlivé druhy světel v příslušných ustanoveních uvedena. Vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972, mohou mít barvu světla vyzařovaného

1. - světlomety - žlutou,
2. - předními ukazateli směru - bílou,
3. - zadními ukazateli směru - červenou.

(8) Zemědělské a lesnické traktory a silniční tahače v případech, kdy táhnou za sebou zemědělské stroje nebo jiná přípojná vozidla, která nejsou vybavena vlastní světelnou výstrojí (obrysovými, koncovými, brzdovými a směrovými světly), musí být vybavena přenosnou soupravou světelných zařízení, upravenou pro jejich snadnou dočasnou montáž na tažená vozidla. Připojení této soupravy k traktoru se provede podle § 43 odst. 3 na elektrickou instalaci traktoru při každé přepravě po veřejné pozemní komunikaci. Délka spojovacího kabelu příslušejícího k přenosné soupravě musí být nejméně 10 m.

(9) Geometrickou viditelnost jednotlivých světel určuje technická norma.¹³⁵) Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1966.

§ 45

Světlomety vozidel

(1) Každé motorové vozidlo s nejvyšší konstrukční rychlostí nejméně 10 km/h musí být vybaveno tlumenými světly bílé barvy, způsobilými v noci bez atmosférických poruch účinně osvětlovat jízdní dráhu dopředu před vozidlem na vzdálenost nejméně 40 m, přičemž žádný bod osvětlené plochy ležící v rovině vozovky vlevo od podélné svislé roviny procházející středem zdroje tlumeného světla nesmí být dále než 115 m od předního obrysu vozidla.

(2) Motorová vozidla s největší šířkou nejméně 1 m musí být vpředu vybavena dvěma světlomety s tlumenými světly umístěnými nejméně 500 mm svým nejnižším okrajem činné svítící plochy a nejvýše 1,2 m¹³⁶) svým nejvyšším okrajem činné svítící plochy nad rovinou vozovky. Tlumená světla nesmějí být však vzdálena svým vnějším okrajem činné svítící plochy více než 400 mm od rovin vymezujících největší šířku vozidla. Vozidla užší než 1 m a jednostopá motorová vozidla s postranním vozíkem musí být vybavena jedním světlometem s tlumeným světlem umístěným v podélné svislé rovině souměrnosti vozidla ne níže než 500 mm svým nejnižším okrajem činné svítící plochy nad rovinou vozovky. Třístopá motorová vozidla s koly uspořádanými symetricky k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla, s největší šířkou 1,3 m mohou mít jeden nebo dva světlomety s tlumeným světlem.

(3) Motorová vozidla s nejvyšší konstrukční rychlostí vyšší než 40 km/h musí být vybavena dvěma nebo čtyřmi dálkovými světly, jednostopá motorová vozidla a třístopá motorová vozidla uvedená v odstavci 2 jedním dálkovým světlem. Dálková světla nesmějí být svým vnějším okrajem činné svítící plochy blíže rovině vymezující největší šířku vozidla než vnější okraj činné svítící plochy světla tlumeného. Musí být bílé barvy, způsobilá v noci bez atmosférických poruch účinně osvětlit jízdní dráhu dopředu před vozidlem nejméně na vzdálenost 100 m a umístěna na přídi vozidla svým nejvyšším okrajem činné svítící plochy ne výše než 1,2 m¹³⁶) nad rovinou vozovky. Mohou být sloučena do jednoho světlometu se světly tlumenými nebo ve skupině s tlumenými a jinými světly svítícími dopředu. Činnost dálkového světla musí být návěštěna modrým kontrolním světlem v zorném poli řidiče; u jednostopých motorových vozidel a u tažných vozidel s otevřenou budkou řidiče postačuje návěštění činnosti dálkového světla polohou přepínače světel.¹³⁷)

(4) Přepínání tlumených a dálkových světel musí být provedeno tak, aby nemohlo dojít k jejich nechtěnému současnému vypnutí. Dálková světla mohou být zapnuta buď všechna současně nebo ve dvojicích. Po přepnutí z tlumených světel na dálková musí být zapnut aspoň jeden pár dálkových světel; tlumená světla mohou svítit současně s dálkovými. Po přepnutí z dálkových světel na tlumená musí být vypnuta všechna dálková světla.

(5) Je dovoleno používat jen těchto světlometů s tlumeným světlem:

1. a) světlometu svítícího symetricky¹³⁸) u vozidel uvedených v odstavci 7,
2. b) světlometu svítícího asymetricky¹³⁸) u ostatních motorových vozidel.

(6) U jednostopých motorových vozidel a vozidel vícestopých od nich odvozených s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 50 km/h nesmí mít dálkové světlo¹³⁸) svítivost v ose světlometu menší než 2500 cd a v libovolném směru větší než 75 000 cd. Dálková světla¹³⁸) ostatních motorových vozidel nesmějí mít součet svítivosti v osách všech namontovaných světlometů menší než 10 000 cd a v libovolném směru více než 225 000 cd.

(7) Světlomety s tlumeným světlem mohou být ve vztahu ke karosérii vozidla pohyblivé v závislosti na řízení pouze na jednostopých a od nich odvozených vícestopých motorových vozidlech s jedním rejdovým kolem vpředu. U těchto vozidel se světlomety pohyblivými v závislosti na řízení nesmí být použito světlometů svítících asymetricky.

(8) Motorová vozidla vybavená více než jednou dvojicí dálkových světel mohou mít jednu dvojici dálkových světel pohyblivou v závislosti na řízení vozidla.

(9) Rozsvícení tlumených nebo dálkových světel nesmí být možné, nejsou-li současně v činnosti obrysová a koncová světla vozidla a osvětlení zadní státní poznávací značky. Tato podmínka neplatí pro použití tlumených a dálkových světel jako světelného výstražného zařízení.

(10) Ustanovení odstavců 1 až 7 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972; dálkovými světly musí být tato vozidla vybavena, převyšuje-li jejich nejvyšší konstrukční rychlost 40 km/h.

§ 46

Obrysová a parkovací světla

(1) Každé motorové vozidlo širší než 800 mm musí být pro dopředné světelné vyznačení svých bočních obrysů vybaveno dvěma obrysovými světly; každé motorové vozidlo s akumulátorovou baterií, jehož šířka nepřesahuje 800 mm, musí být vybaveno jedním obrysovým světlem v podélné svislé rovině souměrnosti vozidla. Světla musí být vidět na vzdálenost nejméně 300 m v noci bez atmosférických poruch a nesmí oslňovat. Barva obrysového světla musí být bílá. Obrysová světla nesmějí být vzdálena svým vnějším okrajem činné svítící plochy více než 400 mm od roviny vymezující největší šířku vozidla. Přitom vzdálenost vnitřních okrajů činných svítících ploch nesmí být menší než 600 mm. Obrysové světlo může být sloučeno s kterýmkoli jiným světlem svítícím dopředu, pokud jeho vnější okraj činné svítící plochy není vzdálen více než 400 mm od roviny vymezující největší šířku vozidla; může být skupinové s kterýmkoli světlem svítícím dopředu. Obrysová světla musí být umístěna co nejblíže k přednímu obrysu vozidla, ne níže než 400 mm svým nejnižším okrajem činné svítící plochy a ne výše než 1,5 m svým nejvyšším okrajem činné svítící plochy nad rovinou vozovky. Současně s obrysovými světly se musí rozsvítit světla koncová. Činnost obrysových světel vozidel širších než 800 mm, jejichž technická způsobilost bude schválena po 1. 1. 1977 - s výjimkou zvláštních motorových vozidel uvedených v části třetí - musí být návěštěna zeleným kontrolním světlem v zorném poli řidiče; návěštění kontrolním světlem se nevyžaduje, rozsvítí-li se současně s předními obrysovými světly osvětlení přístrojové desky.

(2) Přípojná vozidla, jejichž boční obrys je vzdálen více než 400 mm od vnějšího okraje činné svítící plochy obrysového světla tažného vozidla nebo jejichž boční obrys přesahuje o více než 100 mm boční obrys tažného vozidla, anebo jejichž šířka je větší než 1,6 m, musí být rovněž vybavena dvěma obrysovými světly umístěnými co nejblíže k přednímu obrysu vozidla. Vnější okraj svítící činné plochy obrysového světla nesmí být vzdálen od roviny vymezující největší šířku vozidla více než 150 mm; výška světel nad vozovkou musí odpovídat ustanovení o výšce obrysových světel tažného vozidla.

(3) U vozidel se šířkou větší než 2,35 m, výškou větší než 2,5 m a délkou u motorových vozidel větší než 8 m a u přípojných vozidel větší než 6 m lze používat světel (bočních a střešních), která musí svítit dopředu světlem barvy bílé a dozadu světlem barvy červené. Boční doplňková světla musí být umístěna v zadní polovině vozidla co nejblíže k jeho bočnímu obrysu a ve výši nad vozovkou v rozsahu 400-1500 mm; střešní doplňková obrysová světla musí být umístěna co nejblíže k přednímu hornímu nebo zadnímu hornímu a co nejblíže k bočnímu obrysu vozidla. Boční a střešní doplňková světla musí svítit současně s obrysovými a koncovými světly.

(4) Postranní vozíky k jednostopým motorovým vozidlům musí být vybaveny jedním bílým obrysovým světlem umístěným na vnější straně postranního vozíku vnějším okrajem činné svítící plochy nejvýše 150 mm od roviny vymezující největší šířku vozidla a ne níže než 400 mm spodním okrajem činné svítící plochy nad rovinou vozovky.

(5) K světelnému vyznačení bočních obrysů vozidel při stání a parkování může být použito obrysových a koncových světel, která svítí buď všechna, nebo alespoň na straně přivrácené ke středu vozovky. K témuž účelu může být použito zvláštních parkovacích světel uvedených v odstavci 6 nebo jejich kombinace s obrysovými a koncovými světly.

(6) Osobní automobily bez přívěsu a ostatní motorová vozidla, jejichž délka nepřesahuje 6 m a šířka 2 m - s výjimkou jednostopých motorových vozidel - mohou mít k světelnému vyznačení bočních obrysů při stání a parkování dvě samostatná parkovací světla, umístěná symetricky k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla; jejich výška nad rovinou vozovky musí odpovídat odstavci 1. Tato světla musí být u stojícího vozidla v činnosti buď současně, nebo alespoň jedno na straně přivrácené ke středu vozovky. Jednostopá motorová vozidla mohou mít k světelnému vyznačení při stání jedno samostatné parkovací světlo, které musí být umístěno v podélné svislé rovině souměrnosti vozidla tak, aby bylo viditelné zepředu i zezadu. Parkovací světlo musí svítit dopředu světlem barvy bílé a dozadu světlem barvy červené. Se samostatnými parkovacími světly nemusí svítit žádné jiné osvětlovací zařízení vozidla.

(7) Svítivost obrysových světel, bílých doplňkových světel a bílého parkovacího světla v referenční ose musí být v rozsahu od 4 do 60 cd, svítivost červeného parkovacího světla a červených doplňkových obrysových světel v referenční ose v rozsahu od 2 do 12 cd.¹³⁹)

(8) Ustanovení odstavce 7 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 47

Koncová světla, zařízení pro osvětlení zadní státní poznávací značky a osvětlení směrových tabulek

(1) Každé motorové vozidlo - s výjimkou jednostopých bez postranního vozíku - a každé přípojné vozidlo musí být pro světelné vyznačení svých zadních obrysů opatřeno dvěma koncovými světly. Jednostopá motorová vozidla bez postranního vozíku a přípojná vozidla za ně, jejichž šířka nepřesahuje 800 mm, musí být opatřena jedním koncovým světlem umístěným v podélné svislé rovině souměrnosti vozidla. Barva koncového světla musí být červená. Světla musí být vidět na vzdálenost nejméně 300 m v noci bez atmosférických poruch a nesmějí oslňovat. Vnější okraje činných svítících ploch koncových světel musí být umístěny nejdále 400 mm od rovin vymezujících největší šířku vozidla. Koncová světla musí být umístěna nejméně 400 mm svým dolním okrajem činné svítící plochy a nejvýše 1,5 m horním okrajem činné svítící plochy nad rovinou vozovky. Postranní vozíky k jednostopým motorovým vozidlům musí být vybaveny koncovým světlem umístěným vnějším okrajem činné svítící plochy nejdále 150 mm od roviny vymezující největší šířku vozidla a ne níže než 400 mm spodním okrajem činné svítící plochy nad rovinou vozovky.

(2) Koncové světlo může být buď samostatné, nebo sdruženo ve svítilně s osvětlením zadní státní poznávací značky, nebo sloučeno s brzdovým světlem a přitom popřípadě sdruženo i s osvětlením zadní státní poznávací značky.

(3) Koncová světla musí svítit současně se světly obrysovými a se světlem pro osvětlení státní poznávací značky.

(4) Svítivost koncového světla v referenční ose musí být v rozsahu od 2 do 12 cd.¹⁴⁰)

(5) Každé motorové a přípojné vozidlo musí mít zařízení pro osvětlení zadní státní poznávací značky, pokud je tato pro vozidlo povinná. Toto zařízení musí zajišťovat její čitelnost ze vzdálenosti nejméně 25 m od zadního obrysu vozidla. Barva světla pro osvětlení musí být bílá.

(6) Přední a postranní směrové tabulky na vozidlech pro hromadnou přepravu osob musí být osvětleny dopadajícím nebo průchozím světlem bílé nebo slabě žluté barvy tak, aby hlavní údaj byl čitelný zepředu nebo ze strany alespoň ze vzdálenosti 20 m od vozidla; světlo nesmí oslňovat ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Osvětlení směrových tabulek musí mít zvláštní spínač a jeho zapínání nesmí být vázáno na ostatní světla vozidla. Jas směrových tabulek, vzniklý jejich osvětlením, musí být v každém místě jejich osvětlené plochy nejméně 2 nt (cd.m^-2).¹⁴⁰)

(7) Ustanovení odstavců 2 a 4 až 6 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 48

Brzdová světla

(1) Každé motorové i přípojné vozidlo s nejvyšší konstrukční rychlostí větší než 20 km/h musí být opatřeno vzadu dvěma brzdovými světly, jednostopá motorová vozidla bez postranního vozíku a přípojná vozidla za ně, jejichž šířka je menší než 800 mm, musí být opatřena jedním brzdovým světlem; postranní vozíky jednostopých motorových vozidel musí být rovněž opatřeny jedním brzdovým světlem. Barva brzdového světla musí být červená. Brzdové světlo musí být umístěno co nejblíže k rovině vymezující vzadu největší délku vozidla, v blízkosti koncového světla, ne dále než 300 mm od něho a ne níže než 400 mm svým spodním okrajem činné svítící plochy a ne výše než 1,5 m horním okrajem činné svítící plochy nad rovinou vozovky. Intenzita brzdového světla musí být znatelně větší než intenzita světla koncového. Brzdová světla musí být zřetelně viditelná při slunečním svitu dopadajícím na toto světelné zařízení nejméně na vzdálenost 30 m, v noci bez atmosférických poruch na vzdálenost nejméně 300 m.

(2) Svítivost brzdového světla v referenční ose musí být v rozsahu¹⁴¹)

1. - při jedné hladině svítivosti od 40 do 100 cd,
2. - při dvou hladinách svítivosti
3. - ve dne od 130 do 520 cd,
4. - v noci od 30 do 80 cd.

(3) Brzdové světlo, jak u jednotlivého vozidla, tak i u všech vozidel soupravy se musí, jsou-li zapojena zařízení předepsaná pro jízdu, rozsvítit současně

1. a) s použitím ovládacího orgánu provozního brzdění a
2. b) s použitím ovládacího orgánu nouzového brzdění, pokud tento orgán je oddělen od ovládacího orgánu pro brzdění parkovací.

(4) Ustanovení odstavců 2 a 3 písm. b) neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972. Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro jednostopá motorová vozidla o objemu válců motoru nepřevyšujícím 50 cm³.

§ 49

Směrová světla

(1) Každé motorové i přípojné vozidlo musí být vybaveno směrovými světly, která musí být umístěna a provedena tak, aby řidiči i ostatní účastníci silničního provozu mohli bezpečně a včas postřehnout zamýšlenou změnu směru jízdy vozidla. Používání vysouvacích ramen je zakázáno.

(2) Směrová světla musí být zřetelně viditelná při slunečním svitu dopadajícím na toto světelné zařízení nejméně na vzdálenost 30 m, v noci bez atmosférických poruch na vzdálenost 300 m. Směrová světla musí svítit přerušovaným oranžovým světlem (autožluť). Směrové světlo smí být pouze v samostatné nebo skupinové svítilně.

(3) Směrová světla musí mít:

1. a) jednostopá motorová vozidla
   1. - buď symetricky po jednom na levé i pravé straně svislé podélné roviny souměrnosti vozidla - boční svítilny - umístěném co nejblíže k rovině vymezující největší šířku vozidla, pokud je zajištěna viditelnost této svítilny zezadu i z příslušné strany,
   2. - nebo symetricky po dvou na levé i pravé straně svislé podélné roviny souměrnosti vozidla; tato světla musí být na každé straně vozidla umístěna tak, aby jedno bylo v první třetině délky vozidla - čelně boční svítilna - a druhé co nejvíce vzadu - zadně boční svítilna;

1. b) dvoustopá a třístopá motorová vozidla - s výjimkou tahačů přívěsů a návěsů -
   1. ba) o délce menší než 4 m a šířce menší než 1,6 m
   2. - buď symetricky po jednom na levé i pravé straně svislé podélné roviny souměrnosti vozidla - boční svítilna kategorie 3 - umístěném co nejblíže k rovině vymezující největší šířku vozidla,
   3. - nebo podle písmen bb) nebo c);
      1. bb) o délce nejméně 4 m, avšak menší než 6 m
   1. - buď symetricky po dvou na levé i pravé straně svislé podélné roviny souměrnosti vozidla, z nichž jedno musí být umístěno co nejvíce vpředu - čelní svítilna kategorie 1 - druhé co nejvíce vzadu - zadní svítilna kategorie 2a nebo 2b,
   2. - nebo podle písmene c);

1. c) dvoustopá motorová vozidla o délce nejméně 6 m a tahače přívěsů a návěsů
   1. - buď symetricky po třech na levé i pravé straně svislé podélné roviny souměrnosti vozidla, z nichž jedno musí být umístěno co nejvíce vpředu - čelní svítilna kategorie 1 - druhé na boku v přední třetině délky vozidla, nejdále však 1,8 m od roviny vymezující vpředu největší délku vozidla - boční svítilna kategorie 5¹⁴²) - a třetí světlo co nejvíce vzadu - zadní svítilna kategorie 2a nebo 2b,
   2. - nebo symetricky po dvou na levé i pravé straně svislé podélné roviny souměrnosti vozidla; tato světla musí být na každé straně vozidla umístěna tak, aby jedno bylo v první třetině délky vozidla, nejdále však 1,8 m od roviny vymezující vpředu největší délku vozidla - čelně boční svítilna kategorie 4 - a druhé co nejvíce vzadu - zadní svítilna kategorie 2a nebo 2b;

1. d) dvoustopá přípojná vozidla symetricky po jednom na levé a na pravé straně svislé podélné roviny souměrnosti vozidla - co nejvíce vzadu - zadní svítilna kategorie 2a nebo 2b.

(4) Směrová světla musí být umístěna co nejblíže, ne dále než 400 mm od roviny vymezující největší šířku vozidla; vzdálenosti vnitřních bodů činných svítících ploch nesmějí být menší

1. a) u jednostopých motorových vozidel než
   1. - 560 mm při použití bočních svítilen,
   2. - 240 mm při použití čelně bočních svítilen,
   3. - 140 mm při použití zadně bočních svítilen;

1. b) u ostatních vozidel než 600 mm.

Směrová světla nesmějí být nad vozovkou svým horním okrajem činné svítící plochy výše než 1,5 m, svým spodním okrajem činné svítící plochy níže než 400 mm u kategorie 1 a 2 a níže než 500 mm u kategorie 3, 4 a 5

(5) Svítivost směrových světel v referenční ose musí být v rozsahu:

1. - při jedné hladině svítivosti a svítilen

   kategorie 1 - od 175 do 700 cd,

   kategorie 2a - od 50 do 200 cd,

   kategorie 3 - dopředu od 175 do 700 cd, dozadu od 50 do 200 cd,

   kategorie 4 - dopředu od 175 do 700 cd, dozadu od 0,3 do 200 cd,

   kategorie 5 - od 0,3 do 200 cd,

1. - při dvou hladinách svítivosti u svítilen

   kategorie 2b - ve dne od 175 do 700 cd, v noci od 40 do 120 cd.

(6) Přerušování směrového světla musí mít kmitočet 60-120 cyklů za 1 minutu; poprvé se musí rozsvítit nejpozději za 1 s po zapnutí a zhasnout za 1,5 s po vypnutí. Trvání světelného toku musí být mezi 40-80 % doby cyklu, aby účinek směrového světla byl zřetelně a dostatečně vnímatelný (ověřuje se při zkušebním napětí).

(7) Jednotlivá směrová světla, popřípadě svítilny nebo jejich díly smějí být nahrazovány zásadně jen světly typu stanoveného výrobcem a montovány podle návodu, který musí být k náhradním svítilnám přikládán.

(8) Vozidlo může být vybaveno zvláštním zařízením - spínačem - umožňujícím výstražnou funkci všech směrových světel obou stran motorového i přípojného vozidla nezávisle na zapnutí zapalování; přitom směrová světla musí svítit za podmínek stanovených v odstavcích 6 a 9. Výstražná činnost směrových světel musí být návěštěna buď zvláštním kontrolním přerušovaným světlem barvy červené nebo současným svícením obou kontrolních zelených světel, určených jinak k oddělené kontrole činnosti směrových světel levých i pravých.

(9) Směrová světla musí být možno uvést v činnost nezávisle na ostatním vnějším osvětlení vozidla. Činnost směrových světel musí být řidiči jasně a zřetelně signalizována opticky nebo akusticky, s výjimkou případů, kdy je zajištěna řidiči viditelnost alespoň jednoho ze směrových světel na každé straně vozidla, a to za podmínky, že činnost jednotlivých směrových světel není řízena oddělenými přerušovači světel a že vozidlo není určeno k tažení přívěsů, které musí být opatřeny směrovými světly. Je-li uvedené kontrolní zařízení optické, musí být jím vyzařované světlo barvy zelené; světlo samotné musí být přerušované s kmitočtem odpovídajícím kmitočtu samočinných směrových světel. Akustické kontrolní zařízení musí být umístěno ve vozidle, aby zaručovalo řidiči bezpečnou slyšitelnost signálů. Při poruše funkce některého světelného zdroje soustavy směrových světel - s výjimkou svítilen kategorie 5 - musí být řidiči tato porucha zřetelně signalizována (výraznou změnou kmitočtu, zhasnutím, trvalým svícením bez přerušování kontrolního optického signálu, obdobnými změnami akustického signálu apod.).

(10) Ustanovení odstavců 2 až 6 a 9 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

(11) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro

1. a) jednostopá motorová vozidla s objemem válců motoru nepřevyšujícím 50 cm³,
2. b) jednostopá motorová vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972,
3. c) přípojná vozidla o šířce nejvýše 800 mm, pokud nezabraňují ve viditelnosti směrových světel tažného vozidla,
4. d) dvou- i vícestopá motorová vozidla bez uzavřené karosérie nebo budky řidiče nebo jinak krytého místa řidiče nebo obsluhy, s nejvyšší konstrukční rychlostí do 8 km/h.