Nařízení o náhradách příslušejících soudcům z lidu

§ 1.

účinné od 1. 1. 1953(1) Soudcům z lidu, kteří jsou v pracovním poměru, poskytuje náhradu za mzdu, která jim ušla výkonem soudcovské funkce, zaměstnavatel; náhradu za mzdu, která soudcům z lidu ušla výkonem jiné činnosti, s touto funkcí souvisící (dále jen „jiná činnost“), poskytuje stát.

účinné od 1. 1. 1953(2) Náhrada za mzdu se poskytuje ve výši průměrného výdělku dosaženého v posledním mzdovém zúčtovacím období.

§ 2.

účinné od 1. 1. 1953(1) Soudcům z lidu, kteří nejsou v pracovním poměru, poskytuje na jejich žádost náhradu za předvídaný ušlý výdělek (zvýšené vydání) stát.

účinné od 1. 1. 1953(2) Náhrada činí 15 Kčs za každou započatou hodinu, nejvýše však 120 Kčs za celý den.

§ 3.

účinné od 1. 1. 1953(1) Soudci z lidu (§ 1), kterým bylo poskytnuto pracovní volno k výkonu soudcovské funkce nebo jiné činnosti, zůstávají bez přerušení povinně pojištěni jako zaměstnanci a nesmějí být z pojištění odhlášeni.

účinné od 1. 1. 1953(2) Náhrady za ušlou mzdu jsou započitatelné do vyměřovacího základu pro dávky národního nemocenského pojištění, jakož i pro dávky z důchodového zabezpečení.

§ 4.

účinné od 1. 1. 1953Náhrady za ušlou mzdu vyplácí soudcům z lidu jejich zaměstnavatel. Částku, kterou zaměstnavatel vyplatil na náhradě za mzdu ušlou výkonem jiné činnosti, jakož i příslušnou část pojistného, je soudní správa povinna zaměstnavateli uhradit.

§ 5.

účinné od 1. 1. 1953Nárok na náhrady, které je povinen poskytovat stát, je třeba uplatnit vždy do 15 dnů po skončení výkonu soudcovské funkce nebo jiné činnosti; o tomto nároku rozhoduje orgán soudní správy, který byl tím pověřen; proti jeho rozhodnutí není opravného prostředku.