Branný zákon

§ 51.

Ohlašovací povinnost a vojenská evidence

(1) Branci, vojáci mimo činnou službu a osoby, jež byly určeny k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil nebo k zvláštní službě a byly o tomto svém určení uvědoměny, jsou povinni hlásit skutečnosti důležité pro vojenskou evidenci. Vláda stanoví nařízením podrobnosti, zejména v jakých lhůtách, u kterých orgánů a jakým způsobem se ohlašovací povinnost plní.

(2) Vláda stanoví nařízením povinnosti výkonných orgánů místních národních výborů, jiných orgánů a organisací k vedení vojenské evidence.

§ 52.

O povolávání.

(1) Osoby, které byly povolány k vojenské činné službě, k zvláštní službě, k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil nebo k zjištění neschopnosti k vojenské činné službě nebo nezpůsobilosti k zvláštní službě nebo k osobním úkonům, jsou povinny povolání uposlechnout.

(2) Povolání se provádí povolávacím rozkazem. Druhy a způsoby povolávacích rozkazů, jakož i postup při jejich vydávání a doručování stanoví vláda nařízením.

(3) Povolaným osobám hradí stát jízdné z místa trvalého pobytu do místa nastoupení, osobám propuštěným jízdné z místa propuštění do místa budoucího trvalého pobytu; podrobnosti stanoví vláda nařízením.

(4) Osoby, které opominuly hlášení předepsané zvláštními předpisy (§ 51, odst. 2) nebo jinak zavinily, že jim povolávací rozkaz nemohl být včas doručen, odpovídají za nenastoupení vojenské činné služby stejně, jako kdyby bývaly povolávací rozkaz dostaly do vlastních rukou. Ustanovení předchozí věty platí i o osobách určených k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil nebo k zvláštní službě a o osobách, u nichž má být zjištěna neschopnost k vojenské činné službě nebo nezpůsobilost k zvláštní službě nebo k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil.

§ 53.

Vojenské průkazy.

Vláda stanoví nařízením, jaké průkazy se vydávají brancům a vojákům, a určí podrobnosti o jejich používání.

§ 55.

Cestování do ciziny a vystěhování.

(1) Osoby, které podléhají branné povinnosti a nesplnily ještě pravidelnou odvodní povinnost, odvedenci, vojáci v činné službě nebo na trvalé dovolené a vojáci v záloze, kteří jsou ještě povinni vojenským cvičením, potřebují k cestování do ciziny povolení vojenské správy.

(2) Muži podléhající branné povinnosti a ženy, které jsou vojákyněmi nebo které podléhají odvodní a služební povinnosti podle § 5, odst. 3, potřebují k vystěhování povolení vojenské správy. Za branné pohotovosti státu potřebují toto povolení všechny ženy podléhající branné povinnosti. Vláda stanoví nařízením, jakým způsobem a za jakých podmínek se povolení uděluje, a upraví příslušné řízení.

§ 56.

Vstup do cizích vojenských služeb.

(1) Občané Československé republiky smějí vstoupit do cizích vojenských služeb jen s povolením presidenta republiky. Osoba, které bylo uděleno toto povolení, je po dobu, po niž vykonává službu v armádě cizího státu, osvobozena od plnění branné povinnosti v ozbrojených silách Československé republiky. Po skončení výkonu této služby podléhá branné povinnosti odpovídající jejímu věku.

(2) Povolení udělené podle odstavce 1 může president republiky kdykoli odvolat. Pozbývá platnosti též, octne-li se stát, do jehož vojenských služeb občan vstoupil, ve válečném stavu s Československou republikou nebo se státem, který je spojencem Československé republiky.

(3) Podrobnosti stanoví vláda nařízením.

§ 57.

Opominutí předepsaného hlášení a nedostavení se k zjištění neschopnosti nebo nezpůsobilosti.

Kdo opomine se hlásit podle § 51, odst. 1 nebo kdo se nedostaví k zjištění neschopnosti k vojenské činné službě nebo nezpůsobilosti k zvláštní službě nebo k osobním úkonům, ke kterému byl povolán (§ 52, odst. 1), bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, pro správní přestupek pokutou do 5000 Kčs.

§ 58.

Sňatky bez povolení.

Kdo uzavře sňatek bez povolení podle § 54, odst. 1 nebo kdo vyláká takové povolení nepravdivými údaji, bude potrestán, nepodléhá-li pro tento čin vojenské soudní pravomoci, pro správní přestupek pokutou do 10.000 Kčs.

§ 59.

Nedovolený vstup do cizích vojenských služeb.

Kdo bez povolení vstoupí do cizích vojenských služeb nebo v nich setrvá, ačkoliv udělené povolení bylo odvoláno nebo pozbylo platnosti, bude potrestán pro zločin žalářem od 1 roku do 5 let, a je-li viník vojákem, nebo za okolností zvláště přitěžujících, těžkým žalářem od 5 do 20 let. Byly-li spáchaným zločinem ohroženy důležité veřejné zájmy, vysloví soud částečné nebo úplné propadnutí jmění.

§ 60.

Zameškání odvodu, přezkoušení a nemocničního nebo výběrového vyšetření.

Kdo se úmyslně nebo z nedbalosti nedostaví včas k odvodu, k přezkoušení nebo k nemocničnímu nebo výběrovému vyšetření, bude potrestán pro správní přestupek pokutou do 15.000 Kčs; dopustí-li se pachatel takového činu za branné pohotovosti státu, bude potrestán soudem pro přestupek vězením od 8 dnů do 1 měsíce.

§ 61.

Úmyslné nesplnění odvodní povinnosti.

Kdo se nedostaví k odvodu, k přezkoušení nebo k nemocničnímu nebo výběrovému vyšetření v úmyslu, aby tím splnění své odvodní povinnosti oddálil nebo zmařil, bude potrestán soudem pro přestupek vězením od 1 do 3 měsíců, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 250 do 15.000 Kčs; dopustí-li se pachatel takového činu za branné pohotovosti státu, bude potrestán pro přečin tuhým vězením od 3 měsíců do 1 roku, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 500 do 50.000 Kčs.

§ 62.

Uprchnutí před odvodem.

Kdo opustí státní území v úmyslu, aby tím zmařil nebo oddálil splnění své odvodní povinnosti, nebo kdo v témže úmyslu dlí mimo toto území, bude potrestán pro přečin tuhým vězením od 6 měsíců do 2 let, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 500 do 50.000 Kčs; dopustí-li se pachatel takového činu za branné pohotovosti státu, bude potrestán pro zločin žalářem od 1 roku do 5 let, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 1000 do 100.000 Kčs.

§ 63.

Obcházení branné povinnosti.

(1) Kdo se dopustí pletich, aby se on sám nebo někdo jiný vyhnul plnění odvodní povinnosti, základní nebo náhradní službě, bude potrestán pro přečin tuhým vězením od 6 měsíců do 2 let. Stejně bude potrestán, kdo se dopustí pletich, aby se on sám nebo někdo jiný vyhnul mimořádné nebo zvláštní službě v době mimořádných opatření mimo dobu branné pohotovosti státu.

(2) Kdo se dopustí pletich, aby dosáhl jinakých úlev v plnění branné povinnosti, zejména určení k náhradní službě nebo vůbec zkrácení základní nebo náhradní služby nebo vojenského cvičení, bude potrestán soudem pro přestupek vězením od 1 do 6 měsíců.

(3) Kdo se dopustí pletich, aby se on sám nebo někdo jiný trvale nebo dočasně vyhnul vojenské činné službě nebo zvláštní službě za branné pohotovosti státu, bude potrestán pro zločin žalářem od 1 roku do 5 let.

(4) Vedle trestů na svobodě stanovených v odstavcích 1 a 2 lze uložit trest na penězích, a to při činech podle odstavce 1 od 500 do 50.000 Kčs, při činech podle odstavce 2 od 250 do 15.000 Kčs; v případě uvedeném v odstavci 3 může soud vyslovit v závažných případech, zejména při častějším opakování, částečné nebo úplné propadnutí jmění. Vždy propadá to, co bylo poskytnuto za tím účelem, aby bylo dosaženo nebo umožněno obcházení branné povinnosti, i když nelze z jakéhokoli důvodu trestně stíhat toho, kdo přijal poskytnuté plnění.

§ 64.

Poškození na těle nebo na zdraví.

(1) Kdo něco podnikne v úmyslu, aby dosáhl toho, aby se on sám nebo někdo jiný stal trvale nebo dočasně tělesně nebo duševně nezpůsobilým nebo méně způsobilým k plnění branné povinnosti, bude potrestán pro přečin tuhým vězením od 6 měsíců do 3 let, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 1000 do 100.000 Kčs; dopustí-li se pachatel takového činu za branné pohotovosti státu, bude potrestán pro zločin žalářem od 1 roku do 5 let, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 5000 do 150.000 Kčs.

(2) Soud vysloví propadnutí nástrojů a prostředků, jichž bylo použito při trestném činu spáchaném podle odstavce 1, jakož i toho, co bylo poskytnuto za tím účelem, aby bylo dosaženo toho, že se někdo stane tělesně nebo duševně nezpůsobilým. Dopustí-li se těchto činů lékař, lékárník, zubní technik nebo příslušník jiného povolání pečujícího o lidské zdraví, může soud vyslovit ztrátu práva provozovat samostatně toto povolání na čas nebo trvale.

§ 65.

Neuposlechnutí povolávacího rozkazu.

Kdo nenastoupí do 24 hodin po uplynutí lhůty stanovené povolávacím rozkazem

1. a) vojenské cvičení,
2. b) základní nebo náhradní službu nebo
3. c) mimořádnou nebo zvláštní službu za mimořádných opatření,

bude potrestán v případě uvedeném pod

písm. a) pro přečin tuhým vězením od 1 do 3 měsíců,

písm. b) pro přečin tuhým vězením od 3 měsíců do 1 roku, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 500 do 50.000 Kčs, za branné pohotovosti státu pro zločin žalářem od 1 roku do 5 let, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 5000 do 150.000 Kčs,

písm. c) pro přečin tuhým vězením od 6 měsíců do 2 let, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 1000 do 100.000 Kčs, za branné pohotovosti státu pro zločin žalářem od 1 roku do 5 let, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 5000 do 150.000 Kčs.

§ 66.

Nenastoupení vojenské činné služby bez zvláštního povolání a neuposlechnutí výzvy ke vstupu do vojenských služeb spojeneckého státu.

Kdo se po vyhlášení mobilisace nedostaví z ciziny neprodleně bez zvláštního povolání k nastoupení vojenské činné služby, jakož i kdo neuposlechne výzvy ke vstupu do vojenských služeb spojeneckého státu, je-li k tomu povinen podle § 48, odst. 1, bude potrestán pro přečin tuhým vězením od 6 měsíců do 3 let, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 5000 do 150.000 Kčs.

§ 67.

Nenastoupení k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil.

Kdo neuposlechne povolávacího rozkazu, aby nastoupil k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil (§ 45), bude potrestán soudem pro přestupek vězením od 14 dnů do 6 měsíců, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 500 do 50.000 Kčs.

§ 68.

Trestnost cizinců.

Cizinec, který se dopustil trestných činů uvedených v tomto zákoně, je trestný, i když čin byl spáchán v cizině.

§ 69.

Trestnost pokusů.

Pokus přečinů a soudních přestupků uvedených v tomto zákoně je trestný i na Slovensku.

§ 70.

Zvláštní ustanovení o správních přestupcích.

(1) Kdo předsevezme jednání směřující přímo ke spáchání správního přestupku uvedeného v tomto zákoně a čin nedokoná jen pro nemožnost nebo pro zevní překážku nebo náhodu, je trestně odpověden, jako kdyby byl čin dokonal.

(2) Kdo rozkazem, utvrzováním nebo poskytnutím pomoci úmyslně způsobí nebo usnadní spáchání správního přestupku uvedeného v tomto zákoně jinou osobou (pachatelem), je trestně odpověden stejně jako pachatel, i když pachatel nemůže být pro přestupek stíhán nebo odsouzen.

§ 71.

Promlčení.

(1) Promlčecí lhůta je u soudních a správních přestupků podle tohoto zákona 6 měsíců a u přečinů 3 roky.

(2) Promlčení počíná

1. a) v případech uvedených v §§ 57, 59 až 62 a 65 až 67 dnem, kdy protiprávní stav pominul;
2. b) v ostatních případech dnem spáchaného činu.

§ 72.

Ukládání trestů.

(1) U trestů uložených za trestné činy uvedené v tomto zákoně je zkrácení pod dolní hranici zákonné trestní sazby vyloučeno, byl-li čin spáchán za branné pohotovosti státu. Toto ustanovení neplatí pro mladistvé.

(2) Trest vězení uložený tímto zákonem za přestupky se vykonává na Slovensku jako trest uzamčení.

(3) U přečinů uvedených v §§ 61 až 64 je přeměna trestu na svobodě v trest na penězích vyloučena.

(4) Pro případ nedobytnosti pokut uvedených v §§ 57, 58 a 60 vyměří se náhradní trest vězení podle míry zavinění, a to za každých 500 Kčs uložené pokuty jeden den vězení.

(5) U trestných činů spáchaných za branné pohotovosti státu je vyměřit trest na svobodě podle sazeb stanovených pro dobu branné pohotovosti státu, i když dojde k odsouzení pachatele po skončení branné pohotovosti státu.

§ 73.

Poměr k jiným trestním zákonům.

(1) Stíhání pro správní přestupek nevylučuje stíhání soudem, naplňuje-li jednání též skutkovou podstatu soudně trestného činu.

(2) Podmíněné odsouzení je vyloučeno u zločinů uvedených v tomto zákoně, u přečinů uvedených v § 63, odst. 1 a v § 66 a u přestupku uvedeného v § 67 vůbec, a jde-li o některý z přečinů nebo přestupků uvedených v § 61, 62, § 63, odst. 2, § 64 nebo § 65, vyžaduje-li veřejný zájem výkon trestu. Toto ustanovení se nevztahuje na mladistvé.

(3) Trestné činy uvedené v §§ 62 až 64 se považují vždy za zvláště zavržitelné ve smyslu § 1, odst. 1 zákona ze dne 16. července 1931, č. 123 Sb., o státním vězení.

§ 74.

Příslušnost.

(1) Ustanovení této části platí jak pro občanské, tak pro vojáky.

(2) K trestnímu řízení o činech trestných podle §§ 65 až 67, po případě o zločinu zběhnutí jimi spáchaném jsou příslušné proti pachateli vojenské soudy. Nepodléhají-li spoluvinníci podle jiných zákonů vojenské soudní pravomoci, stíhají je občanské soudy.

§ 75.

Prováděcí předpisy.

Vláda vydá prováděcí předpisy k tomuto zákonu nařízením, které může vyhradit bližší úpravu některých věcí ve svých mezích služebním předpisům ministerstva národní obrany.

§ 76.

Příslušnost.

(1) Pokud tento zákon nebo předpisy vydané podle něho nestanoví jinak, jsou k vydávání rozhodnutí a opatření podle tohoto zákona příslušné v I. stolici okresní (městské, obvodní) vojenské správy a výkonné orgány okresních (městských, obvodních) národních výborů, v II. stolici krajské vojenské správy (městské vojenské správy jim na roveň postavené) a výkonné orgány krajských (ústředních) národních výborů. Sídla okresních (městských, obvodních) vojenských správ a krajských vojenských správ a obvody jejich působnosti stanoví ministerstvo národní obrany. Příslušnost vojenských útvarů ve věcech vojáků v činné službě upraví ministerstvo národní obrany a ministerstvo vnitra služebními předpisy.

(2) Pokud tento zákon nebo předpisy vydané podle něho nestanoví odchylky od obecných předpisů o řízení ve věcech správních, platí tyto předpisy.

(3) Soudy, prokuratura a orgány státní správy jsou v mezích své působnosti povinny spolupůsobit při provádění tohoto zákona a předpisů vydaných podle něho.

(4) Orgány ministerstva vnitra jsou v mezích své působnosti povinny vyhovět přímým dožádáním místních vojenských správ v případech, kdy je nebezpečí v prodlení, zejména ve věcech týkajících se zjišťování pobytu osob, které se nedostavily k zápisu nebo k odvodu, vojáků mimo činnou službu, kteří se nepřihlásili k pobytu, a vojáků, kteří nenastoupili činnou službu.

§ 77.

Osvobození od poplatků.

Podání, protokoly a vysvědčení potřebné k provedení tohoto zákona nebo předpisů vydaných podle něho jsou osvobozeny od poplatků a dávek.

§ 80.

Přechodná úprava služební povinnosti příslušníků Státní bezpečnosti a Veřejné bezpečnosti.

Ustanovení § 26, odst. 1 platí i pro příslušníky Státní bezpečnosti a Veřejné bezpečnosti, kteří nevykonali základní službu nebo vykonali jen její část a na které se vztahují ustanovení § 16, odst. 2 a 5 zákona ze dne 21. prosince 1948, č. 286 Sb., o národní bezpečnosti.

§ 81.

Důstojníci základní služby.

Vojáci mohou být v mezích organisační potřeby již za své základní služby jmenováni důstojníky základní služby až do hodnosti poručíka. Tito důstojníci mají nárok na služné jako důstojníci v záloze. Na jejich nároky na odpočivné a zaopatřovací platy se vztahují příslušné předpisy o důstojnících v záloze.

§ 82.

Započítání vojenské služby vykonané v některých ozbrojených sborech.

(1) Na odvody provedené na Slovensku v době od 15. března 1939 do 28. srpna 1944 se hledí, jako kdyby byly provedeny podle dosavadního branného zákona.

(2) Služba vykonaná v ozbrojených silách t. zv. Slovenského státu v době od 15. března 1939 do 28 srpna 1944 se započítává do celkové doby základní (náhradní) služby podle tohoto zákona.

(3) Krajanům, kteří se navrátili do Československé republiky, započítává se do celkové doby základní (náhradní) služby podle tohoto zákona doba vojenské služby, kterou vykonali ve spojeneckých armádách. O započtení vojenské služby vykonané v jiných armádách rozhoduje ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí.

(4) Dosavadní předpisy upravující započítání vojenské služby vykonané v československé armádě v zahraničí, ve spojenecké armádě, v první československé armádě na Slovensku nebo v partyzánské jednotce zůstávají nedotčeny. Pokud nejde o vojáky z povolání, hodnotí se vojenská služba všech těchto druhů jako mimořádná služba podle tohoto zákona.

(5) Vojenská služba vykonaná ve spojenecké armádě na podkladě výzvy podle ustanovení § 48, odst. 1, věty druhé se započítává jako mimořádná služba konaná podle ustanovení tohoto zákona.

(6) Ministerstvo národní obrany může v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí osobám, které nabyly československého občanství, započítat do celkové doby základní (náhradní) služby dobu vojenské služby, kterou vykonaly v cizích armádách.

§ 83

Výklad některých pojmů

Pokud tento zákon nestanoví jinak, rozumějí se tam, kde se mluví o „generálech“, muži i ženy, o „důstojnících, praporčících, poddůstojnících, vojácích, vojácích v záloze a dobrovolnících“ také „důstojnice, praporčice, poddůstojnice, vojákyně, vojákyně v záloze a dobrovolnice“ a výrazem „mužstvo“ se rozumějí muži i ženy.

§ 84.

Poměr k dosavadním předpisům.

(1) Zrušují se všechny dosavadní předpisy, které odporují ustanovením tohoto zákona, zejména:

1. 1. branný zákon republiky Československé ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb., ve znění předpisů jej měnících a doplňujících,
2. 2. zákon ze dne 8. dubna 1927, č. 53 Sb., o ročním kontingentu branců, o náhradní záloze a o některých změnách branného zákona,
3. 3. vládní nařízení ze dne 15. dubna 1932, č. 52 Sb., jímž se poskytují úlevy ve vykonávání branné povinnosti příslušníkům československým trvale usedlým v mimoevropských zemích,
4. 4. zákon ze dne 11. května 1932, č. 66 Sb., o délce presenční služby a o některých změnách branného zákona a zákona ze dne 8. dubna 1927, č. 53 Sb.,
5. 5. vládní nařízení ze dne 28. dubna 1933, č. 71 Sb., o odkladu presenční služby,
6. 6. zákon ze dne 19. prosince 1934, č. 267 Sb., o délce presenční služby,
7. 7. zákon ze dne 3. března 1937, č. 26 Sb., kterým se mění § 3 zákona ze dne 11. května 1932, č. 66 Sb.,
8. 8. zákon č. 14/1946 Sb.,
9. 9. ustanovení § 401 b) zákona č. 119/1873 ř. z.,
10. 10. ustanovení § 509, odst. 2 zák. čl. XXXIII/1896,
11. 11. ustanovení čl. I zákona ze dne 1. července 1947, č. 130 Sb., jímž se mění ustanovení branného zákona o povolování sňatků osob podléhajících branné povinnosti a s tím souvisící ustanovení zákona o vyživovacím příspěvku.

(2) Zákon ze dne 7. dubna 1948, č. 85 Sb., jímž se na přechodnou dobu vylučuje přeložení do zálohy (propuštění ze svazku československé branné moci) některých kategorií důstojníků z povolání, zůstává nedotčen.

§ 85.

Účinnost a provedení zákona.