notářský řád

§ 26

účinné od 1. 4. 1964(1) K řízení o dědictví je příslušné státní notářství, v jehož obvodu měl zůstavitel naposledy bydliště, a neměl-li bydliště nebo nelze-li je zjistit, státní notářství, v jehož obvodu měl naposledy pobyt.

účinné od 1. 4. 1964(2) Není-li takové státní notářství, je příslušné státní notářství, v jehož obvodu je zůstavitelův majetek. Mezi několika takto příslušnými státními notářstvími přísluší věc tomu státnímu notářství, které první provedlo úkon.

účinné od 1. 4. 1964(3) Předběžná šetření (§ 29) a neodkladná opatření (§ 30) může vykonat podle možnosti a podle potřeby kterékoli státní notářství.

§ 27

účinné od 1. 4. 1964(1) Státní notářství zahájí řízení i bez návrhu, jakmile se dozví, že někdo zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého.

účinné od 1. 4. 1964(2) Místní národní výbor pověřený vedením matriky oznámí úmrtí ve svém matričním obvodu státnímu notářství příslušnému k projednání dědictví (§ 26).

§ 28

účinné od 1. 4. 1964Účastníky řízení jsou ti, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovými dědici, a není-li takových osob, stát. Věřitel zůstavitelův je účastníkem řízení v případě § 38, v případě, kdy se vypořádává jeho pohledávka, a při likvidaci dědictví. V řízení podle § 32 je účastníkem řízení pouze ten, kdo se postaral o pohřeb (§ 32 odst. 2).

§ 29

účinné od 1. 4. 1964(1) V předběžném šetření si státní notářství opatří údaje potřebné pro zjištění dědiců a pro zjištění zůstavitelova majetku a jeho dluhů. Toto šetření se nemusí konat, jestliže nezletilý zůstavitel byl v době úmrtí ve společné domácnosti s rodiči nebo s jedním z nich a nezanechal jmění.

účinné od 1. 4. 1964(2) Zanechal-li zůstavitel závěť, zjistí státní notářství její stav a obsah; totéž učiní státní notářství, které má závěť v úschově, na dožádání státního notářství, u něhož se vede řízení o dědictví.

§ 30

účinné od 1. 4. 1964(1) Vyžaduje-li to zájem společnosti nebo důležitý zájem účastníků, učiní státní notářství i bez návrhu neodkladná opatření, zejména zajistí dědictví, svěří věci osobní potřeby manželovi zůstavitele nebo jinému členu domácnosti a postará se o prodej věcí, které nelze uschovat bez nebezpečí škody nebo nepoměrných nákladů. Při prodeji movitých věcí postupuje státní notářství přiměřeně podle ustanovení o prodeji movitých věcí při výkonu rozhodnutí soudem, ledaže by státní notářství rozhodlo o jiném způsobu prodeje.

účinné od 1. 4. 1964(2) Zajištění dědictví se provede zejména uložením u státního notářství nebo u schovatele, zapečetěním v zůstavitelově bytě nebo na jiném vhodném místě, zákazem výplaty u dlužníka nebo soupisem na místě samém.

§ 31

účinné od 1. 4. 1964V řízení o dědictví spolupůsobí národní výbory na dožádání státního notářství na zjištění úplného podkladu pro rozhodnutí, především součinností při předběžném šetření, při zajištění dědictví, zejména při jeho ochraně proti neoprávněným zásahům, při prodeji věcí, při zjišťování hodnoty zůstavitelova majetku a při soupisu na místě samém.

§ 32

účinné od 1. 4. 1964(1) Nezanechal-li zůstavitel majetek, státní notářství řízení zastaví.

účinné od 1. 4. 1964(2) Jestliže zůstavitel zanechal nepatrný majetek, může jej státní notářství vydat tomu, kdo se postaral o pohřeb, a řízení zastavit.

účinné od 1. 4. 1964(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 a 2 se nelze odvolat.

§ 33

účinné od 1. 4. 1964(1) Nebylo-li řízení zastaveno podle § 32, vyrozumí státní notářství ty, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou dědici, o jejich dědickém právu a o možnosti dědictví odmítnout ve lhůtě jednoho měsíce; tuto lhůtu může státní notářství z důležitých důvodů prodloužit. Současně je poučí o náležitostech a o účincích odmítnutí dědictví.

účinné od 1. 4. 1964(2) Vyrozumění a poučení doručí státní notářství do vlastních rukou nebo je dá ústně a v protokolu uvede, že se tak stalo.

§ 34

účinné od 1. 4. 1964(1) Státní notářství zjistí zůstavitelův majetek a jeho dluhy a provede soupis aktiv a pasív. Vychází přitom zejména z údajů účastníků. Tyto údaje a ostatní vyšetřené okolnosti prověří podle potřeby šetřením na místě samém, výslechem svědků, listinami nebo jinými důkazními prostředky. Peněžní ústavy podávají státnímu notářství v dědickém řízení na jeho dotaz zprávy o vkladech, je-li jim známo, že vklad náleží zůstaviteli, nebo jsou-li v dotazu uvedeny údaje potřebné ke zjištění totožnosti vkladu.

účinné od 1. 4. 1964(2) U nemovitostí přezkoumá státní notářství především na podkladě zápisů v evidenci nemovitostí (pozemkové knize) a za pomoci účastníků řízení a těch, kterým přísluší práva k nemovitosti, stav závad váznoucích na nemovitosti a v soupisu zahrne do pasív jen ty závady, které podle provedeného šetření nepozbyly dosud význam.

účinné od 1. 4. 1964(3) Vyžaduje-li to zájem společnosti nebo důležitý zájem účastníků, opatří si státní notářství znalecký posudek, zejména o obecné ceně zůstavitelova majetku. Účastníci jsou povinni přispět státnímu notářství ke spolehlivému a úplnému zjištění stavu dědictví. Pokud mezi nimi zůstala sporná aktiva nebo pasíva, postupuje státní notářství podle § 18.

§ 35

účinné od 1. 4. 1964Měl-li zůstavitel s pozůstalým manželem věci v bezpodílovém spoluvlastnictví, určí státní notářství, které z těchto věcí, popřípadě jaká jejich část náležejí do dědictví. Nesouhlasí-li s tímto rozhodnutím některý z dědiců nebo pozůstalý manžel, postupuje státní notářství podle § 18.

§ 36

účinné od 1. 4. 1964Na návrh dědiců vyzve státní notářství vyhláškou věřitele, aby mu oznámili své pohledávky ve lhůtě, kterou státní notářství ve vyhlášce stanoví, a poučí je o tom, že dědici neodpovídají věřitelům, kteří své pohledávky neoznámili, pokud je uspokojením pohledávek ostatních věřitelů vyčerpána cena dědictví, kterého dědici nabyli.

§ 37

účinné od 1. 4. 1964(1) Na podkladě zjištění podle § 34 určí státní notářství obecnou cenu majetku, výši dluhů a čistou hodnotu dědictví, popřípadě výši jeho předlužení v době smrti zůstavitele.

účinné od 1. 4. 1964(2) Zjistí-li státní notářství dříve, než dědické řízení je pravomocně skončeno, nové skutečnosti, které vyžadují změnu tohoto rozhodnutí, provede potřebnou opravu novým rozhodnutím.

§ 38

účinné od 1. 4. 1964(1) Účastníci se mohou dohodnout o tom, že předlužené dědictví bude přenecháno věřitelům k úhradě dluhů. Tato dohoda podléhá schválení státního notářství, které dohodu schválí, jestliže neodporuje zákonu ani zájmu společnosti; po právní moci tohoto rozhodnutí zastaví řízení.

účinné od 1. 4. 1964(2) Objeví-li se po zastavení řízení další majetek, postupuje se podle odstavce 1. Zůstane-li majetkový přebytek, projedná jej státní notářství jako dědictví.

§ 39

účinné od 1. 4. 1964(1) Jestliže je jen jeden dědic, potvrdí mu státní notářství, že nabyl dědictví.

účinné od 1. 4. 1964(2) Je-li několik dědiců a vypořádají-li se u státního notářství mezi sebou o dědictví dohodou, schválí státní notářství dohodu, jestliže neodporuje zákonu nebo zájmu společnosti. Po právní moci rozhodnutí o schválení dohody potvrdí státní notářství podle ní nabytí dědictví.

účinné od 1. 4. 1964(3) Nedošlo-li k dohodě nebo nebyla-li státním notářstvím schválena, provede státní notářství vypořádání mezi dědici a rozhodne o tom, co který z dědiců nabyl; za souhlasu věřitelů, jichž se vypořádání týká, rozhodne též o tom, které dluhy a jakým způsobem jednotliví dědici uhradí. Přitom může též určit povinnost dědiců vyplatit částky potřebné k vypořádání dědictví. Státní notářství může provést vypořádání také tak, že dědictví nebo jeho část prodá; přitom postupuje u nemovitostí přiměřeně podle ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí a u movitých věcí přiměřeně podle ustanovení o prodeji movitých věcí při výkonu rozhodnutí soudem.

§ 40

účinné od 1. 4. 1964Je-li předmětem dědictví zemědělský podnik nebo zemědělská anebo lesní půda, vede státní notářství za součinnosti místního národního výboru dědice k takové dohodě, která by nejlépe vyhovovala potřebám zemědělské (lesní) výroby. Jestliže by k takové dohodě nedošlo, rozhodne státní notářství o vypořádání mezi dědici podle téže zásady.

§ 41

účinné od 1. 4. 1964Dědici mohou věci náležející do dědictví během dědického řízení prodat nebo učinit jiná opatření, přesahující rámec obvyklého hospodaření, jen se svolením státního notářství.

§ 42

účinné od 1. 4. 1964(1) Rozhodnutím podle § 38 a 39 je projednání dědictví skončeno.

účinné od 1. 4. 1964(2) Po právní moci tohoto rozhodnutí zruší státní notářství opatrovnictví a provedená zajištění dědictví; zruší rovněž všechny zákazy výplaty vkladů, pojistek a jiných hodnot, které byly v řízení o projednání dědictví nařízeny nebo podle zákona provedeny. Zároveň oznámí organizacím, u nichž jsou tyto hodnoty uloženy, komu mají být vydány.

účinné od 1. 4. 1964(3) Hodnoty uvedené v odstavci 2 je však možno vydat dědicům, jen jestliže byly zaplaceny notářské poplatky a pohledávky socialistických organizací. Okolnost, že nejsou zaplaceny pohledávky socialistických organizací, nebrání tomu, aby zajištěné hodnoty byly vydány, jestliže uplynuly tři měsíce od právní moci rozhodnutí, jímž bylo projednání dědictví skončeno, a jestliže byl poplatek z dědictví zcela zaplacen.

§ 43

účinné od 1. 4. 1964(1) Je-li dědictví předluženo a nedojde-li k dohodě podle § 38, může být nařízena likvidace dědictví. Rozhodne o tom bez návrhu nebo na návrh účastníka státní notářství. Stejně postupuje státní notářství, jestliže stát navrhl likvidaci dědictví proto, že věřitel odmítl přijmout na úhradu své pohledávky věc z dědictví.

účinné od 1. 4. 1964(2) V rozhodnutí o nařízení likvidace učiní státní notářství výzvu, aby mu věřitelé oznámili své pohledávky ve lhůtě, kterou státní notářství ve vyhlášce stanoví, a upozorní je, že pohledávky, které nebudou při likvidaci uspokojeny, zaniknou.

účinné od 1. 4. 1964(3) Jakmile rozhodnutí o nařízení likvidace dědictví nabylo právní moci, nepostupuje se již podle ustanovení § 38 až 42.

§ 44

účinné od 1. 4. 1964(1) Likvidaci dědictví provede státní notářství prodejem všech zůstavitelových věcí podle ustanovení o prodeji věcí při výkonu rozhodnutí. Do likvidační podstaty náleží i věci, které by jinak nepodléhaly výkonu rozhodnutí.

účinné od 1. 4. 1964(2) O věcech, které se nepodařilo takto prodat, rozhodne státní notářství, že připadají státu s účinností ke dni smrti zůstavitele. Hodnota těchto věcí se nevčítá státu na jeho případný dědický podíl ani na jeho pohledávku, je-li věřitelem zůstavitele. Jsou-li na věcech, které připadnou státu, zajištěna věcná práva, břemena nebo omezení převodu nemovitosti, zanikají ke dni smrti zůstavitele.

účinné od 1. 4. 1964(3) Pravomocným skončením likvidace zaniknou proti dědicům neuspokojené pohledávky věřitelů. Vyjde-li však najevo další majetek zůstavitelův, rozdělí jej státní notářství bez zřetele k tomuto zániku.

§ 45

účinné od 1. 4. 1964(1) Státní notářství provede rozvrh výtěžku prodeje mezi věřitele.

účinné od 1. 4. 1964(2) Z likvidační podstaty uhradí státní notářství postupně pohledávky podle těchto skupin:

1. účinné od 1. 4. 1964a) náklady zůstavitelovy nemoci a přiměřeného pohřbu, náklady řízení a splatné výživné,
2. účinné od 1. 4. 1964b) dlužné daně a poplatky,
3. účinné od 1. 4. 1964c) ostatní pohledávky.

účinné od 1. 4. 1964(3) Přesahuje-li úhrn pohledávek v první skupině likvidační podstatu, uhradí se tyto pohledávky poměrně. Obdobně se postupuje i v dalších skupinách, přičemž však ve skupině c) se uhradí před ostatními pohledávkami pohledávky zajištěné omezením převodu nemovitosti nebo zástavními právy a pohledávky náhrady práv a věcných břemen podle jejich pořadí.

§ 46

účinné od 1. 4. 1964Zjistí-li se dodatečně, že zůstavitel žije, nebo bylo-li zrušeno jeho prohlášení za mrtvého, zruší státní notářství rozhodnutí o dědictví podle § 38 a 39.

§ 47

účinné od 1. 4. 1964Objeví-li se po právní moci rozhodnutí, jímž bylo řízení o dědictví skončeno, nějaký zůstavitelův majetek nebo dluh, provede státní notářství o tomto majetku dědické řízení.

§ 48

účinné od 1. 4. 1964Rozhodnutí státního notářství nebrání, mimo případ, kdy byla provedena likvidace dědictví, tomu, kdo nebyl účastníkem dědického řízení, z něhož rozhodnutí vzešlo, aby se domáhal svého práva v občanském soudním řízení.

§ 49

účinné od 1. 4. 1964Vztah k cizině

účinné od 1. 4. 1964(1) Jestliže projednání dědictví nenáleží do pravomoci československého státního notářství, provede státní notářství předběžné šetření a vydá účastníkům na jejich žádost úřední potvrzení o výsledku tohoto šetření.

účinné od 1. 4. 1964(2) Má-li být vydán majetek do ciziny, vyrozumí o tom státní notářství československé dědice a věřitele vyhláškou; známým účastníkům se tato vyhláška doručí.

§ 50

účinné od 1. 4. 1964(1) K projednání návrhu, aby byla listina prohlášena za umořenou, je příslušné státní notářství, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště, a nemá-li bydliště, v jehož obvodu se zdržuje. Nezdržuje-li se navrhovatel v Československé socialistické republice, je příslušné státní notářství, v jehož obvodu je platební místo.

účinné od 1. 4. 1964(2) Návrh na umoření listiny může podat, kdo má na tom právní zájem.

§ 51

účinné od 1. 4. 1964(1) Umořit lze ztracenou nebo zničenou listinu, kterou je třeba předložit k uplatnění práva.

účinné od 1. 4. 1964(2) V řízení u státního notářství nelze umořit peníze, loterní losy, sázenky, vkladní knížky, lístky a známky denního oběhu (vstupenky, jízdenky apod.) a listiny, na jejichž podkladě lze uplatnit jen nárok na vedlejší plnění.

§ 52

účinné od 1. 4. 1964Účastníky řízení jsou navrhovatel, ten, kdo je podle listiny povinen plnit, ten, kdo má listinu, a ten, kdo podal námitky.

§ 53

účinné od 1. 4. 1964V návrhu na umoření listiny je třeba uvést skutečnosti, z nichž vyplývá, že z listiny nebo na jejím základě lze uplatnit nějaké právo. Je třeba předložit opis listiny nebo označit listinu, jejího výstavce, popřípadě i jiné osoby podle listiny zavázané, jakož i takové údaje, které listinu odlišují od jiných listin téhož druhu. Je-li v listině uvedena určitá částka, je třeba uvést i tento údaj.

§ 54

účinné od 1. 4. 1964(1) Zjistí-li státní notářství, že listina, jejíž umoření bylo navrženo, nebyla vystavena nebo že není ztracena ani zničena, anebo umoření brání jiné překážky, zastaví řízení.

účinné od 1. 4. 1964(2) Jinak státní notářství uveřejní vyhlášku obsahující výzvu, aby se ten, kdo má listinu, přihlásil do jednoho roku u státního notářství, které vydalo vyhlášku, a podle možnosti předložil listinu, nebo aby podal námitky proti návrhu.

účinné od 1. 4. 1964(3) Je-li umořována směnka, zapoví státní notářství, aby bylo podle ní placeno, a uveřejní vyhlášku, ve které stanoví lhůtu dvou měsíců místo lhůty uvedené v odstavci 2.

§ 55

účinné od 1. 4. 1964(1) Jde-li o listinu na doručitele, skončí vyhlášková lhůta až za rok po splatnosti pohledávky z listiny. O pojistkách na doručitele platí však ustanovení § 54 odst. 2.

účinné od 1. 4. 1964(2) Lhůta (§ 54) se počítá u směnky, není-li ještě splatná, od prvního dne po její splatnosti; jestliže je již splatná, ode dne uveřejnění vyhlášky.

§ 56

účinné od 1. 4. 1964(1) Od zahájení řízení až do jeho pravomocného skončení neběží proti navrhovateli promlčecí doba, lhůta pro zánik práva ani lhůta určená k výplatě peněžité částky podle listiny.

účinné od 1. 4. 1964(2) Ten, komu byla vyhláška doručena nebo kdo se o ní mohl při náležité péči dozvědět, nesmí pod následky neplatnosti nakládat právy z umořované listiny, konat výplaty nebo jiná plnění podle ní, převést ji nebo provést na ní změny. Ten, kdo je podle listiny zavázán, je povinen zadržet předloženou listinu a oznámit státnímu notářství, kdo ji předložil.

účinné od 1. 4. 1964(3) Rozhodnutí podle odstavce 2 může státní notářství na žádost navrhovatele vydat již před vydáním vyhlášky. Rozhodnutí o tom doručí státní notářství účastníkům a uveřejní vyhláškou.

§ 57

účinné od 1. 4. 1964(1) Bylo-li zahájeno umořovací řízení o směnce, je navrhovatel, který se vykáže vyhláškou, oprávněn žádat zaplacení směnky, dá-li přiměřenou jistotu, dokud není směnka prohlášena za umořenou. Nedá-li tuto jistotu, může žádat složení dlužné částky do úschovy státního notářství.

účinné od 1. 4. 1964(2) Ustanovení o umoření směnky se užije přiměřeně na umoření šeku.

§ 58

účinné od 1. 4. 1964Státní notářství přezkoumá přihlášku toho, kdo má listinu, a zjistí jeho námitky. Zjistí-li přitom, že listina není ztracena nebo zničena nebo že nebyly podmínky pro zahájení umořovacího řízení, zastaví řízení.

§ 59

účinné od 1. 4. 1964(1) Uplynula-li lhůta a nedojde-li k zastavení řízení, prohlásí státní notářství na další návrh listinu za umořenou. Návrh je nutno podat do jednoho měsíce po uplynutí lhůty.

účinné od 1. 4. 1964(2) Není-li takový návrh podán, státní notářství zastaví řízení. Na tento následek je nutno navrhovatele výslovně upozornit ve vyhlášce, která se mu doručí (§ 54 odst. 2).

§ 60

účinné od 1. 4. 1964Rozhodnutí o umoření listiny nahrazuje umořenou listinu, dokud ten, kdo je podle listiny zavázán, nevydá za ni oprávněnému náhradní listinu.

§ 61

účinné od 1. 4. 1964(1) K registraci smlouvy je příslušné státní notářství, v jehož obvodu je nemovitost, které se smlouva týká. Jsou-li nemovitosti, které jsou předmětem smlouvy, v obvodu několika státních notářství, provede každé z nich řízení o registraci smlouvy, pokud jde o nemovitost, která je v jeho obvodu.

účinné od 1. 4. 1964(2) Řízení o registraci, jehož účastníky jsou účastníci smlouvy, zahájí státní notářství na ohlášení kteréhokoli z nich.

účinné od 1. 4. 1964(3) Ohlásí-li účastník smlouvy o omezení převodu nemovitosti, že omezení převodu zaniklo, přezkoumá státní notářství tyto údaje jako při registraci smlouvy (§ 63).

§ 62

účinné od 1. 4. 1964(1) Účastníci smlouvy ohlásí smlouvu k registraci příslušnému státnímu notářství; má-li smlouvu registrovat několik státních notářství, stačí ohlášení u kteréhokoli z nich.

účinné od 1. 4. 1964(2) Smlouva se ohlašuje k registraci předložením jejího prvopisu a dále dvou opisů pro každé státní notářství provádějící registraci.

§ 63

účinné od 1. 4. 1964(1) Státní notářství přezkoumá, zda je smlouva, která byla ohlášena k registraci, platná, zejména zda se svým obsahem nepříčí zákonu nebo jej neobchází anebo jinak neodporuje zájmům společnosti. Za tím účelem státní notářství také vždy vyžádá stanovisko místního národního výboru obce, kde je nemovitost. Účastníci jsou povinni prokázat státnímu notářství skutečnosti potřebné k přezkoumání platnosti smlouvy; tuto povinnost mají i tehdy, provádí-li státní notářství řízení bez jejich ohlášení. Nelze-li tyto skutečnosti, zejména oprávnění účastníka nakládat nemovitostí, prokázat jinak, je třeba předložit o nich písemné prohlášení účastníka.

účinné od 1. 4. 1964(2) Státní notářství dále přezkoumá především na podkladě zápisů v evidenci nemovitostí (pozemkové knize) a za pomoci účastníků právního úkonu, jakož i těch, kteří mají k nemovitosti nějaká práva, stav závad váznoucích na nemovitosti a naléhá na účastníky právního úkonu, aby závazky, jichž se tato omezení a závady týkají, pokud již nepozbyla významu, uspokojili, nebo aby nabyvatel nemovitosti převzal příslušné závady váznoucí na nemovitosti. K tomu účelu stanoví státní notářství účastníkům přiměřenou lhůtu.

§ 64

účinné od 1. 4. 1964(1) Neshledá-li státní notářství u smlouvy nedostatky, popřípadě byly-li tyto nedostatky v přiměřené lhůtě určené státním notářstvím odstraněny, a není-li důvodu k postupu uvedeném v odstavci 2, státní notářství smlouvu registruje.

účinné od 1. 4. 1964(2) Nejsou-li splněny podmínky pro registraci, rozhodne státní notářství, že registraci odmítá, a prvopis smlouvy s ostatními předloženými doklady vrátí ohlašovateli, jakmile rozhodnutí nabylo právní moci.

§ 65

účinné od 1. 4. 1964(1) Rozhodnutí o registraci vyznačí státní notářství na prvopise smlouvy s doložkou, že dnem, který je v ní uveden, nastávají právní účinky registrace. Prvopis smlouvy vrátí státní notářství ohlašovateli. Zároveň zašle státní notářství ověřený opis smlouvy s vyznačením její registrace příslušnému orgánu Ústřední správy geodézie a kartografie v okrese (dále jen „orgán geodézie“).

účinné od 1. 4. 1964(2) Státní notářství vede sbírku ověřených opisů registrovaných smluv.

účinné od 1. 4. 1964(3) Zanikne-li omezení váznoucí na nemovitosti, vyznačí to na návrh státní notářství na prvopisu smlouvy i na jejím opisu založeném ve sbírce registrovaných smluv a sdělí to orgánu geodézie s poukazem na registrovanou smlouvu.

§ 66

účinné od 1. 4. 1964(1) K přijetí peněz a věcí do úschovy je příslušné kterékoli státní notářství, mimo případy zajištění dědictví, kde je příslušné pouze státní notářství projednávající dědictví nebo státní notářství jím dožádané. Má-li další opatření s předmětem úschovy činit jiné státní notářství nebo soud, je nutno je vyrozumět.

účinné od 1. 4. 1964(2) Peníze a jiné hodnoty náležející osobám, stran nichž se vede opatrovnictví, jakož i zálohy a jiné platby, které bezprostředně souvisí se soudním řízením, se skládají u soudu.

účinné od 1. 4. 1964(3) Přijetí peněz nebo věcí do úschovy státní notářství odmítne, jestliže by odporovalo zákonu nebo zájmu společnosti.

§ 67

účinné od 1. 4. 1964Řízení se zahajuje na návrh.

§ 68

účinné od 1. 4. 1964Účastníkem řízení je ten, kdo peníze nebo věci do úschovy skládá, ten, pro koho jsou peníze nebo věci určeny, a dále osoba, která uplatňuje právo na předmět úschovy.

§ 69

účinné od 1. 4. 1964(1) Státní notářství přijímá do úschovy peníze a movité věci, které jsou u něho skládány

1. účinné od 1. 4. 1964a) účastníkem za účelem splnění dluhu,
2. účinné od 1. 4. 1964b) v souvislosti s řízením o dědictví,
3. účinné od 1. 4. 1964c) v souvislosti s trestním nebo jiným soudním řízením,
4. účinné od 1. 4. 1964d) v dalších případech podle zvláštních předpisů.

účinné od 1. 4. 1964(2) Dále přijímá státní notářství na žádost účastníka do úschovy

1. účinné od 1. 4. 1964a) listiny, zejména závěti, s výjimkou listin, jejichž obsah nemůže posoudit,
2. účinné od 1. 4. 1964b) peníze, jestliže mu byly odevzdány, aby je vydalo určitému příjemci nebo aby je složilo u soudu anebo u jiného státního orgánu, či jestliže mají být podle vůle účastníka jistotou pro určitý účel.

§ 70

účinné od 1. 4. 1964Vyžádá-li si úschova náklady, uloží státní notářství složiteli, aby dal přiměřenou zálohu na náklady. Nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, odmítne státní notářství přijmout věc do úschovy; státní notářství rovněž odmítne přijetí do úschovy, nenalezne-li se vhodný způsob uschování anebo nehodí-li se věc k úschově.

§ 71

účinné od 1. 4. 1964Je-li u státního notářství složena náhrada za vyvlastněný majetek, vydá státní notářství složenou částku oprávněným, lze-li jejich uplatňované nároky ze složené částky plně uspokojit nebo došlo-li mezi nimi k dohodě o rozvrhu; jinak vydá státní notářství složenou částku oprávněným podle pravomocného rozhodnutí soudu o rozvrhu. Tím nejsou dotčeny předpisy o skládání náhrad za takový majetek nabývaný socialistickými organizacemi od občanů a nesocialistických organizací.

§ 72

účinné od 1. 4. 1964(1) Předmět úschovy podle § 69 odst. 1 písm. a) vydá státní notářství oprávněnému na jeho žádost. Souhlasu složitele je k vydání předmětu úschovy zapotřebí jen tehdy, jestliže ke složení došlo pro tvrzenou spornost práva nebo uvedl-li to složitel jako podmínku.

účinné od 1. 4. 1964(2) Odmítne-li státní notářství pravomocně přijetí věci do úschovy, vrátí ji složiteli.

účinné od 1. 4. 1964(3) Složiteli dále vydá státní notářství předmět úschovy na jeho žádost,

1. účinné od 1. 4. 1964a) jestliže oprávněný nebyl dosud o složení státním notářstvím vyrozuměn,
2. účinné od 1. 4. 1964b) vymíní-li si to složitel při složení,
3. účinné od 1. 4. 1964c) prohlásí-li oprávněný státnímu notářství, že předmět úschovy nepřijímá.

§ 73

účinné od 1. 4. 1964(1) Složiteli vydá státní notářství předmět úschovy podle § 69 odst. 1 písm. a) na jeho žádost dále i tehdy, souhlasí-li s tím oprávněný. Jiné osobě žádající o vydání předmětu úschovy státní notářství jej vydá jen za souhlasu složitele a oprávněného.

účinné od 1. 4. 1964(2) Předmět úschovy lze složiteli vydat také tehdy, nevyjádří-li se oprávněný ve lhůtě stanovené státním notářstvím, ačkoli byl na důsledky nevyjádření upozorněn.

účinné od 1. 4. 1964(3) Byl-li souhlas k vydání předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného příslušného státního orgánu, kterým bylo stanoveno, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli.

§ 74

účinné od 1. 4. 1964(1) Státní notářství, u něhož jsou úschovy podle § 69 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. b), vydá po uplynutí lhůt uvedených v odstavci 2 rozhodnutí, v němž uvede, že předmět úschovy připadne státu, jestliže se o něj nikdo nepřihlásí do jednoho roku ode dne vyhlášení, a že tím zaniknou práva účastníků i jiných osob k předmětu úschovy. Toto rozhodnutí uveřejní státní notářství vyhláškou.

účinné od 1. 4. 1964(2) K postupu podle odstavce 1 může dojít, jen uplynula-li doba tří roků od právní moci rozhodnutí, kterým byly peníze nebo věci přijaty do úschovy, a v ostatních případech ode dne složení.

účinné od 1. 4. 1964(3) Dojde-li v roční lhůtě žádost o vydání úschovy, postupuje státní notářství obdobně podle ustanovení § 72.

§ 75

účinné od 1. 4. 1964(1) Připadne-li předmět úschovy státu jako stará úschova, zaniknou práva účastníků i jiných osob k předmětu úschovy.

účinné od 1. 4. 1964(2) V ostatních případech přijetím věci do notářské úschovy, jejím vrácením nebo vydáním nejsou dotčena práva účastníků ani jiných osob k předmětu úschovy.

§ 76

účinné od 1. 4. 1964Podle ustanovení § 70 až 75 se postupuje také, není-li oprávněný v době realizace dědictví znám nebo je-li jeho pobyt neznámý, anebo je-li státnímu notářství odevzdána věc důležitá pro trestní řízení nebo věc, kterou obviněný pravděpodobně získal trestným činem, popřípadě částka za ně stržená.

§ 77

účinné od 1. 4. 1964Je-li u státního notářství uložena závěť, může ji státní notářství vydat na žádost pořizovatele nebo jeho zmocněnce, který se vykáže plnou mocí pořizovatele, výslovně jej k tomu zmocňujícího.

§ 78

účinné od 1. 4. 1964Zvláštní úschovy

účinné od 1. 4. 1964Přijímá-li státní notářství do úschovy věci v případech stanovených zvláštními zákonnými předpisy, řídí se ustanoveními příslušného předpisu, a není-li jich, ustanoveními tohoto zákona o úschovách, a to přiměřeně podle povahy úschovy a jejího účelu. Ustanovení o starých úschovách (§ 74) však nelze u těchto úschov použít.

§ 79

účinné od 1. 4. 1964(1) Nařídí-li soud výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti, provádí prodej z podnětu soudu státní notářství, v jehož obvodu je nemovitost, po právní moci soudního rozhodnutí.

účinné od 1. 4. 1964(2) Státní notářství opatří odhad nemovitosti a stanoví odhadní cenu; odhad nemusí opatřit, jestliže nemovitost byla odhadnuta v době jednoho roku přede dnem, kdy nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci.

účinné od 1. 4. 1964(3) Státní notářství vyrozumí o nařízeném prodeji všechny věřitele, v jejichž prospěch je u něho zaregistrováno omezení převodu nemovitosti, jakož i osoby, pro něž váznou na nemovitosti jiné závady.

§ 80

účinné od 1. 4. 1964(1) Prodává-li se rodinný domek nebo jiná stavba, která může být v osobním vlastnictví, uveřejní to státní notářství vyhláškou.

účinné od 1. 4. 1964(2) Ve vyhlášce se uvede nemovitost, její odhadní cena a výzva, aby se ve stanovené lhůtě přihlásili zájemci. Vyhlášku státní notářství uveřejní a požádá místní národní výbor, v jehož obvodu je nemovitost, aby ji uveřejnil způsobem v místě obvyklým.

účinné od 1. 4. 1964(3) Prodává-li se spoluvlastnický podíl nemovitosti, která je v osobním spoluvlastnictví občanů, nabídne jej státní notářství především ostatním spoluvlastníkům a stanoví jim přiměřenou lhůtu k vyjádření, zda podíl koupí. Jestliže se v této lhůtě ke koupi nepřihlásí, postupuje státní notářství podle odstavců 1 a 2.

§ 81

účinné od 1. 4. 1964Přihlásí-li se několik zájemců, vyžádá si státní notářství stanovisko příslušného místního národního výboru o tom, kterému zájemci by bylo vhodno nemovitost prodat.

§ 82

účinné od 1. 4. 1964(1) Prodávají-li se zemědělské nebo jiné nezastavěné pozemky a dále stavby, které nemohou být v osobním vlastnictví, sdělí okresní národní výbor, v jehož obvodu je nemovitost, státnímu notářství na jeho dožádání, které socialistické organizaci má být nemovitost nabídnuta.

účinné od 1. 4. 1964(2) Má-li o nemovitost zájem některý národní výbor, prodá státní notářství nemovitost jemu.

§ 83

účinné od 1. 4. 1964(1) Neoznačí-li okresní národní výbor do třiceti dnů od dožádání státního notářství organizaci, které by měla být nemovitost nabídnuta, nabídne státní notářství nemovitost socialistickým organizacím, které by ji podle jeho názoru nejvíce potřebovaly, a oznámí krajskému národnímu výboru, že byl nařízen prodej nemovitosti.

účinné od 1. 4. 1964(2) Přihlásí-li se několik zájemců, sdělí okresní národní výbor, v jehož obvodu je nemovitost, státnímu notářství na jeho dožádání, které z přihlášených organizací má nemovitost prodat.

§ 84

účinné od 1. 4. 1964Nepřihlásí-li se do šesti měsíců ode dne, kdy byli zájemci vyzváni, aby se přihlásili, nebo kdy bylo nařízení prodeje oznámeno krajskému národnímu výboru, žádný zájemce nebo nepodaří-li se nemovitost prodat žádnému z přihlášených zájemců, oznámí to státní notářství soudu.

§ 85

účinné od 1. 4. 1964Nemovitost se prodává za odhadní cenu. Zájemce o koupi s výjimkou národního výboru nebo jiného státního orgánu musí cenu složit u státního notářství před prodejem. Za vady prodané nemovitosti stát neodpovídá.

§ 86

účinné od 1. 4. 1964(1) Prodej se uskutečňuje rozhodnutím státního notářství.

účinné od 1. 4. 1964(2) Po právní moci rozhodnutí vydá státní notářství nabyvateli nemovitosti potvrzení o tom, že mu nemovitost byla při výkonu rozhodnutí prodána a že nabyl vlastnictví dnem právní moci rozhodnutí podle odstavce 1.

§ 87

účinné od 1. 4. 1964Ze zaplacené prodejní ceny srazí státní notářství náklady prodeje a výtěžek prodeje po srážce nákladů prodeje a poplatků z něho vyměřených zašle soudu, aby jej vyplatil oprávněným podle pravomocného rozhodnutí soudu o rozvrhu výtěžku.

§ 88

účinné od 1. 4. 1964Podle § 80 a 81 postupuje státní notářství také tehdy, prodává-li se společně se stavbou, která může být v osobním vlastnictví, pozemek (stavební parcela, na níž stojí stavba, přilehlá zahrada).

§ 89

účinné od 1. 4. 1964Státní notářství poskytuje občanům a socialistickým organizacím právní porady z oboru své činnosti, poučuje je o jejich právech a povinnostech a dává jim návod k úkonům, které je třeba provést u státního notářství. Zajišťuje též, aby občané byli při úkonech před státním notářstvím řádně zastoupeni (§ 14).

§ 90

účinné od 1. 4. 1964(1) V této své činnosti zkoumá státní notářství, zda žádaný úkon se nepříčí zákonu nebo zájmu společnosti. Má-li důvodně za to, že tomu tak je, úkon odmítne. O vyloučení pracovníků státních notářství z této činnosti platí ustanovení § 12.

účinné od 1. 4. 1964(2) Státní notářství může sepsat listinu o právním úkonu jen tehdy, má-li prokázáno, že účastníci jsou k tomuto úkonu oprávněni. Jestliže to nelze prokázat jinak, vychází státní notářství z prohlášení účastníků; takové prohlášení je třeba pojmout do listiny.

účinné od 1. 4. 1964(3) Notářské zápisy a jejich stejnopisy, protesty směnek a jiných listin, osvědčení, ověření a výpisy z pozemkových knih jsou veřejnými listinami.

§ 91

účinné od 1. 4. 1964Státní notářství sepisuje účastníkům podle jejich prohlášení notářské zápisy o smlouvách, závětích a jiných právních úkonech. V notářském zápisu může pokračovat státní notářství, které notářský zápis sepsalo, nebo státní notářství jím dožádané.

§ 92

účinné od 1. 4. 1964(1) Notářský zápis musí obsahovat:

1. účinné od 1. 4. 1964a) místo a dobu úkonu,
2. účinné od 1. 4. 1964b) označení státního notářství a jeho sídlo, jakož i jméno a příjmení státního notáře, před nímž účastníci notářský zápis podepsali,
3. účinné od 1. 4. 1964c) jméno, příjmení, zaměstnání a bydliště (pracoviště) účastníků, zástupců, svědků, důvěrníků a tlumočníků,
4. účinné od 1. 4. 1964d) údaj, zda jsou účastníci způsobilí k právním úkonům,
5. účinné od 1. 4. 1964e) obsah úkonu,
6. účinné od 1. 4. 1964f) potvrzení, že zápis byl po přečtení účastníky schválen,
7. účinné od 1. 4. 1964g) podpisy účastníků, svědků, důvěrníků a tlumočníků,
8. účinné od 1. 4. 1964h) otisk kulatého úředního razítka státního notářství a podpis státního notáře.

účinné od 1. 4. 1964(2) Nezná-li státní notář účastníky, svědky úkonu, důvěrníky nebo tlumočníky osobně, musí mu být totožnost prokázána úředním průkazem nebo potvrzena dvěma svědky totožnosti. Nezná-li státní notář tyto svědky osobně, musí mu být jejich totožnost prokázána úředním průkazem. Opírají-li se údaje podle odstavce 1 pod písm. d) jen o prohlášení účastníků, uvede se tato okolnost v zápisu.

§ 93

účinné od 1. 4. 1964(1) Sepisuje-li státní notářství notářský zápis s někým, kdo nemůže číst nebo psát, přibere dva svědky úkonu.

účinné od 1. 4. 1964(2) Tito svědci musí být přítomni při projevu účastníka o tom, co má být pojato do zápisu, a při předčítání zápisu i jeho schválení tím účastníkem, v jehož zájmu byli přibráni.

účinné od 1. 4. 1964(3) Státní notář může přibrat svědky úkonu i v jiných případech, pokládá-li to za účelné.

§ 94

účinné od 1. 4. 1964Svědky totožnosti a svědky úkonu nemohou být nezletilí, dále ti, kdo pro svůj tělesný nebo duševní stav nejsou schopni vydat svědectví, nebo ti, kdo nemohou číst anebo psát. Dále jimi nemohou být osoby blízké účastníkům, dále ti, kdo jsou na věci zúčastněni, a pracovníci státního notářství, které zápis sepisuje.

§ 95

účinné od 1. 4. 1964(1) Je-li účastník hluchý nebo němý, může-li však číst a psát, musí si zápis sám přečíst a v něm vlastní rukou připsat, že jej četl a že jej schvaluje. Nemůže-li číst nebo psát, musí být kromě svědků úkonu přibrán jeho důvěrník, který se s ním umí dorozumět. Jeho prostřednictvím státní notář zjistí, zda účastník zápis schvaluje.

účinné od 1. 4. 1964(2) Důvěrník musí mít náležitosti způsobilého svědka; může jím však být i osoba účastníku blízká.

§ 96

účinné od 1. 4. 1964(1) Nezná-li účastník nebo některý svědek úkonu jazyk, ve kterém se zápis sepisuje, přibere se tlumočník. Tlumočník musí mít náležitosti způsobilého svědka (§ 94), může jím však být též pracovník státního notářství, které notářský zápis sepisuje.

účinné od 1. 4. 1964(2) Zná-li státní notář jazyk, v němž jedná účastník nebo svědek, lze upustit od přibrání tlumočníka.

§ 97

účinné od 1. 4. 1964(1) Notářské zápisy se uschovávají na státním notářství a nesmějí být nikomu vydány.

účinné od 1. 4. 1964(2) Notářský zápis může být zapůjčen jen soudu nebo prokurátorovi s výjimkou notářského zápisu o závěti, který nelze zapůjčit nikomu.

účinné od 1. 4. 1964(3) Výjimku z ustanovení odstavců 1 a 2 může stanovit ministerstvo spravedlnosti.

§ 98

účinné od 1. 4. 1964(1) Z notářských zápisů, s výjimkou závětí, lze vydávat stejnopisy.

účinné od 1. 4. 1964(2) Není-li v zápisu stanoveno jinak, mohou být jeho stejnopisy vydány účastníkům nebo jejich zástupcům, a to i opětovně. Někomu jinému mohou být vydány, jen když všichni účastníci k tomu přivolí v původním nebo zvlášť o tom sepsaném zápisu.

účinné od 1. 4. 1964(3) Těm, kdo osvědčí na věci právní zájem, lze vydat ze zápisu prosté nebo ověřené opisy.

§ 99

účinné od 1. 4. 1964(1) Souvisí-li to s jeho činností, může státní notářství sepsat účastníkům také písemnosti, které nemají formu notářského zápisu, zejména prohlášení s právními účinky, jakož i podání ke státním orgánům. O smlouvě může státní notářství takovou písemnost sepsat jen tehdy, je-li účastníkem smlouvy socialistická organizace nebo devizový cizozemec a nevyžaduje-li smlouva notářskou formu.

účinné od 1. 4. 1964(2) Sepisuje-li státní notářství závěť, učiní tak vždy ve formě notářského zápisu. Jen ve formě notářského zápisu lze učinit písemné právní úkony, při nichž osobně jednají ti, kteří nemohou psát nebo číst.

§ 100

účinné od 1. 4. 1964(1) Státní notářství osvědčuje na žádost účastníka skutečnosti, které by mohly být podkladem pro uplatňování práv nebo kterými by mohly být způsobeny právní následky, zejména také protestuje směnky a jiné listiny, které je třeba předložit k uplatnění práva. O zjištění skutečnosti sepíše notářský zápis, pro který platí přiměřeně ustanovení o notářských zápisech o právních úkonech. Z notářských zápisů lze vydávat notářská osvědčení a opisy, pro něž platí přiměřeně ustanovení § 98 odst. 2 a 3.

účinné od 1. 4. 1964(2) Státní notářství ověřuje pravost podpisu na listinách a opisy (fotokopie) listin; při pouhém ověření není státní notářství odpovědno za obsah listiny ani za splnění poplatkových povinností. Ověření neprovede u listin, jejichž obsah nemůže spolehlivě posoudit nebo jejichž obsah je zřejmě v rozporu s právními předpisy nebo zájmem společnosti.

§ 101

účinné od 1. 4. 1964(1) Státní notářství vede správu pozemkových a železničních knih. Vydává z nich výpisy na žádost soudu, prokuratury, jiných státních orgánů a organizací, společenských organizací a advokátních poraden, a prokáží-li právní zájem, i na žádost jiných organizací. Vlastníku nemovitosti, i bývalému, a tomu, kdo má věcné právo k nemovitosti, může státní notářství vydat výpis z pozemkových knih, osvědčí-li na vydání právní zájem a nebrání-li tomu důležitý zájem společnosti.

účinné od 1. 4. 1964(2) Pracovníci orgánů a organizací uvedených v odstavci 1 mohou za podmínek tam uvedených při plnění svých úkolů sami pořizovat opisy, výpisy a poznámky z pozemkových a železničních knih.

účinné od 1. 4. 1964(3) Pozemkové knihy má v úschově státní notářství, v jehož obvodu jsou zapsané nemovitosti. Která státní notářství mají v úschově železniční knihy, stanoví ministerstvo spravedlnosti v dohodě s ministerstvem dopravy.

§ 102

účinné od 1. 4. 1964(1) Je-li předmětem dědického řízení nemovitost, zašle státní notářství orgánu geodézie své pravomocné rozhodnutí, kterým bylo skončeno dědické řízení, a zároveň mu sdělí, která omezení váznoucí na nemovitosti mají být v evidenci nemovitostí zapsána.

účinné od 1. 4. 1964(2) Provede-li státní notářství registraci smlouvy, zašle její opis orgánu geodézie a současně mu sdělí, která omezení váznoucí na nemovitostech mají být v evidenci nemovitostí zapsána. Není-li předmětem smlouvy převod celé nemovitosti nebo je-li předmětem smlouvy pouze omezení převodu nemovitosti, sdělí státní notářství orgánu geodézie zároveň všechny údaje potřebné k tomu, aby právní vztahy k celé nemovitosti a příslušná omezení mohly být v evidenci nemovitostí zapsány.

účinné od 1. 4. 1964(3) Provede-li státní notářství při nařízení výkonu rozhodnutí soudem prodej nemovitosti, zašle orgánu geodézie potvrzení o tom, komu byla nemovitost prodána a kterým dnem nabyl ten, komu nemovitost byla prodána, vlastnictví.

§ 103

účinné od 1. 4. 1964Jakmile státní notářství zašle orgánu geodézie rozhodnutí podle § 102 odst. 1 až 3, uzavře příslušnou vložku pozemkové knihy a další výpisy z ní již nevydává.