Nařízení, kterým se vydává jednací řád pro soudy

§ 145.

(1) Písemný styk soudů s cizozemskými soudy a úřady děje se prostřednictvím ministerstva spravedlnosti, neustanovuje-li mezinárodní smlouva něco jiného.

(2) K žádosti o právní pomoc zasílané do ciziny se spisy nepřipojují.

§ 146.

Neustanovuje-li mezinárodní smlouva něco jiného, mají být žádosti o právní pomoc zasílané do ciziny opatřeny ověřeným překladem do příslušného cizího jazyka; totéž platí o písemnostech určených k doručení v cizině ve formě, kterou cizozemské právo předpisuje pro písemnosti stejného druhu.

§ 147.

(1) Cizozemská písemnost určená k doručení osobě bydlící v Československé republice, jež není opatřena ověřeným překladem do českého nebo slovenského jazyka, může být doručena, neustanovuje-li mezinárodní smlouva něco jiného, jen jestliže je příjemce ochoten ji dobrovolně převzít.

(2) Není-li překlad připojen, má být příjemce poučen, že může proto přijetí písemnosti odmítnout, že však nelze předvídat, jaké právní následky takové odmítnutí může v cizině mít.

§ 148.

Obsílky a jiné písemnosti určené k doručení v cizině nesmějí obsahovat pohrůžky donucovacími prostředky.

§ 149.

Podpisy soudců, jakož i podpisy správních zaměstnanců soudů na žádostech o právní pomoc zasílaných do ciziny, pokud je toho třeba, a na listinách určených pro cizinu ověřuje ministerstvo spravedlnosti v předepsaném pořadu.

§ 150.

(1) Žádá-li o to cizozemský soud (úřad), lze svědky, znalce a účastníky vyslechnout i přísežně. Totéž platí, je-li třeba v cizině předložit přísežné prohlášení o skutečnostech rozhodných pro uplatnění nebo zachování nároků.

(2) Přísaha pro svědky a účastníky zní:

(3) Přísaha pro znalce zní:

(4) Jde-li o přísahu následnou, znění přísahy se přiměřeně pozmění.

§ 151.

(1) Každý lidový soud s pravomocí ve věcech občanskoprávních osvědčí na žádost skutečnost, že se opis nebo fotokopie listiny (dále jen,, „opis“) shoduje s předloženou listinou [§ 13 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].

(2) Opisy vojenských a občanských průkazů není dovoleno ověřovat.

(3) Opisy ověřuje soudce nebo správní zaměstnanec, který byl k tomu předsedou soudu určen (§ 13 odst. 2, § 677 o. s. ř.).

§ 152.

(1) Ověřující orgán musí pečlivě ve všech podrobnostech porovnat opis s předloženou listinou.

(2) Potvrzení, že se opis shoduje s předloženou listinou, vydá se na opise nebo na listu s ním pevně spojeném ve formě ověřovací doložky, kterou ověřující orgán podepíše. V doložce se dále uvede:

1. a) zda listina, s níž se shodnost potvrzuje, je prvopis nebo ověřený opis, zda a jak je kolkována a z kolika listů nebo archů se skládá,
2. b) zda jsou v předložené listině závady, změny, doplňky, vsuvky nebo škrty, které by mohly zeslabit její věrohodnost,
3. c) zda byly na opise provedeny opravy nějakých neshod s předloženou listinou,
4. d) zda jde o opis úplný nebo částečný,
5. e) místo a den potvrzení.

(3) Skládá-li se ověřený opis z několika listů nebo archů, je nutno je sešít; na uzávěru se připojí kulaté úřední razítko.

(4) Obdobně se postupuje při potvrzení, že několik prvopisů spolu souhlasí; doložka se připojí na každý z předložených prvopisů.

§ 153.

Neovládá-li ověřující orgán jazyk, v němž je předložená listina sepsána, přibere zpravidla se souhlasem předsedy soudu tlumočníka. V ověřovací doložce, kterou podepíše též tlumočník, se kromě náležitostí uvedených v § 152 odst. 2 uvede, že shodnost opisu s předloženou listinou byla dosvědčena tlumočníkem; současně se v doložce uvede jeho jméno, příjmení a bydliště. Je-li u soudu zaměstnanec, který ovládá příslušný jazyk, lze ho přibrat místo tlumočníka k dosvědčení shodnosti opisu s předloženou listinou.

§ 154.

(1) Každý lidový soud s pravomocí ve věcech občanskoprávních osvědčí na žádost skutečnost, že někdo před soudem listinu vlastnoručně podepsal nebo podpis na listině vlastnoručně již dříve učiněný uznal za svůj vlastní [§ 13 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].

(2) Podpisy ověřuje soudce nebo správní zaměstnanec, který byl k tomu předsedou soudu určen (§ 13 odst. 2, § 677 o. s. ř.).

§ 155.

(1) Ověřující orgán vyslechne osobu, jejíž podpis se ověřuje (dále jen „účastník“), zda uznává podpis na listině za svůj vlastní; jde-li o listinu nepodepsanou, účastník se před ním na listinu vlastnoručně podepíše.

(2) Nezná-li ověřující orgán účastníka osobně a jménem a příjmením, musí mu být jeho totožnost prokázána úředním průkazem nebo potvrzena dvěma svědky totožnosti. Nezná-li ověřující orgán svědky totožnosti jménem a příjmením, musí mu být jejich totožnost prokázána úředním průkazem. Svědky totožnosti nemohou být osoby nezletilé, osoby, které pro svůj tělesný nebo duševní stav nejsou schopny vydat svědectví, které neumějí nebo nemohou číst a psát a které jsou zúčastněny na věci.

(3) Ověření podpisu se vyznačí na listině nebo na listu s ní pevně spojeném ve formě ověřovací doložky, kterou ověřující orgán podepíše. V doložce se dále uvede:

1. a) číslo příslušné položky ověřovací knihy (odstavec 4),
2. b) jméno, příjmení, zaměstnání a bydliště účastníka,
3. c) jakým způsobem byla zjištěna totožnost účastníka,
4. d) zda účastník listinu podepsal nebo zda uznal podpis za svůj vlastní,
5. e) místo a den ověření.

(4) Ověření podpisu se zapíše do ověřovací knihy.

§ 156.

Způsobilým správním zaměstnancům může být předsedou soudu se souhlasem ministra spravedlnosti svěřeno obstarávání jednoduchých úkonů, které jsou jinak svěřeny soudci (§ 677 o. s. ř.)

1. 1. ve věcech poručenských, opatrovnických a ve věcech dětí v rodičovské moci,
2. 2. ve věcech prohlášení za mrtvého a důkazu smrti,
3. 3. ve věcech projednání dědictví,
4. 4. ve věcech soudního umoření listin,
5. 5. ve věcech soudní úschovy,
6. 6. ve věcech exekučních, jde-li o exekuci zřízením exekučního zástavního práva na nemovité věci, o exekuci na movité věci a na peněžité pohledávky a plat,
7. 7. ve věcech knih pozemkových,
8. 8. ve věcech podnikového rejstříku,
9. 9. při vydávání soudních výpovědí a rozkazů na odevzdání nebo převzetí předmětu nájmu při nechráněných nájmech,
10. 10. při vydávání platebních rozkazů v rozkazním řízení,
11. 11. při sepisování soudních směnečných protestů,
12. 12. při vyřizování dožádání o provedení úkonů týkajících se věcí shora uvedených.

§ 157.

Soudce, jemuž jest věc podle rozvrhu práce přikázána, může si vyhradit vyřizování určitých věcí svěřených správním zaměstnancům, a to buď vůbec, nebo případ od případu.

§ 158.

(1) Rozhodnutí vydanému ve věci vyřízené pověřeným správním zaměstnancem lze odporovat stejným opravným prostředkem jako rozhodnutí soudce. Opravný prostředek předloží se však nejprve soudci, který buď o něm rozhodne, má-li za to, že se mu má vyhovět, nebo jej předloží soudu druhé stolice, aby o něm rozhodl.

(2) Rozhodne-li soudce o opravném prostředku sám podle odstavce 1, považuje se i jeho rozhodnutí za rozhodnutí soudu první stolice. Odporovat mu lze podle obecných ustanovení.

§ 159.

Práce souvisící s výkonem soudnictví.

Pokud předseda soudu neurčí něco jiného, obstarávají správní zaměstnanci pod dohledem předsedy senátu veškeré práce souvisící s výkonem soudnictví samostatně, bez zvláštního příkazu.