účinné od 1. 1. 1953(1) Písemný styk soudů s cizozemskými soudy a úřady děje se prostřednictvím ministerstva spravedlnosti, neustanovuje-li mezinárodní smlouva něco jiného.
účinné od 1. 1. 1953(2) K žádosti o právní pomoc zasílané do ciziny se spisy nepřipojují.
účinné od 1. 1. 1953Neustanovuje-li mezinárodní smlouva něco jiného, mají být žádosti o právní pomoc zasílané do ciziny opatřeny ověřeným překladem do příslušného cizího jazyka; totéž platí o písemnostech určených k doručení v cizině ve formě, kterou cizozemské právo předpisuje pro písemnosti stejného druhu.
účinné od 1. 1. 1953(1) Cizozemská písemnost určená k doručení osobě bydlící v Československé republice, jež není opatřena ověřeným překladem do českého nebo slovenského jazyka, může být doručena, neustanovuje-li mezinárodní smlouva něco jiného, jen jestliže je příjemce ochoten ji dobrovolně převzít.
účinné od 1. 1. 1953(2) Není-li překlad připojen, má být příjemce poučen, že může proto přijetí písemnosti odmítnout, že však nelze předvídat, jaké právní následky takové odmítnutí může v cizině mít.
účinné od 1. 1. 1953Obsílky a jiné písemnosti určené k doručení v cizině nesmějí obsahovat pohrůžky donucovacími prostředky.
účinné od 1. 1. 1953Podpisy soudců, jakož i podpisy správních zaměstnanců soudů na žádostech o právní pomoc zasílaných do ciziny, pokud je toho třeba, a na listinách určených pro cizinu ověřuje ministerstvo spravedlnosti v předepsaném pořadu.
účinné od 1. 1. 1953(1) Žádá-li o to cizozemský soud (úřad), lze svědky, znalce a účastníky vyslechnout i přísežně. Totéž platí, je-li třeba v cizině předložit přísežné prohlášení o skutečnostech rozhodných pro uplatnění nebo zachování nároků.
účinné od 1. 1. 1953(2) Přísaha pro svědky a účastníky zní:
účinné od 1. 1. 1953„Přísahám na svou čest, že o všem, nač budu soudem tázán, vypovím úplnou a čistou pravdu a nic nezamlčím.“
účinné od 1. 1. 1953(3) Přísaha pro znalce zní:
účinné od 1. 1. 1953„Přísahám na svou čest, že posudek podám podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“
účinné od 1. 1. 1953(4) Jde-li o přísahu následnou, znění přísahy se přiměřeně pozmění.
účinné od 1. 1. 1953(1) Každý lidový soud s pravomocí ve věcech občanskoprávních osvědčí na žádost skutečnost, že se opis nebo fotokopie listiny (dále jen,, „opis“) shoduje s předloženou listinou [§ 13 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
účinné od 1. 1. 1953(2) Opisy vojenských a občanských průkazů není dovoleno ověřovat.
účinné od 1. 1. 1953(3) Opisy ověřuje soudce nebo správní zaměstnanec, který byl k tomu předsedou soudu určen (§ 13 odst. 2, § 677 o. s. ř.).
účinné od 1. 1. 1953(1) Ověřující orgán musí pečlivě ve všech podrobnostech porovnat opis s předloženou listinou.
účinné od 1. 1. 1953(2) Potvrzení, že se opis shoduje s předloženou listinou, vydá se na opise nebo na listu s ním pevně spojeném ve formě ověřovací doložky, kterou ověřující orgán podepíše. V doložce se dále uvede:
účinné od 1. 1. 1953(3) Skládá-li se ověřený opis z několika listů nebo archů, je nutno je sešít; na uzávěru se připojí kulaté úřední razítko.
účinné od 1. 1. 1953(4) Obdobně se postupuje při potvrzení, že několik prvopisů spolu souhlasí; doložka se připojí na každý z předložených prvopisů.
účinné od 1. 1. 1953Neovládá-li ověřující orgán jazyk, v němž je předložená listina sepsána, přibere zpravidla se souhlasem předsedy soudu tlumočníka. V ověřovací doložce, kterou podepíše též tlumočník, se kromě náležitostí uvedených v § 152 odst. 2 uvede, že shodnost opisu s předloženou listinou byla dosvědčena tlumočníkem; současně se v doložce uvede jeho jméno, příjmení a bydliště. Je-li u soudu zaměstnanec, který ovládá příslušný jazyk, lze ho přibrat místo tlumočníka k dosvědčení shodnosti opisu s předloženou listinou.
účinné od 1. 1. 1953(1) Každý lidový soud s pravomocí ve věcech občanskoprávních osvědčí na žádost skutečnost, že někdo před soudem listinu vlastnoručně podepsal nebo podpis na listině vlastnoručně již dříve učiněný uznal za svůj vlastní [§ 13 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
účinné od 1. 1. 1953(2) Podpisy ověřuje soudce nebo správní zaměstnanec, který byl k tomu předsedou soudu určen (§ 13 odst. 2, § 677 o. s. ř.).
účinné od 1. 1. 1953(1) Ověřující orgán vyslechne osobu, jejíž podpis se ověřuje (dále jen „účastník“), zda uznává podpis na listině za svůj vlastní; jde-li o listinu nepodepsanou, účastník se před ním na listinu vlastnoručně podepíše.
účinné od 1. 1. 1953(2) Nezná-li ověřující orgán účastníka osobně a jménem a příjmením, musí mu být jeho totožnost prokázána úředním průkazem nebo potvrzena dvěma svědky totožnosti. Nezná-li ověřující orgán svědky totožnosti jménem a příjmením, musí mu být jejich totožnost prokázána úředním průkazem. Svědky totožnosti nemohou být osoby nezletilé, osoby, které pro svůj tělesný nebo duševní stav nejsou schopny vydat svědectví, které neumějí nebo nemohou číst a psát a které jsou zúčastněny na věci.
účinné od 1. 1. 1953(3) Ověření podpisu se vyznačí na listině nebo na listu s ní pevně spojeném ve formě ověřovací doložky, kterou ověřující orgán podepíše. V doložce se dále uvede:
účinné od 1. 1. 1953(4) Ověření podpisu se zapíše do ověřovací knihy.
účinné od 1. 1. 1953Způsobilým správním zaměstnancům může být předsedou soudu se souhlasem ministra spravedlnosti svěřeno obstarávání jednoduchých úkonů, které jsou jinak svěřeny soudci (§ 677 o. s. ř.)
účinné od 1. 1. 1953Soudce, jemuž jest věc podle rozvrhu práce přikázána, může si vyhradit vyřizování určitých věcí svěřených správním zaměstnancům, a to buď vůbec, nebo případ od případu.
účinné od 1. 1. 1953(1) Rozhodnutí vydanému ve věci vyřízené pověřeným správním zaměstnancem lze odporovat stejným opravným prostředkem jako rozhodnutí soudce. Opravný prostředek předloží se však nejprve soudci, který buď o něm rozhodne, má-li za to, že se mu má vyhovět, nebo jej předloží soudu druhé stolice, aby o něm rozhodl.
účinné od 1. 1. 1953(2) Rozhodne-li soudce o opravném prostředku sám podle odstavce 1, považuje se i jeho rozhodnutí za rozhodnutí soudu první stolice. Odporovat mu lze podle obecných ustanovení.
účinné od 1. 1. 1953Pokud předseda soudu neurčí něco jiného, obstarávají správní zaměstnanci pod dohledem předsedy senátu veškeré práce souvisící s výkonem soudnictví samostatně, bez zvláštního příkazu.