Vyhláška Ministerstva spravedlnosti, kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 10/2000 Sb., o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány, o výkonu rozhodnutí srážkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení a o úhradě dalších nákladů

Čl. I

Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 10/2000 Sb., o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány, o výkonu rozhodnutí srážkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení a o úhradě dalších nákladů, se mění takto:

1. 1. § 1 včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 1) a 2) zní:

   㤠1

   Odkaz 㤠1

   Druhy srážek

   (1) Z odměny příslušející odsouzenému podle zvláštních právních předpisů¹) za vykonanou práci srazí a odvede vazební věznice nebo věznice (dále jen „věznice“) pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na veřejné zdravotní pojištění a zálohu na daň z příjmů fyzických osob.²) Část odměny, která zůstane po provedení těchto srážek, se dále označuje jako čistá odměna.

   (2) Z čisté odměny odsouzeného provede věznice srážky

   1. a) k úhradě výživného pro děti, kterým je odsouzený povinen poskytovat výživu, včetně příspěvku na úhradu nákladů při péči o dítě v ústavní nebo ochranné výchově (dále jen „výživné nezaopatřených dětí“),
   2. b) k úhradě nákladů výkonu trestu a nákladů výkonu vazby, která mu předcházela,
   3. c) na základě nařízeného výkonu rozhodnutí soudu nebo orgánu státní správy,
   4. d) k úhradě jiných pohledávek vůči odsouzenému podle této vyhlášky.

   (3) Úhrn srážek podle odstavce 2 nesmí překročit 86 % čisté odměny odsouzeného. Zbytek čisté odměny rozdělí věznice na kapesné a úložné podle této vyhlášky.

   ¹) § 33 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů.
   Nařízení vlády č. 365/1999 Sb., o výši a podmínkách odměňování odsouzených osob zařazených do zaměstnání ve výkonu trestu odnětí svobody, ve znění nařízení vlády č. 414/2000 Sb.

   ²) Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 160/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 113/1997 Sb., zákona č. 134/1997 Sb., zákona č. 306/1997 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 118/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 238/2000 Sb. a zákona č. 492/2000 Sb.
   Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 15/1993 Sb., zákona č. 161/1993 Sb., zákona č. 324/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 149/1996 Sb., zákona č. 48/1997 Sb., zákona č. 127/1998 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 118/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb. a zákona č. 492/2000 Sb.
   Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 114/1994 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 32/1995 Sb., zákona č. 87/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 248/1995 Sb., zákona č. 316/1996 Sb., zákona č. 18/1997 Sb., zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 210/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 111/1998 Sb., zákona č. 149/1998 Sb., zákona č. 168/1998 Sb., zákona č. 333/1998 Sb., zákona č. 63/1999 Sb., zákona č. 129/1999 Sb., zákona č. 144/1999 Sb., zákona č. 170/1999 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., zákona č. 3/2000 Sb., zákona č. 17/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 72/2000 Sb., zákona č. 100/2000 Sb., zákona č. 103/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 241/2000 Sb., zákona č. 340/2000 Sb. a zákona č. 492/2000 Sb.“.

1. 2. V § 2 odstavec 2 včetně poznámky pod čarou č. 3) zní:

   „(2) Srážky k úhradě výživného se provádějí

   1. a) na základě rozhodnutí soudu, jímž byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy (odměny odsouzeného), a to ve výši stanovené tímto rozhodnutím (dále jen „nařízené výživné“),
   2. b) na základě pravomocného rozhodnutí soudu, kterým byla odsouzenému uložena povinnost hradit výživné nebo soudem schválené dohody o výši výživného³) a písemné žádosti odsouzeného o provádění srážek, a to do výše stanovené takovým rozhodnutím nebo dohodou,
   3. c) na žádost zařízení, kde je dítě umístěno v ústavní nebo ochranné výchově, a to do výše, kterou požaduje toto zařízení, pokud s prováděním srážek odsouzený vyjádřil písemně souhlas,
   4. d) na žádost odsouzeného nebo, pokud s tím odsouzený vyjádřil písemně souhlas, též na žádost osoby, která je příjemcem výživného.

   ³) § 86 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č. 132/1982 Sb., zákona č. 234/1992 Sb., nálezu Ústavního soudu České republiky č. 72/1995 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 360/1999 Sb. a zákona č. 301/2000 Sb.“.

1. 3. V § 3 odst. 1 se částka „40 Kč“ nahrazuje částkou „45 Kč“.
2. 4. V § 3 odstavec 2 včetně poznámky pod čarou č. 4) zní:

   „(2) Úhrada podle odstavce 1 se nepředepisuje za kalendářní dny, po které je

   1. a) odsouzenému poskytována ústavní (nemocniční) péče, je-li zdravotně pojištěn podle zvláštního právního předpisu,⁴)
   2. b) odsouzenému přerušen výkon trestu,
   3. c) odsouzený na útěku,
   4. d) odsouzený dočasně předán do ciziny.

   ⁴) Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 2/1998 Sb., zákona č. 127/1998 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 167/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona 155/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb. a zákona č. 258/2000 Sb.“.

1. 5. Nadpis § 4 zní:

   „Další srážky prováděné na základě nařízeného výkonu rozhodnutí soudu nebo orgánu státní správy“.

1. 6. V § 7 odstavec 4 včetně poznámky pod čarou č. 11a) zní:

   „(4) Odsouzený může po splnění povinnosti uložené podle odstavce 3 použít úložné k podpoře své rodiny podle vlastního rozhodnutí a k plnění svých závazků podle § 4 odst. 1 písm. c). Pokud odsouzený splnil svou vyživovací povinnost nebo ji nemá, může odeslat část svého úložného svým příbuzným v řadě přímé a sourozencům. Na žádost odsouzeného může generální ředitel Vězeňské služby České republiky (dále jen „Vězeňská služba“) povolit výjimku z tohoto ustanovení, zejména je-li nutno v zájmu odsouzeného uhradit některou z jeho nezbytných potřeb a nelze-li takovou úhradu zajistit jiným způsobem. Odsouzenému však musí vždy na úložném zbývat alespoň částka potřebná k cestě veřejnou hromadnou dopravou z místa výkonu trestu do místa jeho trvalého pobytu a částka na stravu po dobu cesty ve výši odpovídající výši stravného podle zvláštního právního předpisu.^11a) Odesílání částek se děje na náklady odsouzeného.

   ^11a) § 5 odst. 1 zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb., zákona č. 125/1998 Sb., zákona č. 36/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb. a zákona č. 448/2000 Sb.“.

1. 7. V § 9 odstavec 2 zní:

   „(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 může odsouzený do 3 dnů od doručení podat stížnost řediteli věznice, který rozhodnutí vydal; stížnost může směřovat jen proti vypočtené výši nákladů výkonu trestu a nemá odkladný účinek. O stížnosti rozhoduje do šedesáti dnů od jejího obdržení generální ředitel Vězeňské služby.“.

1. 8. V § 10 odst. 1 se částka „40 Kč“ nahrazuje částkou „45 Kč“.
2. 9. V § 11 odstavec 2 zní:

   „(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 může odsouzený do 3 dnů od doručení podat stížnost řediteli věznice, který rozhodnutí vydal. Odsouzený, kterému byla povinnost k náhradě nákladů spojených s výkonem vazby uložena až po propuštění z výkonu trestu nebo vazby, může stížnost podat do 5 dnů ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí podle odstavce 1 doručeno. Stížnost může směřovat jen proti vypočtené výši nákladů výkonu vazby a nemá odkladný účinek. O stížnosti rozhoduje do šedesáti dnů od jejího obdržení generální ředitel Vězeňské služby.“.

Čl. II

Přechodná ustanovení

Čl. III

Účinnost