Branný zákon

§ 4.

Obsah branné povinnosti.

Branná povinnost záleží v povinnosti

1. a) odvodní (§ 10),
2. b) služební (§ 20),
3. c) k zvláštní službě (§ 41),
4. d) k osobním úkonům pro potřeby branné moci (§ 45).

§ 5.

Osobní rozsah branné povinnosti.

(1) Branné povinnosti podléhají v mezích ustanovení odstavce 2 občané Československé republiky, vyjímajíc ty, kteří požívají na jejím území práva exteritoriality.

(2) Branná povinnost vzniká 1. lednem roku, v němž občan dovrší 17 let, byla-li však převzata dobrovolně (§ 6, odst. 1), dnem převzetí. Trvá do 31. prosince roku, v němž občan dovrší 60 let. Osoby starší mají brannou povinnost jen, konají-li činnou službu v době mimořádných opatření (§ 46, odst. 4) nebo byla-li jim na jejich žádost doba trvání branné povinnosti prodloužena (§ 22, odst. 3).

(3) Ženy mají odvodní a služební povinnost zpravidla jen v době mimořádných opatření, pokud ji nepřevzaly dobrovolně. Z naléhavých důvodů, zejména není-li počet žen, které dobrovolně vstoupí do vojska, dostatečný, může však vláda nařízením stanovit, že ženy mají odvodní a služební povinnost i mimo dobu mimořádných opatření.

§ 6.

Dobrovolné převzetí a rozšíření branné povinnosti.

(1) Osoby, které nepodléhají branné povinnosti, mohou počínajíc 1. lednem roku, v němž dovrší 17 let, za branné pohotovosti státu (§ 57 zákona o obraně státu) bez ohledu na věk, se svolením potřebným podle tohoto zákona dobrovolně převzít brannou povinnost, jsou-li u nich splněny podmínky stanovené tímto zákonem a předpisy vydanými k jeho provedení.

(2) Osoby podléhající branné povinnosti mohou za podmínek uvedených v odstavci 1 převzít dobrovolně plnění těch způsobů branné povinnosti, které by jinak od nich nebylo lze požadovat, a může jim být na jejich žádost prodloužena doba trvání branné povinnosti, která by jinak zanikla.

(3) Služební povinnost lze dobrovolně převzít zásadně jen v celém jejím rozsahu. Předem mohou však tuto povinnost omezit

1. a) příslušníci cizích států,
2. b) občané Československé republiky za branné pohotovosti státu na dobu války, nejde-li o muže, kteří mají ještě pravidelnou odvodní povinnost (§ 11) nebo kterým tato povinnost ještě nevznikla.

§ 7.

Úlevy v plnění branné povinnosti.

Vláda stanoví nařízením, jaké úlevy v plnění branné povinnosti příslušejí občanům Československé republiky, kteří dlí trvale v cizině.

§ 8.

Zhodnocení výkonu branné povinnosti.

(1) Předpokladem zastávání jakýchkoli veřejných služeb a funkcí je řádné splnění veškerých povinností, které dotčené osobě tento zákon ukládá podle jejího věku.

(2) Tam, kde pro posouzení platových, mzdových nebo jakýchkoli jiných nároků, plynoucích ze služebního (pracovního) poměru, rozhoduje doba strávená v dotčeném zaměstnání nebo povolání, započítává se do té doby doba, po kterou dotčená osoba konala vojenskou činnou službu, při čemž zvláštní předpisy stanoví, jakým způsobem se započítává vojenská činná služba ve veřejných a jim na roveň postavených službách, jakož i ve svobodných povoláních a živnostech, zejména pokud jde o zvýšení platu, o podmínky pro povýšení, povolení k samostatnému provozování svobodného povolání nebo pro získání průkazu způsobilosti, jakož i do doby rozhodné pro rozsah nároků na dovolenou na zotavenou. Ujednání uzavřená mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, která odporují ustanovením první věty, jsou právně neúčinná.

§ 9.

Následky nesplnění branné povinnosti.

Osoby, které byly právoplatně odsouzeny podle vojenského trestního zákona pro zločin zběhnutí nebo sebepoškození nebo podle tohoto zákona pro soudně trestný čin, nesmějí zastávat veřejné funkce, ani nesmějí být přijaty do veřejných služeb, dokud jejich odsouzení nebylo zahlazeno. Byly-li přesto přijaty do veřejných služeb, musí být ihned propuštěny, jakmile se zjistí právoplatné odsouzení uvedené v předchozí větě.

§ 10.

Obsah a vznik odvodní povinnosti.

(1) Odvodní povinnost záleží v povinnosti podrobit se úřednímu řízení, jehož účelem je rozhodnout o povinnosti k vojenské činné službě. Vzniká buď ze zákona jako odvodní povinnost (§ 11) nebo mimořádná (§ 12) nebo projevem vůle jako odvodní povinnost dobrovolná (§ 13).

(2) Odvodní povinnost obsahuje povinnost dostavit se k odvodu (§ 15), po případě k přezkoušení (§ 18 ), a podrobit se předepsanému řízení, počítajíc v to potřebné lékařské, po případě i nemocniční vyšetření, jakož i vyšetření zvláštních osobních schopností a vlastností dotčené osoby (výběrové vyšetření).

(3) Vláda stanoví nařízením, které tělesné nebo duševní vady činí osobu podléhající odvodní povinnosti naprosto neschopnou k vojenské činné službě a jakým způsobem splní odvodní povinnost osoby stižené těmito vadami, zejména v kterých případech mohou být zproštěny povinnosti dostavit se k obvodu.

(4) Osoby, které svou odvodní povinnost nesplnily, mohou být k odvodu předvedeny.

§ 11.

Pravidelná odvodní povinnost.

(1) Pravidelná odvodní povinnost vzniká s výhradou ustanovení odstavce 4 mužům 1. ledna roku, v němž dovrší 19 let, nejsou-li již vojenskými osobami na podkladě mimořádného nebo dobrovolného odvodu. Pravidelná odvodní povinnost trvá, nejde-li o některý z případů uvedených v odstavci 3 nebo 4 nebo o přezkoušení (§ 18), do konce odvodního řízení, jemuž se osoba této povinnosti podléhající podrobila v roce, v němž dovršila 20 let, nezanikla-li vydáním konečného odvodního rozhodnutí (§ 15, odst. 3) již dříve.

(2) Stanovila-li vláda nařízením podle § 5, odst. 3 odvodní a služební povinnost, vztahuje se ustanovení odstavce 1 i na ženy.

(3) Občané, kteří v době stanovené v odstavci 1 pro trvání pravidelné odvodní povinnosti nesplnili z jakýchkoli důvodů tuto povinnost, podléhají jí až do vydání konečného odvodního rozhodnutí, nejdéle však do 31. prosince roku, v němž dovrší 60 let.

(4) Osoby, které nabyly československého občanství po dni stanoveném v odstavci 1 pro vznik pravidelné odvodní povinnosti, podléhají této povinnosti od doby nabytí tohoto občanství až do doby uvedené v odstavci 3.

§ 12.

Mimořádná odvodní povinnost.

Mimořádné odvodní povinnosti podléhají občané Československé republiky, kteří nejsou vojenskými osobami, za podmínek stanovených v § 49, odst. 1.

§ 13.

Dobrovolná odvodní povinnost.

Dobrovolné odvodní povinnosti podléhají osoby, kterým byl povolen dobrovolný vstup do vojska (§ 14).

§ 14.

Dobrovolný vstup do vojska.

(1) Do vojska dobrovolně vstoupí, kdo na sebe dobrovolně vezme služební povinnost, kterou by jinak neměl, bylo-li mu to na jeho žádost povoleno. Kdo chce dobrovolně převzít tuto povinnost, musí s výhradou ustanovení odstavce 2 na sebe vzít také povinnost podrobit se odvodu, které by jinak nepodléhal (dobrovolná odvodní povinnost). Dobrovolná služební povinnost vznikne, jen je-li dotčená osoba uznaná za schopnou k vojenské činné službě.

(2) Nastanou-li za branné pohotovosti státu mimořádné okolnosti, které znemožňují provedení odvodu, lze dobrovolně vstoupit do vojska i bez odvodu. Osoby, které takto do vojska vstoupily, se pokládají za odvedené dnem nastoupení vojenské činné služby. Podrobnosti stanoví ministerstvo národní obrany služebním předpisem.

(3) O náležitostech a závaznosti žádostí o dobrovolný vstup do vojska platí obecná ustanovení občanského práva o projevu vůle, pokud tento zákon nebo nařízení vydané vládou k jeho provedení nestanoví další podmínky.

(4) Vláda stanoví nařízením, za jakých podmínek lze povolení k dobrovolnému vstupu do vojska udělit, a upraví řízení o žádostech za takové povolení. Cizím státním příslušníkům povoluje dobrovolný vstup do vojska president republiky.

§ 15.

Odvody.

(1) Odvod je úřední řízení, jehož účelem je zjistit tělesnou a duševní způsobilost brance k vojenské činné službě a podle toho rozhodnout o povinnosti k této službě. Branec je osoba, která má odvodní povinnost. Rozhodnutí, že branec je povinen vojenskou činnou službou (odveden), nazývá se odvedením.

(2) Odvody jsou pravidelné, mimořádné nebo dobrovolné.

(3) Pravidelné a mimořádné odvody provádějí odvodní komise, jejichž členem je aspoň jeden zástupce národního výboru, při čemž odvodní rozhodnutí činí zástupce vojenské správy. Dobrovolné odvody provádějí vojenské odvodní komise. Proti odvodnímu rozhodnutí, že branec je nebo není odveden (konečné odvodní rozhodnutí) nebo že se má dostavit k odvodu v další odvodní třídě (odvod odročen), není opravného prostředku.

(4) Vláda stanoví nařízením, jak se zřizují odvodní komise, jak jsou složeny a jak se provádějí odvody, a upraví jím odvodní řízení.

§ 16.

Pravidelné odvody.

(1) Pravidelnému odvodu se podrobují osoby podléhající pravidelné odvodní povinnosti.

(2) Pravidelné odvody se konají jako hlavní nebo dodatečné. Hlavní odvody se konají každoročně v době od 1. března do 31. května, nestanoví-li ministerstvo národní obrany vyhláškou v Úředním listě jinak. Dodatečné odvody se konají podle potřeby.

(3) Branci narození v témže roce tvoří odvodní třídu. Podle roku narození označují se tyto třídy jako první nebo druhá. K pravidelným odvodům se povolávají každoročně obě odvodní třídy. Osoby, které se nepodrobily odvodu ve věku, v němž patřily do první odvodní třídy, podrobí se mu najednou za obě třídy.

§ 17.

Mimořádné a dobrovolné odvody.

(1) Mimořádným odvodům se podrobují osoby podléhající mimořádné odvodní povinnosti. Není-li možno pro mimořádné okolnosti provést takové odvody způsobem stanoveným tímto zákonem a nařízením vydaným vládou k jeho provedení, upraví způsob jejich provedení ministerstvo národní obrany se zřetelem k daným okolnostem.

(2) Dobrovolným odvodům se podrobují osoby, kterým byl povolen dobrovolný vstup do vojska. Dobrovolné odvody se konají podle potřeby.

§ 18.

Přezkoušení.

(1) Je-li odůvodněna domněnka, že konečné odvodní rozhodnutí, podle něhož branec nebyl odveden, je nesprávné, přezkouší je přezkoušecí komise (přezkoušení).

(2) Přezkoušení je přípustné jen do tří let po 31. prosinci roku,v němž došlo k odvodnímu rozhodnutí. Bylo-li však toto rozhodnutí způsobeno činem, který zakládá skutkovou podstatu soudně trestného činu, lze přezkoušení provést kdykoliv.

(3) Vláda stanoví nařízením, jak se zřizují přezkoušecí komise a jak jsou složeny, kdo přezkoušení nařizuje a za jakých podmínek a jakým způsobem se přezkoušení provádí, a upraví řízení před přezkoušecími komisemi.

(4) Proti rozhodnutí přezkoušecích komisí není opravného prostředku.

§ 19.

Náklady spojené s odvodem a přezkoušením.

(1) Činí-li vzdálenost odvodního místa od místa brancova pobytu více než 6 km, hradí stát výdaje za jeho dopravu k odvodu a zpět. Branci se tu hradí při použití veřejných hromadných dopravních prostředků jízdné v nejnižší třídě.

(2) Osoba, která se nedostavila bez vážného omluvného důvodu k přezkoušení, je povinna nahradit náklady za zmařené přezkoušení. Je-li při odeslání některé osoby do vojenské nemocnice nutný doprovod pro její odpor nebo pro podezření z útěku, hradí náklady za doprovod dotčená osoba.

(3) Vláda stanoví nařízením,

1. a) jakým způsobem se hradí náklady spojené s odvodem,
2. b) které z výdajů spojených se zjišťováním tělesné a duševní způsobilosti v nemocnicích, po případě s výběrovým vyšetřením a přezkoušením se hradí dotčeným osobám, v jakém rozsahu a jakým způsobem.