Vyhláška ministra zahraničních věcí o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o společných státních hranicích

(1) K provádění úkolů uvedených v článcích 18 a 19, jakož i v článcích 22 až 27 se zřizuje Stálá československo-rakouská hraniční komise (dále jen „Komise“).

(2) Komise se skládá z československé a rakouské delegace, každé o třech členech. Smluvní státy jmenují členy svých delegací a pro případ potřeby náhradníky. Smluvní státy mohou přizvat podle své potřeby experty a pomocné síly.

(3) Smluvní státy určí z jimi jmenovaných členů předsedy svých delegací a z dalších členů nebo náhradníků jednoho zástupce předsedy. Předsedové a jejich zástupci jsou oprávněni vstupovat spolu v přímý styk.

(4) Smluvní státy hradí náklady na jimi jmenované členy a náhradníky včetně nákladů na jimi přizvané experty a pomocné síly. Ostatní náklady vzniklé v souvislosti s činností Komise hradí smluvní státy, pokud není dohodnuto jinak, rovným dílem.

Komisi přísluší zejména:

1. a) stanovit pracovní plán a způsob provádění vyměřování a vyznačování státních hranic a řídit a kontrolovat provádění těchto prací;
2. b) rozhodovat na základě ustanovení článku 19 odstavce 3 o výjimkách z ustanovení článku 19 odstavce 2 a dohodnout podle článku 19 odstavců 4 a 5 poskytnutí materiálu a potřebných pracovních sil, vozidel, plavidel a nářadí;
3. c) stanovit směrnice pro vyměřování a vyznačování státních hranic, jakož i vzory podkladů k doplňování měřických údajů o státních hranicích;
4. d) přezkušovat a schvalovat zápisy a doplňovací polní náčrty vyhotovené měřickými odborníky (článek 39 odstavec 1);
5. e) rozhodovat o opatřeních podle článku 26;
6. f) vést evidenci podle článku 39 odstavce 2.

(1) Komise není oprávněna měnit průběh státních hranic.

(2) Komise může v případě potřeby předkládat příslušným úřadům smluvních států návrhy na změny státních hranic.

Zjistí-li Komise nesrovnalosti v měřických údajích schválených Rozhraničovacími komisemi (článek 1 odstavec 1 a článek 8) nebo v přílohách 1 až 10 této Smlouvy, objasní tyto nesrovnalosti tak, že vezme v úvahu všechny podklady použité k sestavení měřických údajů. Nelze-li nesrovnalosti objasnit jen z těchto podkladů, je třeba vzít v úvahu také zjištění na místě.

(1) O každé změně nebo doplnění vyznačení státních hranic, o nichž Komise rozhodla, a o všech jejích zjištěních podle článku 38 se sepíší zápisy ve dvou vyhotoveních, obě v jazycích smluvních států, a pokud je třeba, vyhotoví se doplňovací polní náčrty.

(2) Komise povede účelným způsobem v evidenci:

1. a) změny, doplňky a zjištění uvedené v odstavci 1;
2. b) opatření, která učinila podle článku 23 odstavce 2 a článků 24 a 25;
3. c) souřadnice, které zjistila pro nevyznačené lomové body čáry státních hranic;
4. d) změny a doplňky vyznačení státních hranic, k nimž došlo po vzájemné dohodě před vstupem této Smlouvy v platnost, jakož i zjištění ve smyslu článku 38.

(3) O vyhotovování a rozmnožování doplňovacích polních náčrtů, jakož i o vedení evidence podle odstavce 2 platí přiměřeně ustanovení článku 19, pokud Komise z důvodů zjednodušení postupu a úspornosti nerozhodne jinak.

(1) Komise se schází k zasedáním nebo prohlídkám státních hranic, jestliže se obě delegace na tom dohodnou, nebo jestliže o to požádá jeden ze smluvních států diplomatickou cestou.

(2) Komise se schází ke svým zasedáním, není-li dohodnuto jinak, střídavě na výsostných územích smluvních států.

(1) Zasedání Komise řídí předseda delegace smluvního státu, na jehož výsostném území se zasedání koná. Jednání Komise se vedou v jazycích smluvních států. Prohlídky státních hranic (článek 40) řídí předsedové delegací ve vzájemné dohodě.

(2) O každém zasedání a o každé prohlídce státních hranic sepíše Komise zápis ve dvou vyhotoveních, obě v jazycích smluvních států. Zápis podepíší přítomní členové obou delegací.

(3) Delegace Komise používají pečetidlo a razítko se znakem svého státu, názvem Komise a označením delegace.

(1) K rozhodnutí Komise je potřebí shody obou delegací. Rozhodnutí Komise se stává právně závazným po svém schválení v souladu s vnitrostátními předpisy smluvních států. Předsedové delegací se vzájemně uvědomí o výsledku vnitrostátního schvalovacího řízení.

(2) Nemohou-li se delegace shodnout, podají o tom svým vládám zprávu s vysvětlením stavu věci a poukazem na rozdílnost názorů. Smluvní státy budou usilovat o řešení sporných záležitostí ve vzájemné shodě.

(1) Smluvní státy vybaví osoby, které pověřují podle článku 19 nebo článku 35 prováděním úkolů a prací vyplývajících z této Smlouvy, průkazem pro překračování státních hranic (hraniční průkaz) podle vzorů uvedených v příloze 18; v Československé socialistické republice vydává hraniční průkazy federální ministerstvo vnitra, v Rakouské republice spolkové ministerstvo vnitra.

(2) Hraniční průkazy mohou být vydávány s dobou platnosti až na pět let a nabývají platnosti vidováním úřadem druhého smluvního státu příslušným pro vydávání hraničních průkazů. Hraniční průkazy se vidují na dobu jejich platnosti. Vydávání a vidování hraničních průkazů nepodléhá poplatkům ani správním dávkám.

(3) Smluvní státy jsou oprávněny vidování hraničních průkazů odepřít nebo již provedené vidování odvolat. Vidování hraničního průkazu je třeba odepřít nebo již provedené vidování neprodleně odvolat, jestliže držitel hraničního průkazu je na výsostném území smluvního státu, jehož úřad by měl provést nebo již provedl vidování jeho hraničního průkazu, podezřelý z trestného činu nebo podléhá trestnímu stíhání nebo výkonu trestu. Smluvní státy nesmějí držitele hraničních průkazů, u nichž bylo vidování odvoláno, pověřovat již prováděním žádných úkolů a prací vyplývajících z této Smlouvy a musí jim průkazy neprodleně odejmout.

(1) Držitelé hraničních průkazů uvedených v článku 43 jsou oprávněni překračovat státní hranice za účelem provádění úkolů a prací vyplývajících z této Smlouvy také mimo hraniční přechody určené pro veřejný cestovní ruch a zdržovat se na výsostném území druhého smluvního státu v potřebné vzdálenosti od státních hranic; na výsostné území druhého smluvního státu ve vzdálenosti více než 100 m od státních hranic - v době od západu do východu slunce bez zřetele na vzdálenost od státních hranic - smějí však vstoupit a zdržovat se tam jen v přítomnosti člena nebo náhradníka delegace, nebo měřického odborníka podle článku 19 odstavce 1 nebo pohraničního orgánu nebo vojenské osoby druhého smluvního státu.

(2) Předseda jedné delegace je povinen předem oznámit zamýšlené překročení státních hranic držiteli hraničních průkazů svého smluvního státu předsedovi druhé delegace s uvedením místa, doby a účelu překročení státních hranic, jakož i délky činnosti na výsostném území druhého smluvního státu. Toto oznámení je třeba učinit nejpozději 48 hodin před zamýšleným překročením státních hranic. Způsob oznamování stanoví Komise. Potrvá-li tato činnost bez přerušení déle než jeden den, nebudou všechna další k tomu potřebná překročení státních hranic již zvláště oznamována. Dojde-li k přerušení činnosti delšímu než sedm dní, musí být její pokračování předsedovi druhé delegace znovu oznámeno.

(3) Oznámení podle odstavce 2 není zapotřebí, jestliže zahájení a místo činnosti byly přesně stanoveny Komisí.

(4) Smluvní státy jsou povinny o činnosti vyplývající z této Smlouvy a s tím spojeným překračováním státních hranic předem vyrozumět své příslušné pohraniční kontrolní orgány.

(5) Držitelé hraničních průkazů uvedených v článku 43 jsou povinni je předložit na požádání orgánům smluvních států uvedeným v odstavci 1.

(6) Hraniční průkazy budou po uplynutí doby své platnosti neprodleně vráceny úřadu, který je vydal.

(1) Držitelé hraničních průkazů uvedených v článku 43 nesmějí být na výsostném území druhého smluvního státu zatčeni nebo zadrženi pro výkon úkolů nebo prací, kterými jsou pověřeni podle této Smlouvy; předměty nutné pro jejich osobní potřebu, jakož i materiál, vozidla, plavidla, nářadí (stroje, nástroje, měřící přístroje apod.), podklady, doklady a razítka, které mají s sebou, nesmějí být zabaveny.

(2) Smluvní státy se zavazují postarat se o osobní ochranu a fyzickou bezpečnost držitelů hraničních průkazů uvedených v článku 43, jakož i o nedotknutelnost jejich podkladů, dokladů a razítek, které mají s sebou pro výkon své činnosti.

(3) Bude-li držitel hraničního průkazu vydaného jedním ze smluvních států podle článku 43 při výkonu úkolů a prací, kterými byl pověřen podle této Smlouvy, v důsledku nehody způsobené opatřeními druhého smluvního státu týkajícími se státních hranic usmrcen nebo zraněn nebo bude-li věc, kterou má s sebou, poškozena nebo zničena, poskytne náhradu plné škody oprávněnému smluvní stát, který vydal hraniční průkaz, pokud poškozený nezavinil nehodu úmyslně nebo hrubou nedbalostí; všechny ostatní otázky náhrady škody se řídí právem tohoto smluvního státu.

(4) Bude-li vůči jednomu ze smluvních států uplatněn nárok podle odstavce 3, vyrozumí o tom diplomatickou cestou druhý smluvní stát spolu s předáním podkladů, které má k dispozici. Druhý smluvní stát provede potřebná šetření a sdělí k tomu stejnou cestou v přiměřené lhůtě své stanovisko.

(5) Pokud smluvní stát poskytl podle odstavce 3 náhradu škody, odškodní ho druhý smluvní stát. Také za jiná plnění, která poskytl jeden smluvní stát v souvislosti s nehodou na základě právního nároku, mu poskytne druhý smluvní stát náhradu za předpokladu, že poškozený nezavinil nehodu úmyslně nebo hrubou nedbalostí.

(1) Materiál k provádění úkolů a prací vyplývajících z této Smlouvy převážený z výsostného území jednoho smluvního státu na výsostné území druhého smluvního státu je osvobozen od všech dovozních a vývozních poplatků.

(2) Vozidla, plavidla a nářadí (stroje, nástroje, měřící přístroje apod.) nepodléhají dovozním a vývozním poplatkům za předpokladu, že budou nejpozději do měsíce po provedení úkolů a prací vyvezeny zpět; odpadá přitom i složení jistoty. Pokud takové zboží nebylo vyvezeno zpět, nutno zaplatit poplatky, ledaže se zpětný vývoz neuskutečnil pro úplné opotřebení nebo zánik zboží.

(3) Osoby uvedené v článcích 19 a 35 mohou vzít s sebou pro svou osobní potřebu cestovní potřeby včetně potravin, nápojů, léků a tabákových výrobků bez dovozních a vývozních poplatků v množství přiměřeném délce pobytu na výsostném území druhého smluvního státu.

(4) Zboží, které podle odstavců 1, 2 a 3 poplatkům nepodléhá, je osvobozeno od dovozních a vývozních zákazů a omezení.

(5) Smluvní státy vzájemně zajistí pro dovoz, vývoz a průvoz zboží potřebného k provedení úkolů a prací vyplývajících z této Smlouvy úlevy při celním projednávání a dohledu. Zejména může být upuštěno od vystavování celních dokladů.

(1) Rozdílnosti názorů týkající se provádění nebo výkladu této Smlouvy budou řešeny příslušnými místy smluvních států.

(2) Jestliže nebude možno vyřešit rozdílnost názorů tímto způsobem, bude předložena na požádání jednoho smluvního státu rozhodčímu soudu.

(3) Rozhodčí soud bude ustaven ad hoc tak, že smluvní státy určí do tří měsíců poté, kdy jeden z nich oznámil svůj úmysl obrátit se na rozhodčí soud, ze svých státních občanů po jednom rozhodci, a že se takto určení rozhodci dohodnou na příslušníku třetího státu jako na předsedovi. Nedojde-li k dohodě o předsedovi do šesti měsíců poté, kdy jeden smluvní stát oznámil svůj úmysl obrátit se na rozhodčí soud, a nebude-li dohodnuto jinak, platí pro určení předsedy příslušná ustanovení článku 45 Úmluvy o pokojném řešení mezinárodních sporů ze dne 18. října 1907.

(4) Rozhodčí soud rozhoduje podle této Smlouvy, jakož i podle mezinárodního obyčejového práva a obecně uznávaných právních zásad.

(5) Rozhodčí soud rozhoduje většinou hlasů. Jeho rozhodnutí jsou závazná. Smluvní státy hradí výlohy svých rozhodců; ostatní výlohy hradí smluvní státy stejným dílem. V ostatním si upraví řízení rozhodčí soud sám.

Dnem vstupu v platnost této Smlouvy pozbývají platnosti:

1. 1. část VII Úmluvy mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o vedení rakousko-československé hranice a některých souvislých otázkách ze dne 10. března 1921;
2. 2. části I, VIII, IX a X a články 68 a 69 části XI Smlouvy mezi republikou Československou a republikou Rakouskem o úpravě právních poměrů na státní hranici popsané v článku 27 bod 6 mírové smlouvy mezi mocnostmi spojenými a sdruženými a Rakouskem podepsané v Saint-Germain-en-Laye dne 10. září 1919 (Hraniční statut), ze dne 12. prosince 1928;
3. 3. články 2 a 3 Dohody mezi vládou Československé republiky a spolkovou vládou republiky Rakousko o označení hranic v souvislosti s provozem vltavské elektrárny u Lipna ze dne 22. října 1958.

Tato Smlouva se uzavírá na neurčitou dobu. Ustanovení jejích částí I a II, článků 47 a 48, jakož i tohoto článku nelze vypovědět. Ostatní ustanovení této Smlouvy lze vypovědět po uplynutí deseti let od jejího vstupu v platnost. Výpověď nabývá účinnosti uplynutím dvou kalendářních roků následujících po roce, v němž k výpovědi došlo.

(1) Tato Smlouva bude ratifikována. Ratifikační listiny budou vyměněny v Praze v době co nejkratší.

(2) Tato Smlouva vstoupí v platnost šedesátý den po výměně ratifikačních listin.