Zákon o branné výchově

§ 1.

Účelem branné výchovy je zajištění řádné přípravy nejširších vrstev pracujícího lidu k plnění úkolů obrany vlasti, prohloubení jednoty pracujícího lidu s lidově demokratickou armádou, výchova pracujícího lidu k věrnosti a spojeneckému svazku se Sovětským svazem a se státy lidové demokracie, zvýšení jeho odhodlanosti a schopnosti k obraně vlasti a tím i úsilí o zajištění světového míru.

§ 2.

Plnění těchto úkolů se zajišťuje politickou, tělesnou a vojenskou přípravou především na podkladě dobrovolné účasti nejširších vrstev pracujícího lidu.

§ 3.

(1) Branná výchova se provádí:

1. a) ve školách,
2. b) ve střediscích pracujícího dorostu a jiných zařízeních plnících obdobné úkoly (dále jen „střediska“),
3. c) v dobrovolných organisacích.

(2) Zásadní směrnice pro provádění branné výchovy stanoví ministerstvo národní obrany v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady; podrobnosti k nim stanoví příslušné ústřední úřady a pokud jde o dobrovolné organisace, Svaz pro spolupráci s armádou.

§ 4.

Branná výchova ve školách a ve střediscích je povinná.

§ 5.

Svaz pro spolupráci s armádou.

(1) Aby mohla být řádně prováděna branná výchova v dobrovolných organisacích, zřizuje se Svaz pro spolupráci s armádou (dále jen „Svaz“), který je právnickou osobou.

(2) Svaz zejména organisuje, řídí a kontroluje provádění branné výchovy v dobrovolných organisacích, které se staly členy Svazu a jež pověřil jejím prováděním.

(3) Organisační řád Svazu stanoví vláda.

§ 6.

Používání budov a pozemků k branné výchově.

K branné výchově lze používat pozemků, budov a zařízení, které jsou ve vlastnictví státu nebo dobrovolných organisací, a to v rozsahu a za podmínek, které stanoví ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra a se zúčastněnými ústředními úřady.

§ 7.

Nemocenská a úrazová péče.

(1) Osoby, které při provádění branné výchovy utrpěly úraz nebo onemocněly a nejsou účastníky vojenské nemocenské péče, mají nárok na dávky nemocenského pojištění podle zákona o národním pojištění, i když nejsou podle něho pojištěny.

(2) Stanou-li se dotčené osoby následkem úrazu nebo onemocnění výše uvedeného nezpůsobilými k výkonu povolání, mají nárok na zaopatření podle zákona č. 164/1946 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, pokud nemají nárok na zaopatření (důchod) podle jiných pro ně příznivějších právních předpisů. Zemřely-li dotčené osoby následkem úrazu nebo onemocnění výše uvedeného, mají pozůstalí po nich obdobné nároky.

(3) Podrobnosti k provedení ustanovení odstavců 1 a 2, jakož i případné výjimky stanoví ministerstvo pracovních sil v dohodě s příslušnými ústředními úřady a Revolučním odborovým hnutím, a to pokud jde o opatření obecné povahy, vyhláškou v úředním listě.

§ 8.

Osvobození od daní, dávek a poplatků.

Právní a úřední úkony, jichž je třeba k provádění tohoto zákona, jsou osvobozeny od daní, dávek a poplatků.

§ 9.

Náklady branné výchovy.

Náklady na provádění branné výchovy hradí dobrovolné organisace zásadně z vlastních prostředků; nedostačují-li tyto prostředky, hradí neuhrazené náklady Svaz. Neuhrazené náklady Svazu hradí stát.

§ 10.

Opatření učiněná před vyhlášením zákona a ve shodě s ním jsou platná.

§ 11.

Zrušují se všechny předpisy, které odporují ustanovením tohoto zákona; zejména se zrušuje zákon č. 184/1937 Sb., o branné výchově.

§ 12.