| Úprava upuštění od exekuce | § 46 odst. 3 věta prvá exekučního řádu | Exekutor upustí od provedení exekuce jen tehdy, splní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul, a uhradí náklady exekuce. |
|---|---|---|
| Úprava nákladů exekuce | § 87 odst. 1 exekučního řádu | Náklady exekuce jsou odměna exekutora, náhrada hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce, náhrada za doručení písemností, odměna a náhrada nákladů správce podniku, a je-li exekutor nebo správce podniku plátcem daně z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu20) (dále jen „náklady exekuce“) |
| Úprava základu odměny exekutora u peněžité částky | § 5 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., ve znění do 29. 4. 2004 | Nestanoví-li se dále jinak, je základem pro určení odměny za provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky výše exekutorem vymoženého plnění. |
| § 5 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., ve znění vyhl. č. 233/2004 Sb. | Nestanoví-li se dále jinak, je základem pro určení odměny za provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky výše exekutorem vymoženého plnění. Za vymožené plnění se považuje každé plnění, které bylo učiněno poté, co bylo povinnému doručeno rozhodnutí soudu o nařízení exekuce, ke splnění povinnosti uvedené v usnesení o nařízení exekuce, nejde-li o plnění ke splnění povinnosti k úhradě nákladů exekuce nebo k úhradě nákladů oprávněného. | |
| § 5 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., ve znění vyhl. č. 233/2004 Sb. a vyhl. č. 291/2006 Sb. | Nestanoví-li se dále jinak, je základem pro určení odměny za provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky výše exekutorem vymoženého plnění. Za vymožené plnění se považuje každé plnění, které bylo učiněno poté, co soud vydal rozhodnutí podle § 44 odst. 2 zákona. | |
| Úprava odměny exekutora v případě upuštění od exekuce | § 11 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb. ve znění do 29. 4. 2004 | Upustí-li exekutor od provedení exekuce (§ 46 odst. 3 zákona), náleží mu odměna a) v případě exekuce ukládající zaplacení peněžité částky ve výši 50 % odměny podle § 6 s tím, že za základ odměny se považuje výše pohledávky, která má být vymožena, b) v případě exekuce ukládající jinou povinnost než zaplacení peněžité částky ve výši 30 % odměny podle § 7 až 10. |
| § 11 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 330/2001 Sb., ve znění vyhl. č. 233/2004 Sb. (vyhláškou č. 291/2006 Sb. nedotčena) | (1) Nestanoví-li se dále jinak, náleží exekutorovi, který upustil od provedení exekuce (§ 46 odst. 3 zákona), odměna a) ve výši 50 % odměny podle § 6, jde-li o exekuci ukládající zaplacení peněžité částky, b) ve výši 30 % odměny podle § 7 až 10, jde-li o exekuci ukládající jinou povinnost než zaplacení peněžité částky. | |
| (2) Exekutorovi náleží odměna v plné výši, upustil-li od provedení exekuce poté, co a) písemně vyzval povinného k dobrovolnému splnění povinnosti, kterou povinnému ukládá exekuční titul, a b) povinný splnil dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul, a uhradil náklady exekuce až po uplynutí přiměřené lhůty stanovené exekutorem ve výzvě podle písmene a). |
B. B.
- 11. V průběhu následující fáze řízení Ústavní soud předložil návrh ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 639/04 k vyjádření Ministerstvu spravedlnosti a veřejnému ochránci práv (kterého současně požádal o sdělení, zda vstupuje do řízení). Vzhledem k tomu, že ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 752/04 šlo o obsahově totožnou záležitost, vycházející ze shodné argumentace, nepovažoval Ústavní soud za nezbytné, z důvodů procesní ekonomie, zasílat tento návrh dotčeným subjektům.
- 12. Ministerstvo spravedlnosti, ve vyjádření podepsaném tehdejším místopředsedou vlády České republiky a ministrem spravedlnosti JUDr. Pavlem Němcem, nejprve formulovalo pochybnosti o tom, zda je vhodné oceňovat dobrovolné plnění povinného v rámci exekučního řízení jinak, než jak to činí platná právní úprava; v té souvislosti zdůraznilo, že k exekučnímu řízení došlo zpravidla z toho důvodu, že povinný nesplnil řádně a včas svoji povinnost ze závazkového právního vztahu a po vydání rozhodnutí soudem ani z tohoto rozhodnutí. V další části zrekapitulovalo obsah § 46 odst. 3, § 87 odst. 1 a § 88 odst. 1 exekučního řádu a modelovalo tři situace, které mohou vzniknout v souvislosti s upuštěním od provedení exekuce. Předně může povinný dobrovolně splnit to, co mu ukládá exekuční titul, na základě písemné výzvy soudního exekutora k dobrovolnému splnění povinnosti ve lhůtě stanovené exekutorem. V tomto případě může soudní exekutor spojit příkaz k úhradě nákladů exekuce s uvedenou výzvou a náleží mu odměna (jde-li o exekuci ukládající zaplacení peněžité částky) ve výši 50 %. Výši odměny v takovém případě může soudní exekutor vyvodit z předpokladu, že povinný na jeho výzvu v určené lhůtě dobrovolně svoji povinnost splní. Další možností je dobrovolné splnění povinnosti bez předchozí písemné výzvy soudního exekutora; v tomto případě může exekutor po splnění povinnosti vydat příkaz k úhradě nákladů exekuce a po zaplacení těchto nákladů (odměna náleží opět ve výši 50 %) upustí od provedení exekuce. Konečně dojde-li k situaci podle § 11 odst. 2 vyhlášky, tj. povinný splní povinnost dobrovolně až po uplynutí lhůty uvedené v písemné výzvě, náleží soudnímu exekutorovi odměna v plné výši, což ministerstvo považuje za přiměřené.
- 13. K námitce skrytého zvýšení základu pro výpočet odměny provedeného vyhláškou uvedlo, že je třeba vycházet ze zmocnění k vydání vyhlášky, které je obsaženo v § 131 písm. a) exekučního řádu, a vyjádřilo názor, že vzhledem k této skutečnosti a s přihlédnutím k čl. 4 odst. 1 Listiny není vyhláška v rozporu ani s ústavním pořádkem ani se zákonem, k jehož provedení byla vydána.
Pozn. Relevantní znění § 131 písm. a) je následující:
„Ministerstvo se zmocňuje, aby stanovilo vyhláškou
- a) výši a způsob určení odměny exekutora, hotových výdajů, náhrady za doručení písemností a náhrady za ztrátu času, včetně přiměřené výše zálohy,“.
- 14. Veřejný ochránce práv sdělil, že v souladu s ustanovením § 69 odst. 2 zákona o Ústavním soudu vstupuje do řízení. K vlastnímu návrhu uvedl, že nemůže než vyjádřit souhlas s názorem prvního senátu Ústavního soudu na zrušení § 5 odst. 1 věty druhé vyhlášky č. 330/2001 Sb., jeho argumentaci považuje za přesvědčivou a vyčerpávající a s návrhem na zrušení se ztotožňuje.
- 15. V průběhu řízení o návrhu I. senátu Ústavního soudu přikročilo Ministerstvo spravedlnosti k další novelizaci inkriminovaného ustanovení, a to s účinností od 1. 8. 2006 (viz vyhlášku č. 291/2006 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění vyhlášky č. 233/2004 Sb.). Od uvedeného data ustanovení § 5 odst. 1 zní: „Nestanoví-li se dále jinak, je základem pro určení odměny za provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky výše exekutorem vymoženého plnění. Za vymožené plnění se považuje každé plnění, které bylo učiněno poté, co soud vydal rozhodnutí podle § 44 odst. 2 zákona.“. Současně do přechodných ustanovení zařadilo toto pravidlo:
- „1. Odměna stanovená vyhláškou č. 330/2001 Sb., ve znění vyhlášky č. 330/2004 Sb. (pozn. správně má být ,č. 233/2004 Sb.‘) a této vyhlášky náleží exekutorovi i v exekučním řízení, které bylo zahájeno přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, s výjimkou řízení, ve kterém již bylo pravomocně o odměně soudního exekutora rozhodnuto.“.
V návaznosti na tuto novelizaci podala Exekutorská komora Ústavnímu soudu podnět k zastavení řízení ve smyslu § 67 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
- 16. Za této situace se Ústavní soud zabýval posouzením, zda nenastal důvod pro zastavení řízení podle § 67 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Je pravda, že formálně bylo ustanovení § 5 odst. 1 věty druhé zrušeno, bylo však nahrazeno ustanovením využívajícím naprosto shodné konstrukce, změna spočívá pouze v určení počátku doby, od níž se učiněné plnění považuje za vymožené plnění; ve své podstatě nové určení počátku této doby ještě více vychází ve prospěch exekutora. První senát Ústavního soudu proto setrval na svém stanovisku, že ustanovení § 5 odst. 1 věty druhé vyhlášky. č. 330/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je v rozporu s ústavními předpisy, a dodává, že ústavním principům též odporují výše uvedená dvě přechodná ustanovení.
- 17. Přehled relevantních ustanovení exekučních předpisů
C. C.
- 18. Ústavní soud je v řízení o kontrole norem v souladu s ustanovením § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu povinen posoudit, zda napadený právní předpis byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.
- 19. Pravomoc ministerstev vydávat právní předpisy k provedení zákona je založena čl. 79 odst. 3 Ústavy, a to za předpokladu danosti výslovného zákonného zmocnění. K ústavnosti zákonného zmocnění, jakož i k interpretaci zákonem stanovených mezí pro podzákonnou normotvorbu se Ústavní soud již vyslovil ve svých nálezech [např. sp. zn. Pl. ÚS 45/2000, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen „Sbírka rozhodnutí“), svazek 21, nález č. 30; vyhlášen pod č. 96/2001 Sb.]. Prováděcí právní předpis musí být v prvé řadě vydán oprávněným subjektem. Státní orgán, jenž je oprávněn k vydání podzákonného právního předpisu, musí postupovat na základě zákona a v jeho mezích (secundum et intra legem), nikoli mimo zákon (praeter legem). Zjednodušeně řečeno, má-li podle zákona býti X, přísluší tomuto státnímu orgánu stanovit, že má býti X1, X2, X3, nikoli též, že má býti Y. Před excesy moci výkonné pak ochraňuje bariéra věcí vyhrazených k regulaci toliko zákonům (tzv. výhrada zákona); daný státní orgán nemůže stanovit primární práva a povinnosti. Z teoretického hlediska je dále na podzákonný (prováděcí) právní předpis kladen požadavek, aby byl obecný a dopadal tedy na neurčitou skupinu adresátů, neboť Ústava zmocňuje k právní úpravě, nikoli k vydání individuálního správního aktu.
- 20. Zmocněním k vydání vyhlášky je v předmětné věci ustanovení § 131 písm. a) exekučního řádu, dle něhož se Ministerstvo spravedlnosti zmocňuje, aby stanovilo vyhláškou výši a způsob určení odměny exekutora, hotových výdajů, náhrady za doručení písemností a náhrady za ztrátu času, včetně přiměřené výše zálohy.
- 21. Vyhláška č. 330/2001 Sb. byla vydána Ministerstvem spravedlnosti dne 5. 9. 2001, publikována v částce 128/2001 Sbírky zákonů dne 18. 9. 2001 a dle svého § 28 nabyla účinnosti dnem vyhlášení. Novela vyhlášky provedená vyhláškou č. 233/2004 byla vydána Ministerstvem spravedlnosti dne 20. 4. 2004, publikována v částce 77/2004 Sbírky zákonů dne 30. 4. 2004 a dle svého čl. III nabyla účinnosti dnem vyhlášení. Vyhláška č. 291/2006 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění vyhlášky č. 233/2004 Sb., byla vydána Ministerstvem spravedlnosti dne 2. 6. 2006, publikována v částce 92/2006 Sbírky zákonů dne 19. 6. 2006 a dle jejího čl. III bylo nabytí její účinnosti stanoveno na den 1. 8. 2006.
- 22. Ústavní soud konstatuje, že napadená ustanovení byla vydána Ministerstvem spravedlnosti jako zákonem výslovně a konkrétně oprávněným (kompetentním) státním orgánem a svým obsahem týkajícím se určení výše odměny exekutora nevybočila z mezí stanovených zmocňovacím ustanovením § 131 písm. a) exekučního řádu. Vzhledem k uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že napadená vyhláška byla přijata a vydána v mezích Ústavou stanovené kompetence. Rovněž nezjistil, že by nebyla přijata ústavně předepsaným způsobem.